České moře aneb ani jednatřicet pohledů na úmoří neumoří
Galerie Portheimka - Praha
5. - 30. 8. 2014
I když pražský letohrádek, zvaný Portheimka, který si pro svoji rodinu postavil v roce 1728 sám slovutný Kilián Ignác Dientzenhofer jakožto rodinné letní (!) sídlo, je nesporně nádherný, pro horké léto se příliš ideálním nejevil. Tak například letos, 4. srpna 2014 v něm bylo při vernisáži 31 výtvarnic a výtvarníků vedro k zalknutí, i když byla všechna možná okna i dveře dokořán…
Příhodné letní téma, řeklo by se…
Dobrovolná kolektivní výstava, letos nazvaná České moře, je již 7. ročníkem podobných monotematických výstav volného výběru výtvarnic a výtvarníků – zčásti už ´štamgastů´ této přehlídky, zčásti nových zájemkyň a zájemců. Všem jsou prostory Portheimky otevřeny dokořán (v létě doslova). Pro účast na přehlídce totiž platí pouze jedna jediná podmínka - výtvarně ztvárnit vlastní vnímání určité básně, která byla vybrána za motto nadcházející expozice. Téma zašifrované v básni některého českého renomovaného básníka je vyhlášeno při vernisáži děl, která vznikla v rámci předchozího ročníku ztvárňujících předchozí téma.
Loni se mottem pro letošní výstavu stala báseň Jiřího Žáčka nazvaná České moře. Autorky a autoři tak měli celý rok (od srpna 2013 do srpna 2014) čas zamýšlet se nad slovy této básně a vytvořit svoji libovolnou ´ilustraci´ k ní.
Jiří Žáček: České moře
České moře, dárek od Shakespeara,
pohádkový omyl, který potěší,
cosi jako láska, naděje a víra,
moře pro neplavce, moře pro pěší,
moře bez vody a bez příboje,
nekonečné moře všeho, co bys chtěl,
moře mrtvých mýtů, moře nepokoje,
moře utonulé v buňkách našich těl,
moře sebeklamů, moře nebezpečí,
moře, které mumlá vyhynulou řečí,
zamořené moře, moře našich dob,
moře, z něhož zbyly útesy a břehy,
zkamenělé moře milosti a něhy,
moře hoře, naše kolébka i hrob.
Otcem myšlenky byl Alex Koenigsmark…
Nemilé slůvko – byl - ke jménu zakladatele téhle zajímavé tradice a dnes už sedmivagonkového vláčku neotřelých kolektivních výstav, bohužel patří. Alex Koenigsmark, náš přední spisovatel, dramatik a scénárista totiž v lednu 2013 zemřel. Nikoli však jeho myšlenka a stejně tak ani zájem výtvarníků i básníků se na tomto projektu podílet.
Literární téma jako podnět pro původní autorskou tvorbu, inspirace vzniku nových děl nejrozličnějších tvůrců, bez ohledu na jejich techniky a vidění daného, je myšlenka nejen vhodná, ale dokonce žádoucí. Je dobré vidět vzájemné, ale zcela nekonfliktní a přátelské porovnání svých postupů a názorů. Vzniká tak příjemně průřezový vzorek současné výtvarné generace na svět kolem nás. Osobní účast www.kulturaok-eu.cz na zahájení této výstavy nás přesvědčila, že v žádném případě nejde o vyumělkovanou hyperintelektuální exhibici, ale zcela vzrušující mapování možností a pro tvůrce navíc i výměnu zkušeností a nezbytné srovnávání se. V tradici zdárně započaté dnes pokračuje jiná osobnost a dobrý duch celého projektu, paní Viktorie Hradská, mimo jiné taktéž dramatička.
Otvírá se výstava České moře, ať žije výstava na téma ´Neodvolám´
Celá vernisáž proběhla díky pochopení a vcítění se paní Hradské rychle, akčně (už vzhledem k přítomnému bezpočtu osob a nezměrnému vedru). Úvodem nás pozdravila především zástupkyně starosty Prahy 5, paní PhDr. Marie Ulrichová – Hakenová a projevila radost, že podobnou akci může hostit právě Praha 5 a noblesní Portheimka.
Pak zazněla báseň, která byla mottem právě pořádané přehlídky České moře v podání okouzlující Jany Trojanové, herečky, pedagožky, ale tohoto času především známé moderátorky Českého rozhlasu, stanice Vltava. Tím a uspořádanou výstavou byl fakticky ukončen loňský ročník akce a mohlo být vyhlášeno téma dalšího ročníku.
Jak nám objasnila paní Hradská, pro kolektivní výstavu roku 2015 bylo zohledněno významné výročí toho roku, a to 600. výročí upálení mistra Jana Husa. A téma ´Neodvolám´ bylo inspirováno jeho nekompromisním postojem, kdy si Jan Hus dokázal stát za svou pravdou až do svého trpkého a pro český národ značně, a dosud, významného konce. K vytvoření básně, která se stane mottem celé akce byl tentokrát osloven český textař, scenárista, novinář, překladatel a především básník, Karel Šiktanc. Ten – nemoha se asi rozhodnout – věnoval akci hned tři své vhodně tematické básně, z nichž jednu opět Jana Trojanová přednesla a zbylé dvě svým podmanivým hlasem odrecitoval pan Jiří Klem, herec a divadelní pedagog.
Mnoho pohledů s jedním průsečíkem
A pak už jsme kolektivně věnovali kolektivní výstavě na jedno téma. Některá díla vycházela ze slovních hříček na téma moře, jiná z povzdechu, že nám tento fenomén jakožto suchozemcům chybí, a to jak ve smyslu faktickém, tak ve smyslu přeneseném, duchovním. Některá díla byla reflexí prožitků s mořem spojeným, jiná snem o nich. Bylo vidět, že co tvůrce, to jiné vidění a divák si tak mohl uvědomovat jak mnohoznačný je, může být a měl by být náš pohled na cokoli. Nejen to moře.
Setkáme se tu tedy s názvy a pojetími zdánlivě polopatickými až prvoplánovými jako například ´Nakukujou do kajuty´, ´Sen o moři´, ´Tam v Turecku´, ´Západ slunce´, ´Špatní plavci´ či ´Pirát a zas pirát´.
Jiná díla zase koketují s různými formami tajenky či kryptogramy, jako třeba ´Ostrov Hradčany´, ´Rybníček´, ´Moře tónů´, ´Rybičky´, ´Samá voda´ či ´Duše nafukovačky´.
Sem by měly jistě patřit i dvě fotografie Pavla Váchy nazvané ´Příliv´ a ´Poslední vlna´, stejně jako skulptura Josefa Matouška ´Někdy se najde´.
Někteří autoři se rozmáchli až téměř k cyklům jako Antonín Stibůrek čtyřmi obrazy nazvanými ´Pan On´, ´Jeho žena´, ´Její květ´ a ´Jeho svět´ nebo Dobroslav Halata diptychem ´Vyschlé moře, stopy zlata´ a ´České moře, stopy krve´.
A pokud jde o použité techniky, je škála nápadů a cest podobně široká.
Od litografie přes kombinované techniky, grafiku, barevnou kresbu, temperu či olej na desce až po převažující olej na plátně.
Dva citáty na závěr
Jiří Žáček, skoro až dojatý přednesem své básně a poctou přítomných, krásně řekl:
„Jsme národ mořeplavců, což je vidět z vystavených obrazů, akorát, že to moře nemáme.“
Viktorie Hradská zakončila oficiální část trefnou výzvou, reagující na množství přítomných:
„Choďte sem často, choďte denně, protože, když se tu nepotkáte, uvidíte víc obrazů.“
Galerie Portheimka
150 00 Praha 5
Štefánikova 12
Máme otevřeno: úterý – neděle: 13.00 - 18.00 hodin
Vstupné: dospělí 30 Kč, žáci, studenti, důchodci 15 Kč, skupiny (od 10 členů) 10 Kč, držitelé ZTP zdarma
Hodnocení: %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Vystavují:
Lukáš Bradáček
Jiří Brázda
Václav Černý
Zuzana Čížková
Vlasta Dlouhá
Ivan Exner
Galina Fleischmannová
Dobroslav Halata
Xenie Hoffmeisterová
Miroslav Jiránek
Viktorie Ban Jiránková
Boris Jirků
Vladislav Kaska
Alena Koengismarková
Aleš Krejča
Zdena Krejčová
Josef Matoušek
Jiří Mocek
Milan Ressel
Eliška Rožátová
Valdemar Sokol
Jan Souček
Adam Souček
Antonín Stibůrek
Jiří Šalamoun
Jáchym Šerých
Jaroslav Štědra
Pavel Vácha
Josef Velčovský
Olga Vyleťalová
Bohunka Waageová