Bývalá vodárenská věž na Letné aneb o prozření jedné osleplé dominanty Prahy
Vodárenská věž na Letné – Praha
16. 1. 2019
Se zájmem jsme na www.www-kulturaok-eu.cz uvítali možnost navštívit útroby bývalé vodárenské věže na Letné. Tuto událost nám umožnila svou pozvánkou výtvarná umělkyně Alena Kupčíková, když nás pozvala na zahájení svého jedinečného a speciálního projektu, který vytvořila přímo pro tento nový pražský unikátní výstavní prostor. Svůj jedinečný projekt nazvala Srdce ve věži. Jedná se o instalaci velkoformátových kreseb, které zachycují autorčiny představy o našich srdcích a o podobách lásky.
O výstavě a její autorce píšeme na jiném místě našeho webu (viz. náš článek
Vzhledem k tomu, že jsme se však - díky autorčinu osobnímu pozvání - mohli ocitnout v tomto mimořádném prostoru chráněné památky, zajímali jsme se samozřejmě i o objekt.
Něco o Vodárenské věži na Letné
Nepřehlédnutelná Vodárenská věž na Letné je 26 metrů vysoká pětipodlažní stavba, která byla postavena v novorenesančním slohu se stanovou střechou a rozměrnými vikýři na bocích (architekt Jindřich Fialka, stavitelé: Karel Hübschmann, Fratišek Schlafler). Vystavěna byla v letech 1887 až 1888 a tvořila součást vodárenského areálu, který zásoboval vodou horní část Holešovic a Bubenče. Z původního vodárenského provozu však byla poměrně záhy vyřazena, a to už po 25 letech v roce 1913.
Pak se měnilo využití objektu. Za víc jak století své nepůvodní existence se celý komplex dočkal i několika přestaveb. Ale vlastní Vodárenská věž si naštěstí po celou tu dobu zachovávala původní vnější vzhled. Od roku 1992 byla proto navíc už i památkově chráněna.
A tak se řešilo, co s touto stavbou smysluplného uskutečnit. MČ Praha 7, která objekt má na svém území, měla dobrý úmysl, skvělý nápad a hlavně šťastnou ruku při volbě projektanta nezbytné rekonstrukce. Věž patřila a patří dětem, ale vyžadovala nezbytnou rekonstrukci. MČ Praha 7 se tedy obrátila na prvotřídní tým, projekční ateliér Petr Hájek architekti.
Ten se projektu citlivě ujal, a to tak, že realizace nakonec sklidila celou řadu ocenění. Ateliérem zrekonstruovaná Vodárenská věž získala především nejvyšší české ocenění v národní soutěži Stavba roku. Mimo to ji ale neminula ani vysoce ceněná nominace na Cenu Evropské unie za současnou architekturu - Mies van der Rohe Award 2019, a také - a právem - nominace na prestižní cenu za kvalitní evropskou architekturu - Piranesi Award!
Jak šel čas
Komplex bývalé vodárny od vzniku v 2. pol. 19. století prošel více přestavbami. Ve své původní podobně se proto dochovala jen Vodárenská věž. Technické objekty, včetně strojovny parního stroje, byly odstraněny a nahrazeny patrovými přístavbami. V posledních desetiletích sloužil areál jako centrum mládeže a tuto funkci si díky MČ Praha 7 ponechává i po své obnově.
Původně byla Vodárenská věž jedinou místní dominantou s výhledem na panorama města. Postupně byly ale okolní pozemky zastavovány a věž ´pohled na město´ ztratila. Oslepla. ´Zrak´jí vrátil až periskop, navržený projektovým ateliérem Petr Hájek architekti. Pro jeho umístění využili někdejší komín parního stroje na čerpání vody. Periskopem lze teď díky výkonné optice a elektronickému navádění na cíl sledovat jak horizont a panorama města, tak i nebeské objekty jako Měsíc a planety Mars, Jupiter, Saturn a mnohé další.
Co věž skrývá
Především již zmíněnou galerii. Nalézá se až v nejvyšším patře věže, tam, kde byla dříve hlavní vodní nádrž. Z galerie je přístupný i ochoz kolem celé věže.
Dalšími unikáty již tak inspirativního prostoru je tedy onen zmíněný periskop, jenž je v současné době největším periskopem svého druhu v ČR. Mimo něj nelze nezmínit i tzv. Foucaltovo kyvadlo, důležitý experiment dokazující otáčení planety Země kolem osy. Najdeme ho v hale hlavního schodiště. Zajímavostí jistě je, že tento experiment, prokazující otáčení Země kolem osy, byl poprvé uveden v pařížském Pantheónu kolem roku 1850.
Galerie, či společenský sál v nejvyšším místě v prostoru, je vybavena podlahou s elevací a důmyslným výstavním systémem se světly. Bude sloužit k setkávání, výstavám i hudebním produkcím. Odtud je také přístupný nejen ochoz, ale i pozorovací kabina periskopu a provozní schodiště do krovu, kde je umístěn hodinový stroj. Zajímavostí je i dochovaný průstřel trámové konstrukce (zřejmě z období 2. světové války).
Pod sálem, v ´bytě prvního topiče´ parního stroje, se nachází knihovna. Knihy obklopují místnost ve dvou úrovních a přispívají ke klidné, přemýšlivé atmosféře. Pod okny, kudy proudí denní světlo, lze usednout na prostorné lavice. Na knihovnu navazuje ještě čítárna s čajovnou.
Ve zbývajících úrovních věže jsou navrženy prostory kluboven. Každá má své vlastní sociální zázemí s kuchyňkou. Uspořádání a rozmístění nábytku má připomenout skutečnost, že se v těchto prostorech nacházely byty ´prvního a druhého strojníka´.
Okolní přístavby
Okolní přístavby jsou plně využity pro Dům dětí a mládeže a mateřskou školu. Každý prostor má svůj vstup. Ploché střechy jsou upraveny jako terasy a zahrady. Mateřská škola má oddělenou zahradu v úrovni přízemí. Součástí této části objektu je i multifunkční sál.
Citlivá rekonstrukce
Z hlediska architektury je komplex zrekonstruován mimořádně pečlivě. Při úpravách byly totiž zachovány všechny vrstvy historie věže od jejího založení až do současnosti. Autoři nerozlišují ani nekategorizují jednotlivé části architektury a zachovávají je bez rozdílu.
Výsledkem je stavba, jež prezentuje kvalitu uměleckého řemesla a detailů různých období. Nalezneme tu fládrované okno z 19. století., dveře z 50., 60., 70. let 20. století i hliníková okna 21. století, a také bakelitové, mosazné či ocelové kování. Vše v koláži architektury, kterou tvořil čas.
Připravil: Richard Koníček
Zdroj: Petr Hájek ARCHITEKTI, s. r.
Foto: web ateliéru: https://hajekarchitekti.cz/, ing. Olga Koníčková