České výtvarné umění ve Francii aneb z Čech až na vrchol světového výtvarného umění
Galerie Moderna - Praha
21. 1. – 28. 2. 2016
Jsou velké galerie, kde je divákům nabízeno ´malé´ umění, a jsou v Praze i malé galerie, které jsou zárukou umění ´velkého´. Jednou z nich, možná tou nejprogresivnější, je Galerie Moderna. Jsme za www.www-kulturaok-eu.cz rádi, když dostaneme tu charakteristickou pozvánku z této galerie. Víme, že se setkáme s vybraným vkusem a nápaditou dramaturgií. Inu, ne nadarmo se říká, že vše je v lidech. Je. Galerista Martin Zeman je toho dokladem i zárukou.
Zvučná jména, citlivý výběr, silný zážitek
Výstava nazvaná České výtvarné umění ve Francii, kterou zahájila Galerie Moderna další rok svého úspěšného působení na hvězdném nebi pražské galerijní scény, je opravdu mimořádný zážitek. Pro znalce i laiky. Laik se zde poučí, znalec pokochá. Pojítkem vystavených děl a leitmotivem prodejní výstavy 70 obrazů, kreseb, grafických listů a plastik je výběr českých výtvarných umělců z průběhu 20. a 21. století, kteří za svého tvůrčího života alespoň jistý čas žili a tvořili ve Francii. I když v tomto pohledu se pochopitelně nabízí asociace, že když výtvarní umělci, tak Paříž. Neplatí to ale v případě všech autorů na výstavě zastoupených. Někteří žili a tvořili i na jiných místech umění přející Francie…
Nejtěžší výstava vytvořená v Galerii Moderna?
Podle slov galeristy Martina Zemana (na foto vlevo) - ano. A lze tomu věřit. Kdo vidí alespoň trochu pod pokličku galerijní práce a přípravy výstavy zejména, ví, že projednat zápůjčky, přesuny a souhlasy s vystavením děl nějakého kvalitního umělce, zejména pak umělce nežijícího, na jistou dobu do dané galerie, je mimořádný logistický, právní a hlavně diplomatický výkon. Jednoho umělce. Galerie Moderna ale takto zajistila díla hned 15 tvůrců, navíc nejen že, kvalitních, ale přímo světových. A to už je husarský kousek. Bez výjimky a bez nadsázky, všech 15 vystavovaných autorů, byť původem z Čech a Slovenska, stálo - doslova - u zrodu nové kapitoly francouzského (!) moderního umění a právem se stali trvalými pojmy českého, francouzského a vlastně i světového moderního malířství.
Dech se tají – úctou a obdivem
„...A zatím kolem běžel čas
a mně unikly souvislosti.
No nedivte se prosím Vás
- v takový krásný společnosti…“
…napsal Jiří Suchý v semaforském evergreenu Kamarádi, kde skládá hold světovým umělcům.
Věřím, že ta slova (jež se mi drala do mysli) by jej napadla znovu po zhlédnutí nejnovější výstavy Galerie Moderna. Navíc se tu jedná pouze o naše (!) umělce, a to světového významu! No, posuďte sami (řazeno v abecedním pořádku): Václav Boštík, Otakar Coubine, Alén Diviš, František Foltýn, Adolf Hoffmeister, Jiří Kars, Jiří Kolář, Jan Křížek, Rudolf Kundera, František Kupka, Miloslav Moucha, Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Toyen, Jan Zrzavý.
Výstavu uvedl Adam Hoffmeister…
Výstavu sice uvedl Adam Hoffmeister, jeden ze synů Adolfa Hoffmeistera, sám výtvarník a galerista. Jenže. Jak už je v Moderně zvykem, než se dostal ke slovu, připravil si svěží a poučnou předřeč galerista domácí, Martin Zeman. A dodejme, že milujeme tyhle jeho zaujaté přednášky, které jsou poutavě poučné a navíc mile zábavné. Inu, kdo umí, ten prostě umí.
Martin Zeman nás ale nejprve seznámil s vizí galerijního programu na rok 2016. Prozraďme, že nás čekají obrazy i sochy, že jsme zaznamenali jména Boudník, Lhoták, Trnka, že jsme zaslechli pojmy, jako surrealizmus či 60. léta… No zkrátka, že se máme na co těšit. Jistě, ´plány galeristy nejsou nikdy jistý´, šlo by říci, ale i kdyby úplně vše nevyšlo, jak je v plánu, i tak to zní pohádkově. Rádi vás na www.www-kulturaok-eu.cz poinformujeme.
Mimo to jsme si ale také ozřejmili něco o odvaze a dokonce zdánlivé troufalosti tvůrců z maličké zemičky, kteří přišli dobýt Francii svým uměním a podařilo se jim to tak, že nakonec je sami Francouzi považují za své autory bez ohledu na – drobný detail - jejich původ. A přitom my na ně sobecky pohlížíme stále jen jako na naše tvůrce.
Pro opravdové umění je ale, jak nám zdůraznil Martin Zeman, podstatné, kdo to umění posunul a jakou stopu zanechal z celosvětového pohledu. A nějaký lokální původ je nakonec zcela nepodstatný. Názorným příkladem toho, jak je opravdový kumšt kosmopolitní, je Alén Diviš. Ten se, po působení ve Francii, takže ho Francouzi mají za francouzského umělce, přesunul do Ameriky a pracoval tam. A hle, i Američané ho dnes považují za svého umělce. Dozvěděli jsme se – a dozvěděli bychom se - toho samozřejmě mnohem víc, ale čas Martina Zemana limitoval. Takže už si jen v závěru posteskl, kdo všechno na výstavě není a mohl by ještě být. A také, že kromě všeho zařizování s výstavou měl ještě další obří problém – těžké rozhodování, jaké vybrat autory a která jejich díla…
A teď už konečně Adam Hoffmeister…(na foto vpravo)
Otvírací řeč sice neměla epickou šíři předřečníka, ale byla skvěle cílená. Adam Hoffmeister nám totiž citoval dva autobiografické úryvky, týkající se dvou umělců od sebe o generaci vzdálených. Tím prvním byl Alfons Mucha, citovaný jeho synem Jiřím Muchou, který přišel umělecky dobýt Paříž a po svém příjezdu, na počátku své vítězné cesty, stojí na skromném balkonku pronajaté mansardy a shlíží na město zaplněné umělci a osobnostmi, nacházející se před ním. Ostych a pochyby střídají odvaha a víra ve vlastní schopnosti.
Druhým úryvkem byl citát z pera Adolfa Hoffmeistera, týkající se jeho vítězného vstupu do Paříže roku 1924. A hle, sic modernější formulace o generaci mladšího tvůrce, jinak ale obdobný pohled na město umělců a obdobný ostych a pokora i odvaha a sebedůvěra jako u jeho předchůdce. I Hoffmeistra má Paříž – přes peripetie dané událostmi - za svého umělce.
Takže?
Jak to řekl krásně a doslova Martin Zeman: „Na výstavě jsou zastoupeni výtvarníci, jejichž umění vyšlo z Čech, aby se stalo světovým a opět se pak navrátilo tam, kde se zrodilo.“
Další souvislosti už mi ale unikly při prohlídce vystavených prací. No, nedivte se, prosím vás, v takový krásný společnosti…
110 00 Praha 1
Masarykovo nábřeží 24
tel.: 222 520 252
www.facebook.com/galeriemoderna
Máme otevřeno denně: 10.00 – 12.00/13.00 – 18.00 hodin
Vstupné: dobrovolné
Hodnoce
ní: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková