Úvod > Bratislava aneb Little Big City či arrivederci Blava!

Bratislava aneb Little Big City či arrivederci Blava!

28.08.2019 09:53

Bratislava - srpen 2018

Přesto, že jsme v Bratislavě nebyli poprvé, ale už mnohokrát tam přijeli služebně či na výlet, nikdy jsme v ní netrávili týden. Týden poznání, hledání, nacházení a setkání. Až při našem posledním pobytu. Posledním? Kdo ví. Čas pracuje proti nám. A na poznávání je toho tolik…

Ano, jistě, poznat Bratislavu nejde za týden. Jen si z ní upít jak z číše dobrého moku, jen si přivonět jako ke květině v záhonu plném květin, jen jako zahlédnout jeden záběr dlouhého filmu. A přesto jsme si odvezli pocit, že trochu v nás zůstalo, trochu jsme poznali a trochu zažili.

Nelze projít 367,6 km² rozlohy a nelze potkat 425 923 obyvatel. Statistika sděluje, že hustota zalidnění činí 1 135,5 obyv./km². Náš dojem diváků ale o přelidněném městě, plném k zalknutí, nevznikl. Naopak, Bratislava je živé město lidí, pamětihodností a zajímavých míst, kde lze žít, dýchat a pohybovat se. A i když bylo horko kolem 35 stupňů, tak Dunaj, na jehož březích se Bratislava nachází, spolu s mnoha fontánami a vodními zpříjemněními včetně mnoha mile osvěžujících mlžných bran na rušných náměstích, z Bratislavy učinil město i ve stávajícím tropickém parnu osvěžující.

Bratislava je Bratislava a basta

Bratislava si v různých mutacích drží jméno již od roku 907. Ano, jako nejstarší známý název města se uvádí Braslavespurch (907). Nejdéle se ale jmenovala v různé formě zápisu jako Prešpurk. Šlo o to, zda to vyslovil Maďar, Němec nebo Slovák. V letech 1830 - 1840 Štúrovci prosazovali v dobrém všeslovanském úmyslu název Břetislava a po vzniku Československa zase slovenští Američané neidentický název ´Wilsonovo město´, což mělo udělat radost tehdejšímu prezidentu USA, Woodrowu Wilsonovi, jenž se přičinil o vznik samostatného Československa. Od 6. 6. 1919 je už ale Bratislava Bratislavou a je to tak dobře.

Mimochodem, čeština je prý jediná řeč a Češi jediní, co to dělají, že to, či, kdo je nám milý, toho jméno zdrobníme. Od zpěváků Zagorka, Pilarka, Goťák, k městům jako Uhradiště a nebo, třeba Blava. Takže, Bratislava je u nás také někdy důvěrně a familiárně zvána Blavou.

Dýchalo se nám tam skvěle, aby ne

Bratislava se nachází v severozápadním cípu šťavnaté Podunajské nížiny, ale i v předhůří Malých Karpat, poblíž skoro až symbolického soutoku předlouhé Moravy s nadnárodním Dunajem. A když už jsme u zeměpisu, dodejme, že Bratislava hraničí s Rakouskem i Maďarskem. Je tak jediné město světa, jež má tuhle politicko - geografickou zvláštnost. Ale nejdůležitější je, že Malé Karpaty jsou ostrov relativně zachovalé a zdravé přírody a až do města prolínají formou rozlehlého lesoparku.

Dunaj má zase řadu slepých ramen s vlhkými lužními lesy a nivami. Uvádí se, že 46,8 km² z rozlohy města (asi 13 %) tvoří zeleň. Statistici uvádějí, že je to 110 m² na osobu. Neměřili jsme, ale rádi jsme se přírodou mihli, ač jsme se víc drželi zástavby, i tak to bylo znát. A to má Bratislava jedno z nejteplejších podnebí z celého Slovenska! Průměrná roční teplota je 9,9 °C, v červenci (noc i den v průměru) 21 °C, takže 35 stupňů je normálka.V lednu je to −1 °C. Sluneční svit, to je také zajímavý údaj, je průměrně 2447 hodin ročně.

A nám pražilo slunce do hlav za ten týden plných 84 hodin, takže jsme si ze slunečního přívalu vybrali víc jak 3 %. A ani nám nekáplo za ten týden. Aby také ano, když úhrn srážek je v Bratislavě 401 mm za rok. No, město pohody.

Bratislava v běhu staletí

Nebudeme tu dělat průřez dějinami. To by bylo nad lidské síly, navíc zbytečné, když to lze vyčíst jinde a lépe. Hodně jsme se už o dějinách Bratislavy zmiňovali i v našem obsáhlém článku o Bratislavském hradu a mnohé utrousili i v dalších článcích tomuto městu věnovaným.

Nemá smysl to popisovat. Už proto, že dějiny Bratislavy se píší od 4. století př. n. l. čili minimálně 2,5 tisíce let. Za tu dobu se na jejím území vystřídalo mnoho národů, než se Bratislava stala hlavním městem Slovenska. A všichni tu zanechali stopy. A nejen na Hradě. Viz. římská Gerulata, kterou jsem při našich toulkách neopominuli.

Bratislavský hrad je zase odrazem stěhování národů, a nejen novodobých dějin. Od počátku jde vývoj Bratislavy ruku v ruce s politickou situací a mocenskými změnami Evropy. Po Římanech tu stanuli Slované i jejich tehdejší rivalové Avaři. Vítězní Slované zahrnuli Bratislavu v 7. století do mytické Sámovy říše a od 9. století byla zase součástí proslulé říše Velkomoravské. Pak se stala klíčovým městem říše Uherské. Dokonce dočasně i jejím hlavním, sídelním městem, či pokladnicí korunovačních klenotů Uher. To, když se do Evropy tlačili Turci a víc jak 100 let dokonce okupovali Budapešť. Bratislava se už v letech 1241 až 1242 zdárně ubránila nájezdu Mongolů. No a po pádu stařičkého mocnářství se po zásluze a právem stala fakticky hlavním městem konečně už vymezeného a právoplatného Slovenska, byť ještě v rámci Československa.

Bratislava centrum kultury, politiky, národa, vědy a slovenského života vůbec

Nelze probírat všechna stadia a prvenství. Mnohá jsme probírali od dopravy přes architekturu až k pomníkům. Už ty vypovídají o osobnostech Slovenska soustředěných v Bratislavě. O buditelích, i revolucionářích, ale i umělcích a vědcích.

Vždyť v letech 1848 - 50 se v Bratislavě postavila železnice, psali jsme o ní, roku 1856 byla plynofikována, 80. léta 19 století přinesla elektrifikaci veřejného osvětlení a městský vodovod. Rok 1895 tramvajovou síť, jednu z prvních na našem území a v roce 1909 trolejbusy, jedny z prvních v Rakousko-Uhersku.

A co se politiky týče, tak o dějinných peripetiích Bratislavy jsme také psali. Za asi nejvýznamnější událost moderních dějin Slovenska i Bratislavy můžeme považovat 12. září 1918, kdy v Bratislavě vznikla Slovenská národní rada a 30. 10 1918, kdy se Martinskou deklarací připojily někdejší Horní Uhry, tedy Slovensko k Čechám, Moravě a Slezsku, a konečným výsledkem byl vznik Československa.

V roce1927 měla Bratislava už 128 tisíc obyvatel a byla uznána jako velkoměsto. Z hlediska ČSR se stala ´městem zemským, hlavním městem Krajiny Slovenské a Západoslovenského kraje.´

V Bratislavě sídlily různé celostátní instituce a působily společně české i slovenské osobnosti vědy a kultury. V článku o architektuře jsme psali o čtyřech - původem českých architektech, kteří spojili svá snažení výhradně s Bratislavou. Ale Bratislavu obohatili o stavby i další čeští architekti jako Ernst Wiesner, Jan Vaněk, Vladimír Karfík či Bohuslav Fuchs (viz. legendární obytný dům na Hviezdoslavově náměstí z roku 1935). A přeskočíme-li složité období 2. sv. války i specifika bezprostředně vzniklá po roce 1948, byl, jako pro celý stát, pro Bratislavu rozhodný rok 1968. Stala se hlavním městem Slovenska a 2. největším městem ČSSR.

Historie psaná a viděná

O historii lze číst. Historii lze studovat. Ale historii lze i vidět. V Bratislavě tak jako jinde. Stavby s dějinami, stavby dávné, s historií i příběhy. O některých jsme také psali, o jiných ne. Mnohé jsme minuli a nevnímali, neznajíc onu historii. A nešlo ani vše stihnout, postřehnout, vnímat, zažít a vidět. Odborníci dokáží hodnotit a vyhodnotit stavby nejvýznamnější a stavby chráněné. Podle odborníků jich Bratislava nabízí mnoho. Jako první jsou uváděny barokní Grasalkovičův palác z roku 1760, dnes sídlo slovenského prezidenta a Stará radnice, komplex budov ze 14. a 15. století, dnes sídlo městského muzea. Dále Michalská brána, jediný zbytek středověkého opevnění a jedna z nejstarších budov ve městě vůbec. A samozřejmě i Univerzitní knihovna z roku 1756, v níž zasedal i uherským sněm (1802 -1848).

Pokud jde o sakrální stavby, tak odborníci kladou nejvýše Katedrálu sv. Martina (13. - 16. st.), v letech 1563 -1830 fungující jako korunovační chrám uherských králů. Pak Františkánský kostel z 13. století, nejstarší zachovaný kostel v Bratislavě a secesní kostel sv. Alžběty Uherské, zvaný Modrý kostelík. A když jsme u toho, tak v Bratislavě převažují římskokatoličtí křesťané. Však také v roce 2003 Bratislavu svou návštěvou poctil papež Jan Pavel II., kterého vítalo na 200 tisíc lidí.

O světovém unikátu židovství, židovském hřbitovu Chatam Sofer, jsme psali, stejně jako o Bratislavském hradě. O druhém bratislavském hradě Děvínu jsme se ale jen zmínili (je to už jen zřícenina). Byl to kdysi klíčový hrad Velké Moravy a první zmínka o něm pochází z roku 864.

Bratislava moderní a kulturní

I o té jsme v našich článcích obdivně psali. Ale jen o některých. Tak citujme odborníky, kteří vyzdvihují další. Podle odborníků ke špičce moderny tedy patří Polus City Center. Nepřehlédnutelná - doslova - je Tower (115 metrů), druhá nejvyšší budova města. Zmiňováno je i Centrum Eurovea a Mlýnské nivy. A seznam uvádí přes 40 moderních výškových budov.

Z budov a objektů zasvěcených umění, to je především Slovenská národní galerie na nábřeží v bývalých Vodních kasárnách. Objekt byl v 60. letech nešťastně dostavěn a léta se řeší jeho rekonstrukce. O jasném uměleckém skvostu (vně i uvnitř) Danubianě jsme psali. Dalším centrem je Galérie města Bratislavy v Mirbachově a Pálffyho palácích. K nejvýznamnějším galeriím patří ale i Galerie Nedbalka. O Slovenském národním divadle starém i novém jsme psali. Znalci připomínají ještě kultovní Astorku, Korzo '90 a Arénu. Zmínit bychom měli i Slovenské národní muzeum, Městské muzeum založené roku 1868, ale výčet by byl opět dlouhý, předlouhý.

Ale i hudba má v Bratislavě svatostánek - Redutu, kde se konají nejvýznamnější hudební akce a kde sídlí Slovenská filharmonie. S kiny je to složité jak u nás. Malé, stylové či komorní biografy převálcovala neosobní moderní multikina, vesměs se nacházejících v neinvenčních nákupních centrech, o nichž jsme se také zmiňovali (dominují tedy multikina v Polus City Centru, Palace Cinemas a Eurovea). Z klasičtějších kin se cení Hviezda, Tatra, FK Mladosť a Kino Café.

Bratislava - město turistům vstřícné

O vláčku prešporáčku, co vozí turisty centrem Bratislavy od pěší zóny po Bratislavský hrad, jsme se už také zmínili. K turismu tedy dodejme, že Bratislava je jedním z nejnavštěvovanějších měst. A vzdor rozměrům a ´sousedům´ Vídní a Budapeští ji navštíví ročně milion turistů. Včetně nás. Třetina jsou Slováci, další v pořadí, podle statistiků jsou Češi, Němci a Britové a na dalších místech najdeme početné Japonce, Američany, Rakušany, Poláky, Španěle, Italy, Maďary a Izraelce.

Ano, potvrzujeme, na pěší zóně či na Hradě jde o hotový Babylon. Bratislava totiž turismus zdárně podporuje. Což jsme si potvrdili sami na sobě. Včetně jejího vtipného a turistického loga a sloganu: ´Little Big City´ (čili Malé velké město) vyvedených v městských barvách, tj. bíločervené, jež mnohde spatříme.

Dopravě jsme dokonce věnovali jeden z našich článků. K té není co dodat. Byla perfektní a i pro nemístní a skorocizince přehledná a srozumitelná a nám dostačující. O čem jsme ale nepsali, byla Bratislava sportovní. Asi proto, že se zas tak moc ve sportu nevyznáme. A i zde má Bratislava opět podle odborníků co nabídnout. Dunaj hostí vodní sporty. V roce 2005 zvládla Bratislava například i finále Davis Cupu či v roce 2011 zase Mistrovství světa v ledním hokeji. Pro ně byl mimochodem pozoruhodně zrekonstruován Zimní stadion Ondreje Nepely. A i nám, nesportovcům, je známa proslulá sportovní aréna Na pasienkách.

Kolik že je vlastně Bratislavanů?

To je docela zajímavé. Uvádí se, že Bratislava má 419 700 obyvatel, tj. asi 8% všech Slováků. Jde o stav z roku 2014 a - tak jako i u nás - ve městě žije lidí víc. Nejsou oficiálními obyvateli města. Proto se v médiích řeší - především v deníku Sme - že v Bratislavě žije 666 tisíc obyvatel. Přišlo se na to údajně ´inventurou´ mobilů… No ať tak, či tak, nám se jevila Bratislava zalidněná rozumně a nepřelidněná. Živá, ale nepřecpaná. A to jsme tam byli ve vrcholné turistické sezoně, takže nás - turistů - bloudila ulicemi jistě také pěkná řádka navíc.

A když už jsme u těch ´cizinců´

Počátkem 20. století byla Bratislava trojjazyčné město. Žili v ní tři národnosti. Slováci, Němci a Maďaři, vždyť s oběma státy i sousedí. A tyhle tři národnosti se se na počtu obyvatel podíleli skoro rovným dílem. Ale poměr se časem měnil. V roce 1921 vedla národnost ´československá´, takže hlavně slovenská ze 40 %. V roce 1930 to už bylo 48,5%. O válečných a poválečných změnách nemá smysl mluvit, nebyly přirozené, ale řízené. Reálná čísla nabízí až rok 1950, kdy Čechoslováků, tedy hlavně Slováků bylo v Bratislavě 95 %.

Naše zkušenost je asi taková, že naše setkávání se Slováky bylo vždy úžasné a přátelské víc než za dob společného státu. Je v tom jistě trocha nostalgie, protože obyčejní lidé dějiny netvoří, jen je musí žít. A také asi to, že je vše vyřešeno a rozvod proběhl v klidu.

Nám to připadá jako ne zcela běžné, ale ani ne úplně vzácně, jako v případech, kdy se manželé po nějaké době soužití musejí rozvést. Nejsou ale ve stavu nenávisti, jen manželství je z různých důvodů tíží. Mají ale společné děti, společné zážitky, společnou minulost. A jsou-li rozumní, vycházejí spolu pak už k neuvěření dobře. Každý si žijí po svém. Mají třeba i jiné partnery, ale jsou schopni se dohodnout a dokonce si pomáhat, a nejen co se týče dětí. Známe takové případy a zdá se nám, že vztah mezi Čechy a Slováky je přesně takový. A to je dobře.

Oba národy jsme zatím rozumní, inteligentní a nevidíme důvody k zášti. Tak jsme to cítili i my v Bratislavě. Bylo nám tam opravdu moc hezky. Postránce turisticko-objevné, stejně jako po stránce lidské. Město žije a nás bralo za své. Nic nám tam nechybělo, kromě sil, nic nás nezlobilo, kromě zvetšelých kloubů a nikdo nás nijak v ničem neomezoval. Bratislava je město vstřícné turistům. A ani jazyková bariéra pro nás neexistuje.

Takže…

Sbohem, Bratislavo, a možná někdy nashledanou, i když čas pracuje neúprosně v tomhle směru proti nám. Takže za vše krásné, co nás tam potkalo, za úžasných osm dní, díky.