Bedřich Kopecný – NEPRAKTA aneb (z popelnice) sebrané spisy jednoho zapomenutého´Malostraňáka´
Galerie 1 - Praha
8. - 30. 7. 2016
Galerie 1, atraktivní a hlavně skvěle umístěný výstavní prostor v působnosti Prahy 1, vsadila tentokrát na jistotu. Humor zajímá každého. A pokud je spojen s poučením, a to správný humor umí být, tak je to kombinace k návštěvě jako stvořená. Vystavit humor se ale prvoplánově rovná většinou oslovení našich četných a výborných karikaturistů a galerie je hned zaplněná. Jenže něco takového už tu bylo nejednou. Dramaturgie Galerie 1 ale hledá jiné cesty. Jak ostatně připomněl v úvodním slově i Oldřich Lomecký, starosta Prahy 1, Galerie 1 preferuje nové a neznámé tvůrce, aby jim pomohla v rozjezdu, nebo významné osobnosti spojené s Prahou 1. A tak volba pro (polo)letní výstavu prvního prázdninového měsíce padla na Bedřicha Kopecného. A když k nám na www.www-kulturaok-eu.cz přišla pozvánka na zahájení výstavy této neprávem zapomenuté osobnosti našeho humoru, bylo jasno. Žhavý letní podvečer 7. 7. 2016 rezervujeme Bedřichu Kopecnému.
Bedřich Kopecný byl pro veřejnost tím druhým…
Jméno Bedřicha Kopecného znají dnes už snad jen humorologové, odborníci a pamětníci. Značku Neprakta zná snad každý. Ale Neprakta je přece synonymem jiné osobnosti našeho humoru - Jiřího Wintera? Co s tím Kopecný? Jen informovaní či letití vědí, že až do roku 1970 byla značka Neprakta značkou dvou osob. Jiřího Wintera – malíře – a Bedřicha Kopecného – toho, kdo vtipy vymýšlel, toho, jemuž se říkalo takovým divným, leč výstižným slovem – námětář. Léta po jeho skonu fungovala firma Neprakta už jen se samotným Jiřím Winterem, jenž se stal Nepraktou i pro veřejnost, a námětáře mu už činila další osobnost humoru Miroslav Švandrlík. Jejich vtipy se však podepisovaly jako Neprakta – Švandrlík. Humoristický gigant a náš novodobý Hašek, Miroslav Švandrlík, byl totiž hlavně neúnavný spisovatel a pietně značku stvořenou dvojicí Winter – Kopecný, vnímal jako neporušitelnou.
Kdo byl tedy vlastně Bedřich Kopecný?
Na to odpovídá zábavnou i osvětovou formou právě probíhající výstava v Galerii 1. Bedřich Kopecný totiž nebyl jen tím druhým z dvojice. Výstava dokládá a názorně předvádí, že kromě oné společné tvorby Nepraktické, která představuje návrhy vtipů předmalované a textově připravené od Kopecného a pak jejich realizace po překreslení Winterem, toho Kopecný vytvořil víc. Spatříme tu totiž i zachráněné ukázky nemalého samostatného díla Bedřicha Kopecného, uveřejňované zejména v 60. letech 20. století především na stránkách tehdy nejprogresivnějšího periodika, někdejšího Mladého světa.
B. K. se narodil 1. 3. 1913 a zemřel 1. 11. 1972. Charakteristiku tohoto pozoruhodného ducha našeho národa doplácejícího na všechny dějinné zvraty republiky, s níž byl, v podstatě stejně stár, vyjádřila asi nejlépe Daniela Pavlátová, manželka dnes už též zesnulého Jiřího Wintera.
„Bedřich Kopecný byl nejen polovinou ´firmy na výrobu kresleného humoru s názvem Neprakta´ a patrně i autor toho názvu, ale i mimořádně nadaný spisovatel, novinář, karikaturista (jak se lze přesvědčit na pozvánce), výtvarník a vynikající orientalista. Především ale byl umělcem života a neobyčejně statečným a zásadovým člověkem. Patřil mezi nemnoho lidí, kteří byli odpůrci nacismu i komunismu. V prvém případě utrpěl vážný úraz, který jej doživotně poznamenal, v druhém případě si "vysloužil" pobyt v uranových dolech. Jedno ani druhé jej nezlomilo. A tak bychom těm z vás, kteří Bedřicha dosud považovali jen za nespoutaného bohéma z malostranských hospůdek a fabulátora haškovského formátu, rádi ukázali alespoň několik střípků jeho skutečné osobnosti a života. S jeho tvorbou se můžete blíže seznámit na výstavě, kterou pořádá Praha 1 ve své výstavní síni ve Štěpánské ulici.“
O Bedřichu Kopecném píše i Jiří Winter ve své (a novináře Jaroslava Kopeckého) knize „Tučná linka černou tuší aneb NEPRAKTYcké vzpomínání“: Zde se mimo jiné dočteme: že už za války se Winter seznámil s Bedřichem Kopecným, tehdy provozovatelem malého bazaru s ´orientálním´ zbožím, jenž pak po válce psal satirické články do novin, například do Svobodných zítřků. Záhy se tedy dali dohromady a začali pracovat spolu.
Kopecný dodával náměty, Winter ilustrace.
Brzy si dali i společný pseudonym, respektive ´název firmy´ - Neprakta. Slovo odkazovalo k praktickému zaměření názvů mnoha jiných tehdy zakládaných podniků: Chemodruga, Druča nebo Obuna, či dokonce naštěstí nerealizovaném návrhu na přejmenování Pohřební služby na Mrtvotechnu.
Winter píše, že
„Bedřich byl intelektuál a vzdělaný člověk. Náměty na vtipy, které mi dodával, mi vyhovovaly. Jenže Kopecný se i rád napil, a pil dost… Byl znám coby malostranský bohém. Vysoký, urostlý, černovlasý fešák, výborný společník, téměř vždy, byť sympaticky, přiopilý…“
Právě v hospodě dvojice také často pracovala
„S Bedřichem jsem v hospodě strávil hodinku, půl druhé a pak jsem vypadl. On tam byl už dávno přede mnou a dávno potom. Když šel hostinský spát, nechal jeho a dva, tři štamgasty v lokále, a když ráno vstal, nezřídka tam ještě seděli. Sami si čepovali pivo a poctivě si psali čárky, nešidili, považovali za poctu, že je v šenku s důvěrou nechává."
Kopecný byl i sukničkář a jeho vztahu k ženám podle Wintera nejvíc odpovídá vtip, který vytvořili:
„Manželství má tu výhodu, že člověk není sám, a tu nevýhodu, že člověk není sám."
Výstava je tak trochu zázrak a osudová náhoda…
I když výstavu Bedřichu Kopecnému toužila uspořádat jak Daniela Pavlátová (na foto vlevo), tak starosta Oldřich Lomecký, který se zasadil o to, že Bedřich Kopecný byl v roce 2015 jmenován čestným občanem Prahy 1, nebyl k výstavě dostatek materiálů ani informací.
Oldřich Lomecký to ve svém vstupu formuloval takto...
"Námětář, který byl trošičku v zapomnění, přestože je to vlastně člověk, který vytvářel ty náměty pro duo Bedřich Kopecný - Jiří Winter, známé duo NEPRAKTA. Bohudíky, se ale podařilo zachránit z jeho pozůstalosti i některá díla, jež dosud nebyla vystavována a tak mohla konečně vzniknout tahle výstava."
Daniela Pavlátová nám pak na zahájení výstavy vysvětlila její všemi vytoužený vznik
„Strašně dlouho už jsem měla v plánu udělat výstavu Bedřicha Kopecného, protože mně bylo hrozně líto, že ho český národ úplně zapomněl, ale neměla jsem co vystavovat. Já jsem po Bedřichovi měla několik málo skic a několik jeho fotografií a těžko se dá udělat výstava z několika obrázků. Pro mě bylo opravdu blesk z čistého nebe a záchrana, když se přibližně před rokem a půl ozval Josef Jeník a řekl mi, že má pozůstalost po Bedřichu Kopecném"
A tak dejme slovo strůjci zázraku Josefu Jeníkovi, správci pozůstalosti Bedřicha Kopecného
"Už je to tak deset dvanáct let, kdy jsme jednou na Malé Straně šli s klukama od Hrocha a před námi stály popelnice a v ní kusy papírů. Jsem už takový, že vybírám popelnice a kontejnery na Malé Straně a schovávám si získané úlovky na půdu. Tímto děkuji svým rodičům, že mi už od dětství dovolili takto v popelnicích lovit. A v tomto případě se to osvědčilo mimořádně. Vytahoval jsem ta lejstra a na řadě z nich vidím najednou kresby. Vytahal jsem tak kresby, o kterých jsem tehdy ale vůbec netušil, jakou mají hodnotu. Pak tam byly i rodné listy, vysvědčení a všecky možné věci kolem nějakého Bedřicha Kopecného, u něhož jsem zase ani ve snu netušil, kdo by to mohl být. Podle svého zvyku jsem to uložil na půdu mezi podobné nálezy. A až teprve mnohem později jsem vypátral, kdo Bedřich Kopecný byl a mohl se obrátit na lidi, kteří o něm věděli mnohem víc. Mé cesty se spojily s paní Danielou Pavlátovou a s Jaroslavem Kopeckým ale i dalšími, včetně vstřícného starosty Prahy 1 pana Oldřicha Lomeckého a jeho tiskové mluvčí Veroniky Blažkové. Takový byl tedy začátek téhle dnešní výstavy.“
My za www.www-kulturaok-eu.cz dodáváme jediné, že historka vzniku výstavy o osobnosti našeho humoru a pozoruhodném člověku Bedřichu Kopecném je hodna života a práce tohoto tvůrce. Věřme, že v popelnicovém poli na půdě u Josefa Jeníka se nalézá ještě víc pokladů naší novodobé kultury. Vždyť Malá Strana byla a je prošpikována pozoruhodnými lidmi naší společnosti a ne všichni mají chápavé a moudré následníky, kteří umějí naložit s jejich pozůstalostmi jinak než bezduchým plněním malostranských popelnic a kontejnerů.
110 00 Praha 1
Štěpánská 47
tel.: +420 602 613 305, mobil: 775 158 112
Na závěr upozornění:
V expozici Galerie 1 je instalována i další (komorní) výstava sdružení PhoneArt, velkoplošných obrazů Romana Řeháka a Kathy Gajewské, představující originální Art tvorbu a speciální postprodukce včetně limitované edice, vytvořené českým fotografem Jakubem Ludvíkem. Tým si předsevzal, ve spolupráci s Jakubem Ludvíkem, zpracovat formou moderní fotografie vtipy Bedřicha Kopecného a vytvořit soubor, konfrontující Kopecného námět, Winterovu finální kresbu a moderní počítačové zpracování ve studiu PhoneArt s komponovanými fotografiemi herců od Jakuba Ludvíka…
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková