České Budějovice aneb k nebesům spirituálně i po schodech
České Budějovice
21. – 28. 8. 2016
Ač téma, jež nás za našeho pobytu v Českých Budějovicích zajímalo neméně než jiná, o nichž jsme už psali nebo psát budeme, je tématem výšin – duchovních, přesto si je ale dovolíme začít přízemním, leč přiléhavým lidovým rčením. „Vesnice bez kostela by byla jak žena bez …“ a teď si dolňáci i horňáci dosadí atribut ženské krásy, jaký je podle nich nejvrcholnějším…
Ano, úvod svébytný, leč pravdivý. Už proto, že České Budějovice, mimochodem 4. nejlepší krajské město pro život, jak vyhodnotila jistá studie, jsou krásné jako zralá žena. A i ony se pyšní přednostmi. K nejpřednějším patří kostely a věže. Protože, co by to bylo za krásku, bez … a horňáci i dolňáci… Ale dost přízemnosti, obraťme pozornost opravdu k cílům vyšším, k vyšším hodnotám a k - věžím a chrámům. A protože byla řeč o kostelech, předřaďme je před věže.
Malá přehlídka velké duchovní podpory – kostely
Kostely a kaple definuje nedocenitelná českobudějovická Encyklopedie, kde - a v tomto případě především – čerpáme vědomosti, informace i duchovní podporu, abychom se s tématem, jež nemá hranic, nějak rozumně vypořádali během našeho týdenního pobytu.
Kostely a kaple jsou křesťanské bohoslužebné prostory. Původně jen. Dnes už i cíl turistů za poznáním a menších skupinek či jednotlivců – jako jsme byli my – i za ztišením a pokorou.
Kostely a kaple jsou – z definice - samostatné budovy či oddělené součásti sakrální stavby, určené k veřejným i soukromým bohoslužbám a shromažďování věřících. To platí všude a od vzniku křesťanství a věřme, věřme (!), či přímo dej Bůh, že to tak bude platit i nadále.
Tak jako vše, ani chrámy a kaple jsme v Českých Budějovicích nenavštívili všechny. Dokonce, pro řadu jiných cílů, skoro žádné. Čas jsme si ale udělali pro kostel sv. Mikuláše. Protože nenavštívit ho by bylo jako vynechat v Praze chrám svatého Víta. A to se nemá.
Takže o ostatních sakrálních stavbách jen telegraficky podle českobudějovické Encyklopedie.
Od 13. století vzniklo 15 kostelů
Od vzniku města ve 13. st. dosud vybudovala římskokatolická církev v Českých Budějovicích a blízkém okolí 15 katolických kostelů. Šlo o kostely katedrální, klášterní, špitální, farní i filiální. Potěšující je, že většina slouží dosud svému poslání.
Nejstarším je filiální kostel svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele z 13. st., tedy původní farní kostel, původní místní obce Budivojovice (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-toulejme-se-mestem-krizem-kraz/).
Už při vzniku Českých Budějovic začala stavba kostela dominikánského, Obětování Panny Marie a na konci 13. st. farního (pak děkanského a nakonec katedrálního) kostela sv. Mikuláše. O něm ale až v následujícím odstavci. Nejprve k ostatním chrámům.
Poč. 16. st. byl postaven kostel Nejsvětější Trojice v areálu morového špitálu, při městském špitále (v Krajinské třídě) fungoval (ve 14. -18. st.) kostel sv. Václava. Poč. 17. st. byl vysvěcen kapucínský konvent u kostela sv. Anny a v 18. st. poutní barokní kostel Panny Marie Bolestné v Dobré Vodě (od roku 1858 je farní). Ve 2. pol. 19. st. vznikly dva novogotické kostely – sv. Václava u studentského semináře v Kostelní ulici a Svaté Rodiny při sirotčinci boromejek v ulici Karla IV. Roku 1900 byl vysvěcen kostel Růžencové Panny Marie na Žižkově třídě, pár let po něm novobarokní kongregační kostel Božského srdce Páně na Rudolfovské třídě a filiální novorománský kostel sv. Jana Nepomuckého na Lineckém předměstí (od roku 1925 farní).
Ani 30. léta 20. st. nebyla k církevním stavbám odmítavá. Vzniklo několik nových filiálních kostelů. V Suchém Vrbném (1935) se jedná o kostel sv. Cyrila a Metoděje (od roku 1995 farní). V sousedství byla (1936) postavena budova konventu Kongregace bratří těšitelů z Getseman.V roce 1938 byly dokončeny filiální kostely ve Čtyřech Dvorech (kostel sv. Vojtěcha, od roku 1990 farní) a v Nových Hodějovicích (jednolodní novorománský kostel Panny Marie Královny Andělů).
Letmá přehlídka nemenší duchovní podpory – kaple
Zatímco kostelů je ve městě evidováno 15, kaplí vniklo až dosud mnohem víc. Jen ve 13.- 16. st. jich eviduje českobudějovická Encyklopedie pět nově vzniklých. Průměrně každých 60 let se objevila další. V 17. a 18. st. dalších šest. V průměru jedna za 30 let. V 19. st. osm. Tedy každých 12 – 13 let jedna. Na přelomu 19. a 20. st. byly kaple zřizovány i ve zdravotnických, sociálních a školských zařízeních. Encyklopedie uvádí jich devět, takže každých pět let jedna.
Nejsou v tom započítány kaple soukromé v měšťanských domech a vilách. A mezi devíti kaplemi z přelomu 19. a 20. st. nejsou započteny ani kaple vzniklé v připojených obcích. Ty se ale – v rámci připojení těchto obcí k rozšiřujícímu se městu, staly dalšími kaplemi na území Českých Budějovic. A potěšujícím důkazem, že víra v českých Budějovicích úplně nevyprchala či s pragmatickou vládou neviditelné ruky trhu nezhynula, je fakt, že i po roce 1989 vznikly nové kaple. Encyklopedie uvádí dvě. Kaple Salesiánů při kostele sv. Vojtěcha a v Kněžském domově pro staré a nemocné duchovní, který v Suchém Vrbném (2000) zřídilo českobudějovické biskupství...
Kostel sv. Mikuláše stavebně… 
A teď k římskokatolickému kostelu sv. Mikuláše. Je situován severovýchodně od náměstí Přemysla Otakara II. Založen byl pod přímým dohledem Přemysla Otakara II., jak uvádějí historici, kolem roku 1265. Po vysvěcení byl povýšen na hlavní městský kostel a přešla na něj farní správa blízkého a původního, staroměstského kostela, sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele.
Už v projektu mu byla dána rozsáhlá městská plocha o velikosti bloku, návazná na severovýchod Rynku. Pozemek mu umožnil postupné rozvíjení a rozšiřování. Mimo kostel byly zbudovány následně i další budovy, tj. fara a školy. A kvůli pomíjivosti lidského pozemského bytí, tehdejší Českobudějovičáky nevyjímaje, i jeden z městských hřbitovů.
Ani Encyklopedie Českých Budějovic, ani historici, co ji spolutvořili, nemají jasno, jak původní kostel sv. Mikuláše vypadal.
- Koncem 13 st. byl zřejmě dostavěn chór na východní straně, a také obě chórové kaple a posvěcen byl i hlavní oltář.
- Co už se ví určitěji, že v 1. pol. 14. st. bylo dokončeno trojlodí a západní dvouvěžové průčelí se zaklenutou předsíní, kde byla umístěna kruchta (od r. 1369 už s vlastním oltářem sv. Petra a Pavla).
Že o bohoslužby byl mezi občany města zájem, dokládá, že bohatí měšťané předváděli vztah k víře tak, že v letech 1351 až do poč. 15. st. obohatili chrám o 17 (!) vedlejších 
oltářů. Bohatý na vybavování interiéru kostela byl i konec 15. století. V roce 1495 byly instalovány i varhany…
- V 16. st. byla ale stržena klenba v trojlodí a po přestavbě z let 1518 - 1535 vznikla členitá a působivá stavba, jejíž podoba je k vidění na vedutě Jana Willenberga z r. 1602. Původní koncepce byla ale zachována, takže dispozice této části kostela pocházejí opravdu už ze 13. století.
- V 16. st. stála před západním průčelím jen jedna z věží. Severní se zřítila (1523). Zanikla tak i kruchta v mezivěží. Místo ní bylo do průčelí hlavní lodi vloženo rozměrné a hrotité okno.
- Poslední rozsáhlou přestavbu si vyžádal požár města z roku 1641. Z pozdně gotické stavby zůstaly jen ohořelé obvodové zdi. Práce na obnově začaly ihned. Ujali se jich Giovanni Cipriani a F. Canevall a v roce 1649 bylo hotovo. Rekordní chvat byl ale místy i na úkor kvality, takže se už během rekonstrukce, v roce 1645, zřítila čerstvě dokončená kruchta v lodi. Nakonec se ale dílo zdařilo a kostel si svou podobu, až na dílčí úpravy, zachoval dodnes.
… a v interiéru
Interiéry kostela sv. Mikuláše jsou raně barokní a jen v západním průčelí je trojice portálů z doby pozdně renesanční. Odborníci připomínají zvláštnost, že původně středověký městský chrám, na rozdíl od srovnatelných chrámů v Čechách, nemá typické gotizující detaily.
Vynucená popožárová rekonstrukce nabídla chrám umělcům
Vznikly štukové figury do výklenku nad portály (Thomas Zeissel), mariánská socha ve štítu, později nahrazená mladší (Giovanni Battista Spezzi a Wolf Ederov). Hlavní oltář je od Georga Bachmana a oltář sv. Auratiana, patrona Českých Budějovic, od Johanna Woratha. Hlavní obraz maloval ve Vídni působící vlašský malíř Matthause Managetty. Ve 2. pol. 17. st. došlo k úpravě průčelí kostela (Giacomo Antonio de Maggi), štukových detailů (Santino Cereghetti). Dvojetážové průčelí italského typu je tak jedinou dochovanou památkou raného baroka ve městě.
- V roce 1785 kostel povýšil na biskupskou katedrálu. Do kněžiště přibyla katedra a chórové lavice pro kanovníky. Objednán byl i nový hlavní oltář sv. Mikuláše a několik bočních oltářů.
- V roce 1912, při menších stavebních úpravách, přibyly v hlavní lodi mramorové oltáře sv. Auratiana a sv. Josefa s obrazy F. B. Doubka. Od něj je i stávající Křížová cesta (1928 - 1929). Poslední, naštěstí nezásadní a citlivou úpravu, prodělal interiér v 70. letech 20. století.
My jsme záměrně, předem a do detailů nestudovali stavební či interiérové informace. Nepotrpíme si na to. Chceme – jak už jsme i vícekrát v článcích zmínili, nechat působit na nás, neovlivněně, dílo, aniž bychom v šeru a vznosné atmosféře chrámu hledali ten či onen obraz či sochu. A nutno říci, že pocitově na nás chrám sv. Mikuláše působil jak oáza klidu v pulzujícím městě.A – byť nejsme praktikující věřící - usedli jsme do lavic a oddali se meditaci. Zcela nečekaně a asi i spontánně nás trochu rušil, ale vlastně i trochu povznášel, neumělý, leč spontánní chór německy zpívajících důchodců v rohu chrámu u hlavního oltáře.
Kostel sv. Mikuláše, jak bylo vidět, opravdu neoslovil jen nás, ale i jiné turisty. Rádi jsme při odchodu vhodili pár mincí do kasičky. Trochu pro štěstí, trošku proto, abychom se sem třeba ještě někdy ve zdraví vrátili, a trošinku také proto, že chrám je krásný a náš skrovný příspěvek byl hlavně díkem za to, že je, a přáním, aby ještě dlouho, nejlépe navždy, byl takový, jaký je.
Po duševním vzestupu k nebesům, hezky po svých
Na rozdíl od chrámů, jež mají poutníka uzemnit a přimět k pokornému vzhledu vzhůru, mají města i věže, jež místním i poutníkům umožňují, když jim slouží nohy, vystoupat za sice méně pokorným, tím víc ale zvědavým pohledem. Vzhůru a hlavně dolů, na ulice a uvědomit si, že náš velký a pulzující svět, z něhož jsme vystoupali, je vlastně malý a z ptačí perspektivy dost jiný, než jak se nám jeví, když jsme součástí toho pozemského hlemejždění my.
Proto nás zajímaly i věže Českých Budějovic
Věže jsou, jak uvádí i českobudějovická Encyklopedie, vícepodlažní stavby, nejvíc kruhového půdorysu, méně pravoúhlého, sloužící k účelu obrany, bydlení, reprezentace či techniky. Ze všech věží v Českých Budějovicích jsme si vybrali tu nejvýznamnější - Černou věž.
O ostatních věžích jsme zjistili asi toto: Nejstarší věžové stavby v Českých Budějovicích vznikaly již od založení města. Od 13. st. byly součástí opevnění. Dosud se zachovaly Rabenštejnská, Železná panna, polygonální bašta u kláštera a Otakarka v zahradě biskupství. Věže jsou ale i dominanty sakrálních staveb (kostely sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele, Růžencové Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého, sv. Vojtěcha, sv. Mikuláše, dominikánského konventu a Svaté Rodiny při sirotčinci).
A patří k nim i věž bývalé synagogy. V řadě případů jsou věže součástí veřejných a reprezentativních staveb (radnice, o ní píšeme na jiném místě, secesní budova Českého rozhlasu aj.). Nepřehlédnutelné jsou ovšem i věže vodárenské.
Černá věž je věž strážná, hlásná a také zvonice – vše v jednom
Nevystoupit v Českých Budějovicích na Černou věž by bylo stejně zanedbání jako neshlédnout na Prahu z Petřínské rozhledny. Černá věž je prostě dominanta a symbol města.
Černá věž byla vystavěna v letech 1549 -1577 před západním průčelím kostela sv. Mikuláše. A protože tou dobou už bylo v Českých Budějovicích věží víc, nazývala se zprvu Nová.
Byla ale i nejvyšší, tak později Vysoká. A byla největší, tak Velká. A město ji vzalo za svou, tak ještě později Městská. A protože byla u kostela, tak Kostelní. A kostel se stal farním, tak Farní. Nakonec zůstalo označení Černá, i když tak moc černá není. Ale sluší jí to. Opravdu.
- V roce 1547, dva roky před stavbou, dospěla městská rada k záměru postavit tuto věž. Začalo se demolicí několika domů. Stavbu vedl zprvu italský stavitel Hans Spatz (též Giovanni Spatio, pro místní - Mistr Hons). Kameny se těžily v městském lomu u Ohrazení.
- Roku1549 začal výkop základové jámy. Složité hydrogeologické poměrysi vynutily před zděním základů do podloží zarazit dubové piloty. Základní kámen byl položen v roce 1550 a od roku 1551 se zdila věž.
- V roce 1555 stavbu přezval stavitel Lorenc a dostavěl ji do 1. patra.
- O rok později (1565) ho vystřídal V. Vogarelli, který věž (1575) dokončil do finální podoby.
Malá inventura velké věže
Věž má čtvercový půdorys (11,6 m x 11,6 m), je 71,9 m vysoká a uvnitř je 9 podlaží. Šesté a sedmé nesou zvony. Zvonů je pět. Největší z nich z roku 1723 je Bumerina a váží 3,5 tuny. (Vznikl přelitím asi o tunu těžšího jmenovce z roku 1507, z kostela sv. Mikuláše.) Nejmladší se jmenuje – jak jinak – Budvar - a pochází z roku 1995. Další dva zvony visí v lucerně báně.
- V posledním, 9. patře, byl umístěn byt věžného. Dbal na údržbu věže, hlásil pohyby vojsk a požáry, dával znamení o výhledu počasí a s pomocníky hlásil čas, dle věžních hodin (od roku 1606).
Zde dovolte malou poznámku: O hlásné službě, povinnostech věžného, o jeho svérázném bydlení, se Pražák i návštěvník Prahy dozví vše na Malostranské svatomikulášské věži, kam Muzeum hlavního města Prahy umístilo rozsáhlou prezentaci všeho, co s tématem i věží samou souvisí. Malostranská věž je přístupná a je z ní nádherný výhled. Cestou vzhůru i poučný výlet s řadou exponátů a informací. A je nižší než českobudějovická věž! (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/custos-turris-strazce-mesta-aneb-svatomikulasska-mestska-zvonice-otevrela-novou-stalou-expozici/).
Ale zpět k Černé věži - povrch věže tvoří hladké neomítané fasády s výjimkou části 1. podlaží.
- Až do 3. patra prosvětlují interiéry jednoduchá okna, 4. až 6. patro rozměrné, lehce zahrocená, tzv. „zvuková okna“. V posledním patře věž ovíjí ochoz, jenž nese římsu střešní báně. Horní část původně zdobily malované znaky (městský a habsburský), ale ty byly v roce 1898 odstraněny.
Za své dosavadní existence byla věž párkrát opravena, ale generální rekonstrukce se dočkala až v letech 1982–1985.
- Od roku 1986 je největší atrakcí města.
- Pro úplnost dodejme, že v roce 1993 byl na jejím úpatí obnoven i mohutný pomník J. V. Jirsíka od Josefa Václava Myslbeka.
O pomnících a sochách v Českých Budějovicích ostatně píšeme na jiném místě (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-jak-verejny-prostor-ozivime/).
Na věž jsme vystoupali - kupodivu– snadno. Tak moc, že když autor těchto řádek v 9. patře požádal o důchodcovské vstupné – byli jsme kustodkou (či věžnou?) žertem označeni za nedůchodce. Proč? Nejsme prý udýchaní či schvácení. Vysvětlili jsme, že bydlíme ve 4. patře bez výtahu a ve starém činžáku z přelomu 19. a 20. st., (takže s vysokými stropy), kam stoupáme nejméně 2x denně a s nákupem celý život. Čili: těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
A ještě osobní dovětek navíc
Uzounké, klikaté a temné schůdky ve finálních patrech věže sbližují – chtě nechtě – lidi. Na věž jsme nestoupali sami a stejnou cestou sestupovali další lezci. Míjení se tak bylo často velmi zajímavé a příjemné (zejména míjela-li autora řádek žena, jejíž přednosti dokazovaly ono úvodem nakousnuté, že město bez věže je jako žena bez…).
No, a jsme tam, kde jsme byli. Zpátky na zemi. Po výstupu, prohlídce a sestupu jsme byli zase nohama pevně na zemi i my. Byl to zážitek, ale hurá vpřed za novými objevy v krásném městě, Českých Budějovicích!
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková