Bratislavské mosty aneb když po šestém bratislavském mostě jezdila císařovna Marie Terezie
Bratislava srpen 2018
Již jednou jsme se vyznali z bratislavského okouzlení Dunajem. Bylo to v článku o naší cestě po Dunajském nábřeží. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bratislava-ma-dva-dunaje-aneb-loudame-li-se-po-promenadnim-bezeckem-okruhu/).
Už tehdy jsme se letmo zmínili o tom, co k řece v každém městě neodmyslitelně patří. O mostech, spojujících oba břehy řeky. O zajímavém komunikačním prvku, nezbytném řešení při přepravě i pro chod města, a také o krásné architektonické, často i společenské výzvě. Most totiž nejen, že spojuje břehy, ale spojuje i lidi a může překlenout i mnohé rozporuplnosti mezi lidmi, městy, ba dokonce zeměmi. Když je. A když není, může to vše být odděleno, rozdělováno, děleno na ty tam a my tady. Proto jsou mosty tak moc potřebné…
Už tehdy jsme v tom našem výše zmíněném článku konstatovali, že Bratislava má mostů pět. Ale nedodali jsme, že jde pouze o ty mosty, které vedou přes Dunaj. S Bratislavou má ale co do činění ještě i jiná řeka, Morava, která je - na hranici města a také na hranici našeho státu - jako přítok pohlcena mocnějším Dunajem. A tak i řeka Morava má místo v ´mostografii´ Bratislavy. I přes ni totiž vede most. Pro nás - šestý bratislavský most.
Pětka bratislavských mostů přes Dunaj
Z pěti bratislavských dunajských mostů jsou čtyři využívány k silniční dopravě. Pátý most dostal název Starý most. Od rekonstrukce je určen jen k tramvajové dopravě a pro pěší. Bratislava má také - pokud jde o mosty - jednu pozoruhodnost. Most zvaný Přístavní most. Je dvoupatrový. Pod silnicí vede železnice a navíc i ropovod napojený na legendární ropovod Družba.
My, přiznáme se hned na počátku, v Bratislavě za našeho nejposlednějšího pobytu nepřešli ani jeden z nich. Na nejslavnějším mostě, Mostě SNP, jsme už byli, přešli jsme ho a zhlíželi z kavárny na město. Bylo to před desítkami let v zimě a my jsme si, tehdy ještě autem, přijeli na víkend ochutnat předvánoční Bratislavu. Dobrodružná jízda zavátou dálnicí D1 byla kompenzována dojmy a ještě dobrodružnější cesta po D1 zpět byla vysavačem nabitých pozitivních dojmů a zážitků.
Tentokrát bylo léto a náš cíl nebyly mosty přes Dunaj, ale zmíněný most přes řeku Moravu.
Proto - když už je o mostech přes Dunaj řeč, tak pro pořádek pár slov také o nich….
Nejstarším mostem je Starý most. V Bratislavě slouží od roku 1891. V roce 2016 prodělal zásadní rekonstrukci, takže z tohoto pohledu by mohl být skoro vnímán jako nejmladší.
Druhý, co do věkovitosti, je právě ten dominantní Most SNP. Vznikl v roce 1972.
O něco mladší je Přístavní most, byl vystavěn v letech 1983 - 1985. Poměrně nedávno vznikl Most Lafranconi, jenž má datum narození 1991.
Benjamínek mezi bratislavskými mosty přes Dunaj je Most Apollo. Pyšní se rokem narození 2005.
Galerie pod Mostem SNP
Známe to z Prahy. Není ve městech zdí, aby nebyly ´ozdobeny´ graffiti. O graffiti v Bratislavě jsme už psali (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bratislava-kolem-nas-aneb-bratislavsky-cumil/). Ale tohle graffiti, co zdobí alternativní galerii v podmostí Mostu SNP, hned vedle terminálu městských autobusů, jsme si nechali až do tohoto textu. Grafiťák tam vylepšil poněkud socializující plameny (inu most vznikl v roce 1972, tak je to reálný obraz doby), na nichž jsou uvedeny údaje o mostu, o historii, autorech díla a samozřejmě i SNP. Nemyslíme si, že - zřejmě anonymní a lidový - tvůrce připojeného graffiti byl zas až tak k původní výzdobě necitlivý. Prostě jen reaguje na hrůzy 2. sv. války a neopomněl ani na varovný prst na konci. Ten potřebujeme mít na paměti asi všichni. Takže pokud jde o www.www-kulturaok-eu.cz tak, graffiti v galerii pod Mostem SNP nám nevadí. Názory Bratislavanů neznáme. Ale při jednom z našich průchodů těmi místy jsme byli svědky výkonu trestu formou veřejných prací. Dva provinilci tu pod dohledem policistů, či vězeňské správy, pilně, leč hodně prašně, vymetali prach a odpadky. Galerie pod Mostem SNP měla asi právě sanitární den. I tomu lze jen tleskat. A pokud jde o tu prašnost, raději jsme popošli o kus dál.
Most nad galerií
Jedná se o čtyřproudový visutý silniční most (dva v každém směru a po stranách pod úrovní vozovky jsou navíc chodníky pro cyklisty a chodce), zavěšený a ocelobetonový.
Most je - ostatně jako všechny podobné stavby - dodnes kontroverzní. Jedni jej považují za technický zázrak a chloubu Bratislavy. Však také hned po dokončení obsadil 4. místo na světě v kategorii zavěšených mostů a v užší kategorii, zavěšených mostů s jedním pylonem, dokonce drží světové prvenství dodnes.
Jsou však i jiní lidé, kteří v něm vidí jen megalomanské gesto za každou cenu. Je totiž faktem, že výstavbě padla za oběť rázovitá historická část centra Bratislavy, včetně velmi vzácné židovské synagogy, jež stála u Dómu sv. Martina…
Na druhé straně ale bylo nutné řešit spoj se vznikajícím, gigantickým sídlištěm Petržalkou a diskuze tak mohla se týkat jen problému, zda most má vést přes Dunaj právě na tomto historickém místě…
Podle našeho názoru je ale Most SNP především srovnatelný s předními světovými mosty a nejlepšími našimi (rozuměj českými i slovenskými). Týmu projektantů (Jozef Lacko, Arpád Tesár, Jozef Zvara, Ladislav Kušnír, Ivan Slameň) se most povedl. Stavěl se pět let, v letech 1967 až 1972. K překlenutí Dunaje potřebuje 430,8 metrů délky. Široký je 21 metrů.
Odborníkům dodejme, že rozpětí hlavního pole je 303 metry a kotevního 75 metrů. Dva ocelové komorové nosníky o výšce téměř 5 metrů jsou zavěšeny na pylon o výšce 84,6 metrů a váží 7 537 tun.
Hlavní atrakcí mostu je restaurace v hlavici pylonu, ve výšce 80 metrů (zrekonstruována v roce 2005) spojená s vyhlídkovou plošinou. V levém pilíři je výtah, v pravém nouzové schodiště.
Název mostu se vyvíjel. Původní název Most SNP vydržel 20 let do roku 1993. V čase bouřlivé negace veškeré nedávné minulosti byl ale překřtěn na Nový most. A v roce 2007 se vrátil k původnímu názvu. Jednak na ten minulý název byli lidé - a nejen Bratislavané - zvyklí a jednak SNP (Slovenské národní povstání) má v dějinách Slovenska své významné a neoddiskutovatelné místo.
A most sám za sebe si postupně vydobyl označení jako nejcharakterističtější stavba Bratislavy. Právem je i na seznamu prestižní světové asociace World Federation of Great Towers. Je tam sice ze staveb nejnižší, zato jedinou, která slouží jako pylon mostu…
Míříme do Rakouska…
K Cyklomostu Sĺobody jsme se vydali opět snadno, z našeho strategického místa dočasného ubytování z Blumentálu. (viz náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bratislava-blumental-aneb-kde-docasny-domov-nas/) Potřebovali jsme se dostat do Děvínské Nové Vsi. A vzhledem k tomu, že - alespoň pro naše turistické potřeby neměla bratislavská MHD chybu, (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bratislava-hlavna-stanica-aneb-cestujeme-do-mesta-a-po-meste-mhd/) nabídl se nám pár kroků od ´naší´ ubytovny Juro Hronca autobus č. 21. jehož jedna konečná byl právě cíl naší mise.
Devínska Nová Ves je krajní částí Bratislavy. Námi hledaný most se nachází na okraji Devínské Nové Vsi a přímo se napojuje na cyklostezky vedoucí z Rakouska a Slovenska.
Cyklomost Sĺobody
Cyklomost Sĺobody spojuje přes řeku Moravu slovenský a rakouský břeh, konkrétně Schlosshof a Devínskou Novou Ves. Z rakouské strany májino Fahrradbrücke der Freiheit, ze slovenské Most Sĺobody. Ale k významu symbolickému přináleží i hlavní význam praktický. Umožňuje propojit cyklostezky rakouské a slovenské. Je svým způsobem unikát, neboť takový most, zbudovaný vlastně jen pro cyklisty a pár chodců, či bruslařů, nikde nemá obdoby.
Projekt vznikl v rámci Programu přeshraniční spolupráce Slovenská republika - Rakousko z let 2007 - 2013. Partnery byly Dolní Rakousy, Bratislavský samosprávný kraj, bratislavská městská část Devínska Nová Ves a Hlavní město Bratislava. Financován byl z fondů EU.
Měří 525 metrů, široký je 4 metry a vysoký 21,5 metrů. Dostačuje za plného provozu (my jsme ale v tom vedru spatřili jen ojedinělé chodce, bruslaře a cyklisty) určitě i pro více cyklistů v obou směrech.
Most tvoří oblouk, což mimochodem, působí vizuálně hodně dobře. Zatím je v bezvadném stavu a zřícení jako u našeho pražského cyklomostu do Troji tak rozhodně nehrozí. Je - podle nás - bezpečný i provozně. Zábradlí počítá se všetečnými dětmi, stejně jako s náhodně z kola padající jezdec se jistě udrží na mostě.
A detail navrch. Most působí jak na nás, pamětníky, tak - naštěstí ale zcela jinak - i na mladé. Zdá se, že místo svíravé tísně tu nyní zavládla láska, když zamilovaní s gustem zatěžují most svými zámky lásky. A je to dobře. Změna kurzu, generací a dějin. Chvála bohu.
Dohady o názvu mostu
Že most přes řeku Moravu bude vybudován, se rakouská i slovenská strana dohodly. I finance se našly. Oba břehy a jejich cyklisté i turisté vítali, že bude propojení nádherných tras vedoucích oblastí Natura 2000, územím evropského významu, tzv. aluviem řeky Moravy.
Pracovně se o mostu mluvilo na obou stranách popisně, jako o Mostu přes řeku Moravu. Ale bylo jasné, že má dostat název. Obě strany vyhlásily jeho výběr. A najednou byl problém. Na slovenské straně zvítězilo (trapně) označení mostu jako Most Chucka Norise (známe to poťouchlé znevažování i od nás, kde největším Čechem hnedle byl Jára Cimrman. Nic proti němu, ale…). Rakouská strana přišla zase s tradicionistickým, a skoro až logickým názvem Most Marie Terezie. Kompromis z té dvojice udělat opravdu nešel, tak se muselo najít jiné pojmenování odsouhlasitelné oběma stranami. Našlo se a most má identický a obsahově shodný název - Cyklomost Sĺobody čili Fahrradbrücke der Freiheit.
Proč Most Marie Terezie?
Cyklomost kopíruje trasu původního historického mostu mezi bratislavskou městskou částí Devínska Nová Ves a dolnorakouským Schlosshofem. Existoval už za Marie Terezie. Od roku 1771. Byl obloukový, zčásti kamenný, hlavní konstrukce byla dřevěná. V roce 1809 ho zničily ledové kry. Tak byl v roce 1813 postaven nový. Ale za prusko - rakouské války (1866) byl také zničen. Válečným požárem. A tak vznikl na stejném místě třetí most. A opět ho zničily (v roce 1880) ledové kry. Čtvrtý most už nevznikl. Místní z obou stran řeky to vzdali a zavedli si tu přívoz. Navíc přišly jiné starosti, oba státy se rozdělily, řeka byla hranicí a o most nebyl oboustranný zájem. Následovaly dvě světové války a pak železná opona.
Vznik Mostu Sĺobody
Hned po roce 1989 se ale o mostu začalo hovořit na obou stranách. Nic se ale nedělo. Až v roce 2009 byla zahájena, v rámci Projektu rakousko-slovenské přeshraniční spolupráce bratislavské městské části Devínska Nová Ves s rakouským městečkem Engelhartstetten, přípravná fáze - projekt Cyklomost. Následovala jednání se slovenskými i rakouskými ochránci přírody a nutný byl i podrobný archeologický průzkum.
Ale vyplatilo se to. Byly objeveny pozůstatky původního mostního náspu z dob Marie Terezie a také původní piloty. Při výstavbě současného mostu tyto památky zůstaly zachovány, protože současný most se přes ně překlenul. Výstavba - v místech posledního mostu - mohla začít. V červnu 2012 byl dokončen a v srpnu zprovozněn. Autorský tým (ing. arch. Milan Beláček, Ing. arch. Igor Ščipák, Prof. h. c. Prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD, Ing. Marcel Vanko, Ing. Ľuboš Rojko a Ing. Pavol Tuhý) most navrhl. Firmy Doprastav a Ingsteel most postavily.
Kolem cyklomostu Sĺobody
Je toho dost. Mnohé jsme postřehli, něco nám uniklo. Pohledy z mostu jsou skvostné do dálky, do blízka i dolů na klidný tok Moravy. Čas nám nedovoloval velké bádání kolem mostu, neboť jsme chtěli vidět a navštívit zámek na rakouské straně. Proto jsme most jenom přešli. Tam a zpět.
Zahlédli jsme samozřejmě i historické pozůstatky a relikty meziválečného období, kdy táž hraniční řeka Morava oddělovala fašismus od demokracie. Říši od republiky.
Rozhodně nám ale pohledově neunikla příroda. Díky čtyřem desetiletím bezčasí železné opony však je přímo symbolický Památník obětem studené války u dětského hřiště. Varuje a spolu s maketou ostnatého drátu tvoří krutou připomínku událostí, jež se tu odehrávaly v minulosti. Ale i vše zlé je k něčemu dobré, říkává se. Ano, příroda si tu zatím žila, jak chtěla a měla.
Však jsou také kolem mostu na stromech krmítka pro ptáčky, zavěšené v korunách tak, že do nich jde krmení průběžně vhazovat. My ptáčky spíše slyšeli, a to tak, že hojně, ale poznali cizince a raději se kolemjdoucím se nepředváděli.
Vpřed už bez obav a v pohodě
Dnes už se tedy nemusí řeka Morava cestou do Rakouska brodit po tmě a s nasazením života, do Rakous tak vede Cyklomost Sĺobody
Most. Zdál se být krátký. Ale zejména ve vedru, jež 20 metrů nad řekou poněkud mírnil chladivý vánek od vody, se zdál spíše nekonečný. Snad díky zvědavosti (před námi v dohlednu rakouský zámek, v obci s příznačným názvem Schlosshof), snad díky působení dávných příhod, jež se zde udály, a podvědomě v rozjitřené fantazii se promítaly i nám, jichž se to už přece osobně netýkalo, se nám most zdál nekonečný. Atmosféra místa prostě působí.
Konečně u cíle
Naším cílem bylo ne stanout na území jiného státu bez reminiscence pasových kontrol, výjezdních doložek a víz, ale navštívit zámek Schlosshof. Celou cestu byl na dohled a lákal rozlohou. Ale čím blíž jsme byli, tím víc bylo jasné, že je v rekonstrukci, že zahrada, otevírající se ze svahu k řece, je rozbagrovaná a pracují tam stroje. Představa návštěvy zámku, či zahrady, a třeba ´vídeňské kávy a sacherova dortu´ v obci, se po doplazení se nás v tropickém dusnu k zámku zcela rozplynula. Byl zavřen a rozkopán. Cestu do obce nám znemožnil zákaz vstupu a závora. Vedla, ale obchvatem kolem polí až kamsi do nedohledna a pak údajně zase zpět. Smůla. Nepochybujeme, že se to už změnilo. A turisty vítají se známou pohostinností. Ale opravy se dělat musejí. Co naděláme….
Nesmutný návrat
Dobytí zámku Schosshof se nám nezdařilo. Škoda, ale jen tohoto faktu. Cesta zpět ubíhala snáze a rychleji. A zklamání nebylo zase tak velké. Byli jsme tam. A zážitek z mostu - Cyklomostu Sĺobody - byl silný. Dokonce silnější než síly naše. A tak, namísto ´vídeňské kávy a sacherova dortu ve Schlosshofu´ nás čekala útulná osvěžovna, vlídná obsluha a vynikající mátový džus v Devínské Nové Vsi. A také autobus na cestu zpět do centra.
A plány na další poznávání. Po tom absolvovaném dálkovém pochodupouštním horkem zamíříme asi někam do stínu a chladu. Tak se podíváme do bratislavských kostelů. Ale o tom zase až někdy příště.
Hodnocení: 89 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková