Úvod > CHATY aneb znovuobjevená díla architektů Františka Cubra a Zdeňka Pokorného, autorů pavilonu Expo 58

CHATY aneb znovuobjevená díla architektů Františka Cubra a Zdeňka Pokorného, autorů pavilonu Expo 58

18.07.2023 18:33

CHATY

12.7. - 11. 10. 2023

KURÁTOR: ADAM ŠTĚCH

Vila Winternitz

Architekti František Cubr, Zdeněk Pokorný a Josef Hrubý

jsou známi především svým návrhem legendárního

Československého pavilonu pro světovou výstavu EXPO v Bruselu v roce 1958.

Díky této, ale i jiným veřejným a administrativním stavbám

padesátých až sedmdesátých let

jsou považováni

za jedny z nejdůležitějších tvůrců české poválečné architektury.

Ve stínu Československého pavilonu a dalších významných architektonických počinů, zůstala společná tvorba architektů Cubra a Pokorného, v oblasti považované spíše za okrajovou, kam byly a jsou dosud řazeny rekreační objekty, čili ony tak „obyčejné“ chaty.

Avšak to, že není chata, jako chata, dokazují právě díla z autorské dílny těchto dvou mistrů.

Rekreační objekty,

navržené ve 40. letech architekty Františkem Cubrem a Zdeňkem Pokorným

u Sečské přehrady,

pohled na pojem zvaný CHATA, totiž zásadně mění.

Byla škoda, že ačkoli tyto výjimečné objekty slouží úspěšně uživatelům dodnes,

tak až teprve iniciativa kurátora výstavy Chaty, Adama Štěcha,

je pro odbornou i laickou veřejnost znovuobjevila…

Český ráj, chatařina

Po odsunu Německého obyvatelstva u nás zůstalo – zejména v pohraničí - mnoho obytných objektů volných. Ujali se jich ochotně nejen ti z Čechů, kteří se do pohraničí odstěhovali na trvalo, ale mnohem více těch, kteří využili tyto chalupy a usedlosti jako rekreační stavení tedy - chaty. Do podvědomí následných generací se tak vloudila představa, jako kdyby chataření bylo až poválečný „národní sport“. Utužily to pak ještě časy „budování socializmusu“, vyšperkované závěrečnou normalizací. Chaty se tak staly zázemím, únikem, relaxací od práce i buzerace. A nepominutelné je i to, že „co Čech, to kutil a zahrádkář“…

Ale chataření tu bylo už o sto let dřív…

Na počátku všeho nebylo jen slovo, jako v Bibli, ale vznik trampingu a jeho organizované formy, skautingu. Lidé, po práci chtěli legraci, a ta na čundru byla zaručena. Jenže ne každému se chtělo spát takzvaně pod širákem, když v naší české kotlině není vždy jen krásně a také poměrně rádo prší. A tak ti, co neměli duši a povahu napasovanou na skautské regule, harcovali do přírody „na divoko“. Ještě v padesátých letech „divoký tramp“ s tzv. „usárnou“, (byť šlo spíš o „teletinu“ po české armádě), mizelo „Posázavským Pacifikem“ do osad podél Sázavy a Vltavy. Stejně tak, jako už jejich otcové před válkou. Ti už pobývali ve srubech a chajdách kdesi v klínu hor. Ostatní, ne tak odolní stavěly chaty. Ty socialistické, ty poválečné, ne ty po Němcích, vyrůstaly na zelené louce a často zavdávaly svou bizarností důvod k veselí. Inu vznikali v duchu hesla proslulého kutilského časopisu té doby, „Urob si sám“, a navíc z toho z čeho se dalo.

To vše tak trochu svým masovým rozšířením dehonestovalo pohled na chatařinu z hlediska kvality a vzhledu staveb. Jenže nikdy není nic jen jednostranné. Současně vznikali i stavby daleko převyšující ony svépomocné „chyše“ a o těch je i výstava ve vile Winternitz nazvaná prostě - Chaty. Dokonce už ze 40. let.

Když špičkový architekt projektuje chatu

Jak už bylo zmíněno, v naší chatové architektuře se dají objevit i zcela výjimečné klenoty. Adam Štěch, velký obdivovatel jedné z našich hvězd mezi architekty, Františka Cubra, proslulého spolu s kolegy Zdeňkem Pokorným a Josefem Hrubým, především vizitkou naší architektury nejen let 60., tedy Československým pavilonem pro světovou výstavu EXPO v Bruselu v roce 1958. František Cubr (1911 – 1976) ale projektoval samozřejmě už před, a stejně tak i po, roce 1958…

Objevitelství Adama Štěcha spočívá v tom, že při studiu života a projektů architekta Cubra, narazil na zmínku o projektu chat z roku 1944. To ho zaujalo. Téma, o kterém se nic moc neví, projekty, které nejsou nijak v souvislosti s tímto architektem vlastně ani spojována. Zvídavý a tak trochu i umanutý Adam Štěch, který náročně objíždí a „dobývá“ klenoty naší architektury u nás, ale hlavně světové a ve všech koutech naší planety, najednou nemusel putovat až na konec světa, stačilo jen se vydat na břeh Sečské přehrady. Věci napomohl covid. Asi pod heslem, že vše zlé je k něčemu dobré. Do vzdálených koutů světa se vyrazit nedalo. A po vlastech českých jakžtakž ano. Tak se vydal na Seč. A objevil zapomenuté skvosty. Dokonce tři a vzorně udržované, po generace plně využívané a s pochopením vstřícných a vděčných obyvatel, také nafotitelné. A to dokonce jak vně, tak i uvnitř. (Foto: Vladimír KIVA Novotný).

A protože je téma letošních výstav ve vile Winternitz organická architektura, vylouplo se z toho nejen objevné téma, ale také neobyčejně zajímavá výstava.

Dejme slovo autorovi výstavy Adamu Štěchovi

„Chaty vytvořené dle projektů Františkem Cubrem a Zdeňkem Pokorným situované na břeh Sečské přehrady pocházející z roku 1944 jsou zcela zapomenutými příklady velmi originální architektonické tvorby. Mohou být pokládány za výjimečné příklady organické architektury čtyřicátých let, která se v našem prostředí uplatnila jen velmi zřídka, a to právě především v oblasti rekreačního bydlení. Výstava představuje tyto výjimečné projekty, které ještě doposud nebyly zcela historicky zhodnoceny, skrze nedávno provedený výzkum, fotografie i přenesený a pro výstavu laskavě zapůjčený originální unikátní nábytek, jenž byl pro tyto objekty přímo vytvořen.“

Tři chaty architektů Františka Cubra a Zdeňka Pokorného se navíc, díky majitelům, jejichž vztah k objektům je uctivý a provedení takřka moderní, takže ho není třeba nějak zásadně měnit ani v dnešní době, si udržely svoji původnost. Malý zázrak a vzácní uživatelé, nám tak zachovaly specifické výtvory u nás neběžné organické architektury. Všechny objekty jsou opravdu chatami, ale současně i výtvory, kde užitná hodnota je na roveň kvalitě řemesla a výtvarného efektu. Ve všech není nic nepromyšlené, vše je vytvořeno právě do té které chaty. Od výzdoby, přes nábytek až po třeba svítidla. Vrcholná ukázka stylu rekreační architektury čtyřicátých let. Instalace výstavy je navíc tak nápaditá, že chvílemi divák procházející výstavními sály ztrácí přehled, co je ještě vila Winternitz a co je už „jen“ velkoplošná fotografie z interiéru oněch tří chat. To vše umocněno „zabydlením“ interiéru mobiliářem zapůjčeným z jedné z chat.

Výstava s přesahem do dějin naší novodobé architektury

Zásluha na znovuobjevení této pozapomenuté kapitoly jak ve faktografii obou tvůrců, architektů Františka Cubra a Zdeňka Pokorného, tak především v historiografii naší moderní architektury vůbec, patří plně Adamu Štěchovi. Však také na zahájení výstavy Adam Štěch přiznal to, co je z výstavy koneckonců zcela patrné, že téma je jeho srdeční záležitostí. A rád se s námi podělil i o to své soukromé dobrodružství.

„V roce 2021 jsem se vydal přímo na přehradu Seč, abych realizace architektů Františka Cubra a Zdeňka Pokorného vypátral. Do té doby jsem je znal pouze z několika málo archivních černobílých snímků, které byly publikovány například v monografii architektů Františka Cubra, Zdeňka Pokorného a Josefa Hrubého v šedesátých letech. O současném stavu chat bohužel nikdo nic nevěděl. Po dvou na Seči strávených dnech jsem objevil všechny tři objekty, seznámil se s jejich majiteli a měl možnost je detailně zdokumentovat.“

Vila Winternitz a manželé Cysařovi jsou pro vše zajímavé a objevné

Výstava – do jisté míry – o chataření, v noblesní vznešené vile od architekta ze zcela jiného ranku, Adolfa Loose, s mimořádnou úrovní rodiny Winternitzů a pohnutými dějinami této rodiny, jejímiž přímými pokračovateli jsou manželé Cysařovi, se může jevit na první dobrou jako neslučitelná s chatařením. Ale genius loci této vily a kreativita manželů Cysařových je zjevně nekonečná. Stačí vzpomenout koncertu velmi, ale velmi, alternativní kapely zakončujícího minulou výstavu, který také vila i její návštěvníci ustáli v pohodě.

A stejně tak to dopadlo i s chatařením ve vile Winternitz. Genialita tvůrce této vily je tím jen znovu podtržena.

Jak nám v úvodu výstavy, jež se odehrával plně v zahradě vily a „drescode“, doporučený na pozvánce byl charakterizován jako „tak jak jste oblečeni a jak se chováte u vás na chatě“ nikterak nivo vily ani pořadatelů nepoškodil. Pekly se buřty, hrála kytara, zpívala Rosa na kolejích od Wabiho Daňka, popíjelo pivko a bylo veselo ve spolek. Paní domu jako sličná zahradnice, pán domu lehce v kovbojském. Každý jak chtěl. Bylo krásně a bylo jako na osadě, kde „sejdeme se zase.“

Tak hurá do Vily Winternitz trochu si zachatařit

Jak stojí v tiskovém materiálu:

„Výstava

´Chaty: Znovuobjevené dílo architektů Františka Cubra a Zdeňka Pokorného, spoluautorů pavilonu Expo 58´

představuje výjimečné projekty,

které nebyly ještě doposud nijak historicky zhodnoceny,

a to skrze nedávno provedený výzkum,

fotografie i unikátní nábytek, jenž byl pro tyto objekty vytvořen.

Autorem doposud nepublikovaných fotografií je Vladimír KIVA Novotný,

za originální instalací výstavy stojí renomovaní designéři

Matěj Činčera, Jan Klossa Adam Blažek.

Výstava ve Winternitzově vile potrvá do 15. října.“

František Cubr (1911 – 1076)

· Absolvent Fakulty architektury ČVUT

· architekt, učitel, kurátor a vysokoškolský učitel

· 1928 - 1934 Fakulta architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze.

· 1937 založil se Zdeňkem Pokorným architektonický ateliér.

· Po druhé světové válce patřil mezi spoluzakladatele Stavoprojektu (1948).

· 1949 založil a vedl jeden z jeho ateliérů.

· Během padesátých let 20. století připravoval prezentaci Československa na Světové výstavě (EXPO) 1958 v belgickém Bruselu.

· 1960 jmenován profesorem architektury na ČVUT v Praze

· 1967 se podílel na výstavě v Montrealu

· 1968 profesorem Školy architektury Akademie výtvarných umění Praha.

· Mimo Světových výstav se podílel na rekonstrukci Jiřského kláštera na Pražském hradě, a na projektu Československého velvyslanectví v Athénách či Ústřední telekomunikační budovy v Praze

· Jeho žáky patřili například Eva Jiřičná či Zdenka Marie Nováková nebo Václav Aulický, Emil Přikryl, Václav Girsa a Jiří Suchomel.

Zdeněk Pokorný (1909 – 1984)

· Absolvent: Českého vysokého učení technického v Praze

· architekt, designér, grafik a karikaturista

· 1927 - 1935 České vysoké učení technické v Praze.

· 1935–1937 působil ve filmových ateliérech

· 1937 samostatným projektantem v ateliéru s Františkem Cubrem.

· 1949 byl ateliér začleněn do Stavoprojektu

· věnoval se především interiérům a výstavním prostorům.

· Vytvořil návrhy vil, obchodních a průmyslových objektů či zařízení do interiérů budov.

· 1942 interiér státního pavilonu v Miláně nebo lipská veletržní expozice (1942).

· 1958 participoval na architektonické podobě československého pavilonu na Světové výstavě 1958 (EXPO) a na řešení interiéru národního pavilonu na Světové výstavě 1967.

· Souběžně působil ve výtvarném umění.

· Byl kreslíř, karikaturista a věnoval se i užité grafice, především plakátům

Text a foto: Richard Koníček