Boris Jirků: Lidi, lidi aneb obrazy s posláním a vzkazy nitra duše
Galerie Nová síň - Praha
28. 10. – 15. 11. 2015
Vlastně to krásně ladilo. Nová síň je nádherná. Vznikla roku 1934 po téměř 40 letech existence výtvarného spolku Jednota umělců výtvarných, jehož zakladateli byliv roce 1898 osobnosti jako Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, Václav Brožík či Mikoláš Aleš. Za sídlo byla zvolena hospodářská část sousedícího kláštera sv. Voršily. Autorem funkcionalistického projektu byl architekt Jaroslav Rössler (Kotěrův žák).
Z původního komplexu (spolkový dům,dva výstavní sály a jiné prostory) je v galerijním provozu dnes jen přízemní výstavní prostor s názvem Galerie Nová síň. Noblesa objektu (i díky rekonstrukci) ale trvá, vznosná atmosféra na vás padne, jen vejdete a o kontinuitu s dávným geniem loci se stará současná dramaturgie, pod vlídnou taktovkou milé a příjemné hostitelky Markéty Polákové.A právě ta nás pozvala na zahájení nejnovější výstavy nazvané Boris Jirků: Lidi lidi. A to je to, co na tom ladilo. Mimořádný tvůrce s jeho neučesanými obrazy odkudsi z pod prahu, ale vždy s posláním a sdělením, sahajícím do vyšších sfér a historická rezonance Galerie Nová síň. No, a pak to pozvání odmítněte. To se prostě nedá…
Boris Jirků a my
Cesty našeho webu www.www-kulturaok-eu.cz a nepřehlédnutelného Borise Jirků (a zdaleka ne jen výškou) se proplétají k naší radosti a potěše už dávno. Ponecháme-li stranou různé a četné výstavy kolektivní (Hollar, S.V.U. Mánes a jinde), kde přečníval (a opět zdaleka nejen tou svou výškou) i ve vybrané společnosti dalších autorů, setkali jsme se naposledy „face to face“ na jeho autorské výstavě v květnu letošního roku (viz. https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/boris-jirku-marquezomanie-aneb-kdyz-objevime-skrytou-vasen-krutase-ke-kresbe/).
Boris Jirků a jeho obrazy s posláním
Jak praví tisková zpráva k výstavě Lidi lidi: „Akademický malíř, profesor Boris Jirků se zabývá malbou, kresbou, grafikou, knižní ilustrací a sochařskou tvorbou. Vystudoval SUPŠ v Uherském Hradišti a dále Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Arnošta Paderlíka.
Většina jeho prací má figurativní charakter, u obrazů a ilustrací hraje významnou roli dynamická perspektiva a výrazná barevnost. Jeho tvorba je podobenstvím současného moderního života s originálním autorským projevem. Pitoresknost, expresivita, mnohdy až absurdnost obrazových příběhů vede ke klasifikaci a přiřazování díla Borise Jirků ke škole české grotesky.
Na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové vyučoval po mnoho let figurální kresbu, zde byl i rektorem. V současné době vede figurální kresbu na universitě v Plzni a doktorandská studia na Akademii umění v Banské Bystrici.
Ilustroval mnoho významných děl světové literatury, je držitelem uměleckých ocenění, několikrát získal například i cenu Nejkrásnější kniha roku za originální knižní ilustrace.
Boris Jirků patří mezi nejvýznamnější současné autory, je zastoupen ve sbírkách po celém světě.
V Praze je zastoupen Galerií La Femme, se kterou se zúčastnil tvůrčích pobytů v Brazílii, Kanadě, Andalusii, Ekvádoru, na Galapágách, ve Francii a na Sicílii.“
A jak dodáváme my: Dobře, že ho máme. Že pro nás tvoří mírně bizarní obrazy s posláním. Se vzkazy z nitra jeho duše, rezonujícími svět a dění kolem, do niter a duší našich. Abychom si uvědomili, že si uvědomujeme totéž, co on. Jenže si to - ke své škodě – neuvědomujeme.
Běsi z katarzí
Na nové výstavě Jirků pořádané v Nové síni nám autor představuje jen a pouze svoje figurální obrazy na sololitu. Jedná se o výstavu zahrnující obrazy z posledních asi 30 let. Není to ale přehlídka bilanční, i když by se nabízela, autor letos slaví 60. narozeniny, ale speciálně cílená právě pro Galerii Nová síň. Vzhledem k životnímu jubileu Jirků totiž proběhlo a probíhá letos několik jeho výstav, ale soubor (cca 30 obrazů, z toho asi 12 velkoplošných), který nám předkládá v Nové síni, je specifickým výběr právě pro tuto prostoru.
Hovoříme-li o obrazech s posláním, stojí je za to v těch obrazech hledat. Napoví vám trochu popisky, ale i ty je třeba hledat. Nevisí totiž na stěně vedle obrazu, jak bývá zvykem jinde a u jiných autorů, ale jsou netransparentně, ba až skrytě, vpašovány přímo do obrazu. Kdo hledá, najde. A když najde, zjistí s údivem, že to, co z obrazu vycítil, to za něj autor specifikoval a ztvárnil. V obrazech Borise Jirků se dá prostě ´číst´ jako v napínavém příběhu. A zda z něj ´vyčteme´ právě to, co tam autor vepsal, není zase až tak rozhodující. Ale počítejte s tím, že to co z obrazu ´vyčteme´, bude podobné tomu, co do něj Jirků vepsal. A někdy nám dokonce popiska rozsvítí, ozřejmí, ten náš před tím nedefinovaný pocit. A my pak s údivem řekneme: „Ano, to je to co jsem si myslel, jen jsem to neuměl pojmenovat.“
Marek Eben o tom ví své
Výstavu zahájil Marek Eben. Neokázale, jak má ve zvyku a inteligentně, jak to umí snad jen on. Úvodem nám ozřejmil proč. Jirků totiž Ebena portrétoval. Po svém, jak jinak. A portrét Markovi věnoval. Tak jako jiný obraz, jenž Eben také vlastní. Ten jiný má v ložnici. A jak Marek dodal, naštěstí se nepodobá žádnému z právě vystavených. To by - jak jemně a diplomaticky doplnil, čímž rozesmál autora - nebyl právě hezký vstup do dne po prvním ranním otevření očí. I druhý obraz – svůj vlastní portrét – má Marek doma vystavený. Ale tak, aby ho nikdo neviděl, protože by se styděl. Ne, za ten portrét, ale za to zdání snobství, jež by na něj padalo tím, že si doma, okázale, vystavuje svůj vlastní portrét od Mistra nad jiné. Proto ho raději skryl do své pracovny, aby jej vídal jen on, a pouze v mimořádné situaci, třeba i jím vyvolení jedinci. Pak nám ještě Marek Eben sdělil, že pro něj je Boris Jirků malířem velkého formátu (a nejen pro ty velkoplošné obrazy) a stejně jako my a asi každý, kdo ho zná, neopomněl si vystřelit i z Borisovy výšky. V Ebenově podání slovy, že je nepřehlédnutelným umělcem… s dovětkem, že kam Jirků vejde, tam ostatní přečuhuje.
Pak nám Marek Eben ještě zanotoval optimistickou písničku, úvodní z posledního alba bří. Ebenů „Čas holin“ (prý, aby vyvážil atmosféru vystavených obrazů) a přidal na všeobecnou žádost ještě jednu interaktivní píseň, kde přítomní mohou, po vzoru slavného Horníčkova a Činčerova Kinoautomatu volit, jak si přejí, aby děj pokračoval. V dobré pohodě tak začala výstava, na níž se to hemžilo zajímavými osobnostmi, a zjevně spokojený autor, který byl jak na roztrhání.
Boris Jirků
malíř, sochař, ilustrátor prof. Boris Jirků se narodil 10. dubna 1955 ve Zlíně
- 1970 - 1974 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti
- 1974 - 1980 absolvoval Akademii výtvarných umění, v ateliéru prof.akad.mal. Arnošta Paderlíka
- do 1990 učil na LŠU
- vedl 17 let výuku figurální kresby a malby na VŠUP v Praze
- krátce působil i jako rektor
- nyní vede výuku figurální kresby a malby na Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni
- současně je vedoucím a garantem doktorandského a magisterského programu – klasická média (figurální – kresba, grafika, ilustrace, malba, plastika) na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici
- organizuje výstavy FIGURAMA, studentské kresby patnácti univerzit z Evropy a USA
- věnuje se volné kresbě, malbě, grafice, ilustraci, dřevěné a kovové plastice, výtvarným realizacím v architektuře
- zúčastnil se několika desítek kolektivních výstav u nás i v zahraničí
- Kurátor: Miroslav LIpina, Galerie La Femme
110 00 Praha 1
Voršilská 139/3
Máme otevřeno denně mimo pondělí od 11.00 – 18.00 hodin
Základní vstupné činí 20 Kč, snížené pro seniory a studenty 10 Kč
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková
