Bratislava má ZOO ještě mladou aneb kde rozdávají andulky Olinkám z Blumentálu
Bratislava, srpen 2018
Ten mírně bulvární titulek poněkud zkresluje skutečnou situaci, ale něco na něm je. První část, že Bratislava má mladou ZOO, je fakt. V roce 2020 jí bude 60 let, tudíž je mladší než my na www.www-kulturaok-eu.cz.
A jak, že je to s tou Olinkou, co dostane andulku? No, to je narážka na milou historku, z 60. let, kdy ještě mladičká bratislavská ZOO uvítala svého prvního stotisícího návštěvníka. Stala se jím tehdy jistá Olinka Turanská, žačka základní školy na Vazovej ulici (takže naše ´krajanka´ z Blumentálu, kde jsme byli, při našem pobytu v Bratislavě týden domovem i my (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/bratislava-blumental-aneb-kde-docasny-domov-nas/ ).
Olinka Turanská tehdy dostala jako dar od zástupce ZOO andulku i s klecí.
Šéfredaktorka tohoto webu se jmenuje Olinka, a také byla (ale už kdysi) žačka ZDŠ. Tak tajně při srpnové návštěvě ZOO očekávala, zda náhodou také nedostane andulku v kleci jako ´všechny´ Olinky z Blumentálu. Nedostala. Nebyla nejen stotisící, ale ani miliontá. Měla smůlu… A teď už vážně.
Bratislavská zvířátka
Tak jako v každém městě, které za náš web navštívíme, hledáme živá zvířátka. Jsou ozdobou města, jsou milým oživením a je s nimi veselo. Hledáme je v ulicích při našich poznávacích toulkách a hledáme je - pokud taková možnost je - i v nějakém tom místním zookoutku, či případně přímo v ZOO. Bratislava nás v tomto směru trochu překvapila.
V ulicích jsme zas až tak moc zvířátek nepotkali. Od nás z Prahy jsme zvyklí, že nepřetržitě míjíme pejsky. Že jsou jich plné nejen ulice, ale i společenské akce a dokonce i restaurační zařízení a občas i menší obchody. Pejsci si vykračují, vodí své lidské asistenty, pejsci vodí své společníky na procházky, pejsci jsa v taškách, ale i jen tak volně, provázejí nás v hromadné dopravě, v obchodních centrech. Jsou všude. A dávno už nebývají se svými lidskými asistenty sami.
Často jsou dva i tři a někdy dokonce i více. Je s nimi veselo. Někdy až příliš. A potkat se dá na vodítku již také kočička, a dokonce i prasátko. K tomu je třeba přičíst hejna holubů a odečíst většinu zpěvného ptactva, především nové generaci již zcela neznámé cvrlikání vrabčáků. A bývávali jich plné parky. Nahradili je taky plně bezdomovci.
Bratislava nás tedy překvapila. Pejsků minimálně, holubů jakbysmet. V parcích naopak ještě zní i zpěv ptáků. A tak snad jen, co se vrabců týče, jsme na tom v Praze i v Bratislavě stejně. Nebyli. Ale kdo ví? Bratislava má mohutný Dunaj a tak - i když my jsme si jich taky nějak nestihli všimnout - lze předpokládat, že má zase racky. Což je v Praze pouze místní kuriozita na několika místech naší oproti Dunaji hodně nevelké Vltavy. A tak, nemůže-li Mohamed k hoře, jde hora za ním. Čili, nehemží-li se ulice zvířátky, musejí Koníčci - do ZOO.
První dojem aneb dva v jednom
Bratislavská ZOO je v Mlýnské dolině, známé jako sídlo Slovenské televize. Z Blumentálu bylo nejsnazší jet autobusy č. 30, 31 nebo 32. Konečná se nachází Hlavní železniční stanici. Ale do ZOO vedou i další linky (č. 37, 39 a 92). Zastávka se jmenuje příznačně - ZOO.
Po malém rozhlížení a lehkém zaváhání (ze stanice není vchod do ZOO vidět) jsme už bez problémů došli ke vchodu a zjistili, že ZOO představuje zvířátka živá a současná, stejně jako neživá (ale jako živá) minulá, předpotopní, pravěká, druhohorní. V rámci bratislavské ZOO je totiž i skvělý Dinopark, jeden z mezinárodní sítě zastoupené i u nás. Tvoří samostatnou jednotku v úzkém zeleném údolí, zatímco ZOO se nalézá na stráních všude kolem. V rámci prohlídky té živé ZOO kolem, jsme samozřejmě absolvovali i prohlídku té ´neživé´ ZOO - Dinoparku. (viz.náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/dinopark-zoo-bratislava-aneb-jak-vypadal-deinonychus-strasny-pazour-ci-compsognathus-pekna-celist/)
Dá se to stihnout za jednu návštěvu. Ale je třeba akci věnovat opravdu celý den.
Bratislavská ZOO je veliká. Má rozlohu 96 hektarů. Pro srovnání: pražská je zatím poloviční. To tedy samozřejmě není málo. Bratislavská ZOO nabízí přes 167 zvířecích druhů a 1016 zvířátek jmenovitě. (k 31. 12. 2017). Což také není málo, zejména pokud jste návštěvník důsledný jako my.
Když už, tak už. Den bratislavského pobytu byl na ZOO vyčleněn, tak ať je plně využit.
Pár pohledů do historie
Samozřejmě, že město jako Bratislava odedávna usilovalo o vznik vlastní ZOO. Konkrétně se ale ZOO začala rýsovat až v roce 1948. A protože neměla ani nijaké předchozí varianty, šlo o zásadní věc. A také o lokalitu. Po roce jednání a rozhodování byla jasno. ZOO bude. Ale nebylo jasné kde.
V roce 1949 vznikly první plány na její výstavbu, a to do okolí Železné studánky. Odborníci se nakonec shodli, že to není dobrá adresa pro ZOO a druhou variantou byla její současná lokace - Mlýnská dolina. Rozvoj ZOO měl postupovat krok po kroku. První otevření bylo tedy otevřením maličké ZOO na ploše pouhých 9 hektarů, která se měla dále rozšiřovat až na desetinásobek, tedy 90 hektarů. Což se stalo. Dnes má bratislavská ZOO - jak už bylo řečeno - 96 hektarů a pořád se zdá návštěvníkovi být stísněná. Z jakéhosi zookoutku se tedy rozrostla v ´samostatné chovné a vzdělávací zařízení´, jak se sama definuje.
Na stavbě ZOO se - jak bylo tehdy zvykem - podíleli i žáci škol. Jejich učební předmět zvaný tenkrát ´praktika´ se odbýval v ZOO. A podíleli se i dospělí, kteří tam odpracovávali dobově žádoucí, až povinné tzv. brigádnické hodiny. A šlo to - jak se uvádí v dobových materiálech - dobře. Bratislavané se na své ZOO - na rozdíl od jiných akcí - podíleli v celku se zájmem.
A rozvoj ZOO se dařil neméně. Od vlastního odchovu makaků, paviánů, dikobrazů, nutrií, leopardů, pum a ding přes daňky až po srny. A dokonce se stále ještě se utvářející bratislavská ZOO bez historie zapsala mezi ta ZOO Evropy, jež dokázaly odchovat mládě rysa ostrovida.
Soubor zvířat se rozrůstal a bratislavská ZOO dosáhla asi vůbec nejvýznamnější chovatelský úspěch prvním umělým odchovem levhartů skvrnitých a hyen žíhaných v ČSSR. Za zmínku stojí i účast v mezinárodním projektu k záchraně saharských antilop - přímorožce šavlorohého.
Dvě rány osudu pro bratislavskou ZOO
Nikdy není nic dokonalé a vždy je i něco špatně. V případě bratislavské ZOO to byly nesporně vnější devastující zásahy, které jí značně ublížily.
První přišel v letech 1981 - 1985. ZOO ztratila 2/3 (!) vybudované a fungující expoziční části původního areálu. Na vině byla stavba kanalizačního sběrače. Zlou hrou osudu šlo navíc o tu vůbec divácky nejatraktivnější část expozic. ZOO byla vzhůru nohama a místo rozvoje, klidu a péče o zvířata, se věnovala mohutnému stěhování zvířat do nových prostor.
Další rána přišla o 10 let později. V roce 2003 se stavěla dálnice Bratislava Lamačská cesta - Staré Grunty. Při stavbě tunelu Sitina musel být zrušen vchod do ZOO a na čas byla celá ZOO uzavřena. Až od roku 2003 lze tedy mluvit o normálním vývoji.
V roce 2004 přibyl do bratislavské ZOO například ZOO Dinopark. A zdárně se rozvíjí dál. Přejme jí tedy, ať to tak už vydrží. Jistě je ještě hodně co realizovat, a to chce klid a jistotu, že zas nepřijde nějaká nová rána. Ale snad ne. Uvádí se, že bratislavská ZOO má u vedení města Bratislavy, hlavního města Slovenska, prioritu. Snad to sdílí i nejnovější vedení města. Tak hurá…
A jak jsme to viděli my?
No, především nutno podotknout, že bylo, ostatně jako po celý náš bratislavský pobyt, vražedné vedro. 35 stupňů Celsia není teplota na chození a stejná teplota není ani nijak příjemná samotným zvířátkům. Snášeli jsme to ale statečně. My i ona.
Vyrazili jsme po trase okolo medvědů, přes šelmy kočkovité. Méďové nám radost neudělali. Byli zalezlí a nebylo se jim ani proč divit. To hrdý bílý lev v expozici lvů trčel naopak na tom největším úpalu, ač měl stín o kus dál a zíval a dýchal s tlamou dokořán. Možná tam měl - jsa král zvířat - trůn a ten, jak víme, není zřejmě ani v říši zvířat radno opouštět…
To opice si celkem žily horko nehorko. Užívaly si krásný moderní pavilon. Lebedily si, povalovaly se, hrály si, mazlily, no, jako lidé při siestě v horku. Pak že nepocházíme z opic…
Potkali jsme kousek dál i ledního medvěda. Tomu ale vedro nevadilo. Byl umělý.
Při mírném stoupání si Koníčkovi, jak jinak, na chvíli přisedli do stínu stromu, neboť měli výhled na - koníčky. I oni se ale tísnili ve stínu stromu na té své stepní pláni. Kroky nás vedly kolem nosorožců a lam ke klokanům. Vše marné. Byli zalezlí před přívalem poledního slunce.
To havěť jelenovitá, nepochopitelně, trčela na jediném písčitém plácku uprostřed zeleného výběhu na plném slunci, ač kolem měli kde najít stín. Inu, nejen lidé ale i zvířata jsme různí.
Tím jsme zdárně dosáhli vrcholu svažité ZOO a nepříliš schůdnou cestou - varoval nás nápis, - jsme sestoupali zase dolů. Důvod byl k tomu hlavně pragmatický. Vedla stínem a lesem. Dovedla nás k mokřadům a jezírkům určeným vodnímu ptactvu.
Čekala nás odbočka do Dinoparku a po návratu z druhohor a kávě v bufetu zase živá příroda. Na rozcestí u bizarní skulptury z armatur jsme došli k žirafám. Je jich plno a hlavně, zdálky je nepřehlédnete. I tam jsme usedli. Byly totiž nádherně blízko a chovaly se náramně vstřícně.
Pak na nás z vody vykoukl hrošík,
ale jen aby se nadchl a ponořil. Docela jsme mu záviděli.
A to už jsme byli zase skoro na začátku naší pouti. Zbývala poslední odbočka. Kolem oveček a dalšího médi, co zval na nanuka (byl papírový) k veselým surikatám, hadům, rybičkám a k chameleonům. Pak už nám jen choboty zamávali kamenní sloni a my šli k autobusu a jeli zpět do města.
A kam příště?
Po pouštním putování to chce k vodě. Zatím ještě ne koupat, na Zlaté písky také dojde, zatím jen k Dunaji. Byla o něm zmínka, je mocný a pestrý a má zajímavé nábřeží. A nejen část, o které jsme už psali, River Side (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/poklady-u-dunaje-na-river-park-bratislava-aneb-galerie-pro-vsechny/), ale i celé další, pod Bratislavským hradem až k mostu SNP. Ale o tom zase někdy příště.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková
