BETLÉMSKÉ SVĚTLO aneb není to o Vánocích, ale o životě, lidech, stáří a osudech
Betlémské světlo
Režie a scénář: Jan Svěrák
Spolupráce na scénáři: Zdeněk Svěrák
Komedie
Do kin: 10. 3. 2022
Když po předpremiérové novinářské projekci dalšího ze snímku s osvědčenou značkou „Svěrák“ před nás nečekaně předstupovali Zdeněk a Jan Svěrákovi, dozníval ještě velkým sálem kina Lucerna zcela spontánní potlesk z plných řad kinosálu.
Když dozněl, tak překvapené auditorium oslovil Jan Svěrák asi těmito slovy:
„Vím, že je doba k premiérám filmů, zejména komedií, nepříznivá. Ale domníváme se, že všichni potřebujeme alespoň na chvíli nevnímat ty zprávy z televize, rozhlasu, tisku, internetu, které se na nás valí a které v nás vyvolávají jen další a další, už třetím rokem trvající stupňující se tlak, které nás děsí, psychicky týrají a zneklidňují. Je proto třeba se nedat a nepodlehnout jim. Snažit se vzdor všemu žít tak jak jsme zvyklí a myslet také na něco jiného než na obsah těch špatných zpráv. Proto je čas vhodný pro komedie.“
A Zdeněk Svěrák ho doplnil:
„Náš film by měl být tak trochu obkladem na duši.“
Následný aplaus dal oběma tvůrcům za pravdu.
Fantazie Zděňka Svěráka nezná mezí. A nikdy nejde jen o nějaké vysloveně bezbřehé fantazie, protože vždy je to, co napíše sice na hraně, ale člověk si ještě může říci, že to, či ono, se vlastně mohlo dost dobře někdy a někde dokonce i stát.
Platí to i Svěrákově povídkové tvorbě. Jistě, jde vesměs o absurdní zápletky, nečekané příhody, vyhraněné typy protagonistů, často až skoro figurek, ale nikdy nejde o klišé, předvídatelnost a pointy jsou sice hodny kroucení hlavou nad tím, o co šlo a jak to probíhalo, ale nakonec si řekneme, že život je vlastně někdy plný absurdit. Plně to platí i trojici povídek Zdeňka Svěráka, které nesou jména:
„Ruslan a Ludmila“, „Fotograf“ a „Betlémské světlo“.
Jak to vidí distributor, společnost Bioscop?
„Stárnoucímu spisovateli Karlu Šejnohovi (Zdeněk Svěrák) už psaní nejde jako dřív. Nedokončené povídky se mu hromadí v hlavě, jejich postavy vylézají na denní světlo a dožadují se, aby autor pokračoval v ději. Všichni něco chtějí. Fotograf Matěj chce získat nedobytnou Vendulu z lékárny, pan Bohumil prosí, aby udělal zázrak, automechanik Bakalář by chtěl být léčitelem. Do toho vstupuje z reálného světa Šejnohova manželka, která si myslí, že už by měl psaní nechat a konečně se věnovat jí…“
Tři v jednom, rovná se jedna – ale jiná
Trojice povídek Zdeňka Svěráka plně odpovídá jeho stylu, jeho laskavému a chápavému nadhledu na lidské vlastnosti a soužití a hlavně typicky „svěrákovskému“, tedy inteligentnímu humoru. Pro film jsou ale „jen“ fortelným základem pro novou ryze filmovou stavbu, kterou nad nimi vybudoval Jan Svěrák, který je autorem scénáře filmu Betlémské světlo. Scénáře, který propojil všechny tři povídky v jeden zamotaný příběh. Příběh spisovatele, který má – jako většina podobných tvůrců – v šuplíku přehršel příběhů započatých, dosud nedokončených, nakousnutých tu více tu méně, ale neví si s nimi rady. A možná už ani nemá dost sil, aby je dokončil. Ví o tom svém hříchu, a honí se mu v hlavě, že by je měl ještě dokončit. Jenže… A stane se mu to, co se může vlastně stát, že rozpracované postavy v jeho podvědomí apelují na autora, aby jejich příběhy dokončil, aby nenechal tak na tomto světě, protože i ony chtějí žít a prožít své příběhy, na které jsou samy zvědavy. Autor – jakoby v roli všemocného stvořitele – pod tlakem svého svědomí a ohleduplnosti k jím opuštěným postavám, příběhy nakonec uzavírá. Musí. Jinak by mu nedali opustit tento svět s klidným svědomím a pocitem, že odešel od rozdělané práce. Tím se mu automaticky otevře i možnost vypořádat se i s vlastním příběhem, reálným, životním, dokud je ještě trochu času.
Sám Zdeněk Svěrák přiznává, že by ho nenapadlo tyhle tři svoje povídky spojit přidanou osobou spisovatele, v jeden příběh. A připomíná, že je někdy dobré, aby podklad pro film vzal do ruky někdo další, pohlédl na něj jiným pohledem, s odstupem a vytvořil tak příběh nový, ale zachovávající prvotní podklad, ten výše zmíněný základ.
Dvougenerační film
Tak jako na pozici autorské jde o spolupráci otce a syna, tedy dvougenerační, stejně tak i film stojí a padá na dvou generacích postav. Na jedné straně starý spisovatel a jeho už ze všeho unavená manželka a na druhé straně dva mladé zástupce jiné generace. Tu první kategorii tvoří Zdeněk Svěrák, představitel spisovatele Švejnohy, Svěrák, který se po Vratných láhvích, opět vrátil před kameru osobně a představitelka jeho trpělivé a trpné ženy, Dana Kolářová. Oba už vědí v reálu i ve filmu o životě své, takže to také plně vkládají do svých postav.
Na druhé straně jsou tu ale i dva mladí lidé, Tereza Ramba, coby magistra lékárnice a Vojta Kotek, coby fotograf plně si vychutnávající možnosti nabízející se jeho profesí.
Jak to vidí Vojta Kotek?
„Jsem strašně rád, že se mi poštěstilo být s klukama i na place! Už to, že hraju u Cimrmanů, je sen, který jsem se ani neodvážil snít. Myslím, že táta by na mě byl pyšnej…“
svěřil se Kotek, který ve filmu ztvárnil dvojroli Matěje a Mária, jenž se pokouší získat
mladou lékárnici. A dodal:
„Moje postava, o které Šejnoha píše, si v určitou chvíli uvědomí, že by mohla být psaná možná ostřejší tužkou, a že by měla získat pár ostřejších rysů, jako takový střelec…“ vysvětluje Vojtěch Kotek.
Snad jen záměrně, snad ne z nějaké poťouchlosti, vybral Jan Svěrák Vojtovi Kotkovi, za filmovou partnerku ze všech věkově odpovídajících hereček, právě Terezu Rambu. Kotkovu někdejší partnerku i v osobním životě.
Pro tuto dvojici herců není ale jejich spolupráce první. Kotek to zhodnotil následovně:
„My už jsme spolu párkrát točili, známe se dlouho a máme i nějakou partnerskou minulost,
takže to je zábavné, když se může člověk opřít o něco, co už s tím druhým prožil. Naše postavy spolu mají ve filmu docela dost hádek. A ne, že my bychom se neustále hádali i my, ale někdy se to taky stalo, takže máme z čeho čerpat. Ne, dělám si legraci, s Terezou jsme hlavně dobří přátelé, což je vždycky fajn.“
A jak Tereza Ramba…
Připomeňme, že Tereza Ramba je aktuálně dvojnásobnou maminkou a že k natáčení byla přivedena záhy po porodu.
„Chvilku po porodu mě Jan obsadil do role devatenáctileté slečny, která má ve scénáři jednu nahou scénu za druhou. Jemu tak můžu poděkovat, že jsem se během těch tří měsíců dostala do formy.
Moje lékárnice Vendula si o sobě myslí, že je upjatá, ale díky Máriovi, kterého hraje právě Vojta, zjistí, že je vlastně vášnivá. Pro mě to byla těžká role. Jan mi ale vždycky připraví nějakou výzvu. Jako ve filmu Po strništi bos, kdy jsem vlastně poprvé hrála maminku. A teď zase tady.
Mám tam jednu nahou scénu za druhou. A myslím, že s kýmkoliv jiným, než s Vojtou, by se mi to točilo těžko. Ale my jsme v podstatě jako rodina, a to pro mě bylo zásadní. Jan přišel s tak krásným, něžným scénářem, že jsem si říkala, že on a kameraman Vladimír Smutný si zaslouží důvěru. Nikdy jsem nic takového netočila, a že když už to mám někdy udělat, tak pořádně a s Janem…
S Janem to bylo náročnější, protože jsou oba, Jan i kameraman Vladimír Smutný opravdu hodně vizuální. A vizuální stránka dostává spoustu prostoru, což je dobře, protože to z filmů mizí, a přitom je to strašně důležité. I když je to pak pro herce o to těžší. Musíme udržet pozornost dlouho a na malých plochách.
Ale byla to hrozně hezká práce…“
Text připravil: Richard Koníček
Foto: Tomáš Teglý, Biograf Jan Svěrák
Betlémské světlo
Režie a scénář: Jan Svěrák
Spolupráce na scénáři: Zdeněk Svěrák
Žánr: komedie
Kamera: Vladimír Smutný
Střih: František Svěrák
Hudba: Ondřej Soukup
Architekt: Jan Vlasák
Kostýmy: Simona Rybáková
Obsazení: Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Vojtěch Kotek, Tereza Ramba, Patricia Schumann, Jitka Čvančarová, Vladimír Javorský, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský, Jiří Macháček, Jan Budař, Martin Polišenský, Alena Doláková, Lucie Polišenská a další...
Délka filmu: 99 min.
Producent: Biograf Jan Svěrák
Koproducent: Česká televize, Portobello Pictures
Distributor: Bioscop
Rok výroby: 2021
Do kin: 10. 3. 2022
Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=WpppLP0k8ZQ
https://www.youtube.com/watch?v=y7tV64BF1WY
Facebook: https://www.facebook.com/BetlemskeSvetloFilm
Premiéra: 10. března 2022
