Úvod > Antony Gormley / Pavla Melková aneb návrat dvou výjimečných do města jejich setkání

Antony Gormley / Pavla Melková aneb návrat dvou výjimečných do města jejich setkání

25.09.2024 18:50

Výstava Antony Gormley / Pavla Melková

Kurátorky: Julia Tatiana Bailey, Pavla Melková

5. 9. 2024 – 5. 1. 2025

Galerie Rudolfinum

Co když se spojí architektura, poezie a sochařské umění?

Na takovou otázku odpovídají Sir Antony Gormley a Pavla Melková

svou společnou výstavou v Galerii Rudolfinum.

„Bylo mi nesmírnou ctí být na vernisáži této výstavy a

zažít komplexní a silný zážitek.

Pevně věřím, že si podobně silný zážitek z výstavy odnese

co nejvíce jejích návštěvníků.

Gratuluji paní ředitelce Julii Bailey k tomuto počinu.“

Martin Baxa, ministr kultury

Galerie Rudolfinum přináší projekt silného tvůrčího sdílení mezi

britským umělcem Sirem Antonym Gormleym a

českou architektkou a autorkou poetických textů Pavlou Melkovou.

Gormley i Melková se snaží zintenzivnit naše smyslové vnímání

míst, která obýváme, a

prohloubit naši reflexi způsobů, jakými vyplňujeme prostor a

jak reagujeme na objekty kolem nás.

Gormleyho sugestivní prostorové instalace a sochy jsou

rámovány jeho kresbami a

pohlcujícími obrazy vnímání prostředí, které ve svých poetických textech vytváří Melková. Jejich díla tak společně mapují a aktivují vnitřní, percepční a architektonické prostory.

Pokračování dialogu dvou duchovně spřízněných umělců

Výstava Antony Gormley / Pavla Melková, která je v současnosti k vidění a – doslova - prožití připravena až do 5. 1. 2025 v Galerii Rudolfinum je vlastně určitým pokračováním vzájemného uměleckého dialogu světového architekta z Velké Británe, Sira Antonyho Gormleye a jeho tuzemskou rezonancí nepřehlédnutelnou českou architektskou a poetičkou Pavlou Melkovou.

Dialog těchto geograficky vzdálených ale umělecky blízkých osobností započal už dávno a právě v Praze. Tenkrát vyústil v jejich společnou publikaci značného významu i ohlasu, nazvanou Gravitační pole nevyslovitelného (vydal KANT, v roce 2022).

Díky šťastné konstelaci se nyní, dva roky po té, Sir Antony Gormley a Pavla Melková setkávají znovu. A to znovu v Praze, tedy v městě svého úvodního setkání.

Tentokrát je vyústěním tohoto šťastného pokračování jejich uměleckého dialogu impozantní společná výstava uspořádaná v Galerii Rudolfinum a nazvaná zcela jednoznačně a prostě - Antony Gormley / Pavla Melková.

O rozvinutí jejich dialogu - pro nás diváky - se přičinila paní Julia Tatiana Bailey, britská historička umění, ustanovená od 1. ledna letošního roku, novou ředitelkou prestižní pražské Galerie Rudolfinum, kde převzala pomyslné žezlo po svém nedocenitelném předchůdci, jímž nebyl nikdo menší, než její duchovní otec zakladatel od počátku svébytné a objevné Galerie Rudolfinum, pan Petr Nedoma.

Pár myšlenek Sira Gormleye o Siru Gormleyovi

Tři citáty Sir Antony Gormleye nejvýznamnějšího žijícího britského sochaře vystavujícího v Praze, v Galerii Rudolfinum, společně s naší architektkou Pavlou Melkovou:

„Věřím v umění jako v otevřený prostor, v agoru, kde si vyměňujeme myšlenky. Ať je to poezie, hudba, tanec, sochařství nebo malířství... Ze své podstaty je umění činem naděje, výrazem touhy po komunikaci, často beze slov,“

Sir Antony Gormley, v podcastu Petra Viziny pro Aktuálně. Cz

„Řeklo by se, že sochy jsou nehybné a tiché.

Ale připomínají katalyzátor.

Vyvolávají pohyb, a tím pádem i zkušenost.“

Sir Antony Gormley ve svém ateliéru v centru Londýna.

„Chtěl bych, aby sem vtrhly děti, a

aby zaujatí návštěvníci prostorem protančili…“

Sir Antony Gormley, držitel Turnerovy ceny z roku 1994, pro ČTK

Sira Antony Gormleye asi nejvíc charakterizuje příběh vzniku sochy Anděl severu

Anděl severu je obří socha, kterou Gormley, čtyřiasedmdesátiletý držitel Řádu britského impéria, vytvořil v roce 1998. Příběh této sochy je pro jejího tvůrce příznačný. Jde o dvacetimetrovou sochu s roztaženými křídly čnící nad okolí někdejší hornické, ocelářské a loďařské průmyslové oblasti, jejíž éra končila zánikem tamních dolů. Sochu autora spoluvytvořili tamní zruční loďaři, kteří však zánikem dolů přišli o práci. Anděl severu se stal autorovým pokusem dát vznik dílu, které se odtrhne od chladné logiky obchodu a také institucí které současné umění ovládají. Jak řekl na její adresu Sir Anthony Gormley: „Byl to pokus přiznat se k tradici, která je v Evropě tak působivě zaznamenaná v podobě gotických katedrál.“

Malá upoutávka na velkou výstavu…

Než o procházení výstavou se v některých sálech dá hovořit o spíše přímo o prolézání či proplétání se a ve všech sálech společně, by se mělo raději hovořit o prožívání. Dvě nejkrkolomnější díla, a současně nejsilnější zážitky, dopřávající divákovi pocit sounáležitosti k jakési tiché performanci.

· V jednom ze sálů totiž doslova prolézáme prostorovou instalací vytvořenou z 27 obřích hliníkových kruhů – na míru pražské galerii – vzájemně se protínajících, zaplňujících celou plochu rozměrné síně Galerie Rudolfinum. Divák je tak nucen, ale spíše lákán projít celý objekt z jednoho konce síně na druhý, aby se dostal vůbec do dalšího sálu. Jedná se o dílo Sira Antony Gormleye nazvané Orbit Field (Orbitální pole).

· V jiném sále je zase kupříkladu nainstalován, přesně na míru toho sálu, umělecký jiný objekt Sira Antony Gormleye nazvaný Křížení. A je. Zde se totiž jedná o nečekanou konstrukci, která vystupuje ze tmy tohoto sálu, protože je její hliníková konstrukce opatřena světélkujícím nátěrem, a objekt ve výsledku působí dojmem levitujícího tělesa světélkujícího do tmy. Gormley k tomu při zahájení výstavy poznamenal asi toto: Moje věčná otázka je jak zatáhnout, dílo, umění do života a ne ho uzavírat do vitríny. A daří se, protože divák opět spolutvoří součást díla. I když autor diváka předem nabádá, aby se pohyboval podle libosti, ale aby dával pozor od nohy, aby nezakopl a na hlavu, aby se do ní nepraštil.

Nemá smysl popisovat nepopsatelné, co navíc bude na každého diváka působit jinak. V souladu s mírou jeho fantazie, se sílou jeho osobních uměleckých prožitků a místy možná i s právě objevenou klaustrofobii a podobně. Inu, všichni jsme jiní. Ale my, kdož se vydáme na okružní pouť sály Galerie Rudolfinum při návštěvě výstavy Antony Gormley / Pavla Melková (nástrah, tajemství a překvapení nás potká řada) vykráčíme na schodiště do přízemí budovy plni dojmů. To lze zaručit všem.

Text: Richard Koníček

Foto: autor (6 x) a Galerie Rudolfinum ze zahájení (4x)