Cristina García Rodero: S otevřenou pusou aneb proč otevřená ústa neznamenají jen zívání, ale vyjadřují i naše emoce?!
Instituto Cervantes – Praha
8. 4. - 6. 6. 2016
Při vernisáži nové výstavy ´S otevřenou pusou/Con la boca abierta´, přehlídky 55 černobílých fotografií (formátu 77 x 104 cm) vybraných z více než 30 tisíc snímků španělské fotografky Cristiny Garcíi Rodero (jež zůstávaly v ´šuplíku´), jsme si za www.www-kulturaok-eu.cz nenechali ujít zajímavou besedu s autorkou výstavy, jež skoro tři hodiny velmi živě gestikulovala a mluvila.
Kromě této několika hodinové akce jsme ještě přitom ´s otevřenou pusou´ zhlédli její barevné fotografie na několika videích, které autorka pořídila během své čtyřicetileté práce s fotoaparátem. Jak autorka potvrdila, jedná se o její první samostatnou výstavu v životě, přičemž je považována za jednu z osobností v historii španělské fotografie.
Beseda s Cristinou García Rodero … (na foto vlevo)
Rodero vyprávěla o svých počátcích s fotografií, o svém prvním fotoaparátu, kdy nebylo snadné vůbec fotoaparát sehnat, o fotoaparátu Leica, o svých prvních pokusech s fotografováním zejména na ulici, o fotografování portrétů rodiny, známých atp., o událostech, když se objevila v cizině, kde neznali fotoaparát, takže se domnívali, že jako žena zřejmě bude nějaká prodejkyně zboží …
Fotoaparát vám dodá sílu…
Rodero netajila, že fotografování – (jako dokumentární reportérka – fotografka) je práce náročná, i když není novinářka, ale že nikdy nebyla na žádné zakázce závislá, a tak si mohla fotografovat, co chtěla a jak chtěla… a fotografuje zejména lidi, že začátky byly těžké, zejména v době, kdy ještě např. španělské vesnice neměly žádné spojení s městy a světem, kdy nebyla televize, kdy nebyl internet, kdy ještě nebyl cestovní ruch, a že si vždycky už myslela, že už nemůže, ale že se v ní vždy nastartovala energie, která ji poháněla dál fotografovat i přes mnohé nepřízně osudu, i přes ztrátu svého fotoaparátu něčí krádeží, že v Indii například se mohla i bát, protože Indie je země plná rozporů, země, kde žena neznamená nic, ale Rodero (jak řekla, je šťastná, že je žena) se snažila nikoho neurážet, neponižovat, a tak jí jako poněkud vzrůstem menší ženě naštěstí neubližovali… její anděl strážný drží nad ní ochrannou ruku, a že se jistě na ni zlobí stále…
Pozn. autorky článku, všimněme si, že když vyslovíme Rodero, že máme ústa také dokořán?"
Rodero zhlédla skoro celý svět a ráda - jen díky fotoaparátu
Rodero zajímá mnohé, válečné i poválečné Kosovo nevyjímaje.
Rodero se zajímá o zvyky, víru lidí v jejich náboženství, oslavy, karnevaly, festivaly např. jako je již zakázané Love Parade a rituály (María Lionze) zemí celého světa.
Rodero se také zajímá o různé báje, zkazky a pověsti, které se k jejím fotografiím váží a také nám některé z nich vyprávěla. Se svým fotoaparátem (po projekci jejích barevných fotografií musíme uznat) se Rodero mnohdy vskutku dostala do míst, kde bychom se možná ani netroufli pohybovat, natož fotografovat.
„Con la boca abierta“ (S otevřenou pusou) je retrospektivní výstava,
jež se ohlíží za dílem Cristiny Garcíy Rodero prostřednictvím jednoho z témat přítomných v její tvorbě od prvních fotografických projektů z konce 70. let až po současnost.
Výstava začíná křikem narozeného dítěte a končí obřadem bdění nad zesnulým…
Výstava zkoumá rozmanitost chování, pocitů a emocí člověka vyjadřovaných ústy od prvních bolestných výkřiků až po smrt, přes úsměvy, výkřiky, zpěv, modlitby, něhu, lásku, štěstí, úzkost, strach, překvapení, nudu, smyslnost, sexualitu, radost... zkrátka, jsou to pocity, které odhalují lidský život.
O tento projekt pečovala Cristina García Romero 40 let, abychom před ním nyní zůstali stát ´s otevřenou pusou´.
Cristina García Rodero je jedinou španělskou fotografkou z agentury Magnum
Profesorka fotografie na madridské Univerzitě Complutense, kde vystudovala malířství, držitelka četných ocenění, jako Národní fotografická cena Španělska či World Press Photo. Vystavovala mimo jiné v newyorském Muzeu moderního umění, na Biennale di Venezia, v Muzeu Prado, Muzeu současné fotografie, Pompidouově centru...
Její práce odhalují hluboký zájem o lidské chování, zkoumání praktik a tradic, které přetrvaly celá staletí, nové duchovní proudy i sociální chování.
Cristina García Rodero
- narodila se v roce 1949 v Puertollano
- studium malby na universitě v Madridu a poté několik let učila kresbu
- její první fotografie se objevily v universitních soutěžích na konci 60. let 20. století.
- 1973 začíná fotografovat tradice, zvyky a fiesty nejrůznějších koutů Španělska, kterým věnovala 15 let své práce a vznikla její nejslavnější kniha ´Okultní Španělsko´ a dostala za něj ocenění „Book of the Year Award" na festivalu fotografie v Arles
„Snažila jsem se zachytit tajemnou, opravdovou a magickou duši lidového Španělska se vší jeho vášní, láskou, humorem, citlivostí, vztekem, bolestí, v jeho pravdě. Zachytit ty nejplnější a nejintenzivnější okamžiky v životě těchto postav, tak jednoduše, jak jsou neodolatelné s veškerou svou vnitřní silou.“
- 1983 - 2007 učila fotografii na Fakultě umění Universidad Comlutense v Madridu
- 2009 se jako první Španělka stala členkou fotožurnalistické agentury Magnum Photos
- obdržela celou řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné cenu W. Eugena Smithe za humanistickou fotografii (1989) a Španělskou národní cenu za fotografii (1996)
Kurátor: Juan Carlos Moya Zafra
120 00 Praha 2
Na Rybníčku 536/6
Máme otevřeno:
pondělí – pátek: 10.00 -19.00 hodin
sobota: 10.00 -14.00 hodin
Vstup: volný
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková