Úvod > CUBA EN VIVO/Kuba naživo aneb jak dát smrti život?

CUBA EN VIVO/Kuba naživo aneb jak dát smrti život?

22.01.2016 15:31

Centrum současného umění DOX - Praha

22. 1. - 4. 4. 2016

Na vernisáži nové fotografické výstavy a výstavy kreseb umělců z Kuby česká fotografka Iveta Kopicová představila (ve spolupráci s centrem DOX) projekt zaměřený na současné kubánské umění. Pětice výtvarníků reprezentuje Kubánce/umělce, kteří nechtějí utíkat. Traumata, která prožívají, materiální nedostatek nebo politická zklamání vnímají jako výzvu pro svou práci. Vlastenectví dokáže být na Kubě daleko silnější, než známe my, Češi… Yo soy Cubano /Já jsem Kubánec/…je hrdé sebeurčení.

Kuba prochází v posledních letech významnou transformací. Jednotlivé světové státy s Kubou znovu navazují vztahy, ale politicky se v zemi nic nezměnilo. Lidé, ze strachu, že jde čistě o výhodný prodej země, utíkají. V letošním roce opustil ostrov největší počet obyvatel za poslední desetiletí. Umění je v Havaně velkým společenským tématem. Existuje tu mnoho státem podporovaných výtvarných dílen. Zároveň je zde přítomná silná nezávislá scéna, živená potřebou odlišit se, jít k podstatě věci, nesmiřovat se. Obzvlášť mladí lidé jsou plni energie a hledají cestu ke svobodě projevu bez ohledu na komerční úspěch.

Do jaké míry se tato energie změní v konfrontaci s váhavým otevíráním se světu? Současný dialog mezi USA a stávající garniturou je možná jen cestou ke komerci, nikoli ke svobodě. Pro řadu výtvarníků jsou tyto změny spíše ekonomickou kolaborací, dalším vazalstvím, tentokrát jiného druhu. Vystavující umělce spojuje potřeba vymezit se, jak proti stávající diktatuře, tak proti plíživé komercionalizaci bez záruky osobních svobod.

Výstava se primárně zaměřuje na mladou generaci umělců. Arien Chang Castan patří k mladým dokumentaristům, kteří se „dívají srdcem“. Rodney Batista Herrera se zaobírá smrtí, což je na Kubě velké téma, které souvisí s původními kořeny. Ricardo Miguel Hernández se noří do jednotlivých témat, aby z různých úhlů zkoumal společnost i sebe sama. Maczel Lang Santiesteban se jako malíř zabývá vztahem člověka a hmoty. Jako poslední je doplňuje o generaci starší Francis Sanchez, který coby disident ještě neměl příležitost řádně vystavovat a přináší aspekt silně věřícího člověka, který se celý život snaží žít v pravdě. Jeho typografické básně mluví jak otevřené rány mnoha Kubánců…

Arien Chang Castan (1979, Havana) - jeho otec ho učil dívat se na svět starým fotoaparátem značky Zenit, což ho fascinovalo. Zkoušel se dostat na výtvarnou školu, ale marně. Absolvoval různé kurzy fotografie, ale nerozkryly mu žádná tajemství. Vydal se tedy do ulic Havany, posléze i do krajiny a sedm let fotil bez zvláštního cíle každodenní život Kubánců. Měl štěstí na dobré rádce, kteří ho dovedli ke studování děl Henri Cartier-Bresson, Bruce Davidson, Sebastiao Salgado, Josefa Koudelky, Abbas, Eugene Smith... atd. Ti ho inspirovali k černobílé fotce a myslel si, že u ní skončí. David Lachapelle a Alex Webb mu ale dodali odvahy k práci v barvě, kterou považuje za daleko komplexnější a náročnější. Dnes je Arien uznávaným dokumentaristou, kterých je na Kubě málo. Jeho fotografie byly publikovány i v National Geographic...dodnes doufá, že mu i zaplatí. Jeho tématem zůstává každodenní život, balet, kulturistika, výroba dřevěného uhlí ve vnitrozemí atd.

Rodney Batista Herrera (1988, Havana) vystudoval fotografii a dnes pracuje jako profesor na ISA, kde fotografii učí. Sám charakterizuje své fotografie citátem od Juana Rulfa: „Když odjedou, kdo si vezme naše mrtvé? Žijí tu s námi a nemůžeme je nechat samotné.“ Sám zároveň říká: „Chci vytvořit jinou realitu skrze obrazy, které jsou nad rámec reality jako otázky týkající se tajemství života a smrti.“

„Víc než téma smrti mě zajímají schopnost regenerace obsažené ve změnách stavu, které prodělávají živé organismy v nekonečných cyklech – život a smrt- smrt a život. Jde dát smrti život? Prostřednictvim proměnlivých zjevení, která ve zbytcích,které život zanechal, probouzí další smysly….obrazy jsou sociální a kulturní metaforou…“ R. B. H.

Ricardo Miguel Hernández (1984, Havana) - na vysoké škole byl žákem významné kubánské umělkyně, Taniy Bruguera, která nyní žije v exilu. Ve své práci používá různá média, která mají společného jmenovatele: trvalé zkoumání sociopolitických kontextů v závislosti na vlastní zkušenosti. To mu umožňuje přistupovat k tomu, co je „neomezené“ způsobem, kdy výsledek může mít více významů. Jeho práce vytváří subtilní tok informací, které se rodí z vyprávění a použitých metafor, ať jsou to fotografická či audiovizuální díla.

Maczel Lang Santiesteban (1984, Havana) - malíř, který ve svých obrazech zkoumá dědictví původních kultur na Kubě, dnes silně ovlivněné reklamou, konzumem a trendy. Hledá obraz identity, která je kubánská, současná. Používá loga a ochranné známky kubánských výrobků jako puzzle, z kterých skládá obrazy nové, nepodobné původním produktům. Přestože má problémy se zrakem, detaily v jeho obrazech jsou neuvěřitelně vykreslené.

Francis Sanchez (1970, Ciego de Avila) - Umělec, básník, který pracuje s fotkami, slovem a barvami. Ve své práci zkoumá vzdálenosti a schopnost přiznat si sobectví, izolaci, lež. Jeho vizuální básně zosobňují rány mnohých Kubánců. V roce 2008 získal titul bakaláře socio-kulturních studií na Havanské univerzitě a v roce 2012 graduoval na univerzitě ISA v Havaně. Pracoval jako editor knih a kulturních časopisů. Od roku 1996 patřil do Národního svazu spisovatelů a umělců Kuby /UNEAC/, v roce 2009 však otevřeným dopisem z této organizace vystoupil. V říjnu 2010 si otevřel blog s názvem ´Člověk v oblacích´, kde publikoval své kritiky režimu. V březnu následujícího roku musel této aktivity zanechat. Vydal dvě desítky knih, které byly oceněny několika národními a mezinárodními cenami. V září 2015 vytvořil webové stránky nezávislého kulturního časopisu www.arbolinvertido.com, kde publikuje své fotografie a vizuální básně. Odmítá vystavovat svá díla v galeriích, kde vše musí nejdříve projít úřednickou cenzurou.