Avantgardní fotograf Jaromír Funke aneb samota a brýle
Leica Gallery Prague - Praha
25. 11. 2016 – 29. 1. 2017
Tiskové konference k nové fotografické výstavě, kterou připravila Leica Gallery Prague u příležitosti letošního 120. výročí narození světové proslulého českého fotografa, teoretika fotografie a pedagoga Jaromíra Funkeho (1896 – 1945), se osobně zúčastnila paní Miloslava Rupešová, fotografova dcera, jež opatruje velmi bohatý archiv a odkaz svého otce a rovněž se velkou měrou na přípravě výstavy s velkou pečlivostí podílela.
Jak jsme se osobním dotazem dozvěděli od paní Miloslavy Rupešové, po svém otci, který zemřel 22. 3. 1945 ve svých 50 letech v nemocnici, kde nemohl být vzhledem k právě probíhajícímu leteckému poplachu v Praze včas operován (zánět pobřišnice), se nepotatila, nikdy sama nefotografovala.
Kromě portrétu Jaromíra Funkeho od Josefa Sudka můžeme v expozici zhlédnout jak dobové originály z pozůstalosti Jaromíra Funkeho, tak i pozdější zvětšeniny z originálních negativů.
Výstavu, která se zaměřila výhradně na nejvýznamnější část tvorby Jaromíra Funkeho, tj. na avantgardní díla ve stylu funkcionalismu, nové věcnosti, abstrakce a surrealismu, zahájil kurátor Vladimír Birgus slovy, že výstava je koncipována na komorní prostor Leica Gallery Prague a že vzácné fotografie nevlastní žádná instituce jako je UMPRUM, Národní galerie a další….
Jaromír Funke, který ve svých 12 letech dostal od svého otce, kolínského advokáta JUDr. Antonína Funkeho, svůj první fotoaparát, byl jako fotograf ve své době velmi opomíjený, byl však dobrý organizátor a fotografoval vlastně hlavně ve svém volném čase po svém zaměstnání. Ve 30. letech 20. století působil totiž jako pedagog, a to nejprve na od roku 1931 na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, později na Státní grafické škole v Praze. Díky tomu měl jedinečnou možnost šířit své znalosti i názory mezi mladé fotografy. Byl opomíjený i v před rokem 1989, takže tato výstava je svého druhu výstavou unikátní.
Některé Funkeho fotografie z 20. let 20. století patří i v mezinárodním kontextu k nejradikálnějším příkladům abstraktních tendencí s originálně zpracovanými motivy světla, světelných obrazů a průsvitnosti. Nekonvenční kompozice, odvážné úhly pohledu a diagonální uspořádání invenčně používal při zachycení jednoduchých motivů v jejich základní podobě.
- Důležitým momentem ve Funkeho životě bylo setkání s Josefem Sudkem začátkem 20. let, se kterým od té doby udržoval blízké přátelství a na jehož pozvání vstoupil v březnu 1924 do Fotoklubu Praha. Zde zažil Funke první výrazný rozkol s ostatními členy této umělecké komunity kvůli ostré kritice souboru fotografií jednoho mimopražského fotoklubu.
Společně s Adolfem Schneebergerem a Josefem Sudkem, kteří se pod jeho slova podepsali, byl již po 4 měsících z klubu vyloučen. Ještě koncem téhož roku založili vyloučení umělci vlastní Českou fotografickou společnost nezávislou na Svazu českých klubů fotografů amatérů. Ve Společnosti se koncentrovali progresivněji orientovaní mladí fotografové a jejím cílem bylo vymanit se z vlivu grafiky a používat čistě fotografické procesy.
- V roce 1923 vytvořil Funke první avantgardní díla ovlivněná kubismem, novou věcností, konstruktivismem a abstrakcí, často jednoduchá zátiší s obyčejnými, mnohdy zdánlivě nefotogenickými předměty, současně však dále vytvářel žánrové snímky v duchu puristického piktorialismu.
S 18 fotografiemi se zúčastnil I. výstavy Svazu českých klubů fotografů amatérů v Praze. V následujícím roce poprvé vystavoval také na mezinárodních fotosalonech v Paříži a v Torontu. Salony obesílal až do začátku 30. let, jeho práce byly vystaveny například v Londýně, Liverpoolu, Turíně, Stockholmu, Zaragoze, Bruselu, Varšavě, Ottawě, New Yorku, Tokiu, Vídni a dalších městech.
- V roce 1927 vytváří první díla z cyklu Abstraktní foto, patřící k vrcholům jeho tvorby, a tento cyklus rozvíjí až do roku 1929. Navazuje v něm na starší zátiší se skleněnými tabulemi, lahvemi nebo žárovkami, v nichž postupně hrály hlavní roli vržené stíny. V souboru Abstraktní foto ještě intenzivněji rozvíjí téma světla, průsvitnosti a světelných odrazů.
- Následující cykly Sklo a odraz (Reflexy – 1929), zachycující fantaskní konfrontace reality a jejích odrazů ve sklech, a Čas trvá (1930 -1934), zobrazující přízračná setkání různých objektů v exteriérech, byly prvními surrealistickými díly v české fotografické tvorbě.
- Avantgardní tendence se uplatňovaly i v jeho detailech industriálních objektů, aktech, fotografiích architektury, portrétech, krajinářských snímcích a dokumentárních záběrech se sociální tématikou (cykly Nová architektura, Masarykův studentský domov v Brně, 1930), Podkarpatská Rus (Huculky, Žebrák z Chustu – 1937 -1938).
- Jaromír Funke současně tvořil fotografie v duchu konstruktivismu (například soubor snímků z výstavby kolínské elektrárny).
Kromě fotografické tvorby se Jaromír Funke intenzivně věnoval také fotografické publicistice a teorii. Celá řada jeho teoretických textů přinesla cenné poznatky pro tehdejší fotografii, mimo jiné obsáhlé texty z mezinárodních výstav. V současnosti je Jaromír Funke považován za jednu z předních osobností evropské fotografické avantgardy meziválečné doby.
- Jeho dílo je součástí nejvýznamnějších světových sbírek včetně Muzea moderního umění a Metropolitního muzea v New Yorku, Národní galerie ve Washingtonu, Muzea J. Paula Gettyho v Los Angeles, Národní galerie Kanady v Ottawě nebo Pompidouova centra v Paříži. Jsou zastoupena i na výstavě sbírky Eltona Johna, která právě probíhá v galerii Tate Modern v Londýně.
Výstava v Leica Gallery Prague představuje vedle videa, fotogramu a dobových originálů nejslavnějších fotografií rovněž práce málo známé i dosud nikdy nepublikované a vznikla ve spolupráci s Funkeho dcerou paní Miloslavou Rupešovou.
Kurátor: Vladimír Birgus
Pořadatel: Leica Gallery Prague
110 00 Praha 1
Školská 28
Vstupné na výstavu: plné 70 Kč, snížené 40 Kč
Máme otevřeno:
po - pá: 10.00 -21.00 hodin
so - ne: 14.00 -20. 00 hodin
Hodnocení: 100 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková