Černá Marie/ Black Maria aneb promítáme již na oblaka?!
Galerie VIPER – Praha
25. 5. - 16. 7. 2016
Zúčastnili jsme se vernisáže nové skupinové výstavy Černá Marie, která je parafrází k (ne)realizovaným projektům rakousko-amerického architekta a designéra Fredericka Kieslera (1890 - 1965), vizionáře filmového prostoru a projekcí pohyblivých brazů. Výstava tak představí Kieslerovy plány a vize spolu s projekty současných architektů a umělců, kteří řeší podobná témata.
Na vernisáži ´Černá Marie´ - první části ze skupinové výstavy jsme se za www.www-kulturaok-eu.cz konečně v Gallery and Book Stores Viper dozvěděli, kdo je ta Černá Marie? Název výstavy Černá Marie totiž odkazuje k 1. filmovému studiu, které bylo přizpůsobené natáčení filmů pro kinetoskop a které postavil americký vynálezce Thomas Alva Edison v New Jersey v letech 1892–1893.
V současnosti je tam replika tohoto 1. filmového studia. Prostor, Edisonem přezdívaný ´psí bouda´, byl umístěn na točně s otevíratelnou střechou tak, aby se mohla poloha přizpůsobovat pohybu přirozeného světla. Edison zde natáčel filmy pro individuální kukátkové zařízení, kinetoskop. Název studia Černá Marie byl odvozen na základě podobnosti se stejnojmennými koňmi, kteří táhli policejními vozy s černými kabinami pro zločince.
Vývoj umění pohyblivého obrazu dospěl v současné době do zevšednělé různorodosti prezentačních modů, jakými jsou filmový nebo galerijní prostor, televize nebo grafický design přehrávačů mobilních zařízení. Například architekt a designér Frederick Kiesler spatřoval technologickou budoucnost pohyblivých obrazů v projekci na oblaka, v 50. letech 20. stol. hovořil o filmovém prostoru s projekcí nekonečného filmu.
Příklady použité pro výstavu vycházejí ze skic a plánů k prostorům budov a instalacím, které byly určeny k projekci pohyblivých obrazů během více jak stovky let. Dohromady bude představeno šestnáct ilustrovaných projektů, které se budou střídat po dvojicích (situace 1 -8 ) v průběhu 8 týdnů (26.–28. 5., 1.-4. 6., 8.-11. 6. , 15.-18. 6., 22.-25. 6., 29. 6.- 2. 7., 6.-9. 7., 13-16. 7. 2016)
Situace 1 (26. – 28. 5. 2016)
/László Moholy- Nagy, Polykino
/Josef Svoboda, Pražské jaro
Maďarský umělec a pedagog László Moholy-Nagy v textu Simultánní kino nebo-li polykino (1925) vybízí k postavení kina, „které bude zařízené pro různé pokusné účely s aparaturou a projekční plochou. “
V případě plátna spíše neomezené projekční ploše uvnitř ´polykina´, kde by „bylo např. myslitelné rozdělit obvyklou průmětnou rovinu jednoduchým přestavovacím přístroje do různých šikmo poskládaných ploch a vypouklin“.
Druhým tvarem, který Moholy-Nagy navrhuje zavést „namísto dnešních čtyřúhelníkových ploch“, je plátno “ ve tvaru kulové úseče“.
Polyekranová expozice pro světovou výstavu EXPO v Bruselu (1958) vznikla v rámci spolupráce režiséra a scénáristy Emila Radoka a scénografa Josefa Svobody.
Filmové záběry byly kombinovány s projekcí diapozitivů na 8 instalovaných pláten synchronizovaných v sekvencích s hudbou Jana Franka Fischera.
Základní dějovou osobu představení byla cesta milenců Prahou, s rozvíjením rozličných motivů města a života.
V koncepci rozmístění pláten a synchronizace s hudbou šlo, slovy Svobody, o možnost „konfrontovat obrazy barevné a černobílé, celky, polocelky a detail. Mít možnosti kombinace s plastickým obrazem prolínání obrazů i celých scén, střihu, montáže ohybu a prostorového rytmu znamená mít možnost dramatický prostor měnící se v procesu dramatického děje.“
Koncepce: Martin Mazanec
Instalační řešení: Dominik Gajarský
Doprovodný program se bude odehrávat každý čtvrtek po celou dobu výstavy, a to formou přednášek, diskusí, prezentací či projekcí.
Polyekran a polykino
1. přednáška se bude konat v Galerii VIPER ve čtvrtek 26. 5. 2016 od 19.00 hodin. Jsme přednášejícím všichni zájemci srdečně zváni...
Martin Bernátek: anotace
Polykino a polyekran, typické modernistické projekty, jsou často zahrnovány do dějin tzv. mediálního umění jako jedinečné experimenty a předznamenání pozdějších projektů, např. expanded cinema. Tyto projekty spojuje princip obrazové simultánnosti, překračování dobového konvenčního kinematografického diapozitivu a pozornost k formě.
Polykino L. Moholy-Nagye je typickým avantgardistickým dílem-programem, polyekran J. Svobody symptomem technooptimismu přelomu 50. a 60. let a materiálních podmínek oficiálního umění státního socialismu. Do jaké míry lze pojmout jejich společné vystavené jako výzvu ke hře a teoretické spekulaci anebo jako nereflektované potvrzení dějin umění jako dějin jedinečných ikonických estetických objektů uspořádaných do prosté genealogie? Jak je možné využít jejich vzájemnou konfrontaci k jejich oboustranné kritice a také k vytváření mediálně specifičných dějin? Z těchto otázek vyjdu ve své přednášce, představím také souvislosti polykina a polyekranu dalšími počiny Moholyho a Svobody. Možná dojde i na Woodyho Vasulku. Martin Bernátek
Martin Bernátek:
- je teatrolog
- odborný pracovník na Katedře divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
- student doktorského programu oboru Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultur
- aktuálně se zabývá tématem promítání v divadelních prostorech před 1. sv. válkou
180 00 Praha 8
Vítkova 2
Máme otevřeno:
středa – pátek: 13.00 –19.00 hodin
sobota: 12.00 –18.00 hodin
www.vipergallery.org
info@vipergallery.org
Celoroční výstavní program Galerie VIPER finančně podporují Magistrát hl. m. Prahy a Ministerstvo kultury ČR
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková