Bob Hochman aneb neplánovaný, leč očekávaný a tušený ´rohlíkový´ koncert Ivana Hlase
Kavárna Rohlík ČT – Praha Pankrác
8. 6. 2016
Kde je a tvoří Bob Hochman, tam se dějí věci… Dostali jsme na www.www-kulturaok-eu.cz pozvánku na výstavu Boba Hochmana, jeho přátel a příbuzných. Zněla, jako že na výstavu, ale u Boba člověk nikdy neví, co všechno z toho nakonec vznikne. A vzniklo. Ale popořadě…
Kdo je Bob Hochman?
Skoro až renesanční umělec. Tedy kdyby dodržoval nějaká pravidla kromě těch svých vlastních. A dobře dělá. Byl by tak ´jen´ renesanční umělec, ale takhle je osobnost sama za sebe. Oficiálně své všeumělství charakterizuje tak, že se zabývá kaligrafií, asambláží, body paintingem, experimentální malbou, ilustrací, šperkem, plastikou a dalšími formami umění. Ty další formy se klenou od pohybového divadla přes performing, streat art, hudbu, zpěv, muzicírování a básně a … a další. Jediné přehledné u něj je, že se narodil 12.10.1958 v Jičíně. Že absolvoval SUPŠ – obor zpracování kovů a drahých kamenů v Turnově (1978) a že od roku 1979 žije a tvoří v Praze. A také to, že se s ním známe už nejméně 15 let a pořád, pořád jsme překvapováni tím, co zase uspořádá a vymyslí. A samozřejmě i vytvoří. Proto jeho pozvání neodmítáme, i když nikdy přesně netušíme, do čeho jdeme. Nebo právě proto…
Výstava v Rohlíku? Bob v Rohlíku? 
Kdo nezná, tak Rohlík je podobně jako Bob, také multižánrový, v tomto případě klub v prostorách patřících České televizi. Nalézá se na Kavčích horách a funguje jako restaurace, ale zdaleka nejen to. TV klub v elegantním interiéru navrhl právě před 20 lety (1996) arch. Miloslav Čejka. Od toho roku se tu nalézá příjemné, klimatizované prostředí, s velkou venkovní plochou a s nebývalou pohostinností i kuchyní. A co hlavní je, nejen pro zaměstnance České televize a jejich hosty, ale i pro veřejnost. A s tvářemi, jež znáte z obrazovek a osobami, které čtete v titulcích, se tu lze setkat skoro vždy. A asi pro tu blízkost televizního umění, tu není nouze ani o hudební programy (čtvrtky) a přečasté akce i příležitostné výstavy, jako v případě, o kterém je tu řeč.
Jak to bylo s výstavou?
Typické pro Boba. Typické pro kurátora výstavy Petra Vopelku a pro – jak bylo na pozvánce správně uvedeno – kolektiv Kateřiny Růžičkové, manažerky tohoto klubu. Obsluha vzorná, ceny mírné a dokonce i welcome drink nechyběl – a zdarma, ač na pozvánce byla trefná poznámečka: „Vzkaz pro Holubovu letku: Žádné zobání zadarmo!“. Je vidět, že organizátoři znají poměry, které panují při pražských kulturních akcích. Výstava sama ale nesla trochu bizarní název.
Jak také jinak u Boba a jeho přátel. „Konec symbiózy … živlů … aneb pocta Eduardu Tomkovi“. O té první části, Konec symbiózy živlů, by se dalo pochybovat. Bob Hochman je, byl a bude živel a jako takový rozpoutává i živly kolem sebe. Takže konec? Ani náhodou. To u té druhé části názvu je to už jasnější.
Kdo neví, tak Eduard Tomek (28. 3. 1912, Vídeň – 17. 8. 2001, Praha) byl rakousko-český akademický malíř, věnující se zejména akvarelu a tzv. scénickému malířství. Vystudoval všeobecné malířství na Akademii výtvarných umění ve Vídni u prof. K. Fahringera. Setkal se tam budoucím akademickým malířem Rudolfem Hausnerem, jenž posléze patřil k vídeňské škole fantazijního realismu. Za války se živil ve Vídni jako malíř dekorací a věnoval ilustracím. V roce 1945 se přestěhoval do Prahy. V roce 1947 přijal československé státní občanství a začal pracovat v Národním divadle v Praze jako asistent šéfa výpravy V. Gottlieba (Labutí jezero, Šípková Růženka, opera Don Juan, Dalibor, Rusalka, Hubička, divadelní hra Noc na Karlštejně a další). Po roce 1948 také učil na Divadelní fakultě Akademie múzických umění kreslení a scénografii a spolupracoval se scénografem prof. arch. Františkem Troestrem. Celý život ale také maloval. Výhradně akvarely a tlumočil jimi své zážitky, sny, vnitřní náladu, fantazii a cit. Zemřel ve svých nedožitých 90 letech.
Kdo zná malířské práce Eduarda Tomka, nediví se, že právě Bob Hochman a jeho bratr Vladimír Hochman uspořádali poctu právě tomuto umělci.
Pastely, akryly, asambláže, laser kopie a další
Pelmel divokých, meditativních, místy až spirituálních, či naopak hodně odvážně provokujících prací jsme našli uvnitř klubu Rohlík. Po stěnách a všude. Ve shlucích i volně. Miniatury i velkoplošné obrazy. A témata? No, názvy hovoří samy za sebe: Orgastická erupce, Strom života, Deflorační infarkt, Žena dvou tváří, Chapadla neřesti, In vino veritas, Salamandra, Maeby Violin Baby. K tomu obrazy s léčebným kódem od Vlasty Brůčka Plamínka či ilustrované básně nazvané Básně zlomených srdcí od Vladimíra Hochmana. Zrak přecházel, hlava brala i nebrala a fantazie bujela jak pampelišky z jara.
Začalo se, nezačalo…
Výstavu obrazů, vitráží s drahými kameny, fotografií a básní měl zahájit Tomáš Vorel st. (nar. 2. 6. 1957), režisér, scenárista, producent, herec, střihač, kameraman, scénograf a také skladatel. Přípravy Boba Hochmana na jeho tradiční-netradiční performanci, rituální Body Art, ale připomínaly cosi mezi mysticizmem, šamanským rituálem a hlavně improvizovanou dílnou alchymistovou. A trvaly nekonečně dlouho. Publikum se sice bavilo, Tomáš Vorel ale čekal a čekal a vše probíhalo typicky hochmanovsky, tedy (zdánlivě) chaoticky. Tak chaoticky, že další čekatel už to čekání nevydržel, byl jím Ivan Hlas, pozvedl hlas, kytaru i mikrofon a rozjel jam session plánované až na pozdější dobu. Nikdo se ale nehněval.
Skromný Ivan Hlas nám hrál a zpíval a bylo to krásně pohodové…
Ivana Hlase (10. 5. 1954) netřeba představovat. Všeobecně známý dlouhovlasatec, skladatel, textař, zpěvák a kytarista. Pochází sice z Královských Vinohrad, ale od čtyř je srostlý s pozoruhodnou, kulturně autonomní, enklávou, jíž za soudruhů byla, a do jisté míry dodnes je, Hanspaulka. Ač se živil, jak živil, byl hlavně muzikant. Písničkář, rocker, bluesman, cokoli s kytarou.
Absolvent LŠU, klasická kytara u M. Mizery. První skupina The Mice vznikla už v bouřlivém roce 1968, byla školní, tak jako nás to potrefilo v té době skoro všechny, a už tehdy se pustil do vlastní tvorby.
Do roku 1971 se projevoval jako písničkář výhradně se svými písněmi. V roce 1971 spoluzaložil skupinu Žízeň, orientující se na klasické městské blues.
Po rozchodu kapely se jeho osudy prolnuly s Yo - Yo bandem a s Ondřejem Hejmou.
Spolu založili i Žlutého psa. V roce 1980 už ale našel odvahu na vlastní kapelu – Navi Papaya - orientovanou na blues a reggae.
V roce 1983 vzniká Nahlas a Hlas dostává cenu Českého hudebního fondu na festivalu Vokalíza v pražské Lucerně. Točí první album (1985). Nahlas končí rokem 1989. Časem vzniká Nahlas nový.
Hlas komponuje hudbu k filmu Šakalí léta.
V roce 1995 zaniká i ten druhý Nahlas a vzniká sdružení Ivan Hlas and His Boys. A hudba k filmu Báječná léta pod psa. A zas je tu druhá – Navi Papaya.
V roce 2003 skupina Růžový brejle. Od roku 2005 koncertuje trio Hlas + Nejezchleba + Kovács.
V roce 2010 vychází Hlasovi kniha Za barevným sklem.
V roce 2012 vznikla Hlasova divadelní hra Bedřich Smetana – The Greatest Hits pro Divadlo ABC. Je tam za muzikanta i herce.
Až dodnes vydal Ivan Hlas 15 autorských alb. Nezpychl tím, je skromný a byla s ním skvělá zábava. Měl co zpívat, i když se původně domlouval s Bobem na nějakých 2-3 písničkách jako takovou kamarádskou přidanou hodnotu k výstavě a performančním exhibicím.
V polovině koncertu Hlase zazněl hlas Tomáše Vorla
Když konečně dostal slovo, uprostřed Hlasova koncertu, tak tenhle svébytný autor minimálně 14 filmů (Cesta domů, Gympl, Skřítek, Cesta z města, Kamenný most, Kouř, Pražská pětka a řady dalších, vesměs i TV produkcí) vyslovil údiv nad tím, kam to byl vmanipulován a kde se ocitl. Že ani ve snu netušil, že právě on a právě v Rohlíku bude zahajovat výstavu výtvarných děl. S humorem jemu vlastním ale odborně zhodnotil díla autorů, zejména pak výtvarný počin kurátora výstavy, Petra Vopelky. Už proto, že mu Petr Vopelka spolusponzoroval některé filmy a v některých si dokonce i zahrál. Závěrem svého svěžího projevu prohlásil kvalifikovaně výstavu za zahájenou.
A hrálo se dál…
Protože Bob si dál chystal své barvičky a zvyšoval rafinovaně napětí diváků natěšených (jak závodní koně na startu) na zprvu čisté a obnažené, posléze důkladně pomalované, dívky, jež se zatím odívaly do kostýmů, mohl Ivan Hlas v klidu pokračovat v koncertování. A vydržel to až do nástupu krasavic a domíchání těch správných barev mistrem Hochmanem. Ale to už je jiná kapitola téhle akce…
Restaurace Rohlík
140 70 - Praha 4
Na hřebenech II. Kavčí Hory
telefon: 261137426 / fax: 261137428
email:info@tvklub.cz, www.tvklub.cz
Další články o Bobu Hochmanovi:
Hodnocení: 79 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček