České Budějovice aneb toulejme se městem křížem kráž...
České Budějovice
21. - 27. 8. 2016
Začněme vědecky, ale věda to nakonec zase taková nebude. Tohle město je tak krásné a vlídné, že nás na vědecké postřehy a studování přešla brzy chuť a nad vším zvítězila příjemná stránka pocitová. Přesto, ale - alespoň pro detailisty - upřesněme, že souřadnice Českých Budějovic jsou: 48. stupeň 58. minuta 30. vteřina zeměpisné šířky a 14. stupeň 28. minuta 35. vteřina zeměpisné délky. Jo, a že leží v nadmořské výšce 387 metrů…
Klima bylo prima
Pokud jde o klima, jako vždy jsme lovili nejprve v českobudějovické Encyklopedii (https://encyklopedie.c-budejovice.cz/), která je skoro jako bible. Také je tam všechno.
O klimatu města jsme se dozvěděli, že podnebí je tu mírně teplé, vlhké, s mírnou zimou. Nejvýznamnějším činitelem, který to vše ovlivňuje, je poloha města na dně mělké a široké pánve. To má za následek „zhoršenou ventilaci“ a důsledkem je pak o poznání delší zimní inverze. Na město mají ale vliv i poměrně blízká horská pásma Šumavy a Novohradských hor a dokonce i vzdálené Alpy. To vše má na svědomí vyšší teploty a nižší vlhkost vzduchu, rozpouštění oblačnosti a zeslabování srážek čili odborně - „srážkový stín“.
Pro turisty je to v létě ideální. Pro přírodu – celoročně - tak moc ne. Rybníky okolo způsobují četné mlhy, hlavně na severozápadě města. My se ubytovali u nádraží, v hotelu U nádraží (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-bydlime-a-cestujeme/), tedy západně od historického centra, ale s mlhami jsme se nesetkali. Takže jsme měli kliku.
A ještě něco logického a zajímavého. Hustá zástavba v historickém centru je příčinou o 0,6°C vyšší teploty než v jeho okolí. Za jasných a klidných večerů to ale může být i několik stupňů. My to samozřejmě za naší návštěvy neměřili, ale hic tam byl jak v peci, takže těch několik stupňů navíc v jádru města potvrzujeme z vlastní zkušenosti. Inu, byl konec srpna 2016…
Letních dnů (maximum 25°C a více) má město za rok v průměru 41, tropických (maximum 30°C a více). To byly určitě ty naše. Vychytali jsme je všechny přímo za našeho pobytu.
Slunce v Českých Budějovicích svítí průměrně 1648 hodin ročně. V červenci 228, v prosinci 43 hodin. Kolik v srpnu, v encyklopedii města není, ale my jich za náš týden zažili asi 80 (7 x 12).
Trochu o organizaci města a jejím vývoji
Když město zakládal Přemysl Otakar II. (1265), tak se moc dělení a organizace města neřešilo. Muselo fungovat. S časem a růstem obyvatel i zástavby už organizační řád být ale musel.
První zásadní členění města bylo zaznamenáno v pol. 14. st. Město bylo rozděleno do 4 čtvrtí. Označili je podle významných tamních měšťanů a vedli od náměstí Přemysla Otakara II.
1. čtvrť –Pacovského, na jih, v okolí ulic Karla IV. a Radniční.
2. čtvrť – Rychtářova (též Prindlova) na západ, kolem Krajinské třídy.
3. čtvrť – Písecká, Svatomikulášská, Dratlinova či Třetí, na sever, kolem ulice U Černé věže.
4. čtvrť – Steflovači, Weissova na východ, mezi ulice U Černé věže, až k ulici Karla IV.
A tak to vydrželo a stačilo až do roku 1771, do zavedení číslování domů.
100 let na to, si rozvoj přičleněných předměstí k městu, vyžádal (1875) změnu. Vznik okrsků.
1. vnitřní město, 2. Pražské předměstí od Vltavy, za železnici, 3. Vídeňské předměstí, jižně od Nové ulice a východně od Malše a 4. Linecké předměstí, zástavba mezi Malší a Vltavou.
A zas to stačilo skoro na 100 let, až do roku 1952. To byly do města včleněny okolní obce a staly se osadami Českých Budějovic (od roku 1964 se místo osada říkalo obec a dost to mátlo). Připojeny byly Čtyři Dvory, Dobrá Voda, Hlinsko, Kněžské Dvory, Mladé, Nemanice, Pohůrka, Rožnov, Suché Vrbné, Vráto a Litvínovice, jež se (1954) zas oddělily.
- V roce 1960 byly některé obce rozděleny na Staré a Nové (Vrátno, Hlinsko, Mladé, Pohůrka) a byly též včleněny do Českých Budějovic. (V roce 1963 - i Hodějovice). Šlo vesměs o logické integrační změny.
Ale změna z 3. 6. 1970 byla – jak se uvádí - jen administrativní, necitlivá a v rozporu s historickým vývojem města. Šlo o podivnou reformu, jež vše stávající a vyhovující zrušila.
Území města bylo evidenčně rozčleněno na 7 osad (částí obce, nikoli městských obvodů), složených ze „základních sídelních jednotek“ (urbanistických obvodů). A následně všechny osady a obce integrované k městu po roce 1970 zanikaly a stávaly se součástí některé z před tím administrativně vytvořených částí (např. České Vrbné, Haklovy Dvory, Kaliště, Třebotovice).
Vývoj tohoto administrativního členění Českých Budějovic byl podle místních rozporuplný. Jedině kvitovali, že integrace okolních obcí, na rozdíl od větších měst v republice, byla až na výjimky umírněná. Uvádí se, že třeba připojení Haklových Dvorů a Českého Vrbného si dokonce přímo žádala potřeba kvůli zvětšení městského území pro výstavbu sídlišť.
Zato integrace Třebotovic a Kaliště nemá prý logiku, když bližší, funkčně vhodnější a s městem související vsi, zůstaly– administrativně - mimo město (Litvínovice, Hrdějovice, Borek aj.).
Nejkurióznější ale asi bylo to, co se nestalo v žádném srovnatelném městě státu. Historicky bezohledné a ryze administrativní přečíslování (do 7 nových číselných řad) všech domů.
A teď něco o části města pro turisty nejdůležitější - o Starém Městě
Jako českobudějovické Staré Město je chápána část města mezi Pražskou třídou a Vltavou. Před založením města se tady někde nacházela dávná samostatná osada, vzniklá asi v pol. 13. století. Byla majetkem jistého Čéče z Budivojovic (píšeme o něm i v článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/hluboka-nad-vltavou-aneb-kdyz-bludny-kamen-prekrocite/ ).
Osídlení se tehdy ovíjelo kolem kostela sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele u vltavského brodu. Byly to zčásti hloubené srubové stavby pro obytné i výrobní účely a lehčí hospodářské objekty. Zdroj vody byla Vltava. Z iniciativy Přemysla Otakara II. založené královské město (v podstatě na témže místě) převzalo sice v té době místně zavedený název, ale jinak se vyvíjelo po svém. A původní obec vedle něj neměla šanci. Místní dominantní kostel se rázem stal jen jakousi pobočkou kostela městského – sv. Mikuláše. A původní obyvatelé se nestali plnoprávnými měšťany. Živili se drobnými řemesly, zatímco na jejich území vznikaly hospodářské dvory a zahrady - budějovických měšťanů, ne však jejich.
Původní obec, zvaná už coby Staré Město si přesto ale až neuvěřitelně tvrdošíjně zachovávala vlastní atmosféru napříč dějinami až do 30. let 20 st. (!). Celá ta staletí to bylo takové relativně samostatné sídliště, jež se ani nikdy nestalo předměstím.
Až za 1. republiky se začalo s výstavbou nájemních domů, na způsob známé pražské asanace historického centra Prahy, započaté v Praze v roce 1893. Vznikl proti ní pražský manifest sepsaný Vilémem Mrštíkem (vyšel v roce 1897) zvaný Bestia triumphans. Marně. Tak jako tímto aktem, či spíš kulturním vandalizmem, zanikl ráz staré Prahy, zejména Malé Strany, zaniklo postupně i českobudějovické Staré Město.
Známe to z Prahy, z Českých Budějovic a vlastně odevšud dosud.
Lobbistické mechanismy, ignorování stanovisek odborníků a nesmyslné ničení historických památek developery. Pořád totéž. V českobudějovickém Starém Městě se to dělo do 70. let 20. st. Hřebík do pomyslné rakve Starého Města byl rok 1975, kdy obchodní dům Družba zničil úplně poslední zbytky pradávného osídlení.
Fascinovala nás podloubí
Podloubí (jinak též loubí či vlastně už neužívané slovo podsíň) je odborně definováno jako součást domu (především klasického měšťanského a ve staré historické zástavbě), umožňující kontakt (protidešťově a protislunečně zaopatřený) mezi interiérem domu a přilehlou ulicí.
My při pobytu v Českých Budějovicích měli především zmíněné azúro a hic jak v Itálii, tak jsme ocenili zejména stín a menší teplotu místních četných a půvabných loubí.
Uvádí se, že podloubí zde vznikala jako součást měšťanských domů od 14. st. Už tehdy totiž chodci vadili „řítícím“ se koňským a dobytčím povozům, a naopak, a loubí, navíc suchá, rovná a dobře tedy pochozí, byla ideální k pohodlnému pohybu ulicí. Obyvatelé domů navíc loubí využili iniciativně jako místo, kde šlo nabízet v klidu tovar za každého počasí a současně, také jako - před povětřím chráněný - vstup do domů a jejich součást, tak proto i ono nezvyklé, leč plně logické a popisné označení - podsíň. Bylo to prostě takové území míchající účinně a účelně soukromí obyvatel domů s veřejným prostorem, kolemjdoucími.
A v patře, jež nabídlo zastřešení podloubí, zase získali obyvatelé domu větší obytný prostor, přesahující nad chodníky, do ulice a ještě ke všemu s příjemným nadhledem nad dole kypící pouliční ruch.
Škoda, že už se podloubí nedělají a to nad každým chodníkem a v každé ulici.
V Českých Budějovicích jsme se ale tohoto přepychu nemohli nabažit. V Piaristické ulici a na náměstí Přemysla Otakara II, kde se dochovala dokonce – jak nás poučila vševědoucí Encyklopedie města České Budějovice - v úplnosti a původní. Ale podobně i v ulicích Česká a Krajinská, částečně Kněžská, Dr. Stejskala, Karla IV., Hroznová a Plachého. Jen podloubí v Jirsíkově bylo vybudováno až v roce 1942, s výstavbou tamních - tzv. - hereckých domů.
Fontány
Léto, horko, slunce, to vše vysušuje městské ulice. Proto se budují a krásně i vyjímají fontány a kašny. I těch mají České Budějovice nemálo. O Samsonově jsme se sice již zmínili (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-mesto-mnoha-namesti/), ale ještě o ní bude řeč v článku věnovaném historickým sochám města.
Voda z fontán a kašen provlhčí vzduch, prostor oživí, sníží okolní teplotu a uklidňuje. Na tekoucí a v slunečních paprscích se lesknoucí krůpěje vody se lze dívat donekonečna a stejně se neokoukají. Pítka zas dopřejí doušek vody pocestným na rozpálené dlažbě chodníků. I když, upřímně přiznáno, našinec je už tak zhýčkaný, že se bojí napít, nejsa přesvědčen o nezávadnosti prýštící vody a raději si zavdá z PET lahve, co vláčí v batohu, nebo rovnou sedne do nejbližší předzahrádky a dá si pivo. Budvar, samozřejmě, jak jinak. Jsme v Českých Budějovicích, ne? Však o něm také napíšeme v samostatném článku. To totiž nelze pominout.
Ale zpět k vodě v ulicích. Pro chodce a obyvatele města jsou úplně nejlepší fontány bezbariérové. Přístupné, dalo by se říci. Jednu - zejména - jsme rádi a často pozorovali z okolních laviček. Je na začátku či konci, jak to vezmete, Lannovy třídy u Senovážného náměstí. A tam, nejen že se neokoukala prýštící voda, tam se neokoukalo ani dění kolem té fontány a dokonce i v ní. Ano, přímo ideální dílo, které potěší každého. Aktivně i pasivně.
Uličky
Samozřejmě, že spleť našich pražských křivolakých uliček na Starém Městě ohromuje. Nepražáka. Pražák to už bere jako samozřejmost. Ano, pěkné, ale to znám… A stejně jsou na tom i Českobudějovičáci se svou spletí uliček. I oni si řeknou, ano, a co, tady už to známe…
A tak každý rád nahlíží do krás jiných měst a objevuje, že je to sice v podstatě tam i tam stejné, ale že je to přece jen jiné. Objevné a romantické, lákavé a zajímavé a … a chodí a motá se a bloudí, až v uličkách zabloudí, a to je na tom nejlepší, a je-li v tom městě jen týden jako my, a vzhledem k dalším plánovaným i neplánovaným aktivitám dokonce v uličkách tak 2 či 3 dny, zabloudí. A rád. Objeví, co přešel, minul či – jak už to tak v životě je – spatří to z jiné strany a zase nějak jinak. Rádi jsme tam bloudili a ještě raději zabloudili.
Vnitrobloky
Milujeme průhledy z ulice a v případě Českých Budějovic ve většině případů dokonce přímo z četných podloubí do nitra vnitrobloků. Je to tak tajemné, nečekané. Tak odhalující, jako když žena odloží část oděvu (ale jen část, aniž by prozradila vše). Vhled kamsi, kam možná vhlížet nemáme, a víme, že bychom neměli, ale je nám to předestíráno tak rafinovaně a svůdně, že nás to svádí (a svede!) nahlédnout, nahlížet a dokonce opatrně vejít a vcházet.
České Budějovice nadbytkem úpravných malebných vnitrobloků hýří. A jsou vesměs působivé. Často jen to, ale neméně často i účelné, užitné, tvořící místo k žití. Sousedsky. Pospolitě. Nevíme, zda je to tak opravdu a všude, lidé jsme různí, a zda místní ty vnitrobloky skutečně využívají tak, jak se zdálo nám a jak si chceme představovat. Ale z pár našich vděčných průhledů a průletů se zdálo, že ano. A to bychom městu i občanům přáli. A záviděli.
Zákoutí
Z definice zvukomalebného slova zákoutí (malebné, tajemné, poetické místo např. v historickém městě nebo v historické stavební památce apod.) plyne přesně to, co se tím myslí. V Českých Budějovicích jsme – alespoň podle názoru www.www-kulturaok-eu.cz – objevili pravých zákoutí řadu. Vykoukla na nás z ničeho nic odněkud a my se zastavili a vydechli. Ne nutně ohromeni, ale třeba jen pohlazeni, potěšeni pohledem, počastováni dávkou příjemna, co krášlí a povznáší každé město a každou duši vnímajícího člověka. A které, místním - často hříšně a k jejich škodě - uniká. A která, tedy daleko spíš ocení ti, co nejsou odtud. Protože je vnímají.
Zeleň, parky, zahrady
Při toulkách městem jsme se setkali s parky v centru, stejně jako s tzv. vnitroblokovou zelení ve starší zástavbě a s okrasnými i užitkovými zahrádkami ve vilových částech. A zdaleka to nebyla zeleň všechna. Z plošné výměry Českých Budějovic, (4 717 ha) zaujímá zeleň 1 200 ha, tedy asi čtvrtinu. Na každého z 93 883 Českobudějovičáků připadá asi 120 m² zeleně.
Pro srovnání jsme hledali, jak je na tom Praha, jež plochu má cca 10 x větší než České Budějovice (49 600 ha) a zeleně - dle některých údajů - 25 432 ha. Čili polovinu. Při počtu Pražáků (1 1/4 milionu) by to na jednoho bylo asi 200 m² zeleně. Dvakrát víc než na Českobudějovičáka. Čísla jsou ale čísla. My nezmapovali České Budějovice celé, jen to, kam jsme mířili, ale nemůžeme si pomoci, nám se zdálo, že v Českých Budějovicích je zeleně víc než v Praze. Kolik jí je jen u řek… No, ale kdo ví. A průměry čehokoli jsou ošidné vždy.
Nejsme botanici ani dendrologové. Stavy stromů a typy rostlin jsme nevnímali. Ale se stromy je to jako všude. Je jich málo. Ulice jsou jich prosty a vnitřní zeleň se také moc stromy pyšnit nemůže. Je to taková spíš typická vnitrobloková zeleň s plácky okrasnými i užitkovými.
Podstatné je, jak jsme vyčetli v Encyklopedii Českých Budějovic, že vztah obyvatel k městské zeleni je pozitivní a většina z parků je pro „významnou ekologickou, mikroklimatickou, estetickou, hygienickou a rekreační funkci registrována jako významné krajinné prvky“.
A to je moc dobře, protože pro krásné město na soutoku Vltavy a Malše, pro České Budějovice, pro jeho obyvatele i návštěvníky, je to to nejlepší, co ho mohlo potkat.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková