Arnaud Desplechin má Kristiána aneb „Můžu cenu ukázat mámě, na důkaz, že jsem režisér“
Mezinárodní filmový festival Praha - Febiofest oslavil 25 let!
Arnaud Desplechin je přední francouzský režisér, jenž na Febiofest 2018 přivezl nejnovější film Ismaelovy přízraky. Premiéry jsme se za www.www-kulturaok-eu.cz zúčastnili, a píšeme o něm na jiném místě. (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/febiofest-2018-ismaelovy-prizraky-aneb-jak-lzde-ukoncit-dvacetjedna-let-zoufalstvi/)
Desplechin ocenil český film, literaturu i Prahu
Než jsme na MFF Praha - Febiofestu 2018 zhlédli v předpremiéře film Arnauda Desplechina Ismaelovy přízraky, byli jsme svědky předání ceny - sošky Kristiána - za celoživotní přínos světové kinematografii, kterou mu předal ředitel festivalu, Kamil Spáčil. Arnaud Desplechin k poctě přistoupil s uznáním i nadhledem. Tedy tak, jak se ostatně projevuje i ve svých filmech a jak po projekci filmu na besedě s novináři (20. 3. 2018) potvrdil ve svých odpovědích.
K ocenění totiž řekl:
„Jsem ohromený a nenacházím správná slova.
Moc to pro mě znamená. Skutečně.
Speciálně to, že dostávám cenu právě v Praze, protože český film a literatura na mě měly opravdu velký vliv…
Můžu teď alespoň mámě tu cenu ukázat, jako důkaz, že jsem fakt režisér…”
Když byl požádán, aby uvedl svoji novinku a nějak na ni připravil publikum, odpověděl:
„Není snadné uvést Ismaelovy přízraky.
Je to film, který vám poví deset různých příběhů v jednom proudu fikce.
Je to óda na fikci. Ale je to i film o jednoduchých pocitech, smutku a druhé šanci.
Jo, a obsahuje i pár vtipů. No, uvidíte sami…“
Kdo je Arnaud Desplechin?
Arnaud Desplechin je přední francouzský režisér a scenárista zaměřený na komorní psychologická dramata. Vystudoval pařížskou filmovou školu IDHEC a poté pracoval jako kameraman a scenárista na krátkých filmech režisérů, jako jsou Eric Rochant, Eric Barbier či Patrick Grandperret. Pozornost filmové kritiky získal už svým 1. středometrážním snímkem Život mrtvých (1991). Celovečerním filmem Učená pře aneb Můj pohlavní život (1996) se pak zařadil mezi významné francouzské tvůrce současnosti. Většina jeho dalších filmů, jako například Esther Kahn, Králové a královny, Vánoční příběh či Jimmy P. posbírala ocenění napříč světovými festivaly. Desplechinův rukopis tvoří citlivá kombinace tragiky a komična s drobnou dávkou ironie, jeho dramata obsahují detailní psychologickou analýzu vnitřního světa hrdinů, kteří často procházejí určitou formou existenciální krize.
Na besedu si Desplechin přivedl posilu…
Besedy, která následovala pro projekci filmu, a kterou vedla a moderovala ředitelka programu Anna Kopecká, se zúčastnil kromě Arnauda Desplechina i představitel jedné z hlavních rolí Hippolyte Girardot. Oba, jak se ukázalo, jsou dlouholetí přátelé a oba jsou navíc zcela zjevní pohodáři.
Kdo je Hippolyte Girardot?
Hippolyte Girardot je francouzský herec, ale také scenárista a režisér. Absolvoval prestižní pařížskou uměleckou školu ENSAD. Už na studiích natočil řadu krátkých filmů a na poli celovečerní hrané tvorby debutoval v roce 2009 snímkem Yuki & Nina, jenž získal nominaci na cenu C.I.C.A.E na MFF v Cannes. Jako herec se začal výrazněji prosazovat v průběhu 80. let a za výkony byl několikrát nominován na výroční francouzskou cenu César. Spolupracoval s tak významnými režiséry, jako je Jean-Luc Godard, Alain Resnais, Mika Kaurismäky a ztvárnil i jednu z hlavních rolí v nejnovějším filmu Arnauda Desplechina Ismaelovy přízraky.
Beseda se dvěma zjevnými pohodáři
Na besedě k filmu (od 22. 3. v kinech) Desplechin především vysvětlil, jak scénář vznikal:
„Chtěl jsem natočit portrét filmaře, jenž chce natočit film o svém bratrovi diplomatovi. Ale nevěděl jsem, co bude ten režisér zač. Pak mě napadla scéna s ženou, která se vrací po 20 letech do života muže, jenž myslel, že je mrtvá. Často ke mně postava přichází díky dialogu.“
Debaty se účastnil i herec Hippolyte Girardot, který ve filmu hrál producenta.
Desplechin, doplňován občas Girardotem, trpělivě odpovídal na dotazy a bavili jsme se všichni. My i oba protagonisté. Dozvěděli jsme se, jak pracuje s kameramany, dozvěděli jsme se, když začínal jako kameraman i proč do filmu obsadil hvězdy Charlotte Gainsbourg a Marion Cotillard.
Arnaud Desplechin mimo jiné zmínil:
že právě promítnutý film Ismaelovy přízraky vznikl částečně i přímo v Praze
že film má dvě verze. Jednu pro artové projekce, druhou pro menší multiplexy
že příběh, který film vypráví, má být až románový.
že hlavní postava filmu Ismael je zcestovalý člověk, takže se pohybuje v řadě světových měst
že Praha je vizuálně i historicky přední světové město
že film, který v příběhu Ismael natáčí, je špionážní
že Praha je pro takový příběh ideální, že je jako stvořená pro špionážní film
Pane Desplechin, vidíte - jako přední francouzský režisér - nějaké nové ikony typu Caterine Denevue? A je v současné filmografii vůbec prostor a čas pro vznik ikon?
„Myslím, že ikony budou ve světě filmu vznikat stále. Dvě jsem měl dokonce ve filmu, který jste právě viděli. Vy jste si jich nevšimli? To bych se divil. Byly to Charlotte Gainsbourg a Marion Cotillard… Nějaké námitky? Tak vidíte… Ikony filmu byly, jsou a budou.“
Jak se vám, pane Girardote, hrála role producenta, když jste herec, který má s producenty své zkušenosti. A přijmete i po této roli ještě jinou ve filmu Arnaulda Desplechina?
„Nikdy nevyžaduji nějaké speciální role. Buď roli přijmu, nebo ne. Režiséři vědí, jaké role hraju, a už se mi nestává, že by mi nabízeli nějaké zásadně odlišné od mého herectví.
A pokud jde o mou roli producenta ve filmu Ismaelovy přízraky…? No, abych pravdu řekl, tak jsem tu roli moc nevnímal jako postavu producenta, a producenty opravdu znám, ale z kontextu příběhu to byla spíš role přítele než jen producenta. A protože se známe s Arnaudem už dlouho a dobře, bral jsem tu roli jako takové pokračování našeho normálního mimofilmového života. Když se nad tou rolí zamyslíte, tak je to tak trochu tragické, a tak trochu směšné. A takový je i život nás všech. Takže natáčení byla jen kapitola z toho všeho.“
Pane Desplechin, ve filmu zněla zajímavá hudba. Dokonce i Bob Dylan tam zazněl. Máte - už když píšete scénář k filmu – představu, jaká bude k němu hudba. A když už, tak proč Dylan?
„Já, a v tom je mi vzorem slavný Martin Scorsese, významný americký režisér, herec, pedagog a scénárista, který to prý dělá také, při psaní scénáře hudbu poslouchám. Ne tu, co bude ve filmu. Nějakou. To, jaká bude ve filmu, řeším ve střižně. Až když vidím záběry a scény tak, jak budou ve filmu. A pokud jde o Bobovu píseň, tak buďte klidní, mám to s ním projednané. A vybral jsem si ji proto, že je o tom samém, co film. Dvě ženy milují jednoho muže. On ale obě nikoli. A to je i ve filmu, ne? Uvažoval jsem sice i o dávném hitu T.Y.A. (Ten Years After, zaniklá britská skupina, excelující na přelomu let 60. a 70. 20. století) - poznámka autora těchto řádek), ale byl moc energický pro tanec. Bobova píseň byla klidnější a ještě je ´in´.“
Pane Desplechin, téma starý muž, starý přítel…, že by snad to bylo cosi osobního, je to osobní téma?
„Určitě podvědomě, i vědomě ano. Nemládneme myslím nikdo. A téma spolustárnoucí přátelé? A proč ne? Je to tak. Ale pozor, film je i o druhé šanci. Charlotte i Marion jsou mladé. A představují šance. V obou případech. Ale je také fakt, že staří mají už šancí méně než mladí. Tak si jich musejí víc vážit. Mládí má šancí víc, tak s nimi může hazardovat a může je ještě i zahodit. Ale když se to vezme obecně, tak vlastně jiné téma, než stárnutí neexistuje. Jen se to různě promítá, prožívá, vykládá a projevuje. O tom, jak mládnout, žádný reálný příběh není.“
Pane Desplechin, co máte v plánu dál, na co se chytáte, na čem pracujete?
„Tak především. Na počátku každého projektu mám strach. Strach, že to, co si usmyslím, nezvládnu, a že se to nepovede. No, a naštěstí, zatím, na konci se strašně a upřímně divím, že jsem dosud vždy dosáhl toho, co jsem chtěl. A to si jdu, prosím, vždy svojí cestou. A vlastně mě docela baví o tom, co bude, nepřemýšlet moc dopředu. Takže nevím…“
A co pan Girardot chystá?
„U herců je to jiné. Přemýšlíme pořád. Zejména, když dotočíme, dohrajeme roli. Přemýšlíme: obrátí se na nás ještě někdy někdo? Nebo snad už nikdy ne…? Herec je sice typologicky zařaditelný, s tím moc nenadělá, ale i tak se musí měnit. V rámci role nutně, ale i v rámci podání. Picasso byl malíř. Čas od času ho malování ale nebavilo a pustil se třeba do keramiky. Mě by nebavilo hrát jednu roli celý život. Jsem rád, když se mohu učit a zkoušet roli novou. A proto přemýšlím, zda a kdy už se na mě zase někdo obrátí s nabídkou…“
Pane Desplechin, jste režisér. Ismael je ve filmu také. Je tu podobnost, či autobiografie?
„Rozhodně ne. Já takový nejsem. Nikdy bych si nedovolil to, co on. I když piju taky, ne, že ne, ale nemohu kvůli tomu druhý den nechat práce. Nebo dokonce několik dní. Já musím pracovat. A ani by mi to nedalo. Na mou práci navazuje plno lidí. To prostě nejde. Já bych nikdy nedokázal utéct z natáčení. To si neumím představit. Takže žádná autobiografie, ne.“
Pane Desplechin, jak píšete vy? Ismael na pláži. To také není autobiografické?
„Není. Mám své místo, svůj stůl a kolem sebe své věci. Tam píšu. Mimochodem, ty mé věci a stůl ilustrovaly natáčení. Tvořily Ismaelovu pracovnu, kde on ovšem vlastně nikdy nepracuje. Ty věci jsou tedy autentické a chcete-li, tedy autobiografické. Zahrály si prostě v tom filmu.
Ale nesrovnávejte mě pořád s tím Ismaelem. Já nejsem takový blázen, abych házel něco po producentovi. I když bych to občas moc rád udělal…V tom odkazu je tedy asi i kus toho mého já, které v té filmové postavě stále hledáte. Ale jenom v tom scénáři, v mém snění. Ve skutečnosti bych to nikdy neudělal. Fakt nejsem blázen, jako je on.“
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, www.febiofest.cz
Další režisérovy filmy uvedené na přehlídce Febiofestu 2018:
Život mrtvých / The Life of theDead / La Vie des morts (1991)
Hlídka / The Sentinel / La sentinelle (1992)
Králové a královna / Kings and Queen / Rois et reine (2004)
Milovaná / The Beloved / L'aimée (2007)
Vánoční příběh / A Christmas Tale / Unconte de Noël (2008) – Deneuve a Hippolyte Girardot
Les / The Forest / La forêt (2014)
trailer z besedy:
https://www.febiofest.cz/press/tiskove-konference/