Balet tak trochu jinak aneb proč balet Daria Klimentová fotografuje a Jan Kunovský maluje?!
Foyer Divadla Bez zábradlí - palác Adria - Praha
26. 8. - 17. 9. 2015
Tři (zážitky) v jednom (podvečeru)
I když divadlo Bez zábradlí příliš divadelní prázdniny nectilo a hrálo i v létě, oficiální zahájení sezony samozřejmě nemohlo vynechat. Stalo se tak v úterý 25. 8. 2015 a celá akce byla ozdobena především dvěma osobnostmi.
Tou první byla světová legenda našeho baletu Daria Klimentová, tou druhou dnes už multimediální výtvarník Jan Kunovský (oba na foto vpravo). Oba hosté večera tu totiž vystavují. Ano, čtete správně. Vystavují. Zatímco u Jana Kunovského je to tak říkajíc normální, realizoval už přes 60 samostatných výstav, ty kolektivní doma i ve světě už snad nespočte ani on sám, k tomu téměř 30 performancí. A tvorba výtvarných podkladů pro balet Národního divadla i spolupráce s Českou televizí hovoří za vše.
U Darii Klimentové jde ovšem o profesi zatím poněkud zastíněnou její baletní dráhou. Daria Klimentová, skromná, něžná, usměvavá a zdánlivě křehounká osůbka, tu totiž nebyla tentokrát ani tak za baletku, i když této aury se nikdy nezbaví, ale za fotografku. Ano, Daria Klimentová nám představila svou druhou a do budoucna možná první profesi, profesi fotografky.
Spojení obou tvůrců ale nebylo a není ničím divným. Oba mají jako hlavní směr svého snažení - balet. Daria Klimentová ke svým fotografiím řekla prostě a upřímně: "Fotografuji svět, ve kterém žiji. Fotografuji moc ráda především velké baletní tituly, krásné a dokonalé pózy. Zaznamenávám tak tu neopakovatelnou atmosféru každého představení, zachycuji tanečníky a jejich taneční a herecký um."
Jan Kunovský naznačil na dotaz paní Hany Heřmánkové svou cestu k baletu a vtipně dodal, v souvislosti s tím, že aktivně spolupracuje s naší další světovou primabalerínou Terezou Podařilovou, že Terezu ovšem na jeho obrazech, na rozdíl od fotografií Darii Klimentové, těžko poznáme, neboť se snaží zachytit především její gesta, pohyb, dynamiku a atmosféru role.
Hostitelka a hostitel
Přesně úderem půl páté se otevřelo foyer Divadla Bez zábradlí s instalovanou dvojvýstavou. Shromážděný dav novinářů a osobností, především z oblasti divadla, baletu a výtvarného umění, dával ve vchodu samozřejmě uctivě přednost Karlu Heřmánkovi, zakladateli divadla. Ten však tuto poctu odmítl s tím, že on je tu doma a nechť klidně vejdeme my jako první. A skutečně on to byl, kdo pak naše shromáždění uzavřel a posléze se i zařadil skromně mezi nás. Jako kdyby to nebyl on, kdo tohle divadlo v roce 1990 založil, a kdo ho po herecké stránce táhne všemi okolními peripetiemi neúnavně dál.
Hostitelkou večera se tak stala svěží, zářící a půvabná Hana Heřmánková (na foto). Z titulu manažerky divadla především uvítala oba vystavující hosty a zahájila jejich výstavu. Pak ale přidala i to nejdůležitější pro milovníky divadla vůbec a toho Bez zábradlí zejména – plány na novou sezonu. Kromě všech informací, které je nejlépe sledovat na webu Divadla Bez zábradlí (www.divadlobezzabradli.cz), nám prozradila i jednu lákavou zprávu.
Tou je, že divadlo Bez zábradlí připravuje kultovní hru slavné současné francouzské autorky Yasminy Rezy pod názvem Art. Premiéra bude koncem letošního roku, režie se ujal sám principál divadla, Karel Heřmánek, který bude i jedním ze tří protagonistů téhle veleúspěšné komedie. Hru spolu s ním zkouší další dva muži na jevišti, Zdeněk Žák a Josef Carda. Dodejme, že u nás už některá divadla tuto skvělou hru nastudovala, ale pod jiným názvem (Obraz případně Kumšt). Další potěšující informace zazněla, v souvislosti s Jiřím Bartoškou, který se po roce (již 7. 9. 2015) vrací opět na prkna Divadla Bez zábradlí, a to v oblíbené a diváky stále žádané hře Jakub a jeho pán. Dozvěděli jsme se i o chystaných podzimních koncertech (Chantal Poullain, Karel Plíhal, jazztrio Štěpána Markoviče) a o muzikálu pro děti Princové jsou na draka.
Červená, bílá, černá...
O zpestření celé zahajovací akce (mimochodem již 18. sezony divadla Bez zábradlí, po jeho zakotvení v paláci Adria), se postarala Michaela (Míša) Doubravová známá zatím více jako herečka (seriál O ztracené l
ásce, televizní film Deník šílené manželky, role v Ordinaci v růžové zahradě a v seriálu Ulice). Na vernisáži však - k překvapení mnohých - zpívala a sama se i doprovázela. Aby ne. Má za sebou, kromě herecké i hudební a pěveckou průpravu, a to již od 4 let (rock and roll, pak hodiny operního i populárního zpěvu, hudební teorie a dějiny hudby, 3 roky flétna a nakonec klavír), což nám názorně a s půvabem sobě vlastním také dokázala.
Ale zpět k výstavě (je i prodejní)
Jak už řečeno, ve foyeru divadla, v úterý 25. 8. 2015 už 18. divadelní sezonu otevřela vernisáž fotografií Darii Klimentové a obrazů Jana Kunovského, který nás www.www-kulturaok-eu.cz na akci také pozval.
Se zájmem a s obdivem jsme se tedy přenesli do nelehkého, leč překrásného světa baletu na fotografiích a obrazech. Na fotografiích z představení, ve kterých Daria Klimentová tančila (Labutí jezero, Giselle či Romeo a Julie), stejně jako z choreografií moderních a účelových.
"Líbí se mi zachycovat přípravy tanečníků krátce před vystoupením, v maskérně, před zvednutím opony nebo někde v zákulisí. Je to svět, který se mi stal osudem, který mě obklopoval a obklopuje a především inspiruje," přiznala upřímně Daria Klimentová.
Daria Klimentová i Jan Kunovský se pak neokázale pochlubili, že už společně vystavovali v Národním divadle a dokonce i v Petrohradě. Zmínili také přípravy na společnou výstavu v Moskvě. Spojení obou tvůrců je víc než logické a zcela souznělé. Jan Kunovský se s velkým pochopením a citem inspiruje ve svých obrazech tancem a baletem a Daria Klimentová vidí do duší a těl baletu jako nikdo.
Hovornější Daria Klimentová nám ještě prozradila další zajímavost, další průsečík usilování obou:
"Jan Kunovský v některých svých projektech spolupracuje s primabalerínou Terezou Podařilovou. A dvě z mých zde vystavených fotografií jsou právě z těchto jejich performancí…“
Neuvěřitelně náročnou atmosféru a práci při vzniku baletní inscenace, korunovanou zdánlivou lehkostí, dynamikou pohybu a subtilní krásy, plně doložila díla obou autorů. I když každý používá jiné výtvarné medium. Oba cítí zjevně stejně. A je to znát z vystavených děl a bylo to i čitelné z očí nás, kteří jsme si ta díla se zájmem prohlíželi.
110 00 Praha 1
Jungmannova 31
Vstup pro návštěvníky divadla - zdarma
Daria Klimentová
Daria Klimentová (* 23. 6. 1971, Praha) tanečnice a fotografka.
Loni v červnu ukončila dlouholeté působení u Anglického národního baletu (1996 – 2014)
jako Senior Principal Dancer,
tedy 1. sólistka na samotném vrcholu možné hierarchie tanečníků).
Je to jednoznačně naše nejúspěšnější primabalerína vůbec.
Mimo českou první scénu (1989 až 1992)
působila také
v baletních souborech Kapského Města (1992 až 1993)
a
Skotského baletu (1994 až 1995).
Od roku 1991 už vždy a všude výhradně jako primabalerína.
Svou dokonale estetickou stavbou těla,
mimořádnou muzikálností, precizní technikou klasického tance,
lehkostí provedení, jistotou v nejnáročnějších prvcích klasického baletu a přirozeným osobním kouzlem,
s nímž vytvářela role, získala řadu cen v mezinárodních soutěžích.
V současné době učí, i když si - podle svých slov - není zatím jista,
zda jde o tu nejsprávnější cestu.
Má dceru Sabinu.
Z rolí Darii Klimentové jsou nejvíce připomínány:
Odetta/Odilie (Labutí jezero)
Giselle (Giselle)
Paquita (Paquita), Sugar Plum Fairy (Louskáček)
Svanilda (Coppélia), Princezna Aurora,
Šeříková víla
Princezna Florina (Spící krasavice)
Julie (Romeo a Julie)
Popelka (Popelka)
Kitri (Don Quijote)
Wendy (Peter Pan)
Raymonda (Raymonda)
Sylvie (Sylvie)
Margarit (Dáma s kaméliemi)
Anna Karenina (Anna Karenina)
Sphinx (Sphinx) a další...
(zdroj: internet)
Jan Kunovský
Více o autorovi na našem webu
(například https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jan-kunovsky-nebezpecne-znamosti-aneb-nejsme-li-fascinovani-baletem-nybrz-pohyby-baletek-/ a další).
Současná tvorba Jana Kunovského, ať už kresby, obrazy, objekty nebo kombinace více uměleckých kategorií, pramení z touhy zachytit pohyb ženského těla. Ta ho postupně dovedla až do baletu Národního divadla, kde objevoval a objevuje pro své výtvarné vyjádření i další dimenze.
Jan Kunovský spolupracuje s pražským baletem Národního divadla (zejména pak s jeho první sólistkou, Terezou Podařilovou). Na komorní scéně Divadla Kolowrat dokonce společně uvedli výtvarně-taneční báseň Sirael, jež byla posléze vybrána do programové struktury akce „Praha - evropské město kultury 2000“. To Jana Kunovského dovedlo k dalším performancím, uvedeným v mnoha českých galeriích a výstavních síních, včetně Pražského hradu a Rudolfina.V roce 2011 vznikl pro Českou televizi jeho autorský film.Za přelomové jsou dosud považovány jeho projekty ´Theatrum Mundi´(na balkonech Národního divadla) a ´Eniel´ na pražském Vyšehradě).
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková