Bohumír Komínek: Underground Hlinsko 70/80 aneb jak vystínovat obraz, aby působil jako reliéf?!
Galerie U Prstenu (přízemí a sklepní suterén) – Praha
3. 5. - 9. 6. 2016
Vernisáž nové (neprodejní) výstavy maleb Bohumíra Komínka v Galerii U Prstenu, kterou finančně podpořila Nadace Charty 77, kurátorka Lucie Šiklová (na foto vlevo) zahájila za osobní účasti Miroslavy Zychové (na foto vpravo), malířky, grafičky a životní družky Bohumíra Komínka.
Jak řekla Šiklová, Komínek nedostal v mládí šanci uplatnit svůj výtvarný talent, a šel se tedy vyučit jako nástrojář.
„V mladém věku, jistě také vlivem stresu, který mu přinesla nedobrovolná profese, závažně onemocněl a dělnickou práci nemohl vykonávat. Působil jako promítač Filmového klubu v Hlinsku, a po té, co mu byla tato ´podvratná´ činnost zakázána, začal malovat. Obloukem se dostal k malířství, které ho lákalo v dětství. Jeho tvorba nabrala za těchto zvenku nepříznivých okolností paradoxně svobodný vývoj, jehož směr určoval jeho tvůrčí a kritický duch. Takový přístup byl v té době malířským adeptům na Akademii v podstatě odepřen. Komínek vyvinul osobitý iluzivně reliéfní rukopis, spojený s vlastní technologií barev, akvarelu s příměsí latexu. Maloval 7 let, nežli jej opustil vlivem nemoci zrak. Poslední svůj obraz ´Nejšťastnější den Simony a Patrika´ proto nedokončil…“ (L. Š.)
Proč výstava zahrnuje pojem underground, které označuje hnutí tzv. druhé kultury, jejímž protagonistou byl Ivan Martin Jirous, nám vysvětlila Šiklová také:
„V širším pojetí je však underground výraz označující nějaké skryté, neoficiální hnutí, často kulturní, hudební a umělecké subkultury a kontrakultury vymaňující se z hlavního proudu. Undergroundový život bují pod povrchem hlavně ve velkých městech, kde situace není na první pohled přehledná. Městečko Hlinsko, kde koncentrace ´spřízněných duší´nedosahuje té v Praze, se kterou bývá český underground nejčastěji spojován, a kde si všichni vidí pod pokličku, pro skryté podzemní bujení příliš živou půdu neskýtá. Mimopražský underground na to musel odjinud. Na malých městech se vyskytují solitéři. Dobarvují a okořeňují jejich život. Početní měšťané okolo svých hrdinů chodí za jejich života z dálky, a hlásí se k nim až z bezpečí odstupu času.“
Bohumír Komínek (1944–1999) 
- malíř autodidakt, fotograf
- učil se na odborném učilišti v Nové Pace
- 1959 - v 1. ročníku učiliště onemocněl nevyléčitelnou chorobou zraku
- 1961 absolvoval učiliště jako nástrojař
- do 1964 pracoval v ČKD Hradec Králové
- ze zdravotních důvodů se vrací do Hlinska
- 1973 se začíná věnovat malbě
- od náboženských a mytologických námětů brzy přechází k satiře
- od 1978 vystavuje samostatně
- během 7 let vytvořil kolem 300 kreseb a obrazů
- 1980 přestává malovat
- 1981 končí i výstavní činnost
Začal malovat v roce 1973, ve svých 29 letech, v době, kdy musel kvůli nevyléčitelné oční chorobě spojené s diabetes odejít do invalidního důchodu. Nikdy se neškolil v žádném výtvarném oboru, byl autodidakt. Používal, možná i záměrně, škálu studených barev – zelenou, modrou a fialovou, protože „diabetici tíhnou ke studeným barvám a svět mi nepřipadal příliš barevný“, řekl Komínek v rozhovoru pro Denní telegraf v roce 1996. Plochu plátna rozčlenil na přesně vymezené části, které samostatně vykrýval barvou, jako by byly od levého horního rohu nasvícené. Barevné přechody uvnitř jednotlivých plošek jsou plynulé, od nejsvětlejšího odstínu po nejtmavší, takže jasně ohraničené části této malby působí jako konkávní či konvexní tělesa. Snové pocity neskutečna umocňují chybějící stíny. Jedním ze 4 tématických okruhů, kterým se malíř věnoval, byl hlinecký Betlém, kolonie unikátních lidových dřevěných staveb, kterou Komínek za pomoci přátel zachránil před demolicí. Bohumír Komínek stvořil ve svých dílech svět, kde lidé, krajina, domy, stromy, zvířata, rostliny i věci patří k sobě, a proto je maloval stejným způsobem. Dílo malíře Bohumíra Komínka se uzavřelo v roce 1999, kdy ho přemohla zákeřná nemoc.
Miroslava Zychová (12. 11. 1945, Polička)
- žije a pracuje v Hlinsku v Čechách a v Praze
- V 15 letech odešla z Hlinska do Prahy
- 1960 – 1964: studovala na výtvarné škole v Praze
- 1965 -1971: studovala na Akademii výtvarného umění v Praze u Ladislava Čepeláka a Karla Součka
- se svým životním druhem Bohumírem Komínkem se po letech na studiích potkala opět v Hlinsku
Kurátorka výstavy: Lucie Šiklová
110 00 Praha 1 – Staré Město
Jilská 14
Máme otevřeno: úterý – pátek: 14.00 – 18.00 hodin
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková