Bratislava má Danubianu aneb komu patří Bratislavská čučoriedka - cena Julia Satinského?
Bratislava - srpen 2018
Jak už návštěvníkům www.www-kulturaok-eu.cz napověděl tucet článků, publikovaných na našem webu, navštívili jsme v létě 2018 na týden Bratislavu. Jako každá naše poznávací výprava (viz. Ostrava, Budějovice, Volary, Znojmo aj.) znamená přípravu. Fyzicky, zdravotně, to je v našem věku základ, organizačně i programově. Programová příprava znamená vytipovat místa, jež chceme vidět a zažít a následně je zkusit doporučit návštěvníkům našeho webu. A nejde zdaleka jen o témata kulturní, i když o ty jde především.
V rámci studia bratislavských cílů nám neunikla ani proslulá Galerie Danubiana, ale na mapě Bratislavy byla v roku po směru toku Dunaje šipka - tam. A tak jsme ji z možností návštěvy vynechali. Na cesty po okolí není čas, síly ani důvod. Jedeme do Bratislavy, a tak se věnujme jen jí.
A tak by nám byla bývala Danubiana opravdu unikla. Jako i mnoho jiného v Bratislavě. Týden na tak rozlehlé a rozvíjející se, kulturou i památkami bohaté město, je to jak nic. Ale osud, možná ten s velkým ´O´ nám nakonec napomohl prohlédnout ze zaslepenosti.
V rámci „vymetání“ četných galerií a výstav jsme zavítali i do maličké, ale milé CT Gallery Bratislava Staré Město, v Panské ulici 17. A tam nás vítala výstava Montiho Kubrika, který je shodou okolností z Prahy (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/monti-kubrik-labyrint-snov-labyrinth-of-dreams-aneb-ocitame-se-ve-snove-fantazijni-ponure-krajine/) a hlavně paní galeristka, Kristýna Kleinertová. Slovo dalo slovo a padla otázka: A v Danubianě jste byli? Ne? Vysvětlovali jsme, že je to mimo náš akční rádius a že nám zbývá jen jeden den pobytu a námětů kam máme ještě tak na týden. Paní Kristýna se ale nedala a vylíčila nám bratislavský kulturní zázrak, navíc nám tak lákavě doporučila i spojení, až jsme do druhé dne nemohli dospat.
Původně mělo tedy jít jen o druhou akci ze tří. První bylo Nové slovenské národní divadlo a třetí Gerulata. Divadlo jsme viděli, ještě o něm budeme na webu psát, ale na Gerulatu už nezbyly síly i čas. V Danubianě jsme strávili téměř celý den. Proč? O tom budiž tyto řádky.
Kudy tam…
Danubiana si získala kredit odborné veřejnosti i přízeň laiků. Danubiana či Danubiana Meulensteen Art Museum, jak zní celý název, je „jedno z nejromantičtějších muzeí moderního umění Evropy“. Nachází skoro 20 km jižně od hlavního města. Ale nebylo to tak náročné. Konečná autobusu č. 90, směr Danubiana, se nachází u Nové budovy Slovenského národního divadla. Nasedli jsme a za asi půl hodiny dojeli na konečnou stanici - Danubiana. Cesta nám uběhla, neboť jsme jeli Petržalkou po Dolnozemskej silnici, pak jsme projeli Jarovce a Rusovce a při odbočování na Vodní dílo Čunovo, kde je Danubiana, jsme minuli i městskou část Čunovo. Takže malá projížďka okrajovými částmi Bratislavy.
První dojem
Danubiana se stala jednou z dominant Bratislavy. Dělá to, podle nás, umístění na poloostrově v širokém řečišti Dunaje. Ti, co ji tvořili, brali v úvahu jak stavbu, tak její vkomponování do krajiny. Už to je umělecké dílo. Jedna věc je totiž stavba, druhá to, jak zapadá do okolí. Ano, pod Danubianou jsou podepsáni citliví, myslící profesionálové.
Příběh Danubiany…
S myšlenkou muzea nepřišel však architekt, nýbrž umělec a galerista Vincent Polakovič. Vizi od počátku tvaroval s architektem Petrem Žalmanem, až se zrodil netradiční a velkolepý nápad. Budova galerie ve tvaru římské galéry, jež zde v dobách rozmachu Římské říše jistojistě k vidění byla, čemuž nasvědčují i nedaleké zbytky římské přítomnosti - Gerulata. O galéru byla opřena dřevěná vesla, jimiž otroci v podpalubí poháněli loď za zvuku rytmu bubnů.
Idea se ukázala tak přitažlivá a nosná, že se s ní ztotožnila další důležitá osobnost - Holanďan Gerard H. Meulensteen. Od myšlenky k realizaci je ale daleko. K projektu se museli a chtěli vyjádřit mnozí další, více či méně kompetentní. Už proto, že k realizaci bylo autory zvoleno místo na velkolepém Vodním díle – Čunovo. Poloostrov tam už byl. Zbyl po stavbě vodního díla a byl k ničemu. Byl rok 1998 a využití se jevilo jako vhodné všem. Tak si ho v roce 1999 pronajala společnost Via Danubia. A stále jen vysněné muzeum se rozhodl vystavět sám Gerard H. Meulensteen. Věci kolem muzea moderního umění se daly do pohybu. V letech 2000 až 2013 se výstavy konaly jenom v reprezentačních prostorách, jež byly ´zatím´ vybudovány. Nebylo jisté, zda bude zájem takový, aby projekt pokračoval. Byl. Lidé, jak se ukázalo, chtěli nejen jednotlivé výstavy, které se čtvrtletně měnily, ale i stálé expozice.
A tak se budovalo dílo dál, až muzeum získalo prostor na trvalou sbírku.
Jenže dostavba je citlivá věc. Prozíravý Gerard H. Meulensteen tedy už v roce 2008 uspořádal mezinárodní sympozium mladých architektů ze Slovenska a Holandska o budoucím řešení dostavby. Zvítězil návrh ing. arch. Jana Kukuľy, jenž se po mnohaletém působení v Irsku vrátil na Slovensko. A jakožto vítěz stal se i hlavním architektem dostavby.
V jeho projektu se nové prostory řadily lineárně podél břehu a zachovávaly proporce a dominance původní Danubiany. Na základě toho všeho se Gerard H. Meulensteen rozhodl své muzeum věnovat Slovensku a vláda SR následně uvolnila finance na jeho dostavbu.
Od roku 2013 do roku 2014 bylo hotovo. Právem mezinárodní porota Danubianě udělila cenu "Stavba roku 2014 SR“. Tak vzniklo současné Muzeum Danubiana, které jsme navštívili.
Jak jsme ale slyšeli, ani to konec ještě není. Uvažuje se už o dalším rozšíření Danubiany…
Otcové zakladatelé
Takhle velký a významný projekt nezrealizuje jeden člověk. Předem se omlouváme všem, co s Danubianou něco měli, ale pozornost napřeme jenom na dva z nich, na „otce zakladatele“.
Prvním byl Vincent Polakovič (*1958). Absolvent práv na Univerzitě P. J. Šafárika v Košicích. Až do roku 2003 vykonával advokátní praxi. Rozhodující pro něj i Danubianu byl politický zlom v roce 1989, neboť od roku1990 mohl cestovat. Šel po stopách Vincenta van Gogha. Následkem toho vznikl ´Žltý dom Vincenta van Gogha´ v Popradu. Otevřel ho v roce 1993. A začal vystavovat slovenské malíře a sochaře, které pak dokázal prosadit i do ciziny.
Polakovičovy „spanilé jízdy“ se slovenským uměním do zahraničí způsobily, že se v roce 1994 setkal v Nizozemí s Gerardem H.. Meulensteenem.
V roce 1999 začali budovat Danubiana Meulensteen Art Museum jakožto slovenské soukromé muzeum moderního umění. Polakovič tak opustil ´Žltý dom´ a stal se ředitelem společnosti Danubiana. Od té doby v Danubianě uspořádal přes 150 velkých výstav domácích i zahraničních umělců a je podepsán jako autor či spoluautor pod více než 20 knih o umění a pod spoustou katalogů výtvarného umění.
V roce 2000 získal od ministra kultury SR ocenění za úspěšné dokončení Danubiany.
V roce 2014 mu Heinz Fischer, prezident Rakouské republiky, udělil nejvyšší rakouské státní vyznamenání za podporu rakouského umění na Slovensku. V roce 2018 následovalo podobně prestižní ocenění z Maďarska za podporu maďarského umění na Slovensku.
Vincent Polakovič ale neusíná na vavřínech. Chystá rozšíření muzea o pavilon opět současného umění, ale věnovaný výhradně mladým umělcům. Má být dokončen už v roce 2019.
Druhým otcem zakladatelem Danubiany je Gerard H. Meulensteen (* 1943), holandský podnikatel, sběratel a mecenáš umění. Už ve 27 letech (1969) založil společnost Neways Electronics International N. V. Do roku 2000, tedy do 57 let, působil jako předseda Světového obchodního centra v Eindhovenu a v dalších významných společnostech.
V roce 1994 s Vincentem Polakovičem financoval aktivity ´Žltého domu Vincenta van Gogha´ v Popradu, pak už Danubiana Meulensteen Art Museum Bratislava-Čunovo. Inicioval a financoval také Meulensteen Art Centre při Technické univerzitě Eindhoven. Centrum fungovalo obdobně jako dnes v Praze třeba centra PRÁM, Pragovka či o něco starší Meet Factory. Tedy jako zázemí či inkubátory pro rezidenty, kteří tam mohou svobodně tvořit. Meulensteen Art Centre ale o hezkých pár let naše pražská centra předběhla. Umělci z celého světa tam tedy pracovali a tvořili v grafickém, malířském či sochařském ateliéru Centra.
K dalším mecenášským aktivitám G. H. Meulensteena patří působení (do roku 2001) v roli předsedy Nadace Emmasingel a víc jak 20 let sponzoringu eindhovenského Van Abbe Musea.
Především je Meulensteen světově proslulý sběratel umění. Jeho sbírka za poslední 30 let obsahuje díla světová, evropská a od roku 1994 i slovenská.
Za kulturní aktivity na Slovensku mu byla udělena Medaile prezidenta Slovenské republiky (2003) i čestné občanství Bratislavy (2005). Mimo to mu španělský král Juan Carlos I. v roce 2005 udělil Kříž za občanské zásluhy a v roce 2007 maďarské ministerstvo kultury vyznamenání Pro Cultura Hungarica. Na návrh Vlády SR mu bylo také uděleno vysoké státní vyznamenání Řád bílého dvojkřížek SR. V roce 2016 získal cenu ministra kultury SR.
Od roku 2004 reprezentuje Slovenskou republiku v Nizozemí jako honorární konzul. Dnes je předseda správní rady Danubiana - Centrum moderního umění a mimo prezentaci slovenského umění v zahraničí se tvoří publikace o výtvarnících a výstavách v Danubianě.
To nejlepší z moderního umění
V reklamě bývá nadužíván eufemismus „To nejlepší z…“ Někdy právem, jindy líbivá nadsázka. My to sousloví použili též. S pocitem, že to tak je opravdu. Galerie to může doložit plejádou dosud uspořádaných výstav nejvýznamnějších osobností slovenských, evropských i světových (Joan Miró, Sam Francis, Karel Appel, Magdalena Abakanowicz, Lucebert, Walasse Ting, Antoni Clavé, Martín Chirino, Markus Prácheňské, Ilona Kesserü Ilona, Jozef Jankovič, Rudolf Sikora, Vladimír Kompánek, Miroslav Cipár, Vladimír Popovič a jiní).
To vyvolává rostoucí zájem jak běžných návštěvníků, tak i významných návštěv státních. A tak může Galerie na svém webu pyšnit tím, že ji navštívili kupříkladu španělský král Juan Carlos I. s manželkou Sofií, nizozemská královna Beatrix, norská královna Sonja, monacký kníže Albert II. či Ománská princezna Mona a my jsme rádi, že jsme se k nim - ve vší skromnosti samozřejmě - mohli nakonec ´přiřadit´ za www.www-kulturaok-eu.cz.
Čtyři sbírky v jedné galerii
Jak jsme vyčetli, tak náplň galerie tvoří vlastně čtyři sbírky:
- První je sbírka - Meulensteen
Jak už bylo řečeno, v 2. pol. 80. let začal zakladatel muzea Danubiana, Gerard H. Meulensteen sbírat moderní výtvarné umění. Nejprve se jednalo o díla holandské experimentální skupiny CoBrA (Karel Appel, Constant, Lucebert, Eugène Brands aj.) Pak k nim přibyli čínsko-americký umělec Walasse Ting a americký abstrakcionista Sam Francis. Následovali makedonský malíř Kira Urdina, další světoví tvůrci jako Claes Oldenburg, Christo, Corneille, Pierre Alechinsky, Magdalena Abakanowicz, Paul Jenkins či Hans Van de Bovenkamp. V roce 1994 - po setkání se slovenským Vincentem Polakovičem i o slovenské výtvarné umění. Meulensteen se stal jedním z největších zahraničních sběratelů umění Slovenska. Dnes je tato sbírka základem sbírky Danubiany, kterou jí bezplatně zapůjčil na 20 let, tedy na dobu, než bude mít Danubiana plně vlastní sbírku. Jde o cca 200 sochařských a malířských děl, jež se postupně obměňují za jiná.
- Druhá sbírka je sbírka - Danubiana
Systematicky vzniká od roku 2014 formou darů umělců, sběratelů a mecenášů. Po 4 letech má desítky vynikajících děl. Své práce věnovali třeba Georg Jiří Dokoupil, Hermann Nitsch, Michael Rittstein, Kiro Urdina, Gerard Rancinan, Jiří Načeradský, Rudolf Uher, Ján Hlavatý, Peter Pollága, Marek Ormandík či Robert Vano.
- Třetí sbírka je sbírka - Umělci
Jde o díla malířů, sochařů a fotografů, kteří je Danubianě půjčili a doplňují kolekci o často výjimečné exponáty. Se sbírkami Meulensteen a Danubiana kompletují škálu stylů, směrů, výtvarných škol, způsobů tvorby a výtvarných přístupů. Mnohá díla pak časem přejdou do vlastnictví muzea, protože je umělci Danubianě sami věnují.
- A nakonec čtvrtá sbírka – Sběratelé
Jde o dílčí sbírky sběratelů, Danubianě dlouhodobě zapůjčené. Je to celé především o důvěře, ale i takové zápůjčky Danubiana dostává.
Byl to zážitek na celý život
Pršet v čase naší návštěvy v Danubianě by možná naše dojmy trochu ovlivnilo tou slotou, ale počasí a celý vjem byly krásné jako obraz. Ne abstraktní, ale zcela klasický od velkých mistrů. Atmosféra místa byla jistě i díky počasí - vskutku nezapomenutelná.
Ne nadarmo se Danubiana stala symbolem moderní Bratislavy a po zásluze získala (2016) cenu našeho milovaného Júlia Satinského - Bratislavská čučoriedka (borůvka). Přejeme ji Danubianě a litujme, že Julo už ji nespatřil. Ale třeba shlíží z hereckého nebe. Úžasná poloha muzea na ´slovensko-maďarsko-rakouské´ hranici a dokonalé spojení architektury s přírodou i Dunajem, je opravdu jak obraz od starých Mistrů. Tak se Julo jistě nemůže také vynadívat.
A pak už zpět
Ano, měli jsme v plánu ještě třetí aktivitu, po moderně navštívit i historii. Římské vykopávky Gerulata v Rusovcích. Kdysi jedno ze starořímských opevnění na Dunaji, součást systému opevnění chránících severní pevninské hranice Římské říše, tzv. Limes Romanus z počátku našeho letopočtu. Hodně o historii tohoto místa zjistil z archeologických nálezů tým, v němž byl i historik a numismatik prof. Vojtěch Ondrouch. Ale nemohli jsme už.
Ano, Gerulata byla na cestě zpět do Bratislavy. Dokonce jsme vystoupili z autobusu a uvítala nás nápaditá místní ´knižná búdka´.
Došli jsme dokonce i za místní kostel k ruinám minulosti. Ale ruiny současnosti jsme v té době už byli my. Navíc byl večer a ráno jsme Bratislavu opouštěli. Z prohlídky bychom už nic neměli. Prostě nám nebylo dáno. Člověk nemůže chtít všechno. A tak jsme zase u ´knižné búdky´ nastoupili na autobus č. 90 a jeli zpět balit se a loučit s krásným městem, jež nás opravdu uchvátilo. Však se k němu na našem webu ještě řadukrát vrátíme. Ale už tak trochu chronologicky, od příjezdu na bratislavské hlavní nádraží. A zmíníme se i o městské hromadné dopravě. Je opravdu skvělá. Ale o tom až zase někdy příště.
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková
Připraveno na základě podkladů Danubiana Meulensteen Art Museum (https://www.danubiana.sk/)
Více o Danubianě v našich předchozích článcích:
