Bezručova Ostrava vzkvétá, žije i pláče aneb bloumáme ulicemi sem a zase tam/část V. /poslední
Ostrava - září 2015
Nemůžeme říci, že známe Ostravu. To ne. Byli jsme tam jen týden. Nemůžeme ale už ani říkat, že neznáme. Vždyť jsme tam byli celý dlouhý týden! Krásný týden. Týden poznávání a seznamování. Jako když si namlouváme partnerku či partnera. Jsme překvapováni, oslovováni, zaujati a třeba – když se to nakonec povede – a z obou stran- i zamilováni.
Nevíme, jak Ostrava pojala nás. Víme, jak my ji. Jako krásné, zajímavé, živé a přitažlivé město. Ano, najde se to, co neladí, nesedí, nemělo by jí kazit image, ale tak je to všude. Ale – alespoň my – jsme za ten sluneční týden našli mnohem víc dobrého, co stojí za zaznamenání.
Do fotoaparátu, paměti, a když dovolíte, i do našeho webu www.www-kulturaok-eu.cz.
Šestnáct článků jsme už věnovali tématům Ostravy. Z různých oborů a různých úhlů. Sedmnáctý (i když jako série) je už opravdu poslední. A po všech cílených výletech a návštěvách naší (už konečně!) pouhou volnou, a třeba až bezcílnou, procházkou tímhle městem v přerodu. Přerodu od obří továrny k obří galerii. Od šedi a popela k barvám a zeleni. Od smogu ke zdravému ovzduší. Ostrava je na cestě. Ostrava je ´on the road´. Kráčí tím směrem a my spolu s ní věříme, že tam i dojde. Držíme jí palce. Protože, i když nevíme, jak nás za ten týden přijala ona, víme, že ona k nám byla vlídná, přívětivá a přátelská a my, že jsme se do ní - platonicky- zamilovali. A takový stav je přece krásný stav. Tak ať se nám to – oběma - nepokazí.
Každé město má svou veřejnou kauzu s podpisovými archy
Předesíláme, že i v otázce kauz se Ostrava nevymyká standardu našich měst. Včetně Prahy. Ta je větší, tak jich má víc. Skupina horlící - právem či neprávem – pro něco a skupina těch, kteří horlí – právem či neprávem – proti něčemu. Normálka. Demokracie. Sbírají se podpisy, sepisují petice a magistrát v tom lítá. Část poslanců lobuje pro jedny, část pro druhé a pořád je co řešit. Právem i neprávem. V tom se obyčejný nestranný nestraník stejně nevyzná. I Ostrava má samozřejmě svoji kauzu podobného typu. Jablkem sváru je tu pozemek po někdejším Německém domě na Nádražní třídě.
- Vystavěn byl v roce 1895 jako Deutsches Haus.
- Důvodem jeho vzniku byla německá reakce na vznik českého Národního domu.
Trochu se o tom píše i v našem článku o divadelnictví v Ostravě. (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/ostrava-divadelni-aneb-navstivili-jsme-za-vsechny-jine-jenom-komorni-scenu-arena/ )
Proč německý a český dům? Inu, Ostrava byla v té době česko – německo - polská. A vlastně i židovská. A právě ostravský architekt židovského původu Felix Neumann Němcům ten jejich Německý dům navrhl. Tenkrát jim to ještě nevadilo. Neřval na ně ten pán s knírkem. Byl teprve přelom století 19. a 20. Autor budovu navrhl v dobově a v Německu veleúspěšném tzv. stylu ´nizozemská renesance´. A povedlo se.
- Červená fasáda, věžičky, nepřehlédnutelný dům.
- Uvnitř budovy se nalézaly reprezentační prostory, velký sál, restaurace i divadlo pro 600 diváků.
- na zahradě domu byl hudební pavilon pro 120 osob a tehdy nezbytná kuželna.
- Byl to rok 1895, tedy rok po českém Národním domě, který vznikl v roce 1894. A tak Češi nazývali poťouchle Německý dům - „Trucburgem“.
Tak nějak to bylo až do roku 1945. Tehdy byl při náletu dům poškozen. Jak moc se dohaduje dodnes, ale poválečná protiněmecká euforie asi zapracovala, neboť bylo rozhodnuto už 10. 5. 1945 (den po válce), že tenhle barák se musí zbořit. Dá se to chápat, protože Dům byl vnímán po dobu okupace Ostraváky jako symbol německé nadvlády.
Demolici měli původně dokonce provést sami internovaní Němci. Moc jim to nešlo, nebo se jim nechtělo, takže nakonec nastoupili místo nich Češi a Německý dům dorazili. V roce 1946 už po něm nezbylo nic a zůstala tam jenom tráva. A právě pozemek po někdejší ideově sporné stavbě se stal oním jablkem sváru. Magistrát Ostravy totiž tenhle smolný pozemek přiklepl v roce 2008 soukromé firmě, která tam měla postavit nové společensko-obchodní centrum. Developerovi je ta parcela ale malá a sahá i po vedlejším domě, dosud stojícím, zvaném 
´Ostravica Textilia´.To byl kdysi módní dům, teď už ale je léta prázdný a chátrá. A o ten se teď vede ten spor a tom je celá kauza. Omlouváme se čtenářům, že jsme ji za tu krátkou chvíli, kdy jsme zhlédli plakáty, přečetli nápisy, nepochopili. Možná místní – protože se už vleče nějakou tu dobu, tomu lépe rozumějí. Ale ať tak či onak, je dobré, že se veřejnost ozývá a je dobré, že se vůbec něco děje.
Odrazy, stíny a výduchy města Ostravy
Nevýhodou krátkodobé návštěvy velkého města je, že si neuděláte přehled o všem. A o čem si ho uděláte, je to přehled jednostranný, ba povrchní. Jedním z našich povrchních pohledů na Ostravu byl pohled na to, co je pod jejím povrchem. Rozumí se metan. Ten je a bude pod jejím povrchem ještě po generace. A o co že jde? Oficiální materiály to formulují takto:
„Pod pokryvnými horninovými útvary se na většině území města i v jeho širším okolí nachází výhradní ložisko černého uhlí, pro jehož ochranu bylo v minulosti vyhlášeno chráněné ložiskové území Česká část Hornoslezské pánve na území ČR. Základní geologicko-tektonické struktury ji člení na dílčí pánve ostravskou, petřvaldskou, karvinskou a jižní. Na území města Ostravy zasahují dílčí pánve ostravská, petřvaldská a v nejjižnější části i jižní dílčí pánev.
Když se v půli 90. let minulého století zastavily v Ostravě důlní provozy a skončilo nucené odvětrávání důlních prostor, vyvstal problém – nekontrolovatelný výstup důlních plynů.
Jejich nejnebezpečnější složkou je výbušný metan. Nejvíce jsou na území města postižena katastrální území Slezská Ostrava, Muglinov, Petřkovice u Ostravy, Hrušov, Koblov, Hošťálkovice a Lhotka u Ostravy. Metan se řízeně odvádí do ovzduší pomocí odfukových komínků.
Pro ohodnocení míry nebezpečí výstupu důlních plynů na povrch byla vypracována – a je průběžně aktualizována – mapa kategorizace území Ostravsko-karvinského revíru, v níž jsou vyznačena území.
(Zdroj: Magistrát města Ostravy, odbor ochrany životního prostředí)“.
Prostě, dodejme za nás, že metan je – jak víme ze škol - plyn bez chuti, zápachu a barvy. Jeho zlou vlastností je, že je lehčí než vzduch, mísí se s ním a pak je výbušný. Uvádí se, že pokud je ho ve vzduchu nad 4,5 procenta, je to už výbušná směs. Že vybuchoval a dodnes občas ještě vybuchuje v dolech, to se ví. Ale co je horší, metan se dere na povrch i po uzavření dolů, a pokud tak činí v množství výbušném, může bouchat i na povrchu. A tím pádem i zabíjet.
Je to problém všech povrchů nad uzavřenými doly. Po ukončení těžby v Ostravě, někdy před 20 lety, se ukončilo i nezbytné větrání dolů a odsávání metanu. Jenže ten metan tam vzniká dál. A protože je lehčí než vzduch, stoupá. Dere se na povrch, kudy se dá. A tak je zmiňována i událost ze 4. 5. 1996. To byl jeho kritický výstup zaznamenán dokonce i přímo v centru Ostravy. Stalo se to v mimořádně frekventovaném podchodu Frýdlantských mostů. O dva roky později se to zase opakovalo blízko někdejší jámy Jindřich ve Slezské Ostravě. V květnu téhož roku dokonce došlo k výbuchu metanu, a to přímo v rodinném domě ve Slezské Ostravě. A jeden člověk tam přišel o život. Deset lidí vyvázlo se zraněními…
Takže problém. Odborníci uvádějí, že v bývalém Ostravsko-karvinském revíru je 659 likvidovaných důlních jam a 145 odplyňovacích vrtů. Ty byly kdysi po celém revíru. A jejich největší hustota je na Slezské Ostravě v okolí někdejšího dolu Petr Bezruč. Nejhorší na tom ale je, že se s tím nedá nic moc dělat. Výstup metanu je totiž závislý na výši barometrického tlaku nad povrchem. Za nízkého tlaku je jeho výstup největší, za vysokého tlaku nejmenší, ale je.
A řešení? Odplyňovací komínky. Výdušné roury, napojené na potrubí, vedoucí do hloubky. I stovek metrů. Všechny zlikvidované jámy stejně jako tyhle odplyňovací vrty jsou pravidelně kontrolovány. V některých případech, když je tam dole metanu moc a chce se mu ven, tak se pak dokonce řízeně odsává a využívá pro výrobu energie. To ale nejde systémově. Škoda.
A do kdy že budou odplyňovací komínky zdobit ulice, parky a dokonce i lesy v okolí (potkali jsme je i v lese nad Landparkem).? Nikdo neví. Odborníci to odhadují na generace…
Můžeme se tedy jedině utěšovat, že dosud se nic lepšího, co s unikajícím metanem, nepřišlo nikdy na světě, a že je podobná situace, všude, kde je poddolovaná půda, zavřené těžní jámy a nahoře už dávno jiný život. Používají se stejně v sousedním Německu, jako v Anglii nebo ve Francii. A tak nám zbývá než komínky udržovat, sledovat a případně budovat nové.
To vše bychom nevěděli, nebýt návštěvy Landeku, kde nás na to upozornil tamní průvodce dolem. Naši neznalost omlouvá jen ona výše zmíněná ´povrchnost´ naší návštěvy v Ostravě.
Horší je, že v anketě Moravskoslezského deníku v ulicích Ostravy asi před rokem zjistili u většiny mladých, že buď vůbec netuší k čemu ty komínky s plůtkem kolem a s varovnými cedulkami na nich slouží, nebo že se domnívají, že jsou to nějaké měřiče škodlivin. Jen bývalí havíři vědí své. Ale těch už kvapem ubývá. Pro mladé je to – když už vůbec vědí, že jde o metanové výduchy - spíš zábava. Dokonce se tyhle komínky staly populární jako recesivní symbol a mezi hudebníky a jejich fanoušky a Ostravě přezdívají Metancity…
No, asi by se podobných záležitostí při delším a hlubším poznání Ostravy našlo víc. V dobrém smyslu určitě také. My jsme ale ´povrchově a povrchně´, vnímali hlavně to lepší.
Třeba krásu a hru světelných stínů a odrazy reality v horkém pozdně letním slunci. Řečeno parafrází klasika, bylo to v Ostravě krásné a bylo toho na dva vysloužilé novináře až dost.
Tak jako havíři za staletí vytěžili doly pod Ostravou, která teď nabírá nový a jiný dech, tak i my jsme vytěžili z Ostravy, co šlo, a teď nabíráme nový a jiných dech na nové a zase jiné město.
A až se tam vypravíme, třeba zase vytěžíme zajímavé informace tam. A určitě vás s nimi budeme na našem webu www.www-kulturaok-eu.cz seznamovat. Protože tak, jak se máme za poučené diváky divadel či výstav, chtěli bychom být i poučenými turisty a objeviteli toho, co máme doma za humny. Máme to za důležitější, než poznávat to, co je vzdálené a běžnému člověku jako my, navíc nedostupné. Dnes už i z více důvodů než jen těch finančních. Tak se těšte. I my se těšíme. Na dovolenou i příval informací, jež vám pak s chutí zprostředkujeme.
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková