České Budějovice aneb město mnoha náměstí
České Budějovice/21. – 27. 8. 2016
Toulky www.www-kulturaok-eu.cz republikou, nás - po předloňské Roudnici nad Labem, loňských Františkových Lázních a Ostravě a letošních Volarech - zavály do jihočeské metropole, Českých Budějovic. Proč? Inu, za naše životy jsme tam byli víckrát. Vlakem, autobusem, autem. Na cestě po vlasti, služebních cestách na Výstaviště, cestách do Rakouska či Itálie… Ale ve všech případech se jednalo o průjezd či účelový párhodinový pobyt na Výstavišti. Takže tak, jako o mnoha jiných městech republiky, lze i o Českých Budějovicích říci - neznáme. Tedy, neznali jsme a teď po našem týdenním pobytu je známe o trochu méně.
Týdenní poznávací pobyt je obrovská příležitost, ale město za tu dobu stejně nepoznáte. Jen jeho části, jen něco z něj, jen takovou malou ochutnávku. A tak o to málo, co jsme v Českých Budějovicích opravdu a na vlastní nohy poznali, se s vámi na našem webu v rubrice Ostatní (https://www.www-kulturaok-eu.cz/ostatni/) v sérii článků o Českých Budějovicích podělíme. Proč? Proč ne? Na vás je, zda to chcete či potřebujete vědět, a zda to vůbec chcete od nás u nás na webu číst. Když ne, klikněte jinam, když ano, přečtete si a počkejte na další článek. Jak libo.
První dojem
Sluší se začít historií, místopisem, fakty a tak. Ano. I na to dojde. Ač to bude trochu nošení dříví do lesa, když České Budějovice disponují skvělým internetovým webem - Encyklopedie Českých Budějovic (https://encyklopedie.c-budejovice.cz/), jenž se stal mimo jiné a mimo naše vlastní zážitky i nám nezbytným zdrojem informací. Nejdůležitější je prý ale první dojem…
První krůčky nás zavedly…
Úplně první nás vedly od žlutého autobusu pana Jančury ze Student Agency od autobusového nádraží (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-bydlime-a-cestujeme/ ) k ubytovně U nádraží (doslova!), o níž se také ještě zmíníme. Tam jsme ohodili zavazadla a přebytečné oblečení a vyrazili dychtivě a netrpělivě – do města.
Po pár krocích jsme byli na náměstí (U koníčka se mu říká a stojí tam jízdní socha Jana Žižky). Však jsme také šli po klikatící se Žižkově ulici. A po pár krocích následuje další náměstí. Tentokrát Senovážné náměstí (ovšem kam se na něj hrabe to pražské – rozlohou i využitím). A po dalších pár krocích opět další náměstí. Tentokrát to hlavní, českobudějovické náměstí Přemysla Otakara II. A po pár krocích… ne nebudeme to natahovat, zkrátka a dobře, první dojem odpovídal titulku tohoto článku: České Budějovice město plné náměstí.
Budějovická náměstí
První dojem z Českých Budějovic byl – je to město náměstí. Alespoň podle nás. České Budějovice mají rozlohu 55, 56 km čtverečních a 95 tisíc obyvatel. Nabídly nám ale četná a velká náměstí, doslova i veřejná prostranství, kde nejsou jen parky, ale kudy vedou komunikace, jsou tam obchody, veřejné budovy i instituce. Nevíme, jak to cítí českobudějovičtí, jak jejich představitelé a hlavně, jak to vnímají nechvalně draví developeři, kteří v Praze už bezostyšně zastavěli, co se dalo i nedalo a po dalším v Praze prahnou.
V Českých Budějovicích jsme si užívali vzdušnost, otevřenost a osobitost každého z námi navštívených náměstí a náměstíček. Ze všech malých i velkých, jmenovaných v naší mapě, i těch ještě menších, jež mapa už názvoslovně zamlčovala (asi je zas až tak moc za náměstí nebere), nás zaujaly hlavně dvě - z hlediska našich toulek - asi nejvýznamnější. Třetí by mělo být určitě Mariánské náměstí, řadukrát jsme je projížděli, probíhali i míjeli, ale předmětem našeho zastavení se – k naší škodě – nestalo. Omluvou budiž tak i časové možnosti našeho pobytu.
Senovážné náměstí
Náměstí, přes nějž jsme se ubírávali do centra. Náměstí značně rozlehlé, které je dnes – podle našeho názoru – už spíše veřejným multifunkčním prostorem. Senovážné náměstí najdeme na jihovýchodním okraji historického centra. Původně se jmenovalo Dobytčí trh, pak postupně Viehmarkt, Viehmarkt Platz, am Viehmarkt, Heuwaag Platz, náměstí Arcivévody Karla Františka Josefa, Erzherzog Karl Franz Josef Platz, za 1. republiky Masarykovo náměstí, později Švehlovo náměstí, za okupace Horst Wessel Platz po pochybném mládežnickém ´hrdinovi´ nacistické strany, pak zase pro změnu po osvobození samozřejmě Stalinovo náměstí, po jeho pádu a označení kultem osobnosti náměstí 1. Máje, až po roce 1989 dostalo název Senovážné náměstí.
Kdysi v 16. století tu bývalo popraviště. V 18. století ale začala vznikat souvislá přízemní obvodová zástavba. Stála tu u výpadovky barokní socha Panny Marie Budějovické a ještě počátkem 19. století se tu konaly dobytčí trhy.
- od roku 1829 (do 1913) tu také stála městská nemocnice
- v roce 1876 byla vystavěna kasárna městské policie
- po dobytčích až do roku 1921 tu byly oblíbené trhy se zeleninou, ovocem, slámou a senem. Odtud plyne současný název - Senovážné náměstí. Bývala tu totiž rozhodná městská váha, určená k vážení vozů se senem
Na přelomu 19. a 20. st. na severozápadní až západní stranu náměstí přibyl Kostel svaté Rodiny, sirotčinec a muzeum. Pravověrní českobudějovičáci připomínají Bio Royal, jedno z prvních ve městě. V roce1915 - 1918 nahradila nemocnici na jejím místě postavená Hlavní pošta a před ní (v roce 1925) nainstalovaný meteosloup (autor: sochař J. V. Dušek /1891—1966/).
- v 50. a 60. letech 20. století doznalo náměstí mnohé změny
- v letech 1953—1954 vznikla, kvůli nově postavenému mostu, různě diskutovaná, frekventovaná komunikace po jihovýchodní straně náměstí
- v letech 1961—1966 zase na rohu Žižkovy třídy se postavila dobově zatížená budova někdejší Krajské odborové rady a rozlehlou plochu uzavřel i Dům kultury Metropol z roku 1971
- v té době došlo také k demolici policejních kasáren a překrytí koryta Mlýnské stoky
Rozloha Senovážného náměstí se téměř zdvojnásobila a otevřel se pohled na Jihočeské muzeum. Demolicím se nevyhnula ani východní strana náměstí, kde je dnes Dům služeb (z roku 1968). Na takto destruktivně vzniklé prostranství se samozřejmě nastěhoval ve své době nezbytný pomník V. I. Lenina (1972), který tam stál až do roku 1990. Teď je na jeho místě parkoviště.
Z poslední doby stojí za zmínku stavba, jež sem do jisté míry vrací onu někdejší nemocnici, v roce 1996 postavený objekt zdravotnického zařízení s lékárnou.
My jsme nepřehlédli ani relativně nenápadný objekt, patřící Národnímu památkovému ústavu, (Senovážné nám. 6), jenž má v přízemí pro veřejnost přístupné informační středisko s malou výstavní plochou. Při naší návštěvě tu byla výstavka nazvaná Památky zahradního umění, součást národní a kulturní identity ČR (1. 7. - 31. 8. 2016), kde jsme si prohlédli panely představující památky zahradního umění. Po našem odjezdu tuto výstavu střídá výstava nazvaná Znovuoživená krása - Restaurátorské práce na jihu Čech v letech 2005-2015. Otevřeno je každý všední den od 9 do 16 hodin a vstup je volný.
Náměstí Přemysla Otakara II.
Tohle náměstí rozhodně nelze přehlédnout, vynechat, minout, ani nebrat je vážně. Je to impozantní a rozměrný střed starého města. Českobudějovická obdoba pražského Staroměstského náměstí. Nejen co do významu, ale i co do dějinné osy.
Náměstí, dnes nazývané náměstím Přemysla Otakara II., vzniklo v roce 1265 při založení města. Detailisté ocení jeho souřadnice, které jsou: 48°58′28″ s. š., 14°28′27″ v. d. Odtud se od té doby odvíjel celý další rozvoj veškeré městské zástavby.
Okolo základu města, náměstí, byly přesně geometricky, rozměřeny jednotlivé parcely v šíři 8 m, určené ke stavbě domů. Orámování čtvercového náměstí (132,5 x 137,4 m) tvoří dnes 48 domů. Vnitřní plocha náměstí je tedy značná (1,7 ha). Po náměstí ve Vysokém Mýtě je nám. Přemysla Otakara II. naše druhé největší čtvercové náměstí! Pro zajímavost a srovnání dodejme, že třeba pražské Staroměstské náměstí má jen necelý hektar, tedy téměř poloviční plochu co náměstí Přemysla Otakara II.
Na začátku se náměstí nazývalo - Hlavní náměstí. Pak ale jeho název podléhal dobovým tanečkům, a tak dostalo názvy jako Kaiser-Franz-Josef-Platz, po vzniku republiky zprvu náměstí Svobody, pak Masarykovo náměstí, za okupace hrdopyšně Adolf-Hitler-Platz a po válce nejprve znovu Masarykovo náměstí, po roce 1948 se soudružskou, Zdeňkem Nejedlým prosazovanou, glorifikací husitského hnutí, nám. Jana Žižky z Trocnova. Od roku 1991 se ale názvem obrací k svému zakladateli, českému králi Přemyslu Otakaru II.
Náměstí bylo odedávna dlážděné. Nejnovější verze dlažby je z roku 1939 a má plochu 80 x 80 m. K ní oboustranně přiléhá pruh dlažby o šířce 10 m. Tuto úpravu navrhl jeden z našich nejvýznamnějších architektů moderní doby Pavel Janák (12. 3. 1882 - 1. 8. 1956).
Do 16. století na náměstí Přemysla Otakara II. bývalo (v jihovýchodní části) popraviště. Na jeho místě je dnes tzv. bludný kámen. Vřazen do dlažby, oblý, asi 30 cm velký, značený křížem. Říká se, že, kdo ho překročí v jistou hodinu, zabloudí. Asi jsme tak učinili den před naším výletem z Českých Budějovic na Hlubokou – původně do ZOO – neboť jsme pak krkolomně bloudili a došli alespoň na zámek. Alespoň že jsme mohli zhlédnout právě probíhající výstavu v tamní Alšově jihočeské galerii (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/krasa-bude-krecovita-surrealismus-v-ceskoslovensku-1933-1939-jaromir-99-mezery-aneb-i-komiks-je-mnohdy-nadrealny/). Ale o Hluboké až někdy jindy.
K bludnému kamenu jen ještě jednu zajímavost. V současné době uvolněných mravů a vládnoucí ignorance všeho, se v roce 2010, několik dovedů rozhodlo bludný kámen ´nenápadně´ vykopat. Městská policie ho i je ale včas zajistila. Teď by další vandalové už ale museli použít těžkou demoliční techniku, neboť kámen byl už propříště důkladně zabetonován do země.
Ale zpět k náměstí jako takovému. Až do doby vlády Karla IV. zde bývaly i masné krámy. Na moudrý pokyn Karla IV. musely ale být z mnoha důvodů zrušeny a přemístěny do dnešní Krajinské ulice, kde jsou dosud. Akorát, že je z nich stylově zařízená restaurace a pivnice. Zajímavostí nesporně je, že ještě v první polovině 20. století po krajních stranách náměstí jezdily tramvaje, které dnes už v dopravním systému MHD Českých Budějovic zcela chybějí.
Od počátku existence náměstí bylo dáno, že uprostřed bude veřejná kašna. Ta současná, Samsonova kašna, která tvoří nynější dominantu náměstí tu je od 20. let 18. století (věnujeme se jí v článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-jak-verejny-prostor-ozivime/ ) stejně jako některým sochám a sousoším, jež nás v Českých Budějovicích zaujaly. Stejně tak nepomineme ani budovu Radnice, přestavěnou v letech 1684 až 1747, kde jsme v době naší návštěvy zhlédli mimo jiné i velice zajímavou výstavu významných architektonických skvostů, jimiž se právem mohou České Budějovice pyšnit (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceskobudejovicka-radnice-aneb-hej-pani-konsele-vyslyste-nevinne-prani/ ).
Trochu velké náměstí, ne?
Nás, coby návštěvníky Českých Budějovic při procházkách po rozlehlém náměstí Přemysla Otakara II. samozřejmě jeho mocná rozloha a pravidelný tvar ohromoval, ale na druhou stranu se nám náměstí jako celek jevilo poněkud naddimenzované a v podstatě prázdné. Je pravda, že ho zmenšují, ovšem pro chodce obdivovatele, jenž chce klid a možnost rozjímat, opět auta. Trčí na pruzích historické a zdobné dlažby kolem středu, kam nepřehledně vjíždějí a odkud náhle vyjíždějí, proudí i po obvodu náměstí, a to snad všemi směry. Takže ruší a vadí, a to tak, že velmi. Zřejmě to jinak nejde, ale podle nás na www.www-kulturaok-eu.cz to není dobré.
I přes tento ´zábor´ ale zbývá na ploše náměstí mnoho další volné plochy. A tak mohutná Samsonova kašna se v té rozloze poněkud bohužel ztrácí. Zdá se, že jsou si toho ale vědomi i českobudějovičtí, neboť se snaží tu přemíru prázdné plochy oživovat a zaplňovat.
V době naší návštěvy třeba velkoplošnou panelovou výstavou fotografií z města ´kdysi a dnes´, doplněnou popiskami. Anebo jednou z instalací soch určených do veřejného prostoru.
O nich a v Českých Budějovicích jsme jich při naší návštěvě objevili mnoho jsme psali v článku (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/umeni-ve-meste-2016-aneb-mesta-mnoha-modernich-soch/ ). Přesto všechno na nás působilo jinak nádherné náměstí dostprázdně a zdá se nám, že by stálo za úvahu tu prázdnotu kulturně a citlivě řešit. Ale takové řešení není snadné. Jde o konsenzus řady názorů, odborných i laických a dospět k němu je běh na dlouhou trať. Známe to i z Prahy. Po tahanicích se osvobodilo od aut Malostranské náměstí, jež je mnohem menší než to českobudějovické. Výborně. Teď ale zeje prázdnotou a hledá se jeho smysluplné využití.
A, že v názoru na náměstí Přemysla Otakara II. nejsme sami, svědčí pozvánka, kterou jsme krátce po našem návratu z naší poznávací mise na www.www-kulturaok-eu.cz obdrželi.
Samsonova kašna aneb náměstí Přemysla Otakara II. trochu jinak
Protože podruhé se do Českých Budějovic bohužel vracet nemůžeme, zejména ne dva týdny po našem návratu, přetlumočíme vám celý – podle nás - zajímavý projekt prostřednictvím tiskových materiálů, které jsme na adresu našeho webu také dostali.
Jan Šépka - Vnímání
Přednáška autora: 7. 9. od 17. 00 hodin
Kde: Ve studentském kostele SV. RODINY - Karla IV. 22, České Budějovice
Zahájení výstavy: Ve středu 7. 9. od 19.00 hodin – na náměstí Přemysla Otakara II.
Výstava potrvá: od 8. 9. - 2. 10. 2016
Spolupráce na realizaci: Ing. arch. Jan Bárta
Kurátor výstavy: Michal Škoda
Slovo autora projektu Jana Šépky:
Projekt architekta Jana Šépky, kterým v rámci bloku architektonických výstav chceme nabídnout nejen možnost zažít a vnímat zase trochu jinak prostředí galerie i prostoru náměstí, ale především položit řadu otázek, a otevřít témata, týkající se nejen umění a architektury jako takové, ale především vnímání města - místa v rámci každodennosti.
Tato výstava nestojí pouze na základě vlastní výtvarně architektonické intervence, ale bude rovněž doplněna / každé úterý od 18.00 hodin / za účasti hostů z řad odborníků, umělců, architektů i politiků - o blok přednášek a diskusních pořadů pro veřejnost, vztahujících se k historii i současnosti náměstí a jeho využití, stejně jako k vztahu současného umění a architektury.
Vnímání
Projekt je zamyšlením nad tím, co pokládat za důležitou součást a dominantu veřejného prostoru, a jak vnímat skryté prostory, které nám poskytují společenské a kulturní vyžití.
Barokní Samsonova kašna umístěná na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích je jednou z největších svého druhu v zemi a představuje významnou památku a symbol města.
Její umělecká kvalita je nezpochybnitelná a v současné době si nikdo nedokáže představit náměstí bez této dominanty. Otázkou může být, zda dnes takové dominanty nevnímáme již jen mimoděk. Procházíme kolem každý den a díky tomu, že hodnota je historicky i prostorově potvrzena, nepřemýšlíme o podstatě památky, ani o vztahu k prostoru velkorysého náměstí.
Naopak prostory 1. patra Domu umění, jež v posledních letech nabízí velmi kvalitní umělecké zážitky, jsou před našimi zraky zastřeny. Návštěvník neznalý situace, galerii těžko hledá. Je zřejmé, že forma utajení prostoru galerie může být i výhodou, nicméně prožitek z výstavy a případná diskuze o umění a kultuře se vytrácí z našeho běžného denního repertoáru.
Projekt chce ukázat jak vnímat, respektive nevnímat, dominanty a skrytá místa, jež nejsou daleko od sebe, jsou v centru dění a nabízí kulturní vyžití. Smyslem by mělo být nabourání stereotypního vnímání těchto hodnot a snaha po zamyšlení a diskusi o těchto tématech.
Samsonova kašna se přibližně na měsíc ocitne v kruhovém prostoru, který ji jednak bude separovat od samotného náměstí, a zároveň pro ni vytvoří klidné pozadí i intimitu, které tato dominanta nikdy neměla. Kašna se tak ocitne jako šperk v galerii. Kruhový prostor bude přímo propojen cestou se schody s prostorem prvního patra Domu umění, kde se objeví opět kruh, ale v jiných souvislostech. Návštěvník se v prostoru galerie může pohybovat pouze po vymezené kruhové cestě a do volných prostor galerie se vlastně nedostane. Bude vnímat pouze prostor pomocí stropu, který nebude ve vnitřní promenádě instalován. Záměrné odcizení kašny a zvýraznění vstupu do Domu umění oknem je celkovým smyslem projektu. Do zajímavé konfrontace se tak dostávají věci, které spolu zdánlivě nesouvisí.
Jan Šépka
- narodil se v roce 1969 v Praze
- vystudoval Fakultu architektury ČVUT a Školu architektury AVU v Praze
- 1994 inicioval spolu s Michalem Kuzemenským spolek Nová česká práce
- 1998 spoluzaložil a byl společníkem kanceláře HŠH architekti, která fungovala do roku 2009
- poté založil vlastní kancelář Šépka architekti: www.sepka-architekti.cz
- 2004 -2014 působí jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze
- 2014 – 2016 byl vedoucím Kanceláře projektů a soutěží na IPR v Praze
- od září 2014 vede ateliér A1 na UMPRUM, kde byl v minulém roce jmenován docentem pro obor Architektura
- 2006 byl editorem ročenky Česká architektura
- 2015 vydal knihu ´Jak se dělá město´
- řada projektů, na kterých se podílel, získala ocenění v ČR i v zahraničí. K nejznámějším patří úpravy Horního náměstí v Olomouci, úpravy Jiřského náměstí na Pražském hradě, Arcidiecézní muzeum v Olomouci, vila v Berouně, vila Hermína, úpravy zámeckého návrší v Litomyšli, návrh Národní knihovny v Praze nebo Pokoj v krajině v Modravě.
A protože jsme se s Janem Šépkou měli příležitost osobně seznámit při jeho letošní přednášce na konferenci v Památníku Vítkov, věnované architektuře veřejného prostoru (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/konference-vrch-vitkov-krajina-umeni-aneb-architektura-verejneho-prostoru-by-mela-poskytovat-novy-pohled-na-prirodu/) a vřele vám proto za www.www-kulturaok-eu.cz doporučujeme nejen návštěvu Galerie současného umění a architektury Domu umění města České Budějovice, ale zejména přednášky a vernisáže výstavy Jana Šépky.
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, Dům umění ČB