České Budějovice aneb Jihočeské muzeum – příběh města, čítající 900 tisíc exponátů
České Budějovice
21. – 28. 8. 2016
Chceme-li poznat průřez minulostí města, jež jsme navštívili, nestačí bedekry, brožury a vlastně ani nedocenitelná Encyklopedie Českých Budějovic, kterou tak studujeme a při tvorbě článků o jihočeské metropoli i s potěšením citujeme. Nestačí nám ale ani vlastní objevy a setkávání s minulostí i současností města, takříkajíc ´face to face´. K poznání - no, jak lze poznat historii 750 let za pár hodin, takže přesněji - k uvědomění si souvztažností je třeba navštívit místní muzeum. Což jsme učinili. Žel, jen to jedno. Jihočeské muzeum. Nestihli jsme další muzea, ale všechno se za týden prostě stihnout nedá…
Nejprve o českobudějovických muzeích
Definice muzea, neboť na vše existuje definice, zní takto: ´Muzeum je specializovaná odborná instituce, které získává, uchovává, zkoumá, zprostředkovává a vystavuje hmotné doklady z oblasti své vlastní působnosti za účelem studia, vzdělání, výchovy, propagace a naplnění volného času.´
A to poslední byl náš případ. Naplnění volného času a dodali bychom i ukojení zvědavosti. To byl náš důvod návštěvy Jihočeského muzea.
A protože jsme volného času v tom našem týdnu měli pramálo, museli jsme oželet dvě jiná muzea, jež by nás za jiných časových možností uvítala ve svých prostorách také.
Zajímavé by bylo navštívit v roce 2000 otevřené českobudějovické Muzeum energetiky. Sídlí v ulici U Elektrárny na rohu s Mánesovou. Je tam expozice – jak jinak - o historii elektrizace jižních Čech, využití elektřiny, přístrojů a zařízení, a je tam i dobově zařízená kancelář předsedy správní rady Jihočeských elektráren z 1931. Samostatný oddíl je věnován i městské hromadné dopravě, o níž píšeme na jiném místě (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-bydlime-a-cestujeme/).
Snad ještě víc by nás zajímalo Jihočeské motocyklové muzeum, prezentující historii jednostopých vozidel. Od roku 1999 sídlilo v ulici L. B. Schneidera a od roku 2001 je v renovované budově malé solnice na Piaristickém náměstí. Expozici mopedů a motocyklů doplňují trofeje, plakáty, výstroje a v současnosti je tam přes 80 strojů. Součástí sbírky je i specializovaná kolekce ´přibližovadla´ našeho mládí - mopedů Stadion z místního Motoru Jikov a pro Českobudějovičáky je tam k vidění i legendární sidecarový motocykl J. Maňáka.
No, nebylo nám přáno. Čas byl vymezen a tak jsme ho věnovali – mimo Pivovarského muzea Budvaru v ulici Karolíny Světlé (o němž píšeme v samostatném článku) jen Jihočeskému muzeu.
Co bylo před Jihočeským muzeem?
Lidé už jsme tací, že shromažďujeme a shromažďujeme. Obyčejní, bohatí i vzdělaní. Každý po svém. Shromažďování různých sbírek umělecky a historicky hodnotných předmětů se věnovali jednotliví sběratelé poměrně cílevědomě asi tak od 17. století. Všude. I v Českých Budějovicích. Ale vlnu zakládání systematicky uspořádaných muzeí, jakožto vážených institucí a navíc otevřených široké veřejnosti, ale přineslo hlavně až 19. století.
V Českých Budějovicích byl za tím účelem v roce 1877 ustaven tzv. Muzejní spolek a zvolen ´správní výbor Městského muzea´. Samozřejmost, trend doby, ale i nutnost. Nárůst průmyslových, přírodovědných a kulturně historických sbírek pro malou kapacitu dosud využívané budovy radnice, nastrkaných už i po různých domech na náměstí Přemysla Otakara II., si vynutilvznik solidní a odpovídající budovy muzea. A vznikla. V novorenesančním slohu, monumentální, na Senovážném náměstí. Dokončena byla v roce 1901 a veřejnosti zpřístupněna v roce 1903.
Jihočeské muzeum se postavilo …
Město věnovalo budoucímu muzeu pozemek (na místě městského zahradnictví),subvenci a zajistilo i financování projektu. Stavbu podle návrhu plzeňského architekta Viktora Schwerdtnera provedl v letech 1898 až 1901 J. Hauptvogel. Obdélníkový půdorys dvoupatrové budovy se středním a dvěma bočními rizality pohledově uzavřel jihozápadní část Senovážného náměstí.
V Encyklopedii Českých Budějovic se dočteme vše podrobné. Nejpodstatnější z toho je, že:
„Zadní průčelí, původně obrácené do parkově upraveného prostoru, opakuje rozvrh hlavní fasády. Pouze středový pětioký rizalit je více strohý, s balkonem vysazeným na iónských sloupech vyrůstajících z terasy a umožňující přímý vstup do slavnostního sálu v přízemí budovy, ukončený kupolí. V interiéru zaujme především bohatě zdobené reprezentativní schodiště situované ve středovém rizalitu a k němu přiléhající výstavní sály se štukovými plochými stropy.“
… ale i pečlivě rekonstruuje
V letech 2012 -2014 prošla hlavní budova muzea (z Dukelské ulice) celkovou rekonstrukcí a modernizací. Dostala novou střechu, fasádu a interiéry moderní technologie. Vnitřní prostory se rekonstrukcí vrátily k původnímu záměru a účelu zakladatelů tím, že dodatečně vytvořené depozitáře a kanceláře v přízemí budovy byly odsunuty do nových prostor půdní vestavby. Zásadní změnou prošel i hlavní vchod pro návštěvníky. Je od té doby ze Senovážného náměstí a tím jsme vstoupili do muzea i my.
Jedno z nejstarších regionálních muzeí u nás
Jihočeské muzeum patří od svého vzniku k nejvýznamnějším kulturním institucím jihu Čech. Je i jedno z nejstarších regionálních muzeí. Kromě stálých expozic byla v budově přístupná kreslírna, ateliér pro modelování, výstavní a přednáškový sál pro pořádání odborných kurzů, přednášek a výstav převážně výtvarného a uměleckoprůmyslového zaměření.
Muzejní sbírky dnes představují téměř 900 tisíc předmětů. Význam a hodnota spočívá hlavně v ucelených, systematicky a na vědeckých základech budovaných sbírkových souborech z botaniky, geologie, entomologie, mykologie, zoologie, archeologie, etnografie, numizmatiky, historie a uměleckoprůmyslové, divadelní i hudební historie.
Jsou tu sbírky rukopisů, prvotisků, starých tisků, obrazů, grafik, fotografií, filmů, sochařských děl i militarií.
Součástí Jihočeského muzea je specializovaná muzejní knihovna se studovnou a více jak 80 tisíc svazků odborných knih a časopisů. Nechybí ani stále aktuálně doplňovaný archiv regionálních periodik, uchovávaných od počátku novinové produkce v jižních Čechách. Knihovna je i proto největší muzejní knihovnou v Jižních Čechách.
Expozičně se krajské muzeum zaměřuje na jihočeský region, jeho historii, kulturu i lidové umění. Muzeum připravuje přednášky, koncerty, komentované prohlídky, vycházky i oblíbené akce jako Muzejní noc.
Mimo stálé expozice se konají i různé monotematické výstavy o jihočeské přírodě, archeologii, národopisu a třeba i historii jihočeského loutkářství. Tu jsme měli možnost navštívit a píšeme o ní na jiném místě. (viz. náš. článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/svet-loutek-a-jejich-kamaradu-aneb-pred-realizaci-stale-expozice-jihoceskeho-loutkarstvi/).
Na činnosti muzea se významně podílejí i místní kluby a sdružení, jako Mykologický, Historický, Ornitologický či Národopisné sdružení a Jihočeské pobočky České archeologické společnosti, České botanické společnosti při AV ČR, České entomologické společnosti a Entomologický kroužek pro děti a mládež nebo Regionální letecko-historická společnost.
Tedy centra, sdružující zájemce o obor, profesionály i amatéry. Ti všichni přispívají ke vzniku tematických výstav, jako třeba historický a dosud činný cyklospolek Podšumavan, jehož výstavu jsme při návštěvě shlédli (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/s-ceskobudejovickym-podsumavanem-na-dvou-kolech-aneb-mesto-kolum-pratelske/)
Přišli jsme, viděli jsme a … museli jsme zas dál
Pokud jde o stálou historickou expozici, nazvanou Příběh města, musíme ocenit její modernost, interaktivnost, mnohočetnost a zajímavost. Začíná kdesi v dávnověku a prochází spolu s návštěvníkem dějiny kraje a posléze i města. Zvýrazňuje zvláštní okamžiky, uzlové dějinné události, mimořádné artefakty a samozřejmě i klíčové osobnosti. Rozhodně jsme se nenudili a rozhodně jsme se poučili. A místy i pobavili.
Expozice je odborná, ale myslí i na běžného diváka a dokonce i na děti. Dalo by se říci, že jde jakési rodinné pojetí, což je dobře.
O dvou krátkodobých výstavách jsme se zmiňovali (Kola a Loutky). V době naší návštěvy jsme měli možnost shlédnout i výstavu ´Stromy jako domy´. Trvala do října 2016, tedy přes začátek školní výuky a byla pojata jako ideální ´rozjezd´ pro žáky mateřských a základních škol. Zpracování proběhlo totiž formou edukačního programu s přírodovědnou tématikou.
Výstava ´Stromy jako domy´ vycházela z toho, že stromy jsou domov, útočiště a zdroj potravy pro řadu živočichů od hmyzu po savce. Na stromy je vázána řada hub a rostlin. Žáci se tu nenásilně, neškolometsky poučili o třech biotopech, s nimiž se běžně setkají. Les reprezentovaly smrky a duby, vodu vrby a zahradu jabloně. Na děcka tu čekalo i pár zajímavých interaktivních činností, jež jim pomohly lépe pochopit téma.
A my si oživili atmosféru kabinetů z našich školních let, kdy výuka nebyla na bázi elektroniky, ale do třídy se donesla vycpanina zvířátka, exponát či krásné nástěnné didaktické vyobrazení a výklad mohl začít.
Další výstavou, kterou jsme se zájmem absolvovali, byla výstava, věnovaná něčemu tak specifickému, jako jsou vltavíny. Pod názvem ´Vltavíny a jiná přírodní skla´ nabídla to nejlepší, co se ve sbírkách muzea za dobu trvání nashromáždilo. Základ sbírky se datuje do období před 100 lety, včetně doby, kdy věhlasný badatel profesor Oswald pořádal sbírky. Vltavíny byly představeny jako sklo stvořené dopadem kosmického tělesa ve srovnávacím rámci s podobnými skly z jihovýchodní Asie a dalšími přírodními skly meteoritického i sopečného původu.
Tato výstava do Jihočeského muzea patří plným právem, neboť vltavín je celosvětová (jiho)česká rarita, přitahující zájem veřejnosti, sběratelů, obchodníků, i vědců u nás a v zahraničí. Přesto, že se o nich a jejich původu ví hodně, zůstávají i pro vědátory stále nevyřešenou záhadou, na níž dosud nikdo nenalezl uspokojivé vysvětlení.
Autor těchto řádek od jisté doby, kdy četl povídku našeho experta na sci-fi Ludvíka Součka nazvanou ´Stejně mám tyhle šutráky nejradši´, má ale při vzpomínce na jeho teorii mrazení v zádech. Souček měl, jak známo, talent vyhmátnout podivné jevy okolo nás a vyložit je věrohodně, ale zvláštně. Takže od té doby mám k vltavínům poněkud vzrušující a tajemný vztah. Finále té povídky, to je blesk z čistého nebe a ještě ke všemu se zdá jednoduchý a prostý. Navíc to přijde po víceméně poklidné až banální předchozí výkladové části, jež nic zlověstného nevěstí. Víc prozradit nelze. Stačí povídku vyhledat. Byla vřazena do více výborů povídek jak Ludvíka Součka, tak i výborů z děl více autorů… Tak tuhle výstavu prostě nešlo vynechat, to musí uznat každý. A jak jsme vyčetli na internetu, výstavka vltavínů v Jihočeském muzeu byla prodloužena do 31. 3. 2017. Takže, přečíst povídku pana Součka a hurá na výstavu. O mrazení (i kdyby nebylo pod nulou) bude vystaráno.
A protože tam právě probíhá i vánoční výstava Krása betlémů (do 8. 1. 17), lze to spojit se zábavou pro potomky. Ti, pokud ještě nečetli Ludvíka Součka, sbírka vltavínů zas až tak moc asi nezaujme.
Máme otevřeno celoročně: kromě pondělí denně: 9.00 - 17.30 hodin
Vstupné: celé muzeum a ´Příběh města´: 60 Kč /35 Kč
Výstavy: 25 Kč/15 Kč, rodinné vstupné: 120 Kč a školní výpravy: 20 Kč
370 51 České Budějovice
Dukelská 1
tel.: +420 391 001 531
e-mail: propagace@muzeumcb.cz
Hodnocení: 80 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet