Úvod > Bob Hochman, Elis Eckert, Petr Vopelka:… jsou jen příležitosti aneb Bobova dráha

Bob Hochman, Elis Eckert, Petr Vopelka:… jsou jen příležitosti aneb Bobova dráha

05.10.2015 13:49

Galerie Empatie - Praha

1. – 30. 10. 2015

O Bobu Hochmanovi jsem psal už mockrát. Naposledy – možná – loni, když vystupoval jakožto multihudební uragán se svými přáteli na výstavě děl svých a děl Karla Navrátila na vernisáži v divadle D21. Ale možná to bylo i jindy a také jinde. Už ani nevím. Bob je totiž živel a pořádá jednu výstavu a jednu akci za druhou. Jeho elán neuvadá a jeho inspirace také ne. Když se mi ozve, tak to tam pak jede jako dráha. Proto tomu říkám Bobova dráha. Znáte přece ty šílené záběry z kamery na přilbě borce řítícího se na bobu korytem dráhy v serpentýnách neskutečnou rychlostí. Tak tak probíhají akce, kde je Bob.

Galerie v paláci Řečických, Galerie Empatie

Galerie Empatie - Alternativní Centrum Vodičkova 10 - je galerií paní Evy Hruškové. Cesta k ní (galerii i paní hostitelce) je docela romantická. Projdete dlouhým průchodem starého paláce až úplně dozadu, do vnitrobloku a dál přes dvůr. A tam už to je. Kolem se vinou malebné pavlače dýchající nostalgií 30. let a uvnitř je nevelká galerie příhodně nazvaná Empatie. Příhodně. Vždyť empatie je schopnost vcítit se do pocitů druhých a naladit se na podobnou emocionální úroveň. A tak nějak působí galerie na každého, kdo tam vejde. Tedy, pokud tam ovšem zrovna není Bob a nekoná se vernisáž a není to tam Bobova dráha.

… jsou jen příležitosti....

Výstava (prodejní), na niž nás Bob (na foto vpravo) pozval, je jak je u Boba zvykem - kolektivní. Podílí se na ní mladičká studentka Elis Eckert, původem z Buzuluku. Samozřejmě, že mě - pamětníka - napadla jistá kniha, nazvaná ´Z Buzuluku do Prahy´, ale tu už dnešní mladí naštěstí neznají a nemusejí číst. Nicméně, Elis tuhle cestu vykonala a studuje teď výtvarnou školu v Praze. Její doménou je akryl a jak sama charakterizovala své práce, hledá krásu v ošklivosti a ošklivost v kráse.

Druhým vystavujícím, a také kurátorem a sponzorem celé akce, je fotograf Petr Vopelka, jenž sám sebe považuje - skromně - za ´věčného amatéra´, neboť prý jen on klidně fotí proti světlu a jen on ´neví, co je to dlouhé sklo´. Na jeho fotografiích to ale rozhodně znát není. Zato fakt, který na sebe také prozradil, a to, že rád fotí ženy a děvčata raději, znát bylo. A dokonale.

No, a třetím multiumělcem je Bob Hochman, který zde – jak jinak představil své nejnovější obrazy ibásně a při následném jam session i jeho záviděníhodnou disciplínu body art.

Vrcholem výstavy této trojice je jedno (zatím!) dílo kolektivní, na němž se podíleli všichni tři.

Sešlost nesešlých

Jak už bývá na Bobově dráze zvykem, vernisáž, kterou vtipně, mile a krásně zahájil Vlastimil Harapes, proslulý coby naše baletní superstar, a který byl mimochodem autorem výstavy předchozí (ano i Vlastimil Harapes je multiumělec, který nejen, že vrcholně tančil, ale také zpívá, hraje coby herec a umělecky fotí, což byl předmět jeho výstavy v Galerii Empatie. Proto klidně a kolegiálně kolegům zahájil jejich výstavu.

V rozlehlém vnitrobloku paláce u Řečických bylo narváno. Z valné části umělci. Nechyběl k mé potěše, i dřevosamorost (on se neurazí, neboť je přímo vrostlý do dřeva) náš nejlepší dřevosochař- Martin Patřičný (na foto vpravo), s nímž se naše cesty protínají už také řadu let. I on je mimochodem multiumělec. Kromě dřevosochařiny, píše knihy, hraje na kytaru, píše básně a skládá songy. No, prostě, byla to tam taková sympatická empatická sešlost nesešlých…