Českobudějovická radnice aneb hej páni konšelé, vyslyšte nevinné přání…
České Budějovice
21. – 28. 8. 2016
Náš týden v Českých Budějovicích měl moc cílů. Jedním z nich byla městská radnice. Ne, však coby významná budova, instituce, ale jako centrum dění místních a přespolních. Protože jak vstřícně působí a chová se radnice, takové je i město vůči těm, co v něm bydlí, i těm, co ho přijeli navštívit. K naší radosti byla českobudějovická radnice vlídná. A byla vlastně i první objekt, který jsme po příjezdu a ubytování, na své první cestě v městě, navštívili. Takže šlo o první dojem a ten je nejdůležitější. Ve vztazích, stejně jako při objevování dosud neznámého města.
Současná českobudějovická radnice vítá, láká i reprezentuje
Už v přípravě naší mise jsme se zajímali o radnici. Je přece dobré vědět, kam se obracet, když je třeba něco vědět. A českobudějovická nabízí informační centrum a - jak se ukázalo - nejen to. Čerpali jsme - jako vždy při našem poznávání města především z pozoruhodné Encyklopedie Českých Budějovic, ale i z dalších zdrojů a hlavně z vlastních poznatků.
Stará radnice je jak nová
Reprezentativní budova radnice stojí na náměstí Přemysla Otakara II. Nepřehlédnete ji. Je to důsledek - mimo jiné - pečlivé a úspěšné komplexní rekonstrukce z roku 1983 (autoři návrhu Čestmír Luhan a Jan Pravda). Došlo k přebarvení fasády z okrové na šedou. Na průčelí nás vítá busta T. G. Masaryka (Jan Vítězslav Dušek). Byla tu od roku 1935, ale následné - prezidentovi Masarykovi nepříznivé dějiny ji sice nepřehlédly, ale byla odstraněna a vrátila se až s rokem 1989.
Podstatnější krok ale byla až nezvykle 
reprezentační a veřejná architektonická soutěž na realizaci dostavby nového radničního křídla.Vyhrál ji pražský architektonický ateliér Jiran a Kohout. Citlivě, ale soudobými architektonickými prostředky, dokázali vytvořit nový prostor, jenž se netříští s historickým prostředím vnitřního dvorku či spíše útulného atria.
Při naší návštěvě, ve vedru a utrmáceni, jsme právě tam příjemně pobyli, poseděli a nabírali dech i síly k dalšímu bádání po Českých Budějovicích. Místo je uzpůsobeno k poklidné relaxaci, nebyli jsme tam takto sami, umožňuje i pořádání kulturních akcí v intimitě vnitrobloku a pod širým nebem za hradbou pohledné moderní i historické architektury. Příjemné tam bylo i naslouchat zvonkohře, která - jak jsme se dozvěděli - vyhrává od roku 1995. Instalovala ji sem zvonařská firma Rudolf Perner, která se o ni i stará.
Až u zvonkohry jsme nebyli. A nezjistili jsme ani, zda je volně přístupná. Ale asi moc ne, protože je tam prý cesta náročná a k ovládacímu zařízení vedou příšerně strmé a nebezpečné schody. A celý prostor je také pečlivě chráněn před ptactvem, které by zvony poškodilo.
Jak jsme si zjistili, zvonkohra má18 zvonů, magnetických kladívek a počítač, jenž ji ovládá. Zvonky umí 41 melodií, které jsou seřazeny do 23 skupin. Počítač ´umí´vybrat skupiny pro léto, zimu a zvládne i mix pro různé svátky, advent, Vánoce a dokonce i významné dny místní.
Nejsme hudební znalci, ale přece jen toho máme naposloucháno dost. Ale ve chvíli, kdy jsme zvonkohru zaslechli, a bylo to mockrát, jen co se nám zazdálo, že víme, co hrají, obšťastnily nás jiným motivem. Asi se v tom vyznat dá, ale pro turistu je to neopakovatelný zážitek, takže nakonec vzdává bádání, co že se to hraje a užívá si, že to hraje. A proč by ne, zní to hezky.
Ale od zvonků zpět na zem.
Dostavba radnice, jak jsme si ověřili, uvolnila historické prostory k noblesnějšímu využití (výstavní síň, informační centrum). Obé je k dispozici volně pro veřejnost.
Obojí jsme i navštívili. Právě konaná výstava reagovala na sportovní maratón a dominoval jí Emil Zátopek.
Bohatě vybavené informační středisko zase nás bohatě vybavilo informacemi a materiály, a když přítomné dámy zjistily, kdo a co jsme, vyžádaly si i zápis do pamětní knihy. Takže jsme se stali českobudějovickými celebritami, aniž bychom pro to cokoli udělali.
S nadšením jsme také zjistili, že projekt rekonstrukce radnice (1999 – 2001) získal cenu Presta jako nejlepší stavba jižních Čech a zpětně jsme si uvědomili a dohledali v archivu, že dostavba získala i čestné uznání (kategorie rekonstrukce), Grand Prix Obce českých architektů, kterou jsme vždy aktivně i profesně sledovali. Inu, svět i architektury je malý a vše souvisí se vším.
Jo, a abychom nezapomněli, na nádvoří, kde jsme tak příjemně relaxovali, na nás vlídně ale bděle shlížel August Zátka. Tedy již jen jeho socha od Bohumila Kafky. 
Proč je na nádvoří radnice socha Augusta Zátky?
Protože si ho město váží. A jak by ne.
August Zátka (1847 – 1935)
- byl českobudějovický rodák a aktivní patriot města (jak vyplývá z životních dat, žil v bouřlivé době)
- dožil se vysokého věku (88 let) a stihl tak zažít dějinné zvraty od revoluce1848 přes rakousko - uherské vyrovnání i trend národně osvobozeneckého tlaku dalších národů ´žaláře národů´. Prožil si i 1. svět. válku, pád monarchie, vznik a budování samostatného Československa a rozkvět 1. republiky. Už jako politicky neaktivní zažil i narůstající fašizaci českobudějovických Němců, a tlaky válkychtivého Německa po nástupu pána s knírkem. Toho nejhoršího, co přišlo, se už ale naštěstí pro něj, dožít nemusel. Zemřel ještě před válkou, v roce 1935.
Všechen dějinný kvas se ho týkal tím víc, že Zátka byl český (a nejen českobudějovický, i když to především) politik. Byl uznávaným mluvčím českobudějovických Čechů, což měl v krvi. Byl totiž syn jiné politika (!) Hynka Zátky (1808—1886).
- August Zátka studoval práva
- od 1876 provozoval v Českých Budějovicích advokátní praxi
- za manželku si vzal Johannu Klavíkovou, vnučku bývalého a také výrazného českobudějovického starosty F. J. Klavíka. Tak aby záhy nevstoupil do politiky i on… stalo se v 1. pol. 70. let 19. století.
Zátka se angažoval ve výborech Besedy českobudějovické, Měšťanského pivovaru i Záložny českobudějovické. Spoluzaložil Český politický spolek a Matici školskou.
- 1878 se stal poslancem Českého zemského sněmu, kde působil do 1. sv. války
- od 1883 byl politický mluvčí českobudějovických Čechů a předseda či člen řady spolků a sdružení
- spoluzakládal i Národní jednotu pošumavské a jiná vlastenecká sdružení
- jeho zásluhou se dostala do českých rukou významná českobudějovická instituce - Obchodní a živnostenská komora
Věnoval se českému školství, jež bral jako záruku národních pozic ve městě i hospodářské sféře. Zasloužil se o vznik významných podniků s českým kapitálem, mimo jiné i Českého akciového pivovaru - Budějovický Budvar (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-budvar-aneb-panstvo-jede-na-klasiku/).
- 1906 byl zvolen do zastupitelstva města. Je charakterizován jako ´nacionálně tolerantní politik´, jenž prosazoval spravedlivé českoněmecké vyrovnání na místní úrovni
- po 1918 se stal předsedou Správní komise (nahradila dočasně obecní zastupitelstvo). Vedení městské správy se tak ujal jako první Čech v Českých Budějovicích (po 53 letech!).
- 1919 byl zvolen i do obecního zastupitelstva. Už mu ale bylo 72 let a mužně uznal svůj pokročilý věk, ukončil práci v zastupitelstvu i další společenské aktivity a dožil v poklidu a v ústraní
Město na něj ale nezapomnělo. Je v Českých Budějovicích připomínán na více míst. Nejvíc ale vhodně situovanou sochou na půdě radnice, kam patřil a symbolicky tak patří dál.
Malá procházka velkým interiérem
Radniční prostor je vesměs volně přístupný. A když je něco volně přístupné, nechybíme tam. V krásném interiéru jsme objevili řadu uměleckých děl a malebných zákoutí. Nic stroze úřednického, či alespoň ne tam, kam jsme mohli. Při bloudění radnicí jsme potkávali sochy, obrazy i užité umění. Neunikl nám reprezentativní plastický znak města (R. Kristinus, 1890), neboť je na schodišti. Unikl nám však rozměrný gobelín s vedutou města (Marie Teinitzerová–Hoppeová, podle návrhu Cyrila Boudy) protože je v radniční síni, kde jsme my nebyli.
Pár slov z historie českobudějovické radnice
Radní dům (Rathaus) je hlavou každého města od věků. Tak jako i v Českých Budějovicích. Původní radnice byla na nároží Biskupské a Radniční. Mnoho se o ní ale neví. Natož my.
Víc se ví o radnici, sloužící v letech 1417 – 1433 už na náměstí Přemysla Otakara II. Zprvu v tzv. Knollově domu, k němuž byl později (1494) připojen i tzv. Terczebuchovský dům. Místo pro novou radnici, oba zmíněné domy, bylo vybráno opravdu příhodně. Archeologové ve 20. st. zjistili, že právě tam bývalo osídlení už 2000 – 1500 let před letopočtem. Další nálezy byly z mladší doby bronzové (1 300 -1 000 př. Kr.) a také z doby laténské (1. století př. Kr.). Doklady o osídlení právě tohoto místa se nalezly i v pozdní době římské (4. až 5. st.)…
Oba domy z 15. st. byly počátkem 16. st. (1514) propojeny. Párkrát byly i z různých důvodů upravovány. Nejvíc před návštěvou královny Anny Jagellonské v roce 1531.
- v roce 1555 ale nazrál čas na renesanční přestavbu. Provedl ji italský stavitel Hans Spatz (podílel se i na Královském letohrádku v Praze)
- v roce 1558 tak vznikla jednopatrová budova s podloubím, hranolovou nárožní věží a hodinami, zakončenou renesančními obloučkovými štítky (atikou) s řadou korouhviček. Věž kryla masivní renesanční báň. Fasády zdobily sgrafity.
V 17. st. byla ale radnice opakovaně poškozena. Požáry. A tudíž i opravována. V 18. st. ale přestala vyhovovat vůbec a bylo rozhodnuto o její kompletní přestavbě.
- První náčrt dodal v r. 1727 schwarzenbergský polír Pavel Kolečný z Třeboně, jenž městu postavil i Samsonovu kašnu (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-jak-verejny-prostor-ozivime/). Z rozhodnutí radních ale s návrhem neuspěl. Uspěl Anton Erhard Martinelli, vídeňský Ital, dvorní stavitel Adama Františka knížete ze Schwarzenbergu a Kolečný stavbu jen prováděl.
Barokní radnice byla dokončena roku 1730. V přízemí do náměstí Přemysla Otakara II. byly využity starší gotické i renesanční prostory s lunetovými klenbami. Místo bývalé věže vznikla trojlodní vstupní hala sklenutá na pilíře, odkud vede schodiště s balustrádou do 1. patra, kde je velká radní a soudní síň zdobená freskou Šalamounův soud (Jan Adam Schöpf). Reprezentační místnosti se štukami a malovanými stropy jsou orientovány k náměstí a do dvora navazují přes širokou chodbu jen menší klenuté místnosti. Třítraktová dispozice je doplněna o jednotraktové příčné křídlo.
Radnici dotvářejí 3 věže s cibulovými báněmi. Připomínají městský znak a bývaly spojeny řetězovým závěsem. Hlavní věž s hodinami nesla tepaného dvouhlavého orla. Atiku zdobí fantaskní chrliče (kopie) a sochy Spravedlnost, Moudrost, Statečnost a Opatrnost (J. Dietrich). V 18. st. a později došlo k řadě dalších - dočasných - úprav.
- 1825 došlo třeba k přestavbě zadního traktu radnice
- 1850 se adaptovalo 2. patro
- sousední objekt nahradila novostavba (1878) a v roce 1905 se spojila s radnicí a bylo zbořeno dvorní křídlo
- a po řadě novodobých oprav (1938, 1946, 1955—1957, 1983) na řadu přišla i ta již výše zmíněná rekonstrukce
Zaujala nás stálá expozice
Neznaje organizaci a strukturu útrob radnice, jsme se chovali jako v dávné staropražské písni: „Kam jsme mohli, tam jsme vlezli…“ Netvrdíme, že nám nic neuniklo a moc bychom nedali za to, že jsme vnikli i tam, kam jsme neměli. Co nás ale zaujalo ve volně přístupné části nejvíc, byla přínosná a věříme, že stálá, expozice českobudějovické architektury v chodbě patra. Patnáct závěsných panelů, umístěných na neprosklené stěně chodby, nabízelo průřez dochovanou architekturou Českých Budějovic v čase, vždy se základní charakteristikou a fotografiemi dochovaných objektů pro dané architektonické období. Z panelů bylo vidět, že žádná architektura město neminula a že z každého architektonického stylu se ve městě něco najde dodnes.
A nechybí ani budoucnost. Urbanistické počiny v návrzích a stať ´Architekt a domácí´.
A panely? Třeba ten, co je nazván Proměny (má číslo 12), ukazuje zásadní stavby moderní doby v místech někdejší zástavby, která musela ustoupit modernímu a potřebnému,
jako třeba multifunkční objekt autobusového nádraží, o němž píšeme na jiném místě (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-bydlime-a-cestujeme/).
Např. panel č. 11 si ale všímá i turbulentního období po roce 1989, a zachycuje klíčové stavby, jež ozdobily město za poslední čtvrtstoletí. Své místo zde ale nachází i doba s diskutabilní architekturou. Je tu nazvána Období 1948 – 1989 (panel č. 10) a ukazuje, že ani tato léta nelze vidět jen černobíle, a že vše, co se postavilo, nebylo jen špatné.
Panel č. 9 Funkcionalizmus zase ukazuje skvosty jako českobudějovickou Broukárnu či obchodní dům firmy Baťa.
Panel č. 8 Kubizmus názorně dokládá, že i hranatý sloh se Českým Budějovicím nevyhnul (Hotel Slunce a stavby v Krajinské ulici). Nechybí ani Klasicismus (panel č. 5), představující třeba Hotel Malý pivovar, ani Baroko (panel č. 4) s nezapomenutelnou Samsonovou kašnou (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-jak-verejny-prostor-ozivime/).
Svou stopu v městské architektuře zanechala i Renesance (panel č. 3), který se zmiňuje mimo jiné i o námi zdolané Černé věži (viz. náš. článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-k-nebesum-spiritualne-i-po-schodech/).
Zajímavý je ovšem výběr nazvaný Novoslohy (panel č. 6), kam je zařazen i pozoruhodný a námi obdivovaný kostel U Petrýnů. A stejně tak jsme se zastavili u Gotiky (panel č.2) či naopak Secese (panel č.7), no zkrátka, nechybí tam nic.
A vše je dokonce - jak ukazují snímky - a jak jsme na většině náhodně objevených staveb i viděli na vlastní oči - zachováno, opraveno a krásné. Samozřejmě, najdou se i v Českých Budějovicích barabizny, tu cenné, tu bezcenné, ale to je v dnes bohužel normální v každém městě, České Budějovice nevyjímaje.
Moc se nám ten výstavní přehled líbil a mít víc času, určitě bychom většinu uvedených staveb zvědavě hledali (u každé fotoprezentace je adresa), ale jak už jsme si posteskli v našich článcích o Českých Budějovicích víckrát, nejsme tak systematičtí turisté a hlavně - nebyl čas.
Snad je to i lepší. Prožili jsme město nevázaně, nesvázaně, jak sen. Krásný, slunečný a ohromující. Proto nelze než České Budějovice všem doporučit k probádání a poznání.
A poznámka na závěr?
Kéž by podobnou expozici připravili v každém našem městě, na každé radnici. Všude je čím se chlubit. Tak se chlubte, páni konšelé, po vzoru Českých Budějovic.
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková