Artsemestr léto 2014 aneb chlubit se máme vskutku čím, že!

13.06.2014 13:21

Galerie UM - Praha

12. 6. – 16. 6. 2014

V ateliérech pražské UMPRUM jsme opět vystavili vše, čemu se studenti v rámci svého studia letního semestru akademického roku 2013/2014 věnovali.

Na jednom místě se seznámíme ( i když musíme uznat, že je to náročná cesta po všech čtyřech patrech budovy VŠUP)  s aktuálními tendencemi v současné malbě, futuristickými plány na obnovu měst z dílen architektů, novými možnostmi, jak pracovat se sklem, nebo avantgardními oděvy.

  • V Ateliéru keramiky (vede Maxim Velčovský) znělo zadání úkolu Objekt na stůl. Studenti spolupracovali s vyhlášeným šéfkuchařem Romanem Paulusem, pro jehož michelinskou restauraci Alcron jsou objekty určeny. Výsledné keramické předměty posouvají zážitek ze stolování a vyšší úroveň, především díky promyšlenému propojení designu a funkčnosti.
  •  
  • Budoucí návrháři z Ateliéru Módní tvorba se věnovali tématu Identity. Prostřednictvím tradičních řemeslných technik vytvořili modely, které jsou inovativní interpretací tohoto intimního tématu.
  •  
  • Ateliéru Design oděvu a obuvi připravili studenti projekt Moje značka, který zahrnuje kompletní realizaci vlastního labelu od grafiky až po kompletní kolekci.

Na návrzích letního atria pro galerii PS1 MoMa v New Yorku pracovali studenti Ateliéru Architektura III. - Jak využít vnitřní prostor významné kulturní instituce? Studenti reagovali na proměnlivé klimatické podmínky a zároveň rozšířili její možnosti využití.


  •  
  •  
  • Naposledy zadával úkol studentům Grafického designu a vizuální komunikace profesor Rostislav Vaněk, který stál v čele ateliéru 13 let od roku 2001. Ateliér se na změnu pozvolna připravoval za přispění dvou hostujících pedagogů. Pod vedením Aleše Najbrta hledali studenti odpověď na otázku: Co dělá deník deníkem? Grafik Robert V. Novák zadal projekt tvorby časopisu nebo malonákladové publikace s osobním obsahem.

Událo se s panem Vaňkem:.

. Jdete pozdě, pane!

Já vim, omlouvám se.

No, to je blbý, že jdete pozdě. To je blbý. Teď už tam jsou jenom šunkový. Kdo přišel včas, mohl mít s lososem.

 


Futura je krásný písmo a vy uděláte ještě krásnější…ale, PRACUJTE!

 

 

 Pane, jak můžete být nemocný? Přinesl jsem vám mandarinku!

 

Na konzultacích máte výbornou příležitost si o designu promluvit, doma se o tom s vámi nikdo chtít bavit nebude.

  •  
  • Ateliér K.O.V. pokračoval v letním semestru ve spolupráci s průmyslem na projektech z litiny. Studenti osobitě zpracovali také hodiny pro děti. Pro odlehčení se svěřenci Evy Eisler věnovali práci s dráty, pruty a trubkami.
  • Výstava dílny japonského laku Uruši (4. patro – místnost 411) -  zde jsme si prohlédli vzorové práce V. Watzkové, R. Hovorkové, Hany Famfulíkové, K. Venturové, B. Štefánkové, L. Husárkové, E. Motlové, K. Pražákové, Adi Tal, L. Krylové, V. Čejkové, F. A. Menšla a Anny Čumlivské (lektor).
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  Ateliér Sochařství nabídl 23 prací, z nichž jmenujeme jen některé:

Michal Budny (Bez názvu) Vzduch

Vojtěch Rada (Torten)

Matěj Bílek (Beethoven, Zadání Zlín)

Barbora Dayefová (Minaret)

  • V Ateliéru Fotografie jsme získali (jako každý rok vždy pečlivě připravený)  text Evy Slunečkové, který nás velmi zaujal, a část z něj reprodukujeme:  

 

„Jednotnost zadání, volnost zpracování. Užitá fotografie ohledávající objekty sochy, předmětu a člověka. Ateliér, který se již dlouhodobě profiluje jako volný, tentokrát zadal svým studentům konkrétní témata ke zpracování. Sousloví Fotografie jako služba se stalo leitmotivem tohoto semestru v AF. Od zkoumání vztahu v rámci již tak provázaných oborů  jakými  jsou fotografie a sochařství, práce pokračovala reprezentativním katalogem produktů a zakončila u klauzurního zadání portrétu.

Jelikož se fotografie řadí mezi zobrazovací technologie poskytující přesný a věrný záznam skutečnosti, již od svého vzniku byla úzce spojena s praktickou dokumentační funkcí. Tento návrat ke kořenům řemeslnosti fotografie odráží jednak praktické užití oboru pro studenty v budoucnosti i navázání spolupráce v rámci univerzity.

Ateliér fotografie spojil síly především s Ateliérem sochařství v rámci obvyklého pedagogického kolečka, kdy si obory sochy, fotografie, malby a supermédií rok co rok obmění na jeden měsíc své vyučující….

 

  • Ateliér intermediální konfrontace – zadání bylo zajímavé - ´každý student ateliéru představí svou semestrální práci způsobem, který pokládá on sám za důležitý a pro klauzury nejpřínosnější…´, a to proto, že bylo cílem zkusit nahlodat zaběhlou jistotu…


 

Galerie UM - Praha

Praha 1

Náměstí Jana Palacha 80

 

Máme otevřeno:

Pondělí - sobota: 10. 00 – 18. 00 hodin

Vstup: volný

 

www.umprum.cz

Hodnocení:  80 %

Ing. Olga Koníčková

Foto: autorka

 

Pro fajnšmekry:  japonský přírodní lak Uruši• O samotné technice a historii jejího použití Václav Kučera řekl:

„Tradiční lak uruši - míza ze škumpy lakodárné- je v jihovýchodní Asii využíván již několik tisíc let nejen na povrchovou úpravu dřeva, ale i jiných materiálů a před vynálezem tuše se jím dokonce v Číně psalo na bambusová prkénka. Vzhledem k             tomu, že se musí chránit strom před průnikem škodlivých hub a jiných destruktivních činitelů ve velice vlhkém a teplém prostředí, má silné baktericidní účinky, které jsou vítané obzvláště na tradičním i moderním dřevěném nádobí. Lak je i velice odolný po stránce chemické, takže se jím vymazávaly dřevěné sudy s bojovými látkami za II. sv. války.  I způsob tvrdnutí je specifický a dokonale přizpůsobený prostředí, ve kterém vzniká. Nejedná se totiž o schnutí ve smyslu odpařování vody, vzdušná vlhkost je naopak využívána jako zdroj kyslíku, který aktivuje enzym lakázu a ta teprve způsobuje polymeraci oleje urušiol. Proto uruši v suchu neztvrdne. V polymerické struktuře jsou uzavírány molekuly vody, které způsobují příjemný, napohled vlhký lesk lakovaných výrobků a jejich postupné uvolňování na vystavených nerezových kelímcích způsobuje stále pevnější přilnutí lakové vrstvy. Historicky se uruši nanášela na kov, hlavně v případě povrchové úpravy součástí zbrojí. Na železné destičky, ze kterých jsou japonská brnění složena, se ale uruši připékala ve výhni. Tak se dosáhlo chemického propojení lakové vrstvy s podkladem a vytvořila se nejen antikorozní  vrstva, ale i velice  efektní  povrch.

 

Lakové umění vzniklo s největší pravděpodobností na území Číny, ale rychle se rozšířilo do všech oblastí, kde se strom, který mízu poskytuje, přirozeně vyskytuje. Zpracování se samozřejmě liší v závislosti na tradici toho kterého národa. Například zatímco v Číně převažuje zdobení tlustých mnohonásobných vrstev rytím, v Japonsku se dává přednost rovnému povrchu, který se doplňuje akcentem v podobě zlatých či stříbrných detailů. Ve Vietnamu zase v současné době převládá výroba vybrušovaných obrazů. Japonské výrobky ovšem jsou a byly považovány za vrchol lakového umění a stejně jako se porcelán označoval China, lakové výrobky byly v Evropě v minulosti nazývány Japon.