Úvod > Botič v hlavní roli aneb autorka knihy Ulicemi Hostivaře a Horních Měcholup, úspěšné nejen mezi místními, přichází s další pozoruhodnou knihou

Botič v hlavní roli aneb autorka knihy Ulicemi Hostivaře a Horních Měcholup, úspěšné nejen mezi místními, přichází s další pozoruhodnou knihou

21.08.2024 10:12

Botič v hlavní roli

Pavlína Nejedlíková

Nakladatelství Hutter

Cesta jednoho z nejdelších pražských potoků (někdy označovaného i jako říčka)

Botiče, začíná v Čeněticích.

Dále pak jeho cesta vede Průhonicemi, Újezdem u Průhonic, Křeslicemi, Petrovicemi, Hostivaří, Záběhlicemi, Michlí, Vršovicemi, Nuslemi až svou cestu Botič ukončí

pod Vyšehradem na Výtoni.

V knize Botiči věnované, jsou - na 294 stránkách - čtivě zmapována

zajímavá místa, události a osudy lidí, tak jak je přinesl čas času kolem toku Botiče.

Pro autentické vnímání časů minulých je publikace proložena dobovými fotografiemi, sděleními z novin, časopisů a texty z kronik.

Všechny přejaté citace jsou otištěny v původní,

dle moderního pravopisu neupravované, formě.

Jak souvisí Švehla s Botičem?

Na první pohled, pro běžného Pražáka, který je schopen definovat alespoň kdo to vůbec byl Antonín Švehla, souvztažnost mezi Botičem a Švehlou, možná probleskne, vybaví-li si, že Antonín Švehla byl rodákem z Hostivaře a Hostivaří protéká Botič. Ale to bude asi tak vše. Autorka knihy „Botič v hlavní roli“ sama také pochází z Hostivaře, a v současné době je - mimo jiné – i kronikářkou městské části Praha 15, do níž Hostivař a Horní Měcholupy patří. Hostivař, odkud pocházel rod Švehlů a jeho nejvýznamnější představitel Antonín Švehla, významný československý politik, předseda tří československých vlád, dlouholetý předseda významné meziválečné Agrární strany a především hostivařský statkář, dnes velmi aktivně oživuje neprávem už skoro pozapomenuté jméno svého asi nejvýznamnějšího rodáka.

Není tedy divu, že i přesto, že Botič na své pražské pouti protíná řadu městských částí, dokáže autorka ve své knize vysledovat - nejen historicky, místopisně – ale i na základě lidských událostí a vývoje společnosti ve vztahu k tomuto potoku, také celkem neznámé stopy Antonína Švehly. Nejen v jeho rodné Hostivaři ale prakticky po celém toku.

Práce hodná svědomité historičky

Pavlína Nejedlíková v knížce Botič v hlavní roli, nenabízí jen kompilaci více či méně známých faktů a událostí, ale svoji knihu sestavuje na základě pečlivě vyhledaných, ba často až přímo objevených, informací. Doplňuje a rozvíjí tak vše, co je, či mělo by být běžněji známo. Z dějin vzdálených až po ty relativně nedávné. Nevyhýbá se cennému a oživujícímu současnu, které pro ilustraci zachycuje sama svým aparátem a čtenáři tak dává čtenářsky oblíbené srovnání - kdysi a dnes. Nebrání se však ani konstatování současných jevů nedobrých. Ty však nijak zásadně subjektivně nekomentuje a odezvu nechává na čtenáři.

Asi vůbec nejpracnější musela být až autorčina badatelská a mravenčí práce při studiu a „vyzobávání“ doplňujících a ilustrujících informací z tisku celé řady dobových periodik. Je to z toho patrné nejen jistý autorčin „hostivařský nacionalizmus“, což ji, vzhledem k její roli v této městské části šlechtí. Podává v knize, v jakémsi druhém plánu, důkaz, že Hostivař nikdy nebyl, není a (přejme mu to) ani nebude, pouze nějakou nepodstatnou ztracenou vartou Velké Prahy. Je její – a docela významnou a neopomenutelnou - součástí.

Přesahy přes oba břehy Botiče

Velmi dobrou volbou od autorky byly přesahy často i dosti vzdálené od levého či pravého břehu Botiče. Informace, které Pavlína Nejedlíková přináší o stavbách, institucích, firmách, osobnostech či jen místech z obou, i vzdálenějších, břehů prioritně sledovaného toku Botiče Prahou. A to je právě to, co činí z knihy pestrý kaleidoskop informací, jaké čtenář rád přijme, rád se nad nimi zamyslí, a hlavně, text knihy tím vlastně oslovuje i další potenciální čtenáře, kteří se v knize Botič v hlavní roli takříkajíc najdou.

Malá osobní poznámka autora těchto řádek

Autor se narodil na Praze 2, u Karlova náměstí a na hranici této Prahy, na Vinohradech, svou cestu také pozvolna i končí. K Vltavě to tedy měl - a dosud má – blízko. Stejně jako třeba na Folimanku. Tedy k Botiči. A o celé oblasti jeho dětství se v knize píše…

V sedmi letech byl s rodiči přesídlen na Zahradní Město, tehdy ještě nesídlištní, a dolů do Záběhlic - k Botiči - nejčastěji v létě spěchal, v zimě sjížděl na saních. Okolo pozůstatků i Švehlových statků. A také o celé téhle oblasti se v knize píše. Dokonce tak, že si pochvalně, při čtení, pokyvoval nad informacemi, které si ještě kupodivu pamatuje, nad popisovanými událostmi, které zažil, včetně třeba té hořící Michelské plynárny, na níž se díval od Sokolovny na „Zahradňáku“. A opět se v knize o tom všem píše. Od 6. třídy pak denně dojížděl tramvají do Hostivaře, do školy na Trhanovském náměstí, kam doléhalo ještě bučení krav a v létě při otevřených oknech i vanula jejich jsoucnost dole pod školou. A nikdo z místních nikdy jinak neřekl, než, že to je ze Švehlova statku. Ač už se psal rok 1965! Na Hostivařské přehradě plněné vodou Botiče, trávil nejeden koupací den a vzpomínal, ještě stihl, dole, už pod hladinou, chodit kolem mlýnů a jak se o kus dál, na koupališti, pod dnešní druhou pláží, učil svá prvá tempa. A opět se o tom všem v knize píše. I o meandrech Botiče – dnes přírodní památce Meandr Botiče – kde prožíval prvá klukovská dobrodružství a pubertální pokusy o první lásky. A tak dále, a tak dále…

A nemyslím si, že jsem jediný čtenář, který se nějak protkl s Botičem plynoucím Prahou a kdo tím pádem, nenajde také něco pro sebe v knize původně určené „jen“ jednomu z nejdelších pražských potoků – Botiči.

30 let Prahy 15

Bývá už celkem běžným zvykem a důvodem k oprávněné hrdosti, aby si městská část, ale stejně tak obce, instituce, rozhlasové stanice, kapely a kdo ví kdo ještě, nenadělili ke svému výročí nějaký dárek. Praha 15 si dala, díky svědomité, angažované a zainteresované autorce Pavlíně Nejedlíkové, dokument, který je poučný, faktograficky bohatý a příjemně čtivý. Takový malý, ale ne servilně vyumělkovaný a vynucený - pomníček.

A že vznik téhle knihy o Botiči, nedostala Pavlína Nejedlíková pouze jako domácí úkol, vzhledem ke své nynější funkci, dokazují minimálně dvě zásadní věci. Pavlína Nejedlíková už před „Botičem v hlavní roli“ sestavila jinou obdivuhodnou encyklopedii, nazvanou „Ulicemi Hostivaře a Horních Měcholup“, v níž vypracovala opravdu precizní místopis dané lokality, připomněla všechny osobnosti, které odtud pocházely, nebo měly s místem nějakou užší souvislost a nemohla a rozhodně ani nechtěla, nikterak opominout zmíněného Antonína Švehlu. Krom toho všeho, koná hojnou aktivní osvětu právě v rámci své městské části Praha 15, bez ohledu na nějaké momentální výročí.

Text: Richard Koníček

Ilustrace z knihy Botič v hlavní roli