České Budějovice aneb jak veřejný prostor oživíme?!
České Budějovice
21. - 28. 8. 2016
Na www.www-kulturaok-eu.cz víme (z části naší novinářské praxe) co že je, a co se myslí pojmem - městský mobiliář.
Z definice plyne, že se jedná o hromadné označení laviček, odpadkových košů, stojanů na kola, informačních tabulí, zastávkových přístřešků, zahrazovacích sloupků, šipkových systémů, stromových mříží, nádob na zeleň a dalších prvků, umístěných ve veřejném prostoru.
Každé město se snaží, aby jeho mobiliář byl osobitý právě pro dané město či místo, aby měl atraktivní a specifický design, promyšlené detaily a – protože městu vládnou ekonomové a ve městě žijí nejen pohodoví uživatelé, ale i - chtě nechtě - vandalové, tak aby měl maximální životnost díky kvalitě zvolených materiálů a povrchové úpravy.
Ano, víme to a respektujeme, ale pro nás si (v duchu) k oficiálnímu městskému mobiliáři dovolujeme řadit i další dva okruhy objektů ve veřejném prostoru. A přiznáme se, že právě ty nás zajímají nejvíc. Až tak moc, že jsme jim věnovali pozornost i v Českých Budějovicích.
A o jaké že tedy prvky městského veřejného prostoru nám jde?
Na jedné straně o prvky neživé, což jsou pro nás sochy, pomníky a kašny, které mají, ač neživé, velmi živou historii a na straně druhé, asi pro vyvážení, i prvky živé, mnohdy často až moc, které nemají před ani za sebou moc historie, zato mají nejblíž k těm,co je chovají, k lidem. A to jsou městští pejskové…
Nejprve něco málo o českobudějovických sochách
V Českých Budějovicích bylo, je a bude (a přibude) soch řada. Historické – pokud nebyly krátkodeché historii až příliš moc poplatné – stojí na svých místech navěky. Představují symboly města, jeho osudů a osudů jeho obyvatel. K nim každá doba přispívá dalšími, jaké kvas a čas v žití města přináší. Některé se na místech usadí, lidé je přijmou za své, a pak tam i zůstávají. Jiné jsou jen třeba dočasnou kuriozitou, zhmotněním momentálních emocí momentální doby, nebo autora, a čas je z jejich pozic zase nenápadně odvěje, aniž by je kdo litoval.
Město, každé a České Budějovice zejména, usiluje o rozšíření svých soch v městském prostoru. Jednou z cest je chvályhodná a přínosná českobudějovická akce nazvaná „Umění ve městě“, k níž jsme – mimo mnohé jiné – i časovali náš pobyt v Českých Budějovicích. Píšeme o ní ostatně na jiném místě našeho webu (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/umeni-ve-meste-2016-aneb-mesta-mnoha-modernich-soch/).
V Českých Budějovicích se ale dějí i věci o poznání kontroverznější, které až dokonce dokážou rozdělit jinak poměrně pohodové město na dvě zcela protichůdné a nesmiřitelné podmnožiny. Není to sice přímo rozpor ženoucí obyvatele až na barikády, ale rozhodně evokuje zájem o město, o jeho pamětihodnosti, rozproudí diskuzi i stojatější vody, a to je vlastně to nejlepší, co může způsobit. Emoce stejně opadnou a odstup času dovolí racionálnější pohledy na věc.
Událostí, která vyvolala bouři emocí – žel - až v době krátce po našem odjezdu z Českých Budějovic (nejde prostě v jednom týdnu vidět a zažít všechno), byl značně provokativní a vrcholně odvážný počin výtvarníka Jana Šépky (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-mesto-mnoha-namesti/). Dovolil si totiž pracovat s bytostnou relikvií pro město symbolickou skoro až nedotknutelnou – Samsonovou kašnou.
Projekt Vnímání byl zamyšlením i atakem toho, co je to dominanta veřejného prostoru. Instalace, fakticky ale umělecké a specifické, zakrytí Samsonovy kašny, vzniklo ve spolupráci s realizátorem návrhu ing. arch. Janem Bártou, za kurátorství Michala Škody. A bylo k vidění přesně 10 dní po našem odjezdu z Českých Budějovic, tedy od 8. 9. - 2. 10. 2016.
A byly to, jak vyplynulo z tisku a zpráv, takříkajíc tři týdny, jež otřásly Českými Budějovicemi. Což – podle nás na www.www-kulturaok-eu.cz bylo na akci to nejpodstatnější. Ona probuzená živá a bouřlivá diskuze. Protože dokud se vedou bouřlivé diskuze o něčem, co místní už míjí skoro bez povšimnutí, dotud to ono, stále více už nevnímané, zase ožívá a pak žije. A je znovu vnímáno. Proto také ostatně onen název celé instalace - „Vnímání“.
Samsonova kašna
Ač jsme se o tomto českobudějovickém barokním skvostu zmiňovali už ve výše připomenutém článku věnovaném náměstím v Českých Budějovicích, až teď považujeme za nejsprávnější věnovat Samsonově kašně, symbolu města, pozornost a prostor. Jako vždy jsme se především obrátili o věcnou pomoc k pozoruhodné Encyklopedii města České Budějovice.
Samsonova kašna
- je vlastně „obyčejná“ kamenná vodní nádrž s kamennou plastikou
- zřízena byla v letech 1721—1727 jako součást městského vodovodu
- umístěna byla na náměstí Přemysla Otakara II.
- stala se dokladem, že i věci praktické mohou být úžasné, když se chce
Znalci uvádějí, že českobudějovická kašna byla pravděpodobně při vzniku inspirována tzv. Kohlovou Lví fontánou z roku 1686, umístěnou na druhém nádvoří Pražského hradu.
Zde si dovolíme malou poznámečku na obhajobu nápadu Jana Šépky a jeho kontroverzního Vnímání.
Kdo z nás - Pražáků - zná tak dobře naši – tisíckrát míjenou - kašnu z pražského hradu natolik, aby ji mohl porovnat s tou českobudějovickou? Neděláme si iluze. Sami na tom nejsme lépe. A to do ní každý rok házíme „drobáky“ pro štěstí. Ale zakrýt nám ji nějaký další Jan Šépka, budeme se o ní také intenzivně zajímat, bavit se o ní kde s kým a po jejím odkrytí si ji půjdeme znovu, ale tentokrát pořádně a s „vnímáním“ prohlédnout. A s námi půl Prahy. To jo to Šépkovo a vlastně i naše – Vnímání.
Ale zpět k Samsonově kašně. Jednak byla nepřehlédnutelná uprostřed monumentálního náměstí Přemysla Otakara II., jednak fungovala svému účelu v samém středu města, kam to měl skoro každý relativně blízko a hlavně byla (a je!) krásná. Není tedy divu, že se záhy stala zcela charakteristickou dominantou Českých Budějovic. Navíc, jak je uvedeno, tak svou mimořádnou velikostí je dokonce největší kašnou tohoto typu u nás…
Teď trocha faktů technických…
První návrh zhotovil (1716) státní geometr Jan Rappa. Po připomínkách k velikosti zásobního objemu kašny vypracoval nakonec návrh technického řešení schwarzenberský stavitel Pavel Kolečný, původem z Třeboně. Odborně je kašna definována jako „trvale průtočná nádrž se samospádovým přítokem vltavské užitkové vody z vodárenské věže“.
- na přítoku a odtoku byly instalovány ovládací ventily (východně a západně)
- nádrž má vnitřní průměr 15 m a obsah 237 m3 vody. Což v době jejího vzniku stačilo k pokrytí veškeré odběrové potřeby.
Kašna je mimo to i docela pozoruhodnou technickou památkou, protože její značně složité technické řešení (napájí se pomocí vodárenské věže přímo z Vltavy) je dílem známého pražského zvonaře (!) Zachariáše Dietricha. Na dalším zdokonalení se později podíleli ještě dva pečlivě vybraní specialisté z Vídně - Andreas Reich a Johann Duval.
… a ještě uměleckých...
Spoluautory umělecké stránky kašny jsou jihočeský sochař J. Dietrich a kameník Zachariáš Horna. Dominantou je socha Samsona, jak krotí lva.
- pro větší efekt je instalována na výrazný a dekorativní sokl doplněný čtyřmi maskarony, jež současně slouží jako chrliče vody
- vrchní část soklu tvoří 4 postavy Atlantů nesoucích kamennou mušli.
„Byla vytesána Zachariášem Hornem v lomu v Besednici u Trhových Svinů a komplikovaně dopravena na místo“. Dodává se, že kvůli průchodnosti složitého transportu byla dokonce rozšířena Svinenská brána. Týž Horn pak vytesal (za 2 301 zlatých a 15 krejcarů) „oktogonální bazén se čtyřmi dekorativními vázami a schodišťový sokl s patníky spojenými řetězy“.
- na konci 19. st., tedy ještě ve staré podobě náměstí, kašnu obklopovalo také několik stromů
- ve 30. letech 20. st. (1934) si ale město objednalo u renomovaného architekta Pavla Janáka celkovou modernizaci a nové řešení náměstí. Stalo se, ale stromy, byť byl Janák architekt mimořádně pokrokový, vzaly – jak už to v moderní době bývá - za své.
- dnešní sochařská výzdoba kašny už – vzhledem k vlivu času a prostředí – je od roku 1990 nahrazena věrnými kopiemi původních soch a kamenických prací
- 1999 byla navíc provedena celková rekonstrukce Samsonovy kašny
- 1999 nově byla řešena instalace osvětlení a samozřejmě i osazení vodního recirkulačního systému, který kopíruje původní vzhled kašny z doby jejího vzniku.
Zajímavostí jistě je, že kašna se ani na zimu nevypouští, a to i přesto, že zima umí být i na jihu Čech značná (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-toulejme-se-mestem-krizem-kraz/)!
Důvodem je odborné vysvětlení, které zní: „S ohledem na vodní nasycenost podloží není možné vyprázdnit kašnu na zimu a mrazem tak ohrozit její stabilitu. Provozovatel proto udržuje maximální vodní sloupec v kašně po celý rok.“
Jediné, co jsme se nedopátrali ani ve vševědoucí Encyklopedii města České Budějovice, je důvod, proč se tohle město tak spojuje právě s postavou Samsona.
Každopádně si připomeňme, že Samson je postava z Bible, byl - podle historie - třetím z posledních Soudců synů Izraele a je zmiňován i v hebrejské Bibli - Tanachu. Jeho příběh je popsán v Knize Soudců. Samson je něco jako bájná postava Herkula.Využíval svou nadlidskou sílu v boji s nepřáteli a vítězil i v situacích pro obyčejného člověka nezvládnutelných (nad lvem či armádou, byl schopen i třeba dům zbořit rukama). Měl ale, jak známo, problémy s proradnou Delilou a také na ni v podstatě doplatil. To už tak bývá, že. Ale konec byl z náboženského hlediska tak trochu happy end a Samson se stačil s pomocí Hospodina ještě i pomstít všem svým trýznitelům. Stal se pro ten příběh samozřejmě inspirací mnoha tvůrců mnoha žánrů a není vlastně divu, že oslovil i tvůrce kašny v Českých Budějovicích.
V Českých Budějovicích ale není jen Samsonova kašna
Nejsme tak systematičtí, abychom procházeli město a odškrtávali sochy ze seznamu. Mnohé jsme tak minuli nepovšimnuty, mnohé – možná ne tak historicky či umělecky převratné – naopak okukovali. Ale v tom je to kouzlo poznávání. A nacházení a objevování.
Třeba nám unikl Bludný kámen na Náměstí Přemysla Otakara II. No, unikl, co do očního kontaktu. Jinak jsme ho museli překročit před výpravou na Hlubokou. Ale o tom zase jindy.
O nádherných a výmluvných Humanoidech - sousoší Michala Trpáka- umístěném na Lannově třídě - jsme už nadšeně psali (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/umeni-ve-meste-2016-aneb-mesta-mnoha-modernich-soch/).
Neunikl nám Mariánský sloup na Mariánském náměstí. Je tam „na znamení díků za odvrácení moru“. Na vrcholku se nalézá socha Panny Marie Budějovické po stranách chráněna dvěma ochránci – sv. biskup Mikuláš a spolupatron Českých Budějovic sv. Auracián.
Na Senovážném náměstí jsme před poštou objevili Meteorologický sloup sochaře Jana Vítězslava Duška.I s ryskou o výšce vody za povodně 3. 9. 1888. I se sousoším s děťátky.
Ovšem zcela mimo naši pozornost, tedy spíš nepozornost, zůstal Pamětní kámen, původně tramvajový sloup na Mariánském náměstí. Proč? Věnovali jsme mu – k naší škodě – minimální pozornost. Připomíná 117. výročí zahájení tramvajového provozu z 15. 6. 1909. A to jsme se tramvajovému provozu v Českých Budějovicích věnovali podrobně (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news
/ceske-budejovice-aneb-od-konky-az-do-kosmu/).
Nesporně jsme míjeli při našem bloudění v místě zvaném Na Sadech pomník Otakara Mokrého, českobudějovického rodáka a básníka vytvořený samotným sochařem Františkem Bílkem, který tam je od roku 1919, ale nějak jsme ho nezaznamenali. A podobně macešky jsme míjeli kousek od něj i místními velmi často diskutovanou žulovou sochu samotného zakladatele Českých Budějovic Přemysla Otakara II. od Františka Postla. A do třetice naší nevšímavosti, byla námi míjena také další socha umístěná Na Sadech, a to socha Vojtěcha (Adalberta) Lanny, o němž píšeme dost podrobně zase na jiném místě (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-jako-i-pristavni-mesto-na-soutoku-vltavy-s-malsi/.
To Sousoší kalvárie na Piaristickém náměstí od místního sochaře Josefa Dietricha jsme nepřehlédli. A stejně tak i Památník Obětem 1. světové války na Husově třídě.
Jen náš nabitý program nás omlouvá, že jsme nezavítali do nedaleké Branišovské, a tudíž na vlastní oči nespatřili Lavičku Václava Havla, stejně jako kousek od ní slavný Ohryzek J. Cimrmana, bronzový to odlitek jablečného ohryzku, jejž v Českých Budějovicích odložil sám Jára Cimrman a který v duchu Cimrmanologie stvořil sochař Michal Trpák.
Naproti tomu u Sochy biskupa Jana Valeriána Jirsíka, čnící v nadživotní velikosti U Černé věže (pro město ji vytvořil sám Josef Václav Myslbek) jsme stanuli dokonce vícekrát a hlavně se od ní vydali až na vrchol nekonečné Černé věže, o čemž ale píšeme zase jinde.
A nakonec, za všechny spatřené i nespatřené pomníky a sochy připomeňme ještě jeden, instalovaný nedávno, 12. 9. 2015. Stalo se tak jak je u nás zvykem s velkou diskuzí na téma pro a proti. Ale o čem se dnes takhle nediskutuje. A nejen v Českých Budějovicích. Snad je to tak vlastně správně. Dříve se rozestavovali cizí potentáti do poplatně a vlezle podbízivě přejmenovávaných parků a nikdo se nikoho neptal. A nikdo o tom také nediskutoval. Tedy nahlas. V hospodě a doma a na bezpečném místě ano, ale to bylo platné jako mrtvému zimník.
Dnes se tedy můžeme všichni vesele rozplamenit nad vším. I nad - podle nás - zdařilým objektem, jímž Pomník českým válečným letcům RAF je. Objevili jsme ho na Senovážném náměstí a na první pohled nás oslovil. Torzo anglické válečné stíhačky Spitfire Mk. IX a v místním parku?! Bližším ohledáním jsme zjistili, že je tam umístěno na počest českým pilotům RAF. A ještě později, že jde o 3 metráky vážící a v podstatě věrný model zhotovený ze sklolaminátu. Ať si diskutuje kdo chce a jak chce, my jsme v tomto případě v partě, která je pro. Jednak s posláním pomníku a jednak, co se vizuální stránky týče. Soch má město samozřejmě ještě víc, protože České Budějovice jsou – podle nás - město soch. A kdo je hledá, ten je najde. A kdo nehledá, ten je stejně potká, tak jako jsme je potkávali my.
A teď ještě o tom, že svět je malý a náhoda je jak se říká „blbec“
Když už se věnujeme sochám, dovolíme si související nesouvislost. Při plánování mise do Českých Budějovic jsme ji časovali tak, abychom se v klidu a nepracovně zúčastnili na výstavišti jeho klíčové výstavy - Země živitelka. Na jiném místě píšeme o její dávné historii (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vystaviste-ceske-budejovice-aneb-na-zemi-zivitelce-o-tom-co-bylo-kdyz-jeste-nebyla/ ) i současnosti (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vystaviste-ceske-budejovice-aneb-na-zemi-zivitelce-hlavne-o-zemi-zivitelce/).
A tam, na té výstavě, nás zaujala – jako doplňující prvek ostatního – v plenéru umístěná výstavka pozoruhodných dřevěných soch. Autorem byl dřevosochař Jiří Nekola. Víc jsme se ale výstavkou ani autorem tehdy nezabývali, měli jsme jiný program. Jenže, uplynulo čtvrt roku a v Praze, v čase adventním, v malebném a z architektonického hlediska pozoruhodném starobylém kostele sv. Martina ve zdi se konala výstava soch od právě nám už z Českých Budějovic známého dřevosochaře Jiřího Nekoly. (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jiri-nekola-sochy-vanocni-vune-dreva-aneb-kdyz-dokazeme-do-dreva-vtisknout-neci-tvar/). Slovo dalo slovo a zavzpomínali jsme na České Budějovice a znovu byli okouzleni krásou a spiritualitou jeho soch, které nás oslovovaly stejně dobře v plenéru letního českobudějovického výstaviště jako v mystickém přítmí chrámu páně.
A teď už zvířátko nakonec
Jak jsme v úvodu naznačili, řadíme si soukromě k prvkům, které oživují město stejně neživé sochy jako živé pejsky. Samozřejmě, že ve městě funguje i holubí letka a že tihle opeřenci jsou všudypřítomní a stejně tak jako v Praze paběrkují, ale – stejně jako kdekoli jinde – na nás nejlepší dojem nedělají. Na rozdíl od neméně početných a značně sympatičtějších pejsků.
A ve městě jsme se setkali s nejedním. A všichni byli veselí a všichni si vděčně užívali léta a procházek se svými paničkami a páníčky, tak jak to umějí jen a jen právě pejskové.
Pátrali jsme tedy po tom, jak jsou na tom České Budějovice s pejsky. A zjistili, že dobře, když se tam koná každoročně veleúspěšná Jihočeská výstava psů. A 4. 3. 2017 začne už 22. ročník. Je to výstava oblastní, pořádá ji ČMKU - Kynologická jednota ČR - Kynologické sdružení České Budějovice, z. s. a je otevřena všem plemen psů, vyjma německých ovčáků a kníračů.
A aby tam pejsků nebylo málo, tak jako podvýstava při této akci probíhá i pravidelná Klubová výstava Klubu chovatelů teriérů (KCHT) a další Klubová výstava Klubu anglických bulldogů České republiky. (Že bychom počátkem března 2017 sjeli zase do Českých Budějovic?)
Asi ne. Máme jiné plány. A tak jako vždy a všude, zjišťujeme, že je škoda, že se v jednom týdnu nedá stihnout vše zajímavé z nabídky města. Tak třeba někdy jindy, slibujeme si. Zatím nám musí stačit, že nás za našeho pobytu potkávali pejsci všech druhů, včetně německých ovčáků a kníračů, a že k nám byli vlídní. Tak jako my jsme vždycky vstřícní k nim.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková