České Budějovice aneb bydlíme a cestujeme…
České Budějovice 21. - 27. 8. 2016
Když už někam máme za www.www-kulturaok-eu.cz namířeno a chceme tam „studijně“ přebývat, máme vždy 2 hlavní kritéria výběru: přímý spoj a ubytování co nejblíž dojezdu.
Proč? No, jsme v letech a risk, že kdesi budeme muset vystoupit, najít pokračování a věřit, že se první spoj nezpozdí a druhý neujede, už pro nás není. Tolik adrenalinu zase nemusíme…
A ubytování? Vystupte a putujte přes půl města neznámem se zavazadly směr blíže nejasný vysněný cíl ubytování… Zase adrenalin. A záhul na záda. Až vám bude jak nám, pochopíte…
Takže, volíme už jen přímý spoj a dojezd co nejblíž a co nejsnáze k ubytování. A basta…
Hotel U nádraží je hned u nádraží
Výjimkou nebyly ani České Budějovice. Přímý spoj jistila Student Agency, jež vysílá své žluté busy z pražské konečné Na Knížecí do Českého Krumlova se zastávkou na autobusovém nádraží v Českých Budějovicích. A jak jsme předem vykorespondovali, tedy vyemailovali, ideální ubytování jsme si zajistili v hotelu s - vysněným jménem - Hotel U nádraží.
Při důkladnosti příprav jsme nastudovali 2 varianty cesty od nádraží k hotelu. Pro sichr. Mapa ale zkresluje. Už při vjezdu do autobusového nádraží jsme totiž míjeli budovu s nápisem Hotel U nádraží. Paráda! Co víc si přát! A jet vlakem, i ta možnost je bez přestupu, a vlak jsme volilik cestě zpět, vlakové nádraží je hned za autobusovým. Tak není co řešit.
Ubytování
Nepotrpíme si na komfort. Pro autora řádek a jeho záda je stejně všude vždy měkká postel až to k ránu bolí, a pro jeho choť zas malá, neboť doma ulehá – v důsledku celonočního přetáčení se – raději o kus dál na dvojposteli. Víc netřeba. Jo, a ještě se umýt a ráno rozhýbat.
Hotel U nádraží. Až na – neřešitelné – nároky na postele - naše ostatní očekávání překonal.
Volili jsme vlastně spartánskou ubytovnu. Pokoj, lůžka, sociální zařízení na chodbě a bez televize i snídaní. Vyrážíme totiž brzy a po svém.
Realita ale byla nakonec skvostná. Ubytováni jsme byli s pochopením personálu tak, že sociální zařízení – byť na chodbě - bylo nakonec jen naše.
Navíc jsme si mohli připravit snídani v sousedící kuchyňce. A co bylo nejhlavnější, ocitli jsme se v 7. (ne nebi, i když skoro, ale) patře hotelu. A to mělo své výhody, o nichž ještě bude řeč. Jo, a televizi nám nainstalovali, ač jsme ji nenárokovali. Nedíváme se ani doma. Není čas, ani chuť. Díky našemu webu máme podnět
ů dost. A tak nás provází občas ČT Art, to jako že studijně až pracovně, a když jsme na dovolené (důchodci mají také dovolenou? či co že vlastně…), tak ráno zkoukneme v rychlosti kreslené pohádky. Ty už odpovídají našemu věku. A nic víc. Prostě ubytování pro naše potřeby dokonalé.
Pro úplnost snad něco o Hotelu U Nádraží
Správný termín zní „ubytování hotelového typu“. Hotel je ale nejen u nádraží, ale i 10 až 20 minut od centra Českých Budějovic. Disponuje osmi pokoji na vrchu sedmipatrové budovy, jež jsou hotelového typu a řadou dalších v nižších patrech v úrovni kultivované ubytovny (nikdo a nic nás nerušilo ani v noci). A je odtud všude kousek. Námi zmíněné autobusové nádraží je i nákupním centrem a jmenuje se - Mercury. Ještě se o něm – tom nádraží - budeme zmiňovat.
Provozovatelé hotelu zdůrazňují i kvalitní pokrytí pokojů signálem bezplatného internetu. Nechť, my osobně – sedíce u počítačů denně – na dovolené odpojujeme a notebook nebereme.
Nás fascinoval výhled. Náš pokoj měl sice okna směrem přes nádraží do dáli, za město, až k Hluboké nad Vltavou, a ne na centrum, ale i tak to bylo moc zajímavé. Dnem i nocí.
Pro motoristy dodejme, že hotelový host má u hotelu připraveno uzavřené hlídané parkoviště.
A jak nám připomněly ochotné recepční, otevřeno je nonstop a záleží tedy jen na nás, kdy hodláme hotel opouštět a kdy se vracet. My vyráželi brzy a vraceli se k páté zcela mrtví. Noční provoz recepce nás tedy míjel. A to, že se v objektu oficiálně nekouří, je chvályhodné, hlavně pro nás, nekuřáky. Tak nakonec ještě adresa, kdyby někdo z čtenářů zatoužil poznat místa, kudy jsme prošli: Dvořákova 161/14, (+420) 734 200 826, e-mail: recepce@hotelcb.cz.
Ostatní vyčtěte na webových stránkách hotelu. Jsou jednoduché: www.hotelcb.cz.
O českobudějovickém meziměstském autobusovém nádraží
Většina trolejbusů a městských autobusů staví před vlakovým nádražím. Míří sem i autobusy meziměstské. Ty jezdí ale až na střechu (!) centra Merkur, moderní, avantgardní a netradiční stavby.
Nás ohromila. Měli jsme ji pod okny a sledovali tak provoz v noci i ve dne. Ale nepředbíhat.
Původně byla v Českých Budějovicích zřizována autobusová stanoviště různě. První byla na Rudolfovské třídě a Senovážném náměstí. Po roce 1945 se meziměstský provoz autobusů koncentroval před nádraží železniční. V roce 1952 to už nestačilo a nevyhovovalo a autobusová meziměstská doprava se přesunula na dávný Koňský trh (více viz. článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/vystaviste-ceske-budejovice-aneb-na-zemi-zivitelce-o-tom-co-bylo-kdyz-jeste-nebyla/), tedy do mezi Dvořákovu ulici a Žižkovu a Nádražní třídu. Od počátku bylo ale bráno jen jako dočasné. Snad i proto bylo dřevostavbou.
Ale, víme jak to u nás je s dočasností. A stejně to bylo i dočasně umístěným českobudějovickým autobusovým nádražím. Až po víc jak 30 letech provizoria už bylo nutno situaci akutně vyřešit.
A tak v letech 1986 - 90 vznikla (autorem projektu byl L. Erban) už „pevná výpravní budova s obslužnými prostory pro cestující, řidiče i dispečink“. K nádraží patřilo 33 stání a denně se tu odbavilo na 80 linkách 450 autobusů. Jenže pádící doba žene vývoj dál moc rychle.
V roce 2005 byla zahájena demolice zánovního objektu a Českobudějovičáci stejně jako všichni, kdo přes město odněkud někam jeli autobusem, museli strádat opět v provizoriu. Tentokrát na pozemku železničního nákladového nádraží. Naštěstí ale tohle provizorium bylo opravdu jen dočasné, protože byla skutečně zahájena stavba nového současného autobusového nádraží. V roce 2006 tak na místě autobusového nádraží z 90. let vzniklo konečně „Dopravně obchodní centrum s autobusovým nádražím České Budějovice (DOC)“. Takže vlastně opět na někdejším Koňském trhu. Má plochu 120 x 120 m a podle nás, dokonale pojí funkci dopravní a obchodní. V podzemí je navíc i podzemní - dvoupodlažní - parking pro téměř 800 aut, jež navazuje na podchod pod Nádražní třídou i na vlakové nádraží. Dvě nadzemní podlaží patří hypermarketu, prodeji, službám, restauraci a občerstvení. Na střeše, tedy ve 3. nadzemním po
dlaží je ono autobusové nádraží. Vjezd na něj je to asi vůbec nejzajímavější na celé stavbě a celém řešení. Vjezdem je totiž neobvyklá (vytápěná!) nájezdová rampa z Dvořákovy ulice. Serpentinou se tak dostanou autobusy na prostor pro svá stání. Cestující sem dospějí pomocí bezbariérových výtahů či po schodech přímo z prodejní pasáže. Na střeše, objektu, tedy na autobusovém nádraží je dvoupodlažní nástavba, součást železobetonového skeletu, s obvodovým pláštěm z kovového sendvičového systému. A ve 4. podlaží je správní budova ČSAD Jihotrans a nutné technické prostory celého multifunkčního objektu. Pro pořádek dodejme, že investorem stavby, realizované podle projektu Atelieru 8000 společnosti Skanska CZ, byla společnost CB Mercury Center a. s. Praha.
Au, ta auta! Aneb českobudějovický automobilismus
Přestože pod autobusovým nádražím je místo pro téměř 800 aut, tohle podzemní parkoviště, je i plně využíváno, městem bloudí i přes to aut víc, než je zdrávo. Zdravotně, životně i organizačně. Zajímalo nás logicky tedy také to, jak to je - a hlavně bylo - v Českých Budějovicích s automobilismem. A byli jsme docela překvapeni.
Jak známo, první automobil se spalovacím motorem spatřil svět v 90. letech 19. století. U nás, tedy v Rakousku-Uhersku to tak jasné není, ale každopádně byl v roce 1900 první automobil vystaven už na výstavě. Dá se tedy říci skoro jako ve světě. A v Českých Budějovicích?
No, uvádí se, že počátek automobilismu se, v jinak v ostatních směrech značně pokrokových Českých Budějovicích, projevil dost později než v jiných českých městech. A skluz se v tomto směru táhl překvapivě až do 30. let 20. století. V námi studované a citované českobudějovické encyklopedii je přímo uvedeno, že zatímco mezi 20. a 30. lety 20. stol. připadal v Čechách 1 auťák na 98 lidí, v jižních Čechách připadalo 1 auto na 179 obyvatel.
Polovina. Pak ale přišly politicko-hospodářské kotrmelce, počínající odtržením pohraničí, pak okupace a nakonec válka. Po ní zas poválečná obnova. Vše nic moc pro rozvoj automobilismu. Takže na českobudějovických ulicích a uličkách v podstatě vládl klídek. Ještě v roce 1966 se uvádí v Českých Budějovicích 1 automobil na 17 obyvatel. Ale pak to začalo.
Od 2. pol. 60. let začali místní dohánět ostatní města republiky. Za 15 let, v roce 1981, se už uvádí 1 automobil na 4,5 obyvatele a celé jižní Čechy se prodraly dokonce v automobilizaci na 2. místo po Praze (!), a bylo to tehdy oproti celostátnímu průměru o 29 % víc.
A auta v Českých Budějovicích frčí. V roce 2004 připadalo 1 na 2 obyvatele. To už je ale moc a generuje to problémy, známé odevšad. Ale v do značné míry historické zástavbě Českých Budějovic ještě větší. Nedostatek parkovacích míst, nedostatek garážovacích kapacit, zácpy, kalamity… Najednou je aut ve městě a zejména na sídlištích víc, než se jich tam vejde. Uvádí se, že jen ¼ má kde garážovat. Ostatní stojí - všude. Nemohli jsme to nevnímat ani my a dokonce jsme už tento složitý problém zmiňovali i v našem článku na jiném místě této rubriky (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ceske-budejovice-aneb-mesto-mnoha-namesti/).
Prostě, došlo k přesycení města auty. To ale není jediný problém. Tím dalším, je věk průměrného českobudějovického osobního automobilu. Přes 13 let - průměrně. A jak známo, tehdy auta chrlila zplodiny o poznání víc než vozy dnes a i než všechny mladší. Další rána pro město je, že jak místní statistici spočetli, přes polovinu jízd místních osobních aut se děje přímo ve městě. A obsazenost automobilu? Jako všude u nás. Sotva 1 a 1/2 člověka.
Sužovaným městem pro zlost nám chodcům se trvale převaluje sem a tam 61 % všech aut. Vesměs s jedním člověkem za volantem. Nás – Pražáky – to zas tak moc nepřekvapuje, jsme zvyklí, ale přejít ze Senovážného náměstí do Lannovy třídy byla čekačka, jak na boží smilování. Není tedy divu, že bezhlaví jedinci nevydrží čekat na semafor a vykládající si na něm rozsvícenou červenou pouze jako vágní upozornění, že při by měli při přecházení počítat s tím, že by mohlo jet auto a ne, jako my ze staré školy, brát červenou jako znamení – Stůj!
I když smog jsme my osobně v ulicích města celkem nepozorovali (máme pražský výcvik), aut tam je i na naše zkušenosti až dost. A ruší až vadí. Zejména pěší turista jich musí mít evidentně plné zuby. A podivuje se, proč, když v Českých Budějovicích funguje – podle nás dokonale veřejná doprava – a hlavně, je tu dávná tradice i možnosti plného využití cyklodopravy (psali jsme o tom už v našem článku https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/s-ceskobudejovickym-podsumavanem-na-dvou-kolech-aneb-mesto-kolum-pratelske/).
A co tedy městská hromadná doprava v Českých Budějovicích?
Zase jsme pátrali nejdřív po minulosti, protože – jak si myslíme – současnost je vyhovující. Tak úplně první hmatatelná společenská objednávka a všeobecná potřeba městské hromadné dopravy v Českých Budějovicích projevila až počátkem 20. století.
Důvodem byl rozvoj předměstí. Město v roce 1907 tedy rozhodlo zavést „elektrické pouliční dráhy“. Tramvajové koleje byly položeny do roku 1908 a vyjely 2 motorové vozy – zprvu ještě s lokomotivou a dynamem. Provozní elektrárna vznikla až v roce 1909. A pak vypukl tramvajový provoz. Vyjelo 8 vozů (výroba v pražské Ringhofferce), každý pro 30 pasažérů. První tratě spojily nádraží s předměstími Pražským a Lineckým. Stačilo to do roku 1936, kdy je doplnila spojnice Pražského a Lineckého předměstí a linka od nádraží na náměstí Přemysla Otakara II. Tramvaje jezdily vždy po 15 minutách a denně přepravily 4 tisíce osob.
Problém a limit tramvají představovaly železniční tratě směrem k českobudějovickému hřbitovu. Tam se tramvaje nemohly dostat. A tak se (už v roce 1909!) se v Českých Budějovicích objevily i trolejbusy.
Tramvaje tu jezdily až do roku 1950. V roce 1946 ale rozhodnuto o postupné likvidaci tramvají a zavedení kompletní „trolejbusace“. První trolejbusová linka spojila Senovážné náměstí se Čtyřmi Dvory v roce 1948. Následovaly ji trolejové spoje do Rudolfova, Suchého Vrbného, Rožnova, Nemanic a síť byla dokončena v roce 1949. Když začala, měla k dispozici 12 trolejbusů, v roce 1960 už to bylo 43 trolejbusů (Vetry z ČKD).
Jenže, tak jak u nás v Praze, vládla dobová euforie nad nízkou cenou ropy a trolejbus byl brán za neekonomický a rušen. Definitivně byl v Českých Budějovicích ukončen v roce 1971.
Zelenou dostaly městské autobusy. První linka vyjela v roce 1951 směr Mladé, od roku 1971, po likvidaci trolejbusů, ovládly celou městskou hromadnou dopravu v Českých Budějovicích. V roce 1977 se uvádí 12 linek a 119 autobusů. V roce 1987 už 150 autobusů.
Ale vývoj na ropných trzích nic o levné ropě neříkal, a relativně nedávné rozhodnutí o likvidaci ekologické, tiché a pohodlné trolejbusové dopravy se začalo jevit jako nešťastné.
Tak nešťastné, že od roku 1989 se do města začaly trolejbusy pracně vracet. Jenže se muselo instalovat znovu už neexistující trolejbusové vedení a stavět nová vozovna (nachází se u veterinární nemocnice). No, trochu Kocourkov, ale jsme u nás, ne? Kéž by k tomu dospěla jednou i Praha. Ale Praze to zatím bohužel nehrozí. Prý se jí to nevyplatí…
První potřeba trolejbusů se ukázala 41 kloubových (Škoda 15 Tr). Pro veřejnost se bzučící vozy opět rozjely v roce 1991 a trend jejich rozšiřování v Českých Budějovicích chvályhodně trvá, zčásti na úkor autobusů, zčásti kvůli rozvoji vůbec. V roce 2004 například zajišťovalo městskou hromadnou dopravu 51 trolejbusů a 86 autobusů. A troleje vedly po 20 linkách.
My jsme za pobytu v Českých Budějovicích samozřejmě zkusili jak městské autobusy, tak – a přímo s dětinskou radostí - i jízdu tichým, bzučivým trolejbusem. Připomínal nám dětství, kdy jsme s ním jezdili i v Praze běžně. Ale od jejich násilné a nesmyslné pražské likvidace v roce 1972 si tu radost vychutnáváme vždy a všude, už jen tam, kde se nám to poštěstí (Ostrava, Mariánské Lázně, Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, Jihlava, Hradec Králové, Zlín…).
Hodnocení: 59 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, internet