Boundaries of Serendipity aneb tři víly utkaly snový sen uprostřed rozbouřeného světa a vzdutých vln varující přírody
Boundaries of Serendipity
Františka Benčaťová, Paula Benčaťová a Karolína Kučerová
6. 9. – 12. 10. 2024
Galerie UM
„Výstava přináší splynutí tvorby,
zaměřuje se na evoluci průzkumného procesu a na
procesuální stránku jakožto klíčovou složku tvorby umění.
Prezentovaná díla spojují materiál, texturu, barvu, a významovost těchto prvků k prozkoumávání a rozšiřování hranic práce s materiálem a
zkoumání dynamiky, rytmu a hloubky objektů.“
kurátorka výstavy Alina Lis
Aktuální výstava v Galerii UM s názvem Boundaries of Serendipity představuje
tři mladé umělkyně, absolventky a studentku UMPRUM:
Karolínu Kučerovou a sestry Paulu a Františku Benčaťovy.
Jejich tvorba se vyznačuje neustálým hledáním a posouváním hranic technik a řemesla. Všechny spojuje hluboká citlivost k časovosti a materiálu, a také
vnímavost k podstatě a významu jejich děl.
Boundaries of Serendipity
Boundaries of Serendipity je neotřelý název výstavy, který už na první pohled, angličtináři, naznačuje, že jde nějaké o hranice. Ale hranice čeho? Autor těchto řádek, jsa nedouk, si musel vypomoci slovníkem ABZ.cz. Tam hledal, čeho že jsou ty Hranice Serendipity? Slovník doplnil nedostatek vzdělání. Serendipita je „schopnost nalézt ztracené neznámo, drobnou zbytečnost jen tak pro radost, prostě, česky – serepetičku.“ A všeznalá Wikipedia pak to ještě celé doplnila, informací, že výraz vytvořil jistý Horace Walpole v roce 1754 a použil jej v dopise příteli, kde termín vnímal jako „šťastnou náhodu“.
Kde jsou Hranice šťastných náhod?
Tři mladé, půvabné, autorky, výtvarnice, ale dalo by se klidně též nadneseně říci, zhmotňovatelky snů, každá po svém, ale všechny vzájemně se identicky doplňující, vytvořily ne jen výstavu svých něžných a hladících prací, ale také umělecký zážitek ve tvaru jedné místnosti, Galerie UM.
Jsou výstavy, kde divák obhlíží, vzhlíží, obdivuje, objevuje, nachází a souzní s jednotlivými díly. Zde, na výstavě Boundaries of Serendipity – Hranice milých náhod“, tak sice činí také, neboť je, co obdivovat, je, čím se doslova kochat. Výtvor co výtvor. Něha, elegance, vznosnost, pohlednost… Ale tím to celé zdaleka nekončí. Příbuznost – u dvou z autorek dokonce genetická – příbuznost jejich cítění a vyjadřování, všech, i když každá po svém, spolu s decentním náznakovým přehrazováním celku, souzní a dala vzniknout dílu jednomu. Ano, jedna místnost, jedna galerijní prostora je tu přeměna v jedno jediné umělecké dílo, v jeden artefakt. Umocněný navíc z reproduktoru se linoucí relaxační hudbou.
Výstavu lze samozřejmě projít, shlédnout, vidět a jít. Lze. Jistě. Proč ne? Ale na tuhle výstavu je to málo. A škoda. V téhle výstavě, v tomhle uměleckém díle, je dobré postát, dívat se kolem, vnímat, prožívat si ji, inu, jak zní ono sousedsky milé, starokrkonošské – pobejt. Dlouho a jak libo. Nikdo vás tu nevyhání a duševní zábal klidu se vyplatí. Zvláště v čase, která venku, hned za dveřmi galerie Um, tak zběsile pádí, vzdor tomu, že je totálně vymknuta z kloubů…
Stojí za to tu pobejt a bejt, na chvíli – alespoň na tu chvíli – za Hranicemi šťastných náhod. Jako byla ta, že jsme si pro návštěvu - z mnoha námi až nestihatelných výstav – zvolili právě tuhle, v Galerii UM, tu s tím zprvu tak záhadným, ale pak veskrze přesným, názvem - Boundaries of Serendipity.
Ale dost divákovy subjetivity, citujme odbornou zprávu
„Každá z autorek zde představuje sérii děl, která se pohybují na pomezí duchovního aktu a experimentu s technologií. Františka Benčaťová, absolventka Ateliéru textilu, mimo jiné vystavuje svůj diplomový projekt Basket-like, basket-what, basket-why..., který zkoumá možnosti žakárové tkaniny. Jejím hlavním cílem bylo zkoumat texturu tkaniny a její formování. Autorka narušuje tradiční vnímání dvourozměrnosti textilu a proměňuje jej do trojrozměrných objektů, inspirovaných košíky a jejich výrobou.
Její sestra Paula Benčaťová, absolventka Ateliéru keramiky a porcelánu, prezentuje plastické objekty-obrazy na hranici mezi řemeslnou tvorbou a abstrakcí. Ve svých projektech zkoumá limity keramické hmoty pomocí netradičních postupů, přičemž pro ni je charakteristický meditativní přístup, materiálová křehkost, lehkost, hravost a radost z okamžiku.
Karolína Kučerová, ač je studentkou Ateliéru keramiky a porcelánu, využívá ve své tvorbě celou škálu materiálů. Její tvorba se pohybuje na pomezí sochařství a při práci dosahuje jemnosti i u pevných materiálů. Skleněné a keramické objekty, které vytváří, vyvolávají svým tvarováním, barevností a strukturou dojem hebkosti a měkkosti. Autorka do každého svého díla vkládá vlastní duševní rozpoložení a osobnost.
Výstava jako celek představuje spojení tří jedinečných přístupů do jednoho uceleného projektu, který se zabývá intimním vztahem mezi umělcem a materiálem. Tento koncept rozvíjí a nabízí divákovi menší, uzavřené prostory pro vnímání tvorby autorek, umožňující nerušené sledování příběhů vystavených děl. Výstava má za cíl prozkoumat různé podoby práce s materiálem a řemeslné techniky a zároveň přinést pozastavení a reinterpretaci okamžiku.“
A ještě pár slov o autorkách
Františka Benčaťová
· slovenská výtvarnice a designérka.
· absolventka Ateliéru textilu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (2023)
· ve své tvorbě se specializuje na žakárové tkaní, jež ovlivnil její studijní pobyt v polské Lodži (2020) a hlavně roční studijní pobyt v belgickém Gentu na The Royal Academy of Fine Arts (KASK, 2022), kde studovala pod vedením Esther Van Schuylenbergh.
· Vliv na její profesionální cestu měla také stáž u holandské designérky Simone Post.
· V tvorbě Františky Benčaťové je možné vnímat výrazný cit pro materiál, hravost a příběhovost, osobitou barevnost a také smysl pro detail.
· Františka ve své práci experimentuje s možnostmi materiálu a technologií a zkoumá možnosti překročení jejich hranic.
· Signifikantní prvky její práce tvoří symbióza mezi minulostí, přítomností a budoucností, spekulativnost a paměť, řemeslo a digitalizace.
· V současnosti působí jako textilní designérka v textilní firmě v České republice.
Paula Benčaťová
· slovenská výtvarnice a designérka působící a tvořící v Praze.
· V roce 2024 úspěšně dokončila studium v Ateliéru keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
· Svobodnější a sochařský vztah k materiálu a konceptuální přístup v tvorbě začala hlouběji rozvíjet během své roční stáži na Oslo National Academy of the Arts - KhiO v Norsku, pod vedením Marthe Johnslien a Caroline Slotte, kterou absolvovala v roce 2021.
· Paulina práce spojuje osobitou poetiku a jemnost, která zdůrazňuje její cit pro detail a neustálý zájem o zkoumání limitů keramického materiálu v kontextu průzkumu gravitace či tenkostěnných staveb keramických objektů transformovaných do barevné linie.
Karolína Kučerová
· americká umělkyně a výtvarnice česko-slovenského původu žijící v Praze.
· Od roku 2020 studuje v Ateliéru Keramiky a porcelánu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
· Ve své tvorbě čerpá i ze studií v Bezalel Academy of Art and Design v Jeruzalémě (2022), kde studovala práci se sklem (foukání, tavení i práci za studena) a zároveň absolvovala kurz kreslení a práce se dřevem.
· Díky možnosti studovat v na japonské Kyoto University of the Arts (2023) měla Karolína Kučerová čas a prostor pozorovat své myšlenky a okolní prostředí a začala do hloubky zkoumat svůj vztah k médiu i ke konceptuální tvorbě.
· Aktuálně se ve své tvorbě zabývá zkoumáním možností a limitů plasticity hliněného materiálu a skrze toto porozumění testuje jeho měkkost.
Text a foto: Richard Koníček
Foto ze zahájení: UPRUM
Boundaries of Serendipity
Františka Benčaťová, Paula Benčaťová a Karolína Kučerová
6. 9. – 12. 10. 2024
kurátorka výstavy: Alina Lis
Galerie UM
UMPRUM, nám. Jana Palacha 80, Praha 1
Otevřeno: Po-So, 10-18 hodin
Doprovodný program:
27. 9. 2024 od 19.30 hodin
komentovaná prohlídka v rámci akce Noc vědců se zaměřením na projekt Františky Benčaťové
5. 10. 2024 ve 14 hodin
komentovaná prohlídka v rámci přehlídky Designblok, expozicí provedou všechny vystavující umělkyně
