Bike to Heaven´ aneb pocta jednomu jmenovitému za všechny téměř bezejmenné
9. 9. 2013 18.00 hodin – proběhlo slavnostní odhalení pomníku zesnulého cyklisty Jana Bouchala
Těm prvním, těm, kdo něco propagují, vzdáváme – pokud to, co propagovali, bylo dobré - čest a úctu. Bohužel, většinou až, když už nejsou mezi námi.
Jan Pup Bouchal
Byl propagátorem navýsost kladné věci, a to městské cyklistiky. Propagoval ji v Praze. V hlavním městě, navíc městě v té době cyklistice veskrze nepřátelském, a ještě ke všemu kopcovitém a dopravně nevyhovujícím. Bylo by snadné a krásné propagovat cyklistiku třeba v takových Poděbradech, kde každý po rovných, nepoměrně méně frekventovaných, komunikacích jezdí odmala. Bylo by to snadné, ale zbytečné. Šlo by o nošení dříví do lesa. Zato v Praze, šlo o vizi snů a utopii. Ale Jan Pup Bouchal se toho nebál a stal se tak propagátorem. Nakonec i obětí tragické nehody. Při jízdě na kole. Jak už to tak u propagátorů něčeho dobrého často bývá. Ale stačil mít následovníky. A stačil také stát u vzniku iniciativy nazvané trefně snadno čitelným kryptogramem – Auto*Mat. A ústřední myšlenka celé aktivity „dát autům mat“ se stala nosnou a přijalo ji více či méně uvědoměle dnes už tisíce podporovatelů, kteří se bud přímo prohánějí Prahou na kolech, nebo těm prohánějícím se alespoň fandí. A pomáhají.
V dnešní době, národ sobě?
Jak už to tak bývá u těch, kdo se stali obětí své vize, následovníci na ně nezapomínají. A když se dá ruka k ruce a koruna ke koruně, dočkají se dokonce i pomníku. Ne od města, ale od následovníků a příznivců. V případě Honzy Bouchala od lidí, kteří přispěli prací, umem či ´jen´ peněžními prostředky.
Na materiál k postříbření sloupu, jeho dopravu do Prahy a produkční náklady bylo zapotřebí čtvrt milionu korun. Vybralo se ale víc. Téměř tři sta tisíc korun. A za pár týdnů!!!
K tomu je ale třeba připočíst ještě hodnoty darů (!), bez nichž by pomník nebyl. Sloupu od Kooperativy Uhlířské Janovice a kola od společnosti Bajkazyl. V neposlední řadě pak i hodnotu dobrovolné a bezplatné práce spojené s opískováním firmou Štěrba a instalací společností Eltodo. Realizační tým vyčíslil konečnou nominální hodnotu pomníku na více jak milion korun českých. V dnešní hamižné a bezcitné době skoro malý zázrak. Ale to, že se i dnes takovéto zázraky mohou udát, dává jiskru naděje a víry, že třeba ještě není vše tak, jak se to na povrch, a hlavně od shora dolů, jeví.
O autorech pomníku 
Tím nejhlavnějším autorem je nonkonformní výtvarník, jehož instalace vždy vzbouzí nebývalý zájem originalitou a nevšedností, jenž burcuje, oslovuje a probouzí z šedivé letargie – sochař Krištof Kintera. Měl dva jmenovité spolupracovníky: Richarda Wiesnera a Annu Bürgermeisterovou. A tým kolektivních spolupracovníků, členů iniciativy Auto*Mat. A hlavně všechny ty „bezejmenné“, o kterých už byla řeč, účastníky sbírky.
Však k tomu také Krištof Kintera řekl:
„Pomník je unikátní v tom, že se podařilo, i v dnešní době, uvést věci do pohybu. A uspořádat veřejnou sbírku a najít osoby a firmy, které do toho šly zadarmo stejně jako já. Jsem jim strašně moc vděčný a vážím si toho. Zdá se to až neuvěřitelné, a přitom vznik pomníku veřejnou sbírkou není zase tak nic moc nového. V 19. století takto vznikla řada významných pomníků a byla to jedna z normálních cest k jejich realizaci.“
A jak vidí autor svůj pomník?
„Socha, umístěná na extrémně frekventovaném místě, je signálem k zamyšlení nad způsoby a bezpečností našeho pohybu krajinou. Na vysoký sloup veřejného osvětlení, který stojí přesně vedle místa nehody, jsem umístil kolo, které po sloupu míří k nebi. Celý sloup, včetně bicyklu a svítidel, pokrývá plátkové stříbro, aby celá skulptura působila jako monumentální, lehce nadpozemsky nepatřičný šperk. Kolo i svítidla jsou umístěny na otočném mechanizmu, tak aby je vítr čas od času roztočil.“
O pomníku
Pomník má šanci stát se identickým prvkem dané lokality, aniž by se nějak přehnaně prezentoval jako monument. Je funkční, osvětluje křižovatku na nábřeží kapitána Jaroše, jednu z nejnebezpečnějších křižovatek v Praze vůbec. Nenásilnosti a decentnosti piety a připomínky odpovídá i prostý a nenápadný gravírovaný nápis na pásku umístěném okolo sloupu ve výši očí, v češtině a angličtině:
„Věnováno Pupovi a všem cyklistům, kteří zemřeli v pražských ulicích.
Pomník byl realizován v roce 2013 z veřejné sbírky.
Jan Pup Bouchal 1975 – 2006“
Nic víc, nic míň. Všimni si, kdo chceš. A všimneš-li si, zamysli se. Nic míň a nic víc.
Není divu, že dílo přešlo jako celek rovnou do majetku a správy Galerie hlavního města Prahy.
Připomeňme, že návrh pomníku vybírala porota už v roce 2006, tedy v roce tragického úmrtí Jana Bouchala. A že v porotě byl tehdy i Martin Mareček, dokumentarista, režisér filmu Auto*Mat věnovaném Janu Bouchalovi. A právě Martin Mareček dnes, když pomník konečně po všech průtazích a peripetiích stojí, řekl:
„Mám ohromnou radost, že se vše nakonec povedlo dotáhnout a křehkou radost z toho, že v Praze zůstane malá připomínka Pupa, jak říkali Honzovi všichni, kdo ho znali. A důležité je i to, že se v Praze neobjeví další klasický truchlivý pomník, ale jiskřivé gesto současného umění, na které jsme se společně složili. Taková realizace je dobrou inspirací pro další obyvatele a jejich snahy o oživení třeba jen nejbližšího sousedství“
O posunu věcí kupředu
Pomník není ale jen připomínkou čehosi a kohosi, ani jen povzbuzením všem příznivcům a podporovatelům jiné než automobilové městské dopravy. Pomník je i odrazem posunu ve věci samé. Za sedm let od smrti Jana Bouchala se počty cyklistů v ulicích Prahy znásobily. Rozšířily se i počty cyklostezek a jejich kilometráž. A hlavně, došlo i ke kultivaci veřejného prostou, jak trefně připomněla mluvčí iniciativy Auto*Mat Tereza Vohryzková. A jak také kvitovala, stejně jako občané, kteří místem nehody, nebezpečnou křižovatkou procházejí či pojíždějí ať už veřejnou dopravou, auty, nebo také – jako Pup – na kole: „Loni se podařilo prosadit rekonstrukci křižovatky a lesknoucí se vertikála sloupu s kolem pomáhá rozsvítit tohle poněkud temné místo a svým způsobem ho polidštit.“
- Křižovatka nábřeží Kapitána Jaroše a třídy Dukelských hrdinů byla jedním z nejnebezpečnějších míst v Praze. Její podoba byla dlouhodobě kritizována. Vlivem špatného uspořádání a velmi rychlé jízdy aut zde došlo k mnoha vážným nehodám. Až po mnoha a letech plánování, předělávání plánů, bojů s úředníky, obíhání razítek a hledání peněz, nakonec v březnu 2012 magistrát křižovatku přebudoval do podoby, která výrazně zlepšila bezpečnost a komfort chodců, cestujících tramvajemi i cyklistů.
Z tiskové zprávy iniciativy Auto*Mat vydané u příležitosti odhalení pomníku, dne 9. září 2013
- „Pomník Jana Bouchala je běžný, 14 metrů vysoký sloup veřejného osvětlení, na němž je ve výši 11 metrů umístěno vertikálně jízdní kolo. Povrch kola a sloupu je opatřen kovem - plátkovým paladiem a bude mít vždy stejně lesklou podobu. Pomník oživují dva kinetické prvky: jízdní kolo se otáčí vždy tam, odkud vane vítr. Za velmi silného větru se budou otáčet i světla na vrcholu sloupu.“
Z recenze teoretika výtvarného umění Tomáše Pospiszyla
- Krištof Kintera využil městský mobiliář – sloup pouličního osvětlení – i na jiném místě Prahy, Pod Nuselským mostem, v roce 2011, kde tvoří sochu nazvanou ´Z vlastního rozhodnutí.´
Kontakty:
Auto*Mat, Bořivojova 108, Praha 3
Tereza Vohryzková, mluvčí:
T.: 777 235 079
e-mail: tereza.vohryzkova@auto-mat.cz
Richard Koníček
Foto: Václav Koníček
www.facebook.com/wenca.nikonicek