České Budějovice aneb od koňky až do kosmu
V předchozím článku na našem webu o Českých Budějovicích a našem „studijním“ pobytu v nich jsme se zabývali hlavně autobusovou a městskou hromadnou dopravou (MHD), jmenovitě pak pozoruhodným multifunkčním autobusovým nádražím. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-bydlime-a-cestujeme/).
To samozřejmě není vše. Doprava je široký pojem s řadou variant. Žádná z nich České Budějovice neminula. Od lodní, pozemní až po kosmickou. Ano, čtete správně, i kosmická doprava patří k Českým Budějovicím. A jako vždy při pátrání, nám byla při nápomocna úžasná encyklopedie města České Budějovice (https://encyklopedie.cbudejovice.cz/), kde jsme hledali teorii. K té jsme jen přidali vlastní zkušenosti, získané takříkajíc - na vlastní nohy.
Všechno má svůj vývoj
Vezmeme-li to tedy z hlediska historiea od začátku, tak nejstarší formou dopravy je nesporně doprava vodní. U nás říční. A aby ne, když České Budějovice leží na řece Vltavě. Té se ale, s dovolením, věnujeme v samostatné kapitole a v jiném článku (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-jako-i-pristavni-mesto-na-soutoku-vltavy-s-malsi/ ).
V podstatě další historická doprava je koňská síla. Tehdy doslova, ne přeneseně na hp (z angl. horse power) či tak. A jaká doprava je spojena s Českými Budějovicemi a koňmi? Samozřejmě - koněspřežka…
Koněspřežní železnice
Slavná a známá koněspřežná trať České Budějovice – Linec byla podle historiků vůbec nejstarší železnicí na evropské pevnině! Zbudována byla v letech 1825 - 1832 a prvotně sloužila hlavně k přepravě soli z hornorakouské Solné komory do Čech.
Provoz koněspřežky fungoval dokonale a zastavila ho až modernější technologie – železnice, a kvůli ní provoz koněspřežné dráhy skončil už v roce 1872. Zajímavé je, že pro přepravu soli sloužila i zmíněná vodní – lodní doprava, a že se dokonce uvažovalo o účelovém vodním kanálu. Ale neukázalo se to reálné. Výsledky svého šetření, rozborem tehdy pověřený F. J. Gerstner, shrnul ve zprávě z roku 1807. Z té vyplynulo, že projekt by byl sice realizovatelný, ale technicky i finančně mimořádně náročný. A tak navrhl jiné řešení - koněspřežnou dráhu. Ale ani k této reálné a relativně i finančně zvládnutelné variantě nedošlo hned, neboť v Evropě té doby řádil Napoleon a byly tak jiné starosti.
Až po zklidnění situace se o projektu začalo uvažovat opět. A zas byl osloven F. J. Gerstner. Ten už ale předal žezlo synovi, profesoru praktické geometrie na vídeňské polytechnice. Mladý Gerstner podal v roce 1823 žádost o koncesi na stavbu a provozování „železné silnice“. Dostal ji v roce 1824. Neměl ale prostředky k realizaci. Nedalo mu je ani mocnářství. Musel proto podstoupit koncesi dál, obchodním domům Geymüller, Stametz a Sina. Vznikla tím „C. K. privilegovaná první železniční společnost“, s Gerstnerem, coby stavbyvedoucím.
V roce 1828 začal zkušební provoz v úseku České Budějovice – Edelsbrucká rokle, pak České Budějovice – Kerschbaum a v roce 1832 frčela pravidelná přeprava na celé trati.
Ač známe obrazy civilů, cestujících v části vagonů pro sůl a zbožím, na cestující se původně nemyslelo. Ale známe to. Vozili se od počátku. Na černo. Až v roce 1836 to šlo oficiálně.
Osobní vlak vyjížděl z Českých Budějovic v 5 hodin a po hodinové pauze na oběd v Kerschbaumu dojel do Lince v 19 hodin. Oficiální osobní doprava se provozovala od dubna do října. Cena jízdného (1859) byla 36 krejcarů za osobu a míli v 1. třídě, 27 krejcarů ve 2. třídě a 18 krejcarů ve 3. třídě.
U křížení železnice – silnice a v nebezpečných místech byly strážní domky železničních strážníků. Zachoval se i v Českých Budějovicích (Mánesova 10), kde od roku 1992 se stal expozicí koněspřežné dráhy.
Od něj vedla trať do města přes Krumlovský rybník, původně po více než 400 metrů dlouhém mostě. Ve 30. letech 19. století ho nahradil zemní násep. Pak po Železném mostě do Biskupské ulice a dál Radniční ulicí do České. Tam byl solný sklad. A na rohu Piaristické ulice, v Nisslově domě, fungovala osobní pokladna, kanceláře a nástupiště. Ve 30. letech 19. století byla koněspřežka prodloužena k hostinci U Zelené ratolesti na Husově třídě.
V 60. letech 19. století už ale její provoz za parními železnicemi zaostával a v roce 1868 začala její postupná přestavba na parní provoz. Poslední vlak tažený koňmi vyjel na konci roku 1872.
Železnice a České Budějovice
Doprava do Lince koněspřežkou(128 km) dostala červenou kartu fakticky už v roce 1857, kdy získala povolení „Společnost Západní dráhy císařovny Alžběty“ na její přestavbu na páru. Město České Budějovice mělo na železničním spojení eminentní zájem.
- dokonce už v roce 1845 vznikl projekt parní železnice do Plzně. Nerealizoval se však ještě
- až v roce 1863, z popudu A. Lanny, vzniklo „železniční komité“ v čele s knížetem Janem Adolfem II. ze Schwarzenbergu a byly zahájeny práce na trati Vídeň – České Budějovice – Plzeň – Cheb. Díky iniciativě a kontaktům J. A. Schwarzenberga (pak že je lobbing novinka dneška) získalo konsorcium koncesi na stavbu a souhlas, aby dráha nesla jméno Františka Josefa I.
- slavnostní výkop provedl J. A. Schwarzenberg 17. 11. 1866, což připomíná památník na nádraží v Hluboké nad Vltavou
- železnice do Plzně byla dokončena v roce 1868
- pravidelný provoz zahájily dva páry osobních a smíšených vlaků oběma směry. Cesta trvala 6 hodin, denně se v průměru přepravilo 640 osob
- železnice byla moderně pojata (telegrafické spojení, optická návěstidla)
- první vlak odjel z města v roce 1869
- první přímý vlak Vídeň - Plzeň přes České Budějovice projel v roce 1870 Lokomotivy dodala vídeňská firma Siegl, vagony pražský Ringhoffer
- další trať, do Veselí nad Lužnicí, byla zprovozněna v roce 1874
- od roku1875 byla budována i trať Jihlava – Jindřichův Hradec – Třeboň – České Budějovice – Volary (více o železniční dopravě ve Volarech viz náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/zlata-stezka-vedla-pres-volary-aneb-kraceni-ve-starych-stopach/) – Bavorsko
České Budějovice se tak staly důležitým železničním uzlem. Projížděly tudy i vlaky evropských linek na Řím, Berlína dokonce i proslulý Orient Expres do Istanbulu.
- jenže v roce 1918, po rozpadu Rakouska-Uherska a vytýčení státní hranice s Rakouskem, bylo po vší slávě
- koncovými stanicemi se staly České Velenice a Horní Dvořiště
- o 20 let později, po záboru pohraničí (1938) už jen Jílovice, Velešín a Zlatá Koruna
- za 2. sv. války vzrostl význam trati do Plzně. Projížděly jí vojenské vlaky a byla častým cílem amerických stíhačů (hloubkařů)
- v roce 1945 vedly přes České Budějovice i transporty s vězni z koncentráků
- při náletech na České Budějovice (březen 1945) zahynulo 55 železničářů a škody odstraňovalo 3 tisíce dělníků (kolejiště, most Českovelenické trati) až do roku 1946
Po válce se tedy začalo znovu a lépe. Vznikl železniční viadukt přes Pražskou třídu u pivovaru Budějovický Budvar (1958) a přeložka plzeňské trati (1963 - 1964).
- první poválečný mezinárodní rychlík vjel do Českých Budějovic ale až v roce 1967
- od roku 1963 se zaváděla motorová trakce
- po roce 1969 už tvořila parní trakce jen 1/2 přepravy
- elektrifikována byla trať plzeňská (1968), do Veselí nad Lužnicí (1975), do Prahy (1988) a v roce 2002 byla dokončena elektrizace trati České Budějovice – Horní Dvořiště
Něco o českobudějovickém železničním nádraží
Železniční stanice České Budějovice je nádraží osobní i seřaďovací. Obojí jsme mohli sledovat z oken našeho hotelu. A byl to pohled z té ptačí perspektivy pozoruhodný.
Autorovi těchto řádek připomínal mládí, když si hrával s elektrickým dětským vláčkem rozloženým na zemi a on také „z ptačí perspektivy“ sledoval jízdy mašinek a vagonků.
Mimo hlavní nádraží mají České Budějovice tři zastávky: Severní, Jižní a Nové Hodějovice.
Prvním nádražím byla stanice koněspřežní železnice v Mánesově. Kromě strážního domku z roku 1828 měla i několik manipulačních kolejí, sklad, 2 jeřáby k nakládání zboží a váhy. Po zahájení oficiální osobní přepravy začala být cestujícími využívána zastávka před kancelářemi a pokladnou koněspřežky v Nisslově domě v České ulici. Byla tam proto prodloužena manipulační kolej k zájezdnímu hostinci U Zelené ratolesti, kde byly také sklady.
Se zavedením železnice vzniklo v Českých Budějovicích lokomotivní nádraží pro parní vlaky.Vybudováno bylo v rámci stavby tratě do Plzně. Kolejiště vedlo napříč Lannovou třídou, staniční budova byla naproti Průmyslové ulici v místech nynějšího zdravotního střediska a kanceláří Českých drah. Provoz byl zahájen 1. 9. 1868. Mělo 5 průjezdných kolejí a další manipulační, včetně vlečky do plynárny. Vznikl i krytý peron a vestibul. Pro osobní vlaky bylo kolejiště společné. Nákladové nádraží se rozšířilo severním a jižním směrem. Kolejiště ale kolmo a v pravém úhlu přetínalo komunikace na východ od města a musel se tedy zbudovat nad kolejemi most (v roce 1905 byl odstraněn).
- počátkem 20. století došlo k oddělení nákladní a osobní přepravy a vzniklo nádraží nové
- již od jara 1905 se hloubil zářez seřaďovacího nádraží ve směru k Mladému. Materiál byl odvážen mezi Skuherského ulici a stávající nádražím. Vznikl násep (4 m nad úrovní terénu) a kolejiště nového osobního nádraží. Také dva tunelové podchody a budova novorenesančního slohu se secesními prvky (arch. Gustav Kulhavý). Podchody byly dlouhé přes 50 metrů a schodišti se vešlo až na 4 nástupiště, kryté vlnitým plechem na litinových sloupech.V severní části nádraží byly čekárny a restaurace, v jižní kanceláře a byty. Svítilo se už elektřinou a topilo párou
- nové nádraží bylo otevřeno za tři roky, v roce 1908 a jako první tudy projel rychlík Terst - Praha. V témže roce byla také postavena přes seřaďovací nádraží do Pětidomí lávka pro pěší. Vše takhle vydrželo a sloužilo až do březnového náletu v roce 1945, při němž bylo zničeno kolejiště i jedno křídlo staniční budovy. Opravy trvaly až do roku 1946
České Budějovice doletěly až do oblak
Člověk chtěl létat vždy. Rozum ho vedlk vymýšlení způsobů. Prvním kloudným a relativně i použitelným byl balon. Možná bude překvapením, že pokusů s tímto dopravním prostředkem se zúčastnily aktivně i České Budějovice. V Encyklopedii města Českých Budějovic jsme vyčetli, že první místní veřejný start se konal 18. 10. 1874! V koši byl francouzský aviatik Henri Beaudet a se svou montgolfiérou Ville de Maconse vznesl na bývalém Střeleckém ostrově u vodárenské věže. Druhý pokus - pro velký úspěch - zopakoval týden na to.
O technické novinky se vždy zajímala a dodnes zajímá hlavně armáda. A výjimkou nebyla ani rakousko-uherská. Balon poprvé použila k pozorování na manévrech v roce 1895. Balon byl naplněn svítiplynem v českobudějovické plynárně, nalézající se za nádražím. V letech 1905 - 1912 se České Budějovice s balony setkávaly často. Zalétaly sem či do okolí města z vojenských základen ve Vídni a Linci. J
e dokonce doloženo, že v jedné z posádek (1911) byl osobně následník trůnu, František Ferdinand d’Este. Po roce 1912 už ale byla jiná doba. České Budějovice se s balony setkávaly jen při sportu a v reklamě. A to hlavně po roce 1989.
Balon není to pravé, proto vzniklo letadlo a letecká doprava
První letiště v Českých Budějovicích vzniklo ve Čtyřech Dvorech. Měli jsme dokonce v plánu ho navštívit, ale náš nabitý program a omezený čas nám to nakonec nedovolil. Tak jen telegraficky, co jsme vyčetli. Bylo to polní letiště a využívalo prostor vojenského cvičiště u kasáren mezi silnicemi do Branišova a Haklových Dvorů.
- sloužilo už v letech 1910—1914 pro první letecké pokusy
- od roku 1923 ale mělo být dokonce letištěm civilním
- čím dál napjatější mezinárodní situace však způsobila, že se až do roku 1935 sloužilo jako letiště vojenské pro první českobudějovickou leteckou posádku
- v letech 1932 - 1938 ho mohli používat i místní sportovní letci z Masarykovy letecké ligy a Jihočeského aeroklubu. Pořádaly se tam letecké dny. Hangáry vznikly ze stodol někdejšího Plonerova dvora
- za 2. sv. války letiště ovládl Nacionálně socialistický letecký sbor, zajišťující výrobu a opravy německých kluzáků. Letiště „bránilo“ samozřejmě i železnou oponu
- v současné době je z něj vytvořen – park
Za zmínku stojí i zaniklé letiště Světlíky, kvalifikované jako pomocné a rovinné, pro bezmotorový sportovní provoz a výkonnostní létání. V letech 1948—1952 ho využívali plachtaři. V 60. letech byl ale na jeho ploše vybudován komplex Slévárny České Budějovice.
České Budějovice mají do oblak blízko
Příhraniční poloha Českých Budějovic, spolu s rovinným terénem, přímo nabízela realizaci letišť, a proto i v blízkém okolí města se nacházela ještě další letiště. Že ale mají létání v krvi i přímo Českobudějovičáci, je už možná známo méně. A neprávem. Stačí uvést 4 nejvýraznější jména místních rodáků, spojená s létáním a nejen ledajakým a věc se má jinak.
Vezmeme-li to chronologicky, musíme začít otcem a synem Maňákovými.
Jaroslav Maňák (1881 - 1965) byl sice středoškolský profesor, ale také organizátor letectví. Narodil se ve Stádleci u Tábora, ale od roku 1911 působil v Českých Budějovicích. A věnoval se propagaci bezmotorového létání a sportovního letectví. A po anabázi v koncentráku a dalších životních peripetiích se posmrtně dočkal i pamětní desky v ulici Dr. Stejskala č. 11. Je to rovnou dvojdeska, neboť pamatuje i na jeho syna Jiřího Maňáka (1916 – 1992).
Jiří Maňák kráčel v otcových šlépějích. Narodil se v Českých Budějovicích a byl válečným pilotem RAF. Při bojovém letu (1943) byl nad holandským pobřežím sestřelen a zbytek 2. sv. války žil v zajateckém táboře. Do Českých Budějovic doletěl s 312. stíhací perutí v roce 1945.V 50. letech byl (vykonstruované obvinění) zatčen a příští rok propuštěn se zákazem letecké činnosti. Pracoval tedy jako pomocný dělník Státního statku Hluboká nad Vltavou. Až v roce 1965 se mohl stát opět pilotem ČSA. Byl nositel řady našich i zahraničních řádů.
Vladimír Remek je další v chronologii. Náš první a zatím jediný kosmonaut. I on se narodil v Českých Budějovicích (1948)
- po vysoké vojenské letecké škole byl (1970) přidělen k stíhacímu pluku v blízké Plané
- v roce 1978 se stal jako první nesovětský člen smíšené posádky při výzkumu vesmíru - Interkosmos. Společně se sovětským kosmonautem A. A. Gubarevem vzlétli z Bajkonuru v kosmické lodi Sojuz 28
- Zemi obletěl 125 krát. Stal se občanem 3. (!) státu na světě (po SSSR a USA), jenž vzlétl do kosmu
- je nositelem řady nejvyšších státních vyznamenání československých i sovětských
- závěr své vojenské kariéry prožil jako správce sbírek Muzea letectví a kosmonautiky v Praze – Kbelích
- v letech 2002 – 2004 působil v diplomacii a od roku 2004 je poslanec Evropského parlamentu
- jeho jméno nese planetka č. 2552, objevená našimi astrology ve stanici na Kleti
Petr Jirmus (1957) je zatím poslední z řady leteckých osobností Českých Budějovic. Inženýr ekonomie a československý letecký akrobat 80. let. Už při studiu SEŠ se věnoval bezmotorovému létání. Při vysoké škole (trénoval ho otec, letecký inspektor a bývalý stíhač) zvládl pilotáž sportovních motorových letadel. V 80. letech byl 4x mistr republiky, 2 x mistr Evropy (1983, 1985) a 2 x mistr světa (1984, 1986).
- po závodní činnosti (1986) byl dopravním pilotem vládního letadla
- byl prezident Aeroklubu ČSFR
- od roku 1998 provozuje vlastní leteckou školu
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet