Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj aneb třetí Celníkova zastávka se koná v Praze!
Národní galerie - palác Kinských - Praha
15. 9. 2016 - 15. 1. 2017
Dlouho očekávaná událost je skutkem! A že je ´dlouho´ pojem relativní, dokládá výstava Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj. Tohle ´dlouho´ totiž trvalo 93 let. Tak dlouho jsme čekali, než bude u nás autoportrét Henriho Rousseaua, nazvaný jednoznačně – Já, portrét krajina - poprvé vystaven, přestože ho již v roce 1923 česká vláda prozíravě zakoupila za tehdejších 300 000 Kč ve Francii jako jeden ze základů sbírek tehdejší Státní galerie, dnešní Národní galerie. A nyní konečně, od 15. 9. 2016 do 15. 1. 2017 se můžeme na obraz podívat vlastníma očima. A i my za www.www-kulturaok-eu.cz jsme na pozvání vedení NG, odboru marketingu, se stali svědky otevření výstavy 
v důstojných prostorách NG - paláce Kinských.
„Tento Bretonec a starousedlík pařížských předměstí je nesporně nejoriginálnější, nejodvážnější a nejkouzelnější malíř exotických motivů.“
G. Apollinaire 1914
Úvod patřil generálnímu řediteli NG
Zahájení – tlumočené pro zahraniční hosty do angličtiny – moderovala opět s přehledem Tereza Ježková, tisková mluvčí NG. Jako prvního uvedla k mikrofonu generálního ředitele NG, doc. Dr. et Ing. Jiřího Fajta, Ph.D., který měl úvodní slovo.
Především zdůraznil význam výstavy a charakterizoval ji doslova, jako – fascinující. Využil ale i příležitosti a sdělil nám i něco z plánů NG do budoucna. Vzhledem k tomu, že jsme byli v paláci Kinských, soustředil se hlavně na tento objekt. A tak jsme se jako první dozvěděli, že palác Kinských dozná v nejbližší době změny rozšířením návštěvnického centra, modernizací vstupu, zviditelněním objektu formou koncepčních uměleckých počinů ve veřejném prostoru v bezprostředním okolí budovy (první vlaštovkou je postava Henriho Rousseaua na balkoně, odkud v únoru 1948 mluvil Klement Gottwald.) V dalších slovech Fajt přislíbil, že obdobné změny potkají i další objekty NG a že nás o nich bude také postupně informovat.
Třetí světové představení souborné výstavy Henriho Rousseaua je v Praze!
Po Jiřím Fajtovi se ujala slova ředitelka Sbírky moderního a současného umění NG Milena Kalinovská, která se zmínila i o tom, kde zatím výstava Henriho Rousseaua byla již ve světě realizována. Milena Kalinovská se zadostiučiněním především konstatovala:
„Je úžasné, že výstava Henriho Rousseaua, jenž byla představena zatím jen v Benátkách a v Paříži, má třetí zastávku právě v Praze.“
Krátce pak zhodnotila výstavu jako celek a připomněla fakt, na nějž můžeme být hrdí:
„že výstava přináší zajímavé protínání tvorby tohoto významného umělce s mnoha dalšími ze všech částí světa, které fascinoval, a že pro pražskou verzi bylo toto protínání obohaceno i o české malíře."
Rousseau měl vliv i na české malířství
Jako třetí dostala slovo kurátorka výstavy, Kristýna Brožová. Dříve, než nás provedla výstavou, vysvětlila, že „z výstavy v Paříži byla do Prahy přenesena podstatná část tam vystavených vzácných děl. Ta díla jsem pro naši výstavu dále doplnila díly českých autorů. Rousseauův vliv byl totiž v Čechách mimořádně silný, a to především ve 20. letech 20. st.“
Dříve než jsme s ní vešli do tematicky členěných výstavních sálů, předeslala, že o Henri Rousseauovi je vžito plno mýtů, jež vznikly už za jeho života a moderní bádání je postupně vyvrací a upřesňuje. Jako příklad uvedla:„Jedním z mýtů bylo, že Rousseau byl autodidakt a neměl žádné školení. Není to plná pravda. Neoficiální poučení měl, získal je od dvou akademických malířů, přátel, od nichž se učil. Věnoval se však svému povolání na úřadě pro potravní daň a teprve v důchodu se z něj stal na zbytek života profesionální umělec."
Dalším mýtem je označení Celník. I to – jak jsme se dozvěděli - je omyl. Přezdívku mu dal (ne ve zlém, ale v rozmaru) Alfred Jarry a už mu zůstala. Ale Rousseau byl daňový úředník.
Po Rousseauově smrti zase kolovala legenda o jeho vojenském tažení do Mexika. I to není pravda. Svět zvířat a džungli sice maloval, ale nikdy v žádné exotické krajině nebyl. Inspirací mu bylo líčení zkušenějších osob, dále studia v pařížské botanické a zoologické zahradě, přírodovědném muzeu a studium dostupných publikací. To byly zdroje pro jeho obrazy výjevů z džungle.
A pak jsme se vydali na výstavu
Zde se ale raději svěříme citacím z precizně připravené tiskové zprávy:
„První výstava Henriho Rousseaua na území ČR představuje škálu jeho tvorby v dialogu s Pablem Picassem, Fridou Kahlo či Josefem Čapkem. Příběh malíře, jenž proslul legendárními výjevy z džungle, aniž by kdy opustil Francii, líčí expozice v paláci Kinských na Staroměstském náměstí.
Výstavu Celník Rousseau: Malířův ztracený ráj připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci s pařížským Musée d'Orsay. Výstava se přesunula do Národní galerie v Praze na Staroměstské náměstí přímo ze slavného Musée d'Orsay, kde byla návštěvnickým hitem a patřila tam k nejúspěšnějším v poslední dekádě.
Zpočátku se publikum jeho obrazům vysmívalo, ale postupně jej začali oceňovat někteří malíři, literáti i sběratelé. Ve svých obrazech předjímal nebo řešil podobné problémy jako Paul Cézanne, Paul Gauguin, Pablo Picasso či Frida Kahlo. Jako svůj inspirační zdroj ho vyzdvihovala zejména skupina Der Blaue Reiter v čele s Vasilijem Kandinským.
V našem prostředí byl vnímán v běhu času různě. Důležitou roli hrál pro českou avantgardu.
V 2. pol. 20. století vznikla v duchu autoportrétu vize stylizovaného, trochu podivínského umělce s baretem, jenž neumí moc malovat. Rousseau se tu stal archetypem české popkultury. Příkladem budiž postava z filmu Jak básníkům chutná život, kde Rudolf Hrušínský sehrál sice sympatickou, ale svéráznou postavu malíře malujícího celý rok tentýž motiv zámku.
Expozice v paláci Kinských představuje Celníkovy slavné scény z tropického pralesa
(Zaklínačka hadů, Boj tygra s buvolem, Džungle s opicemi) vedle exotických motivů Maxe Ernsta, Toyen či Emila Filly.
Rousseauovy krajiny s domky, továrními komíny, stromy, rybáři a chodci (Lávka v Passy, Chodci v parku, Alej v parku v Saint-Cloud) visí vedle krajin Paula Signaca, Georgese Seurata, Kamila Lhotáka či Jindřicha Štýrského.
Jeho portréty žen, doplňují portréty Fridy Kahlo a Pabla Picassa.
Slavný autoportrét Já, portrét – krajina na výstavě doplňují díla Jiřího Koláře a Giorgia de Chirica.
A jak jsme viděli výstavu my diváci?
Výstava je členěna do 7 témat. První je nazváno Nedělní malíř. Zde je představen Rousseau jako vyzrálý malíř. Snažíme se zde zbortit všechny falešné mýty o něm. Sálu dominuje autorův velkoplošný vrcholně umělecký obraz - Válka. Vyzrálé dílo, ohromující apokalyptičností i nesmyslností všeho, co válka přináší. A hned je tu i důkaz, že Rousseau ovlivňoval a inspiroval nejen své krajany, ale i tvůrce ve světě, včetně našich - obraz Emila Filly.
Druhý tematický okruh se nazývá Portrét - krajina. Už ve vstupu jsme se octili tváří v tvář autoportrétu Já, portrét - krajina, jenž byl na obě předchozí světové výstavy zapůjčen. Obraz sice uvádí autora v poněkud svébytné stylizaci, ale také jako pokrokového člověka sledujícího vývoj. Nejen malířský. Na obraze vedle postavy malíře je tehdy právě dokončený technický unikát Eiffelova věž, nad ním se vznáší horkovzdušný balon a za ním stojí montovaný most. Na paletě, kterou drží, jsou vepsána (autorem dodatečně až v roce 1923) jména jeho dvou manželek. První, jež mu zemřela, i druhé, s níž žil. A jako odezva a uznání Rousseauovy tvorby je tu mimo jiné i obraz Vasilije Kandinského.
Třetí téma má název Podoby žen. Jsou tu portréty neznámých žen, autor je značil jen písmenem (Paní R.). Mnoho se o nich neví a zřejmě jde o portréty na zakázku. Ale Rousseau se i na nich záměrně dopouští osobitostí. Tradičně se třeba na velkých portrétech dáma opírá ručkou o stolek. Zde jí je do ruky vložena větev, ale jinak je póza formálně klasická.
Ve čtvrtém sále nazvaném Kruté dětství je zvláštní téma, jemuž se Rousseau též věnoval - dětské portréty. Ví se jen o čtyřech. Jeden je zastoupen na výstavě. Ač autorský, vychází ze středověké tapiserie. Díky tomuto obrazu byl francouzskými akademiky Rousseau uznán za malíře. V témže sále jsou i Rousseauova zátiší. Obor, jenž byl v 19. st. malíři vnímán jako okrajové, Henri Rousseau znovu dostal do popředí i mezi moderními malíři 20. století.
Pátý sál nazvaný Krajiny představuje autorovu tvorbu krajinářskou. Jeho realistické obrazy tu polemizují se surrealisty i impresionisty. Rousseau v reakci na pojem surrealismus sám o sobě tvrdil, že on tvoří ´svůj realismus´. Najdeme tu i obrazy Toyen, o jejíž tvorbě z 30. let tvrdil Taige, že jsou inspirované Rousseauem a sama Toyen to považovala za poctu.
Šestý oddíl má název Celník ve ztraceném ráji. Představuje autorovy výjevy ze života zvířat. Nikdy ale jejich svědkem nebyl a maloval je mim jiné i podle obrazů Eugène Delacroixe. Každý obraz, kromě zvířat má i svůj děj. Opice třeba rybaří (s prutem), zatímco se k ní sune had.
A konečně sedmý sál - Zaklínačka hadů. Zde spatříme i stejnojmenný Rousseauův obraz, jehož vzorem byla reálná, v Paříži velmi populární cirkusová umělkyně, tančící s hady. Najdeme tu ale také další důkaz vlivu Rousseaua na naše umělce - Fillův obraz Tropická noc.
Jestliže byla u nás ve 2. pol. 20. st. uměle vytvořena zkreslující představa o Henri Rousseau, současná výstava ten pohled každému soudnému návštěvníkovi změní. Po zhlédnutí výstavy, seznámení se s uvedenými fakty a především díly tohoto umělce, navíc reflektovanými těmi nejváženějšími kapacitami výtvarného umění v nabídnutém srovnání, dospějeme ke zcela novému pohledu na Rousseaua. Což je to nejlepší, co mohla výstava nám divákům předat.
Autoři koncepce: Gabriella Belli, Guy Cogeval
Kurátorka výstavy: Kristýna Brožová
110 00 Praha 1
Staroměstské náměstí 12
Máme otevřeno: 10.00 –18.00 hodin včetně pondělí
Vstupné: základní 240 Kč, snížené 140 Kč, rodinné 500 Kč
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková