Carlos Relvas : ´Objekty věčnosti´ aneb když rozvineme svá hravá a důmyslná aranžmá
Carlos Relvas : ´Objekty věčnosti´ 
/(Objects of Eternity)
Galerie Rudolfinum - malá galerie
23. 5. – 15. 9. 2013
Galerie Rudolfinum připravila komorní výstavu, kde můžeme zhlédnout průřez tvorbou Carlose Relvase (1838-1894), který byl významným portugalským fotografem, vynálezcem, vzdělancem, gentlemanem a majitelem jednoho z nejkrásnějších fotografických ateliérů své doby. Dosud jsme jeho fotografie kromě rodného Portugalska v Evropě nikde spatři nemohli.
Na tiskové konferenci byli přítomni kurátor David Korecký, Luis Pavão, portugalský fotograf a restaurátor fotografie a starosta města Golegã José Veiga Maltez a Petr Nedoma.
Výstavu je členěna do sedmi kapitol:
- Objekty věčnosti
- Krajiny a architektura
- Portréty
- Na farmě
- Lodě a pobřeží
- Každodenní život
- Ateliér umělce
Fotografie pana Relvase jsou dokonalé, dokonalejší než dnes. „Cesta dopředu nemusí být vždy cestou k za lepším, “ jak podotkl Petr Nedoma, protože „lépe už bylo“…, tak se nám vyjádřil ke kvalitám Relvasových fotografií.
Výstavní fotografie portugalského fotografa jsme pořídili analogovým procesem z dochovaných originálních, převážně kolodiových negativů, které jsou uloženy v depozitáři „Dům a ateliér Carlose Relvase“ ve městě Golegã (asi hodinu cesty od Lisabonu). Kurátorským záměrem byla cesta nikoli doslovné kopie dochovaného materiálu, ale spíše interpretace Relvasova díla v kontextu jeho celoživotní tvorby s přihlédnutím k dobovým technologickým postupům ve fotografii konce 19. století.
„Chtěli jsme divákům zprostředkovat pohled do světa Relvasových fotografických děl způsobem,
jakým byl jej patrně nahlížel sám autor,“
vysvětlil kurátor.
Na výstavě je celkem 59 snímků a jedno album.
Dílo Carlose Relvase, plné okouzlení z tehdy nově vzniklého média, se touto výstavou vrátí poprvé po více než století zapomnění na evropskou scénu. Relvas, jenž pocházel z města Golegã v údolí řeky Tejo, známého chovem lusitánských koní, realizoval svůj sen stát se průkopníkem fotografického umění.
„O fotografii se Relvas začal vážně zajímat v roce 1861,
kdy byl v Lisabonu založen Clube Photographico,
první portugalská společnost pro fotografii.
Ačkoli nebyl jejím členem, sledoval všechny aktivity tohoto uskupení,“
řekl kurátor výstavy David Korecký a dodal, že skutečným impulsem, podněcujícím celoživotní fotografickou vášeň, bylo pravděpodobně setkání Carlose Relvase s nestorem a popularizátorem fotografie v Portugalsku Wenceslavem Cifkou, umělcem českého původu.
Relvas – amatér - bez existenčních starostí – renesanční osobnost své doby - fotografoval všechno
Carlos Relvas fotografoval rodinu, své přátele, žebráky, tuláky, pastýře, zemědělce, hospodářská zvířata i domácí mazlíčky, zachycoval krajinu; vyhledávaný byl ale nejvíce pro své portrétní umění. Modelem mu stál například portugalský král Ludvík I. či mnozí představitelé tehdejší společenské elity. Sám se vyfotografoval v té době docela odvážně - do půl těla nahý. Bylo to víc šokující snímek, než kdyby vyfotografoval ženu nahou do půl těla. Fotografoval nejdříve na mokré kolodiové negativy, později, po roce 1880, na želatinové negativy.
Carlos Relvas se vždy označoval jako fotograf amatér. Tento výraz musíme chápat v původním významu tohoto slova jako „milovník“ fotografie, jako někdo, kdo tvoří z lásky a pro potěšení. Relvasovo výtvarné nadání a na svou dobu neobvyklá svoboda ve výběru motivů činí spolu s novátorskými postupy jeho dílo dodnes překvapivé a inspirativní. Sám měl doma v knihovně 4000 publikací o filozofii, fotografii a chemii. A pokud jde o akty, ty se dosud nenalezly… schovala je manželka? Nevíme…
Relvas vynálezcem
K těmto novátorským postupům patřila různá technologická vylepšení – Relvasovým vynálezem se stala tzv. „multiplying camera (karusel)“, za níž získal v roce 1873 ve Vídni medaili za technologický vývoj. Pod tímto názvem byla vyráběna v USA. Ve 20. století pak byla tato pomůcka využívána u malých filmových kamer. Další hojně užívanou technikou Carlose Relvase byla kolotypie, neboli světlotisk. V tomto procesu přinesl Relvas Portugalsku dar, když zakoupil od německého fotografa Carla Heinricha Jacobiho jeho patent na zdokonalení této techniky pro fotografy. Ve svém ateliéru pak pořádal Relvas školení pro fotografy, která spočívala v osvojení si nových chemických postupů umožňujících tónování pozitivů s mnohem větší škálou barevných odstínů než doposud.
Nejen technologické inovace proslavily dílo Relvase, pozoruhodným je zejména jeho fotografický styl a způsob tvorby. Ve svém fotografickém ateliéru budoval místy až scénografickou expozici a sebe sama pak často stavěl do role režiséra.
„V Relvasových portrétech převažuje divadelní výraz,
Relvas i jeho modely přebírají role stejně jako herci,
autor samotný bral na sebe podobu jezdce z koridy,
jindy se objevoval jako pastevec, badatel či státník,“
řekl Luis Pavão, portugalský fotograf a restaurátor fotografie.
Fotografická pozadí Relvas velice rád doplňoval o trojrozměrné předměty – svícny, knihy, kusy nábytku, dřevořezby, ale také kameny, hlínu a slámu a trávu na pokrytí podlahy ve studiu. To vše dodávalo fotografiím větší reálnost. „Mezi nejkurióznější dekorace, které postavil, patří velkorozměrná venkovní scenérie zobrazující pootevřenou bránu a vysokou zeď, u níž se rád fotil na svém koni,“ doplnil Pavão.
Nejviditelnější stopou, kterou po sobě Relvas zanechal, je kromě fotografií i jeho fotoateliér, který postavil v letech 1871 až 1875 architekt Henrique Carlos Afonso.
„Byl jsem přímo ohromen návštěvou fotografického ateliéru Carlose Relvase, nikde jsem neviděl tak moderní a zároveň tak finančně nákladné fotografické vybavení, jako právě zde,“ napsal v knize Maravillhas da Photografia (Zázraky fotografie), která vyšla v roce 1875, známý portugalský fotograf Alberto Osorio de Vasconcellos.
„Dnes je dům s ateliérem Relvase kulturním dědictvím.
Je to pomník architektuře nastupujících železných konstrukcí poloviny 19. století,
jenž mísí neogotický a maurský styl a ovlivnil architekturu své,“
řekl současný starosta města Golegã José Veiga Maltez.
Výstava byla uspořádána ve spolupráci s Câmara Minicipal da Golegã, je koncipovaná jako putovní, a po premiéře v Praze je připravena k reprízám v dalších evropských metropolích.
Kurátor: David Korecký
K výstavě vychází katalog Carlos Relvas ´Objekty věčnosti´ v české, anglické a portugalské verzi obsahující texty starosty Golegã José Veiga Malteze, kurátora Davida Koreckého, fotografa a restaurátora fotografie Luise Pavãa a rozsáhlou obrazovou část.
Vstupné:
plné 80 Kč
snížené 50 Kč
Máme otevřeno:
úterý – středa, pátek – neděle: 10.00 – 18.00 hodin
čtvrtek : 10.00 – 20.00 hodin
Administrace: Lenka Hachlincová
Produkce: David Korecký
Propagace: Nikola Bukajová
Asistentka: Šárka Komedová
Redakce: Zuzana Kosařová
Grafický návrh: Robert V. Novák
Nové výstavní zvětšeniny: Luis Pavão Limitada (LUPA), Lisboa
Rámování: Rámy pasparty
Instalace a osvětlení: Vetamber
Katalog: Carlos Relvas – Objekty věčnosti
Texty: José Veiga Maltez, David Korecký, Luis Pavão
Překlady: Jana Kadlecová (CZ-PT-CZ), Julie Marešová (PT-CZ), Stephan von Pohl (CZ-EN), Joaquim Ramos a Sara Veiga (PT-EN)
Příprava reprodukcí z digitálních podkladů: Jiří Hroník
Vydavatel: Galerie Rudolfinum, Praha 2013
Katalog vychází v české, portugalské a anglické verzi ve spolupráci s Câmara Municipalda Golegã.
Doprovodný program
Čtvrtek, 30. 5., 18.00 hodin
David Korecký (kurátor, Galerie Rudolfinum, Praha)
Komentovaná prohlídka výstavy
Čtvrtek, 13. 6., 18.00 hodin
Pavel Scheufler (historik fotografie, Praha)
Aristokracie s kamerou v Království českém/přednáška
Čtvrtek, 20. 6., 18.00 hodin
Michael Gray (kurátor, Fox Talbot Museum, Lacock)/přislíbená přednáška
Čtvrtek, 12. 9., 18.00 hodin
Pavel Scheufler (historik fotografie, Praha)
Jindřich Eckert – milovník fotografie/přednáška
Galerie Rudolfinum děkuje za spolupráci a podporu následujícím institucím a jednotlivcům:
José Veiga Maltez a Elsa Lourenço, Câmara Municipal da Golegã; Luis Pavão, Lisabon; Joaquim Ramos a Kristýna Kuhnová, CLP/Camões IP; Embaixada de Portugal em Praga; Pavel Scheufler, Praha.
Generální partner galerie: UniCredit Bank
Partneři výstavy: Câmara Municipalda Golegã, CLP/ Instituto Camões de Portugal
Hlavní mediální partneři: Lidové noviny, lidovky.cz
Mediální partneři: National Geographic Česko, Foto a Video, Metropolis, ArtMap, Art and Antiques
110 01 Praha 1Alšovo nábřeží 12
110 01 Praha 1
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: Galerie Rudolfinum
Vybrali jsme několik fotografií, které mají zajímavou historii okolnosti vzniku fotografií
(z katalogu k výstavě)
- Mračna - kolem 1880
Novodobá tónovaná zvětšenina z mokrého kolodiového skleněného negativu
V archivu negativů Carlose Relvase najdeme mnoho záběrů, kde umělec pozdvihl objektiv vzhůru k obloze, k dramatické scenérii mraků. Horizont je tam vždy jen druhořadou linkou ve spodní části snímku, ať už se jedná o rodné roviny údolí Teja nebo o linku obzoru oceánu. Relvas jako by pro vyváženost kompozice snímků vždy počítal se základním řádem světa nahoře-uprostřed-dole. Zajímavý je pokus pozdějšího vymazání linky horizontu přemalováním emulze přímo na negativu. Co chtěl Relvas tímto pokusem objevit, čeho se chtěl dotknout? Chtěl nechat zemi, nebo snad horizont moře, zmizet a alespoň v ateliéru narušit onen pevně daný řád?
- Ambity v klášteře Santa Maria da Vitória. Batalha. Portugalsko. 1868-187
Autorský světlotisk
Carlos Relvas přinesl Portugalsku významný dar, když roku 1875 zakoupil od německého fotografa Carla Heinricha Jacobiho jeho patent na zdokonalení světlotiskové techniky s licencí pro celé Portugalsko a své zemi ho následně věnoval. Ve svém ateliéru pak uspořádal několik školení pro další fotografy. Zdokonalení spočívalo v nových chemických postupech, které umožnily tónovat pozitivy s mnohem větší škálou barevných odstínů než doposud. Zároveň bylo možno dosáhnout dosud nevídaného prokreslení ve středních a světlých tónech pozitivu a tuto jemnou kresbu také zafixovat.
- Portrét mladé ženy - kolem 1880
Novodobá tónovaná zvětšenina ze skleněného želatinového negativu
Těžko bychom hledali v portrétní fotografii 19. století jiný příklad výtvarně tak svěžích snímků. Carlos Relvas si v této královské fotografické disciplíně doslova užívá svobodu svého umění. To, že nebyl nucen se fotografií živit, bylo nejlepším předpokladem pro rozvinutí hravých a důmyslných aranžmá, byť při zachování přísné disciplíny co se technického pro¬vedení týče. Portrét dívky s vějířem v klíně a volně si rukou zakrývající část obličeje patří k nejpřekvapivějším záběrům z Relvasova archivu. Tato více psychologická studie než co nejvěrnější zachycení podoby, kde letmý úsměv dívky evokuje čas zábavy a odpočinku, spadá svou povahou spíše do období vrcholné „belle époque“. Přímá interakce portrétované s fotografem pak odkazuje ještě dál za období přelomu 19. a 20. století.
- Stařec - 1880
Novodobá tónovaná zvětšenina ze skleněného želatinového negativu
Relvas si zval do ateliéru různé osobnosti, ale také, snad pro potřebu zachytit společnost v její celistvosti, chudé a žebráky z ulice. Bylo by přehnané mluvit o předzvěsti žánru sociální fotografie. Relvas si tyto lidi zval k sobě do ateliéru, vytrhl je z jejich přirozeného prostředí. Díky tomu a díky dokonalému technickému provedení však Relvas jejich tvářím znovunavrátil důstojnost a vyzdvihl tak myšlenku jedinečnosti každé bytosti.
- Předvádění záchranného člunu na řece Douro - 1883
Novodobé tónované zvětšeniny ze želatinových skleněných negativů
Relvas rád navštěvoval Porto, kde se pravděpodobně zrodila myšlenka na vynález nového modelu záchranného člunu. Po několika letech plánů a příprav byla s posvěcením ministra námořnictva dne 7. listopadu 1883 provedena veřejná demonstrace funkčnosti Relvasova záchranného člunu, který se v případě převrácení vždy vrátil do původní polohy. Místní tisk referoval o předváděcím dnu v superlativech, nicméně nový vynález nenalezl patřičnou podporu, konstrukce nového člunu nebyla patentována a postupně upadl v zapomnění. Zůstává však důkazem Relvasovy nezměrné tvůrčí
- Loďka s rybářem na řece - 1880
Novodobá tónovaná zvětšenina z mokrého kolodiového skleněného negativu
Relvas se věnoval víceméně všem tehdejším žánrům fotografie a jejich provedení, nevyjímaje populární portrétní vizitky malého formátu nebo novoročenky s vykopírovaným motivem a místem pro vzkaz. Na rozdíl od fotografů-živnostníků si Relvas mohl dovolit volně pracovat na nápadech, pro které se nadchl. Jednou z dosud nezodpovězených otázek zůstává například účel negativu s odstraněným pozadím kolem rybáře na loďce. Tento negativ je stereoskopický, tedy primárně určený pro pořízení dvojice snímků s malým posunem, díky němuž můžeme motiv vidět přes stereoskopické kukátko prostorově. Relvas se rozhodl použít jen jednu polovinu, pečlivě přebarvil emulzi kolem ústředního motivu, s největší pravděpodobností se záměrem motiv nakopírovat někam dál. Takto se to běžně dělalo například s květinami, které se kopírovaly jako dekorativní motiv na novoročenky, přání a podobně. Je však naprosto neobvyklé připravit pro kopírování motiv, jakým je rybář v plátěné košili na loďce uprostřed rybníka. Snímek je velmi nenápadný, po odstranění pozadí hlavního motivu mu však musíme přiznat velkou míru poetičnosti a symboličnosti. Co může znamenat opuštěný převozník uprostřed nekonečného prostoru? Nebo se Relvas chystal použít motiv pro vícenásobnou (?) montáž s naprosto jiným vyzněním?
- Relvasův ateliér. Golegã. Portugalsko - 1872-1876
Novodobé tónované zvětšeniny z mokrých kolodiových skleněných negativů
Nejviditelnější stopou, kterou po sobě Carlos Augusto de Mascarenhas Relvas de Campos zanechal, je kromě fotografií bezpochyby jeho ateliér. Tato stavba v historizujícím eklektickém stylu byla dokončena v roce 1875 jako jedinečný fotografický ateliér své doby. A navzdory století zapomnění, které dopadlo na Relvasovo dílo i ateliér, je tento ateliér po své renovaci v roce 2006 opět jedinečný, dokonce mnoha odborníky prohlášen za jediný fotografický ateliér svého druhu, který se zachoval.
- Carlos Relvas na koni - 1878-1879 - novodobá tónovaná zvětšenina z mokrého kolodiového skleněného negativu
Spektrum zájmů Carlose Relvase bylo široké. Patřil mezi intelektuální elitu své doby, v jeho knihovně se nacházelo na čtyři tisíce publikací o fotografii, filosofii nebo chemii. Jako pravý gentleman svého kraje byl také toreadorem a díky dobrému finančnímu zázemí hlavním donátorem výstavby arény pro býčí zápasy v Goleze. Relvasova láska k venkovu a především ke zvířatům byla důvodem, proč svůj skvostný ateliér nepostavil v Lisabonu. V Lisabonu vlastnil dům, nebyl by pro něj problém získat další pozemek a blízkost kosmopolitní společnosti a dvora by pro rozvoj jeho „značky“ mohla být enormním přínosem. Relvas zůstal věrný Goleze.
- Álbum de Phototypias da Exposição de Arte Ornamental em Lisboa, MDCCCLXXXII
1884, Lisabon
V roce 1882, sto let od smrti Markýze de Pombala krátce po třísetletém výročí smrti Luíse Camõese, byla v paláci Markýze de Pombal v Lisabonu, dnešním Museu Nacional de Arte Antiga,uspořádána výstava několika set nejvýznamnějších uměleckohistorických předmětů. Carlos Relvas nafotografoval kolekci 512 předmětů, kterou v roce 1884 vydal v rozsahu 50 světlotisků připravených z originálních negativů Josephem Leipoldem.Toto album je považováno za první fotografický výstavní katalog v Portugalsku.