Cizí dům? Architektura českých Němců 1848 – 1891 aneb je důležité, jaké národnosti je architekt!? Petr Parléř byl přece německo-český architekt….
Galerie UM – Praha
10. 7. - 5. 9. 2015
Na vernisáži nové výstavy v Galerii UM jsme se seznámili s architekturou českých Němců, kteří byli činní v roce 1848 až 1891. Tedy v době, kdy jsme Češi a Němci žili spolu v relativní pohodě, ale již dochází k postupnému rozkolu mezi oběma národy.
V dějinách české architektury se prakticky nic nedočteme o projektech budov předních kulturních institucí, jejichž autory byli němečtí či rakouští umělci….proč? protože s rostoucím českým národním uvědoměním a rozvojem české kultury už ovšem pro architekty ´cizí´ národnosti nezbývalo místo…
Již od středověku byla česká země domovem více etnik, během 19. století však v procesu rozvoje občanské a národní společnosti stanuli Češi a Němci na opačných stranách barikády. Zatímco první získávali stále významnější postavení, bojovali druzí o uchování svých pozic. Každý národ se přitom snažil o vymezení a obhájení své vlastní identity.
I proto stálo umění reprezentující české Němce až donedávna mimo zájem českých historiků umění. V dějinách českého umění 19. století nebylo místo ani pro díla vytvořená v Čechách architekty pocházejícími z rakouských či německých zemí. K naprostému zapomenutí však byla odsouzena především tvorba českých Němců.
V posledních letech sílí odborný zájem o česko-německé umělce působící v Čechách za 1. republiky. V této době již byly obě národní společnosti od sebe oddělené a každá se ubírala svou vlastní cestou. Cílem této výstavy je upozornit spíše na společné vazby obou národů, než připomínat rozdělení.
Soustředili jsme se proto na starší období, kdy proces postupné národní diferenciace teprve probíhal: od revoluce roku 1848 až po definitivní rozkol Čechů a Němců při přípravě Jubilejní výstavy roku 1891. Měla být výstavou zemskou, ale druhý z obou zemských národů se jí už neúčastnil. Zatímco v padesátých letech 19. století ještě nebylo důležité, zda projekt českého národního divadla vytvoří architekt německé národnosti, koncem století tu proti sobě stály dva znesvářené tábory.
(foto nahoře model synagogy v Teplicích - 1881/1882: autoři projektu: Willhelm Stiassny (1842 – 1910), Hermann Rudolph (1846))
Architektura jako umělecký obor, který se nejvíce zapojuje do tvorby veřejného prostoru, hrála ve vzájemném národnostním vymezování Čechů a Němců důležitou roli.
Německou identitu reprezentovaly zvláště budovy velmi úzce spojené s národní myšlenkou –
německá národní divadla
německé spolkové domy
radnice německých měst
turnerské tělocvičny
nebo luteránské kostely
I u těchto staveb bychom však našli vazby k české tvorbě, podobně jako v architektuře měst v někdejší německé jazykové oblasti.
Autorka výstavy: Věra Laštovičková
Architektonické řešení: Jakub Tejkl
Realizace výstavy: Studio Griff
Grafické řešení: Toman Design
Fotografie: Jan Dočekal, Manuela Gößnitzer, Ondřej Kocourek, Kateřina Neumannová, Jaroslav Vyšín
Překlad: Stefan Bartilla
Produkce: Veronika Rollová
Výstava je součástí projektu Katedry teorie a dějin umění VŠUP „Umění, architektura, design a národní identita“, který podpořilo Ministerstvo kultury ČR v rámci Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI, kód DF12P01OVV041).
110 00 Praha 1
Nám. Jana Palacha 80
Máme otevřeno: pondělí – sobota: 10.00 - 18.00 hodin
Vstup: zdarma
Hodnocení: 75 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková