Úvod > ARS/QUANTA – Umění měření aneb neexaktní výstava o exaktním fenoménu

ARS/QUANTA – Umění měření aneb neexaktní výstava o exaktním fenoménu

01.10.2024 17:02

ARS/QUANTA – Umění měření

10. 9. – 9. 10. 2024

Galerie NTK

„Měření můžeme vnímat jako metaforu exaktního, vědeckého přístupu ke světu, současně se s ním setkáváme v každodenní banální praxi.

Měření spoluvytváří náš svět.

Bez měření by neexistovala civilizace v podobě, jak ji známe.

Nečekejte, prosím, od naší prezentace odborný vhled do oboru metrologie.

Nechceme výstavou suplovat metrologickou expozici Národního technického muzea. Vystavenou sbírku měřicích aparátů je třeba vnímat spíše jako

radikální výstavní gesto, svého druhu ready-made.

Výstava ARS/QUANTA je poetickou meditací,

ale také kritickým zamyšlením nad fenoménem měření a jeho významem

v současné společnosti a jeho reflexi v současném umění.“

Milan Mikuláštík, kurátor Galerie NTK

… a stejně byly ty staré přístroje také krásná umělecká díla…

Jen málokdo z nás, s výjimkou starších technicky vzdělaných odborníků, ví něco o tom, jak to všechno fungovalo, jak se s tím pracovalo a k čemu to vlastně sloužilo. Něco si pamatujeme ze školního mládí z kabinetů. A přesto my, naprostí laici, zíráme fascinováni na ty malé krásné strojky, stroje, přístroje, měřidla, měřidla všeho druhu. Zíráme, protože jsou to nesporně na svou dobu obdivuhodné přístroje, ale – a to především – protože, jde o něco tak elegantního, noblesního, půvabného a hlavně řemeslně dovedeného k dokonalosti. Jsme tím vším fascinováni. A nejen na výstavě v Galerii NTK s názvem ARS/QUANTA - Umění měření, ale vždy a všude, kde se s takovými řemeslnými „udělátky“ setkáme. Ve skanzenech, ve starých kůlnách, stodolách, na smeťácích a boudách na nářadí, stejně jako v muzeích a na různých historických řemeslných výstavách. Proto není divu, že návštěvníka – i toho technikou netknutého – vyrovnané řady přístrojů v dokonalém pořádku, v dokonalé kultuře balení, srovnatelné s uložením vzácných šperků či drahého porcelánu, to zkrátka ohromí. A proč ne. Proč by si neměly ty přístroje mít pro své uložení polstrované edémy v intarzovaných dřevěných krabičkách? Osloví-li ty přístroje laiky, tak pro odborníky to jsou opravdu šperky či drahý porcelánový servis.

Chvála zajímavému počinu v přízemí Galerie NTK

O prapříčině vzniku této nejnovější výstavy v Galerii NTK, nazvané ARS/QUANTA – Umění měření, která představuje v přízemí pečlivě rozložené všechny ty nádherné historické, fyzikální a fyzikálně-strojní měřicí instrumenty, aparáty a metrologické pomůcky. Ve druhém patře je rozmístěno současné české a slovenské konceptuální i retinální umění na téma měření všeho možného i nemožného. O obou polohách jedné výstavy hovoří kurátor Galerie NTK a téhle pozoruhodné výstavy Milan Mikuláštík.

„Expozice ARS/QUANTA vznikla jako reakce na náhodný objev sbírky dobových nástrojů, přístrojů a pomůcek z oboru fyzikální a fyzikálně-strojní metrologie. Jiří Novák a Robert Pelant na ni narazili v jistém panelákovém bytě v Motole a byli natolik uhranuti krásou měřicích aparátů, že se spontánně rozhodli sbírku, které hrozila likvidace, zachránit. Tajemstvím opředená kolekce se stala jádrem výstavy, konfrontující utilitární design metrologických instrumentů s díly současných umělců a také s ukázkami knih z Historického fondu NTK.“uvádí výstavu její kurátor Milan Mikuláštík.

Údiv nad nápady 14 výtvarníků o patro výš

Jak známo, Galerie NTK, skýtá divákům jednu vnitřní prostorovou zvláštnost. Má ještě jedno nadzemní patro. Jeho dispozice nabízejí instalátorům výstav i umělcům samým možnost dvojího odlišení každé výstavy. První patro Galerie NTK má totiž charakter o poznání více galerijní a především nabízí ochoz, obkružující dolní prostor a umožňující pohledy na dole umístěné exponáty z nadhledu. Obrazně i doslova. Výborně se to hodilo také pro instalaci výstavy ARS/QUANTA – Umění měření.

Zatímco dole se nachází část z názvu výstavy označená jako Umění měření, nahoru do patra, kurátor výstavy Milan Mikuláštík instaloval část zahrnutou pod pojem ARS/QUANTA. Tedy vyjádření umělců zabývajících se mimo jiné právě i tématem měření času.

Ale dejme slovo panu kurátorovi, Milanu Mikuláštíkovi.

„Významnou část výstavy tvoří díla čtrnácti současných českých a slovenských umělců a umělkyň, která se tematicky pohybují v oblasti metrologie a měření v tom nejširším smyslu. Zastoupení umělci reprezentují rozmanité přístupy ke zvolené tematice, najdeme zde především díla konceptuálního charakteru (např. Vladimír Havlík, Otis Laubert, Jirka Skála, Markéta Magidová nebo Martin Zet), ale jsou přítomny i práce primárně „retinální“ (sítnicové), jako prostorové asambláže Michala Machciníka nebo malby Aleše Zapletala. Někteří z umělců využívají problematiky měření ke kritice společenských nešvarů a problémů (Epos 257, Vladimír Turner).“

Umělci tvoří, téma mají více méně společné, téma, které se ostatně týká nás všech, ať už tomu chceme či nechceme. Ukazuje se však, že přístupů a vidění jednotlivých tvůrců je pokaždé jiné. Stejně jako naše interní vnímání času a jeho měření…

Milanu Mikuláštíkovi se díky jeho hlubokým zkušenostem podařilo dát dohromady velice nezvyklý a tím mimořádně poutavý soubor tvůrců a jejich děl obracejících se k témuž tématu. Navíc tvůrců, o jejichž vyjádřeních, je pokaždé nutno trochu popřemýšlet. Což je dobře.