Bez hranic. Umění v Krušnohoří mezi gotikou a renesancí aneb když k 500 let starým Madonám vzhlížíme
Národní galerie – Valdštejnská jízdárna
27. 11. 2015 – 13. 3. 2016
Na zahájení nové výstavy, která mapuje kulturu středověkého Krušnohoří , tj. umělecké bohatství Krušnohorského regionu z období mezi lety 1250 a 1550, jsme se zúčastnili komentované prohlídky s autorkou výstavy Michaelou Ottovou. Poutavý výklad doc. PhDr. Michaely Ottové, Ph. D. z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nám mnohé historické nejasnosti objasnil a potěšil některými zajímavostmi.
Prožili jsme fascinující zážitek při prohlížení dvoustovky vystavených uměleckých artefaktů, která nám přiblížila rozkvět hraniční oblasti a jejích lokálních uměleckých ohnisek, jimiž byla bohatá královská a poddanská města, velké a významné kláštery či hornická centra.
Výstava je opatřena všudypřítomnými doplňujícím texty.
Proč Krušnohoří?
Již při vchodu do expozice, kterou architekt Miroslav Vavřina koncipoval jako pozdně gotické skloněné klenby s cílem vytvořit půdorys dvou spojnic mezi Čechami a Saskem, si na prvním panelu ´Praha a Krušnohoří za vlády Lucemburků´ necháme vysvětlit, proč Krušné hory a přiléhající vnitrozemí se staly v období vrcholného a pozdního středověku velmi výraznou oblastí určenou ekonomicky a kulturně silnými královskými a poddanskými městy, jejichž život silně ovlivňovala horní činnost rozvíjející se na české i saské straně.
Přes města, tvořící hospodářské zázemí pro život na horách (královské Litoměřice, Ústí nad Labem, Louny, Žatec, Most, Teplice, dále poddanský Chomutov, Děčín, Kadaň) vedly z Prahy – z centra Českého království – dvě obchodní komunikace spojující Čechy a Sasko. Jednou z cest byla tzv. Labská cesta do Drážďan, druhým směrem byla tzv. saská cesta přes Louny a Most do Freiberku, která měla i řadu dalších návazných komunikací přes Krušné hory, např. Poohřím přes Žatec a Kadaň směrem na Annaberg. Těžba kovů a její společenské zázemí jsou uvedeny v samostatných oddílech kultury horních měst – Jáchymova, Krupky a horní činnosti cisterciáckého kláštera v Oseku.
Přeshraniční oblast Krušných hor vykazovala v období vrcholného a pozdního středověku vysokou intenzitu obchodní a kulturní provázanosti Českého království a Saského kurfiřství, kterou dnes označujeme termínem umělecká a kulturní výměna.
Nebývalé bohatství uvedených městských center v závěru středověku – tj. v 15. a na počátku 16. století – se projevilo silnou potřebou umělecké reprezentace měst, šlechty, klášterů i jednotlivců, jejíž podoba snese nejvyšší kritéria uměleckohistorického hodnocení.
V jednotlivých oddílech věnovaných kultuře dotyčných měst představila výstava památky sochařské i malířské (oltáře i jejich dochované součásti), předměty z ušlechtilých kovů určených k liturgii (kalichy, monstrance, relikviáře), liturgické knihy či díla, jež byla dekorativní součástí architektury (portály).
Krušnohorské hornictví přiblíží nejen předměty související se samotným dolováním (motyky, kladívka, kahance), ale i mince (jáchymovské tolary) či medaile vzniklé v jáchymovské mincovně.
Výstava Bez hranic může mít v tomto ohledu velký význam pro posílení identity regionu severozápadních Čech, která byla mnohdy zapomenuta vlivem překotných událostí dvacátého století i ztrátou kulturní krajiny v důsledku povrchové těžby uhlí. Význam této přeshraniční historické oblasti je podtržen finanční podporou ministerstva kultury, které hradí výzkum i pořádání samotné výstavy v rámci programu NAKI. Proces zprostředkování kulturního dědictví bude v budoucnosti posílen i chystaným zápisem Krušnohoří mezi památky
seznamu UNESCO.
Proč má výstava název ´Bez hranic´?
- název takto vyzdvihuje otevřenost severozápadních Čech (region v 15. – 16. stol. fungoval skutečně v českém království bez hranic po obou stranách krušnohorského hřebene)
- název zdůrazňuje vazbu na sociální, hospodářské i ostatní aspekty dané vazbami mezi městy
- název zdůrazňuje rovinu duchovní, která souvisí se zacházením s tradicemi
Ke tvorbě plakátu jsme využili motivu muže a ženy z Votivní desky s Assumptou z Mostu z roku 1538
Nejstarší vystavené artefakty pocházejí z druhé poloviny 13. a ze 14. století, početně pak převažují díla pozdní gotiky, kdy získala výtvarná kultura severozápadních Čech specifický ráz.
Umělecká díla z období od poloviny 14. století až do vypuknutí husitství pocházela ponejvíce z Prahy a byla objednávaná významnými šlechtickými rody pro jejich panství v severozápadních Čechách.
S koncem husitských válek se situace změnila a umělecká tvorba byla od poloviny 15. století úžeji navázána na regionální centra – královská či poddanská města a významné kláštery.
Od konce 15. století se kultura Krušnohoří rozvíjela v souvislosti s tzv. stříbrnou horečkou a výstava tak představila i fenomén horních měst na české a saské straně. Zhlédneme i zde i další díla sochařů a malířů, kteří zde v Krušnohoří působili (Lucas Cranach st., ml.).
Nás na www.www-kulturaok-eu.cz zaujal nejvíce z roku 1517 pocházející náhrobek Jana Hasištejnského z Lobkovic . Byl putujícícm kameníkem Ulrichem Creutzem vytvořen jako typ transi se zobrazením práchnivějícího těla, které tak zdůrazňuje pomíjivost lidského života, jehož skelet má atributy (omotán hady) hříchu a zmaru. Dvoutunový náhrobek mramoru si objednal sám Jan Hasištejnský a náhrobek nebyl nikdy z kadaňského františkánského kláštera Čtrnácti sv. pomocníků transportován.
„Jedním z děl se zajímavým osudem, jež pochází z Ústí nad Labem, je i pozlacená stříbrná monstrance, která je dnes ve sbírkách Litoměřického biskupství. Její vznik se datuje na konec 15. století, pořizovací cena tehdy přesáhla sto kop grošů. Za tuto částku bylo možné v Ústí pořídit šest domů nebo dvě stě krav,“ řekla autorka výstavy Michaela Ottová.
Jiná historie se váže k druhému představenému dílu ze sbírek Litoměřického biskupství – reliéfu sv. Jiří zabíjejícího draka z Černěvse u Litoměřic. „Reliéf původně zdobil střed rozměrného oltáře, který byl dle tradice určen do presbytáře rotundy sv. Jiří na hoře Říp. Motiv statečného rytíře zachraňujícího princeznu ze spárů draka byl ve středověku chápán jako obraz souboje dobra a zla o záchranu lidské duše před zatracením. V době vlády Jagellonců, kdy tento reliéf vznikl, byla tradičnímu námětu boje o duši propůjčena i politické aktualizace – světec představoval křesťanského rytíře vítězícího nad pohany, v nichž byli v rámci dobové aktualizace spatřováni Turci, bezprostředně tehdy ohrožující střední Evropu,“ doplnila Michaela Ottová.
Autorka výstavy: doc. PhDr. Michaela Ottová, Ph.D. /ve spolupráci s Ústavem pro dějiny umění FF UK v Praze a katedrou historie FF UJEP v Ústí nad Labem
Kurátoři výstavy za NG v Praze: PhDr. Jan Klípa, Ph.D. a Mgr. Štěpánka Chmelová
Výstava vznikla ve spolupráci Národní galerie v Praze, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Biskupství litoměřického.
Výstava Bez hranic je výstupem mnohaletého výzkumu historiků z Katedry historie FF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a historiků umění z Ústavu pro dějiny umění FF Univerzity Karlovy v Praze
Iniciátorem výzkumu gotického umění v severozápadních Čechách byl pražský Němec Josef Opitz, který uspořádal epochální výstavu gotického umění v muzeích v Chomutově a v Mostě roku 1928
Projekt by nevznikl bez velkorysé podpory a pochopení zapůjčitelů. Záštitu nad výstavou převzali ministr kultury České republiky Daniel Herman, hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček a hejtman Karlovarského kraje Martin Havel.
Výstava je výstupem projektu Umělecká výměna v regionu Krušnohoří mezi gotikou a renesancí realizovaného v rámci Programu NAKI Ministerstva kultury ČR.
Vstupné:
|
Základní: |
180 Kč |
|
Snížené: |
90 Kč |
|
Rodinné: |
350 Kč |
|
Školní skupiny: |
20 Kč |
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva Michaela Ottová, Tereza Ježková)
Foto: © Ing. Olga Koníčková