Antonín Gavlas – Barevné meditace aneb co o enkaustice víme?
15. 4. – 25. 4. 2013
Galerie Výtoň pod Vyšehradem - Praha
Byli jsme pozváni 14. dubna 2013 na vernisáž výstavy obrazů, smaltů a fotomontáží ostravského výtvarníka Antonína Gavlase. Po úvodní řeči výtvarníka Jaroslava Bíma jsme si vyslechli koncert Václava Návrata na barokní housle.
Poté jsme si nechali od šedovlasého a černookého Antonína Gavlase vysvětlit, proč jeho vystavené zde obrazy jsou obrazy o mediaci, které můžeme vnímat jako bránu do myšlenky. Autor přiznal, že mu jde při malování zejména o barvu, zejména, když se svými obrazy snaží obrážet svá různá životní období, kterých měl jistě ve svém životě vrchovatě. A jen jsme, kdo viděl jeho dílo poprvé, zírali. Nádhera!! Jak obrazy, tak smalty i fotomontáže – tisky na plátně i digitální tisky byly vystaveny ve (v tu dobu velmi studeném) sklepním prostoru Galerie Výtoň.
Antonín Gavlas jako všestranný umělec
Ve své dosavadní tvorbě si vyzkoušel různé obory výtvarné tvorby, zejména enkaustiku, která mu poskytla dostatek kreativních možností. A tak jsme si vyslechli přednášku o enkaustice, o ojedinělé voskové malířské technice, která pochází ze Starého Egypta. Gavlas tvoří však také v oboru keramiky, smaltu, fotografie i sochařství. Autor zpracovává různá témata, ztvárňuje krajiny, figury, detaily přírody, ale nikdy nejde jen o reálný zápis, spíše jsou to poloabstraktní kompozice složené ze stylizovaných útržků vnějšího světa. V jeho dílech jde většinou o tajemný, fantaskní prostor, skládaný z geometrických obrazců a přírodních struktur. Celková kompozice je tvořena prolínáním několika rovin a obraz pak působí jako průhled do tajemného, snového prostoru, vtahujícího diváka do oblasti mezi nebem a zemí, do kosmických dálav lidské fantazie.
Zatímco se autor v enkaustice drží většinou stylizovaných prvků figurálních v kombinaci se symboly slunce, chrámu a jiné, ve smaltech zatím většinou hledá optimální způsob využití vynikající barevnosti a struktur. V poslední době se zabývá digitálně upravené fotografií.
Princip enkaustiky: co o ní víme?!
Přiznáme se upřímně, že jsme o pojmu ´enkaustika´ (z řečtiny) neměli vůbec dosud ponětí. Jak nám na vernisáži vysvětlil Mgr. Antonín Gavlas, míníme tím malířskou techniku, pocházející ze starověku, při níž používáme barviva třená se zvlášť připraveným voskem. Po dokončení jsme voskovou malbu spojovali horkem a vpalovali jsme ji k podkladu, takže výsledkem je malba napojená voskem, malba je enkaustována. Vosk jsme po prvním zahřátí poškodili. Protože vosk používáme jako pojivo pigmentu, můžeme enkaustiku stejně tvarovat či malovat. Další materiály vkládáme jako koláž na povrch, nebo je vrstvíme a pomocí enkaustického média přichycujeme k podkladu.
Historie enkaustiky
- Tuto techniku jsme používali u pohřebních portrétů v Egyptě kolem r. 100-300 po Kristu, při malbě ikony Blachernitissa a dalších raných ikon, stejně jako v mnoha dílech umělců dvacátého století, například Jasper Johns a Fernando Leal Audirac.
- Ve 20. století malíř Fritz Faiss (1905-1981), student Paula Klee a Vasilije Kandinského ve Výmarském Bauhausu, spolu s Dr. Hansem Schmidem, znovuobjevili techniku enkaustické malby tak zvaným "punským voskem". Faiss si přihlásil dva německé patenty související s přípravou vosku pro enkaustickou malbu. První se týkal úpravy bodu tání včelího vosku z původních 60 °C na 100 °C (ze 140 na 212 °F). Toho docílil uvařením vosku v roztoku mořské vody a sody třikrát po sobě. Výsledný, tvrdší vosk je stejný, jako vosk punský podle starověkých řeckých spisů o enkaustickém malování .
- Enkaustické umění zaznamenalo vzestup popularity od roku 1990 pomocí elektrické žehličky, varné plotýnky a vyhřívaného enkaustického pera na různé povrchy, včetně destiček, papíru a dokonce i keramiky. Žehlička umožňuje vytvářet rozličné základní umělecké vzory. Nicméně toto není omezeno pouze tvorbou abstraktních výtvorů, může být použito k vytvoření komplexní malby, jako to umožňují i jiná média jako olej a akrylové barvy.
Antonín Gavlas
- nar. 27. 4. 1953 v Novém Jičíně
- studium na Masarykově univerzitě v Brně, obor výtvarná výchova a matematika (J. Hadlač, V. Drápal, L. Ochrymčuk)
- uspořádal přes 55 samostatných výstav a zúčastnil se asi 170 výstav společných.
- účastnil se taktéž na mnoha mezinárodních výtvarných sympoziích Frýdlant nad Ostravicí
Mgr. Antonín Gavlas na Ostravsku již dobře známe. Pracuje s keramikou a věnuje se malbě, grafice, smaltu i sochařině. V současné době je již delší dobu na volné noze.
- vedoucí Výtvarné skupiny In Signum – člena UVU ČR v Praze a předseda aktivního občanského sdružení Silvie
- organizuje Mezinárodní sochařská sympozia v Plesné a zasloužil se o první sympozium Smaltu Vítkovice.
- v roce 1992 při založení nadace Silvie založil Mezinárodní bienále Vox Humana.
- podporuje humanistickou, pozitivně laděnou tvorby, vycházející se zákonitostí harmonie a estetiky
Galerie Výtoň pod Vyšehradem
(vstup ze dvora Vyšehradská 3)
V pevnosti 159/5b
241 410 Praha 2
Otevřeno: v pracovní dny od 14.00 do 19.00 hodin
www.praha-vysehrad.cz
Ing. Olga Koníčková
Foto: internet
Z historie Vyšehradského mlýna
Z pražského Podskalí zbyla jen Celnice? Omyl. Troufám si tvrdit, že jen nemnoho Pražanů ví, že kromě Podskalské celnice - zapuštěné tři metry pod úrovní ostatního terénu - zachované jako památník, upomínající na někdejší svéráznou enklávu zvanou Podskalí, není už nic, co by existenci této kdysi živé a dělné pražské části připomínalo. Přiznávám, že i já jsem k nim donedávna patřil.
Z omylu mě vyvedla výstava v Galerii Výtoň (Praha 2, Na Výtoni 2). Od 13. března až do 10. dubna 2013 tam bylo možno navštívit výstavu o historii Vyšehradského mlýna. Mimořádně záslužnou a pro širší veřejnost i značně objevnou expozici uspořádalo, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Muzeem hlavního města Prahy za finančního přispění Úřadu MČ Prahy 2, Sdružení výtvarníků Výtoň. Do jisté míry jako vedlejší produkt. Jinak totiž unikátní podzemní prostory galerie (před navezením zeminy při vzniku vltavských náplavek a sanaci starého Podskalí), ovšem přízemí zmíněného Vyšehradského mlýna, slouží plně výstavám umělců spojených se Sdružením výtvarníků Výtoň.
Bude z toho kniha
- Historická výstava o Vyšehradském mlýnu nabídla dosud nezveřejněné archiválie mapující historii domu č. p. 254/II a jeho blízkého okolí, unikátní fotografie zapůjčené z Muzea hlavního města Prahy a žánrové záběry z Podskalí po druhé světové válce, jak je tehdy nafotil fotograf Jan Šplíchal.
- Nejstarší plánky, náčrtky, dokumenty a doklady dokládající vývoj, existenci a osudy mlýna vyšehradské kapituly od 13. stol. do dnešních dnů doplňovaly (pro lepší představu) i současné aktuální fotografie.
- Jak nám bylo sděleno vedením galerie, bude shromážděný materiál, vystavený na mimořádné výstavě, vtělen do publikace, jež umožní i těm, kdo výstavu neshlédli, objevit další pozůstatek Podskalí.
Zaniklé Podskalí
Známá budova bývalé celnice Na Výtoni čp. 412, která dnes slouží jako pobočka Muzea hlavního města Prahy, tedy není jediným pozůstatkem staré rybářské vesnice Podskalí, rozkládající se kdysi od Vyšehradu až po Moráň. Na rozdíl od vedle stojícího Vyšehradského mlýna ale zůstala víceméně zachována (z větší části roubená omítnutá stavba ze 16. století, se znakem nad vchodem ze 17. století). Mlýn však byl, koncem 19. století, po odklonu ramen Botiče, zasypání mlýnského náhonu a faktickém zániku jeho funkce, novým majitelem přestavěn na obytný dům. O jeho slavné a dávné historii tak dnes už vypovídá jen to, že se dům nachází také pod okolním terénem, zejména jeho sklepy, jež byly původním přízemí někdejší dominanty.
Galerie spojuje minulost s dneškem
Galerie Výtoň je otevřena oficiálně v době provozu kanceláře, tedy v pondělí až pátek od 14 do 19 hodin. Máte-li však zájem o návštěvu mimo pracovní dobu, je možné se domluvit telefonicky, e-mailem, nebo se podívat do dvorku Vyšehradská 3 na Výtoni, Praha 2. Telefon na sdružení je 777 919 630, na jednatelku 605 306 288, e-mail pak vytonart@gmail.com. Další informace lze nalézt na webu Výtoň.cz.
Richard Koníček