Česká malba 1937–2012 aneb tři čtvrtě století, za které se naše výtvarné umění nemusí stydět vzdor nepřízni dějinných peripetií
Česká malba 1937–2012
3. 8. – 17. 9. 2023
Galerie Moderna
Výstava „česká malba 1937-2012" prochází napříč tendencemi a uměleckými proudy, které toto období ovlivňovaly,
zdůrazňuje autentičnost, ale i různorodost českého výtvarného umění,
ať už procházelo válečným a politickým útlakem,
či
relativně svobodným a kulturně intenzivním obdobím.
Výstava představí výběr 40 prací 20 umělců,
kteří se stali pojmem v českém výtvarném umění.
GALERIE MODERNA představí tyto autory:
Emil Filla, František Gross, Hella Guth, František Hudeček, Ota Janeček, František Janoušek, Magdalena Jetelová, Jan Koblasa, Vladimír Kokolia, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Miloslav Moucha, Petr Nikl, Robert Piesen, Michael Rittstein, Jan Smetana, Jiří Sopko, Josef Šíma, Miroslav Šnajdr, Karel Valter
Když dva dělají totéž, není to totéž
Zatímco v Národní galerii připravili novou stálou expozici nazvanou Konec černobílé doby, mapující naši výtvarnou scénu od roku 1939 do roku 2021čili něco málo přes 80 let historie, v Galerii Moderna, jde na výstavě Česká malba o 75 let, od roku 1937 do roku 2012. Rozpětí a sousto, zhruba totožné.
Rozdíl je ale v přístupu k tématu.
Národní Galerie shromáždila, více méně chronologicky 323 děl od 266 umělců, v Galerii Moderna nás čeká užší výběr, 40 prací od 20 umělců. Samozřejmě na rozsah expozice má vliv prostor. Monstrózní plocha v NG je nesrovnatelná s komorním prostředím maličké Galerie Moderna. To zákonitě zlimituje výběr už samo o sobě. O tom nelze diskutovat. O čem ale diskutovat lze, je přes nesrovnatelnost rozsahu, otázka výběru.
V Národní galerii se vydali cestou vyskladnění depozitářů, což je svým způsobem chvályhodné, alespoň umělecká díla – ať už jakéhokoli hodnocení z pohledu současnosti – spatří - po čase a mnohé vůbec - světlo světa a stanou před zraky diváků. Potud nesporně kladný počin. Jenže, ta kvantita, ten katalogový výběr, ber, co ber, kus co kus, ohromí diváka především tou kvantitou a občas i mile objevenou skoro až kuriozitou. Ale také, pokud nejde přímo o badatele či třeba studenty, kteří tím pádem nemusejí do knihoven, probírat katalogizovaná díla a exponáty, ale mohou je vidět na vlastní oči, tak pro běžného diváka, více čí méně neodborného, to je zkrátka zahlcující. Uvidí tu všechno, ale nedozví se vlastně nic. Takovouto výstavou divák buďto projdete – tu se podiví, tu se zastaví, tu se pokochá, ale nedozvíte se to hlavní, co je tu tedy to hlavní. Co je určující, co klíčové pro dané trendy, období a styly. Práce nesporně náročná pro všechny, kdož výstavu tvořili, ale po nějakém časovém odstupu nám v hlavě zbývá už jen vzpomínka jaksi vizuální, vztahující se k nápadité instalaci celé té obří expozice.
V Moderně si uděláme jasno
Omezené možnosti malé galerie, vyžadují tedy mnohem větší erudici autora výstavy, tedy kurátora, jakým galerista Martin Zeman nesporně je. Za léta existence našeho webu, od roku 2013 už přece tenhle zkušený znalec, připravil mnoho výběrů zaměřených na určitá období, nebo styly, případně druh výtvarného umění. A vždy dokázal vyhmátnout a svou malou galerii naplnit přesně tím nejpodstatnějším, co do daného tématu patří. Nezahltí tím diváka, poučí diváka, připomene mu klíčová díla, či autory a je tak nějak jasno. Samozřejmě, lze namítnout, že tyto výstavy jsou „jen“ jakýmsi paperbackem daného tématu, a že je to jako když byl za mořem (a snad dosud to trvá) trend třeba z rozsáhlého Tolstého Vojny a mír udělat čtyřiceti stránkový výcuc, řečený paperback. Ne, tohle totiž záleží na tom, kdo vybírá, kdo umí vybrat a kdo ví. A na podobných výstavách v Galerii Moderna je Martin Zeman tím, kdo vybírá, kdo ví a kdo umí správně vybrat. Z výstavy v Moderně si tak divák odnáší názor, jasno a zřejmo a poučení. Ne jen to, jak byla výstava instalována a pak už jen informační šum z přehlcení.
Výstava v Moderně nás „přinutí“ k zamyšlení
Za hlavní obory výtvarného umění 2. poloviny 20. století je považováno malířství, sochařství a architektura. Pomineme-li všelijaké ty probouzející se konceptuální umělecké směry, jakými je minimal art, land art, videoart, bodyart, performance,..
Každý umělec je ale opravdu umělcem až teprve tehdy, používá-li jinou výtvarnou techniku jinak, osobitě – a po svém. A dokáže-li, aby jeho dílo diváka nějak a něčím oslovilo a „přinutilo“ ho k zamyšlení. Dotlačí ho k tomu, že je motivován obraz či sochu nejen vidět, spatřit, ale také se u díla zastavit a popřemýšlet o čem že to dílo vlastně vypovídá. Umělec musí umět stvořit most mezi divákem a dílem, potažmo pak i mezi autorem toho díla. Přimět diváka svou fantazií, kterou do vystaveného díla vložil, a – když se to opravdu povede – kterou naladí diváka na vlnu pocitů, které měl sám autor, když dané dílo tvořil a jež pak do toho díla vstoupily. Podaří-li se takové souznění, od umělce přes dílo k divákovi, stojí za to ono dané dílo od onoho daného umělce vystavit na výstavě mapující určité období. Takto vybrané dílo, pak také stačí k názornému získání přehledu. A to v Galerii Moderna zvládá oněch 40 děl od 20 umělců. Ovšem, výběrce, kurátor, musel dobře vědět, která díla, kterých autorů, tuhle úžasnou moc opravdu mají. Což Martin Zeman ví přesně.
Vše je pochopitelně věcí názoru, ale …
Výběr, ať už ten čítající 266 umělců, nebo ten představující 20 umělců, je jistě ovlivněn do značné míry i subjektivním pohledem toho, kdo ten výběr činí. Ale přesto se i do duše neodborníka, byť jen a pouze - poučeného - diváka, vkrádá otázka, proč.
A to, proč v rozsáhlém výběru NG chybí jména jako Hella Guth, František Janoušek, Miloslav Moucha, Miroslav Šnajdr a – alespoň pro autora těchto řádek - zcela nepochopitelně, také Ota Janeček. Inu, je to samozřejmě věcí názoru…
Text a foto: Richard Koníček
Česká malba 1937 – 2012
3. 8. – 17. 9. 2023
Galerie Moderna
GALERIE MODERNA
Provozní doba: PO - NE 10.00 - 12.00, 13.00 - 18.00.
Masarykovo nábřeží 24, 110 00, Praha 1
+420 222 520 252 Mgr. Martin Zeman (Galerie)
+420 736 768 040 Richard Kost (Online rezervace)
https://www.galeriemoderna.cz/
