Bratislava Hlavná stanica aneb cestujeme do města a po městě - MHD…
Bratislava/ srpen 2018
Do Bratislavy lze dorazit letadlem (Letisko M. R. Štefánika - Airport Bratislava, a.s. /BTS/), autobusem (Autobusová stanica Nivy), lodí (Bratislava – osobný prístav), autem a vlakem (Bratislava Hlavná stanica). Do Bratislavy jsme letěli letadlem poprvé při svatební cestě v roce 1976. Vedla sice do Tater, do Štrby, ale linka Praha - Poprad vedla přes Bratislavu. Později jsme do Bratislavy jeli i autem, ale nejčastěji vlakem.
V 70. letech autor těchto řádek, jezdil do Bratislavy služebně. Vyřídit věci prvním rychlíkem ráno z Prahy a posledním večerním zpět domů do Prahy. Mezitím? Hurá do ulic. Vlakem jsme se vypravili do Bratislavy i na náš týdenní pobyt. Jaké bylo naše překvapení, když jsme vystoupili na Hlavním nádraží a nepoznali je. To nemůže být to, kam jsme jezdili ještě v 80. letech!? Bylo. Všude se staví a přestavuje. A Bratislava není výjimkou…
Pár dat z historie
Bratislavské hlavní nádraží existuje od roku 1848. Dnes disponuje kapacitou 11 dopravních kolejí a 6 nástupišti. Situováno bylo poblíž centra, mezi čtvrtí Nové Město a Staré Město, na městskou tepnu u Šancové ulice. Zaujalo nás, že v této budově sídlí GŘ Železniční policie. Slováci byli moudří, když železniční policii zachovalo. My v Česku, v popřevratové euforii s tím, že vše minulé bylo špatné, jsme ji zrušili. A dnes, aby se člověk před vstupem do našich nádraží loučil preventivně se životem, neboť státní policie nemůže a není všude a vždy.
Bratislavské hlavní nádraží/ Bratislava Hlavná stanica) bylo zprvu postaveno jako koncová stanice trati Bratislava - Gänserndorf - Vídeň a Bratislava - Břeclav. Už za 12 let, v roce 1860 přibyla další významná trať, Budapešť - Štúrovo - Bratislava, a ta si vyžádala vznik tzv. Druhé budovy, kterou jsme znali z našich cest. Když jsme se po ní pídili, zjistili jsme, že slouží dodnes. Jenže!
V roce 1988 - tedy až po našich vlakových návštěvách Bratislavy - byla postavena tzv. Třetí budova, jíž se říká s všelikým přídechem - ´Skleník´. Tvoří k historické nádražní budově neidentickou přístavbu a vyvolává v Bratislavě značně nesympatizující pocity. A bylo už i rozhodnuto ji v průběhu nutné a chystané dvouleté rekonstrukce odstranit.
Ale, jak víme dobře z Prahy a jejího Hlavního nádraží, a jak si užívají také v Brně s tamním hlavním nádraží, je to vždy běh na dlouhou trať a problém. Rekonstrukce Bratislavského hlavního nádraží měla začít v roce 2007 a 11 let po té, se uvádí, že začne - ´zanedlouho´. Inu, Albert Einstein by radost měl. Relativita času je prostě relativita času…
Pro pořádek dodejme, že ještě v roce 1883 zamířila na Hlavní nádraží další trať, a to do Žiliny, a zatím posledním rozšířením byla spojka Bratislava - Nové Mesto z roku 1962. Dnes slouží Bratislavanům 14 zastávek, městem vede 9 tratí, jež si vyžadují 36 železničních přejezdů (!).
Malý exkurz do životopisu Bratislavského hlavního nádraží
Zprvu šlo o nádraží nákladní. Existoval tu vínovod a nákladní lanovka z ´Patrónky´, muniční továrny ve stejnojmenné části města. Postupně se nádraží ale změnilo v osobní a nákladní doprava zamířila jinam. V současnosti Hlavní nádraží ale kapacitně nestačí a Bratislava to řeší přesuny vlaků do stanic Nové Mesto a Petržalka.
Problémy s průjezdem nákladních vlaků má vyřešit tunel z Lamače pod Kamzík na Briežky. Ale, známe to - peníze nejsou.
Chystá se rekonstrukce nádraží a Predstaničného náměstí (od r. 2012 Námestie Franze Liszta). A tak hlavní železniční stanici v Bratislavě čekají změny. Snad se blýská na lepší časy, když v době naší návštěvy v Bratislavě (8/2018) se vláda SR rozhodla na modernizaci a rozvoj železniční infrastruktury a zvelebení prostor pro cestující uvolnit 2,8 milionů Euro. Oznámil to sám předseda vlády SR Peter Pellegrini. A změny prý budou zřejmé už na jaře příštího roku.
Premiér doslova řekl:
"Jsme povinni dát stanici na úroveň 21. století pro všechny,
kteří sem dennodenně cestují za prací nebo přicházejí na výlet.“
(jako my, pane premiére)
A pravdu měl i v tom, když řekl, že
„tato investice není jen investicí pro hlavní město,
ale je investicí, která se týká všech Slováků i turistů,
kteří do Bratislavy přicházejí".
Ano, na www.www-kulturaok-eu můžeme potvrdit, že Hlavná stanica, tedy jedna ze vstupních bran nejen Bratislavy, ale i celého Slovenska, nás moc nenadchla. A dělat si z toho obrázek o celém Slovensku, to by nikomu rozhodně nijak moc neprospělo.
Při cestě zpět, jsme samozřejmě byli na nádraží dřív než včas. A čekali jsme. Nejprve venku, bylo krásně, ale bylo tam dost těsno a nedůvěryhodně. My ale měli zavazadla a místní pobudové kolem nás kroužili jako žraloci. Dovnitř se nám moc nechtělo. Ostatně, ono se v hale - vyjma osvěžoven - není vlastně ani kam sednout. Zejména se zavazadly.
Tak jsme se snažili probojovat na balkon ´skleníku´, ale nešlo to. Nakonec jsme se tedy stáhli až na peron, a tam u první koleje čekali na náš vlak. A dobře jsme učinili. Na nástupišti byl klid, vlaky přijížděly, odjížděly, lidé nastupovali, vystupovali, a hlavně vartovali tam dva policisté. Možná právě ti drážní, co už u nás k naší škodě a radosti pobudů už nevartují.
A tak jsme se - v mezích normy - loučili s jinak úchvatnou Bratislavou.
Tak držme palce panu Pellegrinimu a Slovákům vůbec. Pořádné, funkční a krásné nádraží by si zasloužili. První dojem je zkrátka první dojem. A branou města je dodnes i Hlavná stanica. Navíc dost kuriózní stanica. Nejen že je malá, ale ještě ke všemu jde do oblouku, takže nástupiště jsou oproti jiným nádražím kratší. Jen poloha je skvělá. Kamkoli od nádraží je to kousek a do centra, např. na náměstí SNP, je to 1,5 km. Samozřejmě že i v Bratislavě jsou, byly a budou snahy nádraží přemístit. Po válce v 50. letech se už plánovalo nové Hlavní nádraží do Račianskej ulice, v 80. letech se zase mělo rozšířit k Dobšinského a Karpatskej ulici.
Těžko posoudit jen tak podle kusých informací, jež se zvídaví turisté dozvěděli. Ale faktem je, že Hlavní nádraží Bratislavě, ani Slovensku, zrovna parádu nedělá, a že vůbec nevypovídá o tom, jak Bratislava je krásná. Na druhá straně je ale také jasné, že nic není jen černé a bílé, že snaha o řešení a vyřešení tu je, a nám - zvenku přišedším - nezbývá než nádraží opustit a Slovákům držet palec, a přát jim, ze srdce jim přát, aby se to už nějak vyřešilo.
Náměstí Franze Liszta…
Náměstí je prostorem asi 200 metrů pod nádražím, u ulice Šancová. Výběžek vzhůru k nádraží je spíše dopravní terminál než náměstím, čímž jsme se dostali k jiné dopravě, městské. Tu jsme využívali víc než dost. A nemůžeme si - z hlediska neznalých turistů, jež mají cíle, mapu a snahu přesouvat se z místa na místo co nejefektivněji a co nejrychleji - vůbec na nic stěžovat. Místní jistě najdou mouchy i oprávněné důvody k nespokojenosti, my odkojení pražskou MHD jsme spokojeni ale byli. A tak jsme se trochu zajímali o tuto dopravu.
Bratislavou tramvají, autobusem i trolejbusem…
Tramvajové linky se v Bratislavě značí 1 až 9, funguje 12 linek trolejbusů, očíslovaných od 201 do 212 a funguje 14 linek autobusových, mají číslování - asi důvodné - ale nám podivné. Na autobusech jsou čísla v řadě přerušované. Číslo 21, pak 29 - 31, 39, pak 50, 70, 80 a 90 - 93 a nakonec 191.
V našem týdnu jsme postupně využili většinu linek. Od tramvají přes trolejbusy až po autobusy. U nádraží, na náměstí F. Liszta, tedy přesněji na jeho terminálovém apendixu, se nabídne - podle nás, turistů - potřebný dopravně obslužný mix. Končí i začínají tu tramvaje č. 1 a 2, trolejbusy č. 201 a 210 a autobusy č. 61 a 93. Trasy těchto linek pokrývají vše, co turista chce navštívit. A jinak, když ne, tak se to tam při chodnících hemží taxíky.
Bratislava by metro, jak se uvádí a jak si i z dob společného státu pamatujeme, potřebovala jak sůl. Však už koncem 80. let 20. století se začalo hloubit (mělo spojit centrum s Petržalkou), ale před listopadem 89´ byla stavba zastavena a dodnes se ještě nezačalo...
A nakonec ještě to příjemnější, co jsme zjistili.
Historickým jádrem žádné dopravní tepny nevedou.
Jen je po okrajích zóny důmyslně obtékají. Historické jádro je tak pro dopravu, a to do značné míry i osobní, uzavřeno a nacházejí se tam příjemné pěší zóny. A na těch jsme se nijak rušivě, a rozhodně ne hromadně, nesetkávali ani se zásobováním a všelijakými ´jakoby rezidenty´. I když výjimky, ale opravdu výjimky se samozřejmě našly. Možná jsme měli štěstí, možná jsou v Bratislavě disciplinovanější řidiči, přísnější dopravní předpisy a bdělejší městská policie. Těžko říci, ale kam se v tomto směru na Bratislavu hrabe Praha… A co nás tam neterorizovalo jako v Praze, byly koloběžky, kola, segwaye a různé samohyby, nerespektující nic a nikoho, ulici ani chodník ani zoufalé chodce. Všechna čest. Držíme palce, nedejte se bratia!
Tramvajová doprava
MHD v Bratislavě je největší sítí MHD na Slovensku vůbec. Tramvaje jsou považovány za klíčové. Trolejbusy je mají vhodně doplnit a autobusy mají jistit spojení s městskými částmi jako zmíněná Petržalka a pokrývat spojení s odlehlými místy. Viz., například náš dokonalý spoj linkou č. 90 do vzdálené Danubiany, nebo autobusy do také vzdálené Děvínské Nové vsi, tedy do místa, o kterém ještě budeme časem na našem webu referovat.
Tramvaje Bratislavou jezdí od roku 1895. Bylo to tedy dokonce dřív než v Praze, kde tehdy popojížděla ještě jen Křižíkova dráha po Letné. Hlavní bratislavská trať měla i řadu odboček. Týž rok 1895 už byla prodloužena k Hlavnímu nádraží a měla délku přes 3 km. Tramvaj také do roka vytlačila do té doby už 30 let existující dopravu omnibusovou. Vývoj jde dál. Pro nás linky tramvají byly skvělé, dostatečné, přesné a skoro ´všeobjímající´. Samozřejmě se z důvodu kapacitního nedostatku uvažuje - místní to vědí nejlépe - o rychlodrážní tramvaji. Ale budovat se měla už v roce 2009. A nic se neděje. Město samo připouští, že rychlodrážní dopravní systém je jedním z největších problémů městské dopravy v Bratislavě.
Už teď je ale tramvajová doprava páteří bratislavské MHD. Délka všech tratí je 42,7 km, síť má 159 zastávek a celková přepravní délka linek obousměrně činí 182,5 km. Vozový park tvoří, podobně jako u nás, různé typy tramvají a existuje i řada starších, modernizovaných vozů. My jsme ale kvitovali, že v Bratislavě mají tramvaje v podstatě jednotný červený ´městský nátěr´ nebo alespoň červeno-krémový či červeno-modro-stříbrný. Reklamních vozů jsme moc neviděli a různobarevné tramvaje jako u nás v Praze také ne. Asi jsme konzervativní, ale domníváme se, že městský kolorit, stejně jako mobiliář, by měl mít svou jednotnost, i když samozřejmě chápeme i to, že za pražskými změnami barev je vydatný zdroj příjmů pro DP.
Autobusová doprava
Méně než tramvaje jsme využívali autobusy. Tak jsme se zajímali i o ně. První městské linky se rozjely koncem 20. let 20. století. Od počátku, jako v Praze, zabezpečovaly hlavně dopravu z centra do přilehlých obcí. V provozu je dnes více různých typů autobusů, různých výrobců a provozují se i autobusy nízkopodlažní. Uvádí se, že logicky, tam, kudy jezdí tramvaj nebo trolejbus, nejezdí autobus.
Asi to tak je, ale my jako turisté jsme neměli nikdy problém najít často na výběr i 3 druhů spojů. Akorát na Petržalku jezdí jenom autobusy. My ji projížděli (cestou na Danubianu) a nepřišlo nám, že by autobusy byly přeplněné a kapacitně nestačily. Mají totiž ve špičce tříminutový interval, někdy prý i dvouminutový. Noční linky jsme nevyužili. Stačilo lítat městem od rána do setmění a večer jsme pak raději padli na kutě.
Trolejbusová doprava
Ta nás samozřejmě nadchla nejvíc. Jsme pamětníky a trolejbusy jsme v Praze do 70. let 20. století využívali. Tiché, ekologické, půvabné, příjemné, no, skvělé. Praha se jich ale nesmyslným rozhodnutím zbavila. Bratislava ne. A to jí přejeme a v tom jí fandíme.
Už v roce 1909 se začalo experimentovat s trolejbusy. Bratislava byla dokonce na Slovensku druhá, po Tatrách. Tam byly ´trolejbusy´ dřív, později byly však obměněny tatranskou električkou.
První bratislavská trolejbusová trať vedla v z Pražské ulice k tehdejší Rothově továrně na patrony ve Vydrické dolině. Měřila 5,8 km a brázdilo ji 7 trolejbusů. Na rozdíl od Prahy je potěšitelné, že se po válce v Bratislavě trolejbusová doprava rozvíjela či alespoň udržovala, zatímco v Praze se v téže době systematicky umořovala a likvidovala.
V 60. letech v Bratislavě trolejbusy měly také na mále, vládl všeobecný zcestný pocit, že nafty je dost a trolejbusy i tramvaje se nahradí autobusy. Naštěstí pro trolejbusy ale přišla ropná krize a město si je prozíravě nechalo, ba naopak, jezdilo 10 linek. A nové vznikají dodnes. Na rozdíl od Prahy, kde se experimentuje s hybridním trolejbusem na jedné jediné lince…
Servis pro cestující
A když už jsme u MHD, tak ještě dva malé velké postřehy. Snad na každé stanici je světelná tabule, kde cestující vidí, kdy, který spoj přijede a v jakém pořadí jej může čekat. Nevybavujeme si, že bychom ukazatel někde neviděli. Není to sice nic objevného, je to dávno a v mnoha městech u nás i ve světě, ale nás to zaujalo tím, že v Praze se tahle informatika zatím najde jen na pár stanicích a v drtivé většině tu bádáme nad jízdním řádem s hodinkami, abychom zjistili, kdy co konečně dorazí. A čekáme. To v Bratislavě, nevím, na dovolené utíká čas klidněji, turista nikam zpravidla zas tak moc nespěchá, ale nevybavujeme si, s odstupem, nějaké nekonečné čekání, na jaké jsme denně zvyklí z běžného provozu u nás v Praze.
A druhá ´maličkost´? Jízdenky.
Pokud si pamatujeme, tak na každé zastávce je umístěn automat na mince,
který vydá jízdenku, rozmění drobné, vrátí zpět a funguje.
A to vše celkem srozumitelně.
Snad jen pásma, a tím volba té správné sazby,
jsou tak jako všude poněkud nepřehledná.
Bratislava ale turistům nabízí řešení, které my v Praze zatím nemáme.
Bratislava CARD
Koncept turistické karty Bratislava Card je pro aktivní a akční turisty ´darem z nebe´.
Jak jsme vyčetli, údajně se o to přičinil, Ivo Nesrovnal, primátor Bratislavy, s tím, že
„vylepšená Bratislava Card
(předtím asi nebyla tak dokonalá, existuje ale už 11 let!)
přinese návštěvníkům města a bratislavského regionu více než 120 slev,
včetně bezplatné prohlídky města,
zlevněných vstupů do muzeí a galerií a
cestování Bratislavskou integrovanou dopravou.“
A měl pravdu. Na místo ubytování jsme z nádraží dorazili sice pěšky. Nebylo to daleko a nevěděli jsme, jak je to s městskou dopravou. Karta se dá obstarat v Turistických informačních centrech Bratislava Tourist Board, jakož i v některých dopravních zákaznických centrech či na recepcích vybraných hotelů.
Na ubytovně, kde jsme měli základnu my, ale taková možnost nebyla, v trafice se prodávaly jen jízdenky a automat s pásmy na nás byl v první chvíli poněkud složitý. A tak jsme si hned po ubytování, nastudování si té správné linky zpět na nádraží, koupili normální jízdenky. Zpět na nádraží proto, že pro nás tam byl nejbližší punkt ke koupi Bratislava Card. Sice jsme tam to Info centrum dost dlouho hledali, šipka - kudy kam – mířila - kdoví kam - ale nakonec jsme uspěli.
(Karta je dostupná i on-line, na internetové stránce www.visitbratislava.com.)
Je ve 3 variantách. Jedno-, dvou- a třídenní. Platí na násobek čtyřiadvaceti hodin, a to od hodiny a data vydání. Dvoudenní nás přišla na 17 Eur na osobu, třídenní na 19 Eur. Málo, moc? Za ten bezstarostný klid při cestování po městě i jeho blízkém okolí, za ty slevy či přímo volné vstupy do spousty, objektů a míst (podílí a respektuje ji v různé míře 72 subjektů veřejného, státního i podnikatelského sektoru) se to bohatě vrátí.
Ráno co ráno jsme mohli vyrazit, kam libo, přestupovat a vstupovat, jak jsme chtěli a kam jsme to za ten týden stačili. A večer se v klidu odkudkoli vracet. Kam? Tak o tom zase příště…
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková