Anton Podstraský 1939–2007 aneb pane fotograf, už by bylo zase co fotit, že!?
Leica Gallery Prague - Praha
10. 9. – 22. 11. 2015
Předvernisážové setkání v Leica Gallery Prague proběhlo za přítomnosti kurátorů výstavy Filipa Vanča (na foto vlevo v černém) a Aurela Hrabušického (na foto v bílém), přičemž oba kurátoři pocházejí ze Slovenska.
Akci zahájila ředitelka galerie, charizmatická Míla Dubská. Poté oba kurátoři postupně rozvíjeli např. myšlenku, jaké máme právo vstupovat do archivu fotografa, který již zemřel, který sice nebyl vězněn za své fotografie, ale byl také umístěn i na psychiatrii...vedl totiž i špatnou životosprávu…a rozvinuli jsme dlouhou diskuzi na nedoceněné dílo Antona Podstraského, nepříliš známého nám fotografa.
Vystavené fotografie nejsou retrospektivou, kurátoři vybrali jen určitý okruh z archivu Antona Podstraského. Jeho fotografie jsou komponovány vždy do čtverce, s všudypřítomnou popiskou ´Bez názvu´ a jsou nedatovány. Podstraský nám příliš známý není, mapoval především lidi z okraje společnosti, tržiště, v podobném duchu jako činil fotograf Jindřich Štreit. Fotograf svými snímky analyzoval společenský život, viděl to, co vypadalo nenápadně, využívá i text… zhlédneme příběhy chudých, kteří nezvládají život (alkohol, Romové)… Velmi zajímavé jsou Podstraského záběry především z hospod, kde se v socialistické éře lidé cítili zřejmě nejsvobodněji…(i když za www.www-kulturaok-eu.cz víme, že i v těchto místech byli udavači, ti však bohužel jsou a budou všude a vždy).
Současně jeho černobílým dokumentárním a humanistickým fotografiím takové, mnohdy pro fotografa, který chce vybočit z normálu, charakteristické prvky jako humor a absurdita nechybějí. Fotografie mají hloubku, vtipné to ale podle slov kurátorů není, i když na první pohled to vtipně vypadá.
Po sametové revoluci Podstraský získal dojem, že už není co fotografovat….
- Dnes už takové město, protože Podstraský nikdy necestoval a fotografoval jen město, především Bratislavu, už nenajdeme.
- Ale dnes je vše naopak brutálnější…a nebezpečnější i pro fotografy, kteří chtějí takové snímky si pořizovat…
Pravděpodobně žádný slovenský fotograf se tak nedotýkal samého dna lidské existence jako on. Při letmém pohledu na jeho fotografie si můžeme oddychnout, že nás tyto obrazy neúspěchu a úpadku zjevně přímo netýkají. Avšak zadíváme-li se pozorněji, zjistíme, že k nám autor promlouvá: toto jsem i já i vy, takto skutečně vypadá celá naše existence.
„Ta největší lidská spodina, odpad, má něco do sebe. V tom je to rovněž fantastické, že v té chudobě, v těch podmínkách, v tom prostředí, tam je větší šance vzniku umění.“
(A. P.)
„Výstava Antona Podstraského je první ucelenou prezentací tohoto slovenského dokumentárního fotografa v České republice. Přestože autor od 60. let minulého století uveřejňoval hojně své snímky v denním tisku, jeho tvorba zůstala až do nedávna
pro odbornou i širší veřejnost téměř neznámá. Výstavní cyklus prezentovaný v Leica Gallery Prague divákovi přiblíží odvrácenou stranu života v reálném socialismu.
Podstraského fotografie se dlouhodobě – od 2. pol. 60. let po 90. léta 20. století – objevovaly především v periodickém tisku, nejčastěji v denících a jejich přílohách, méně už v ilustrovaných žurnálech a pouze výjimečně v odborných fotografických časopisech. Snad také proto se jeho první dvě autorské výstavy uskutečnily v prostorách redakcí – v roce 1969 ve vestibulu redakce Smena a v roce 1985 v redakci Roháč. Podstraskému se přihodilo to, co i vícero fotografům, jejichž snímky zůstaly roztroušené v novinách a časopisech – přes velké množství uveřejněných záběrů zůstal jako autor málo známý a jeho fotografický profil nezřetelný.
Anton Podstraský v průběhu téměř celých 60. let publikoval filmové fotografie (byl zaměstnaný jako fotograf ve filmových studiích Slovenského filmu na bratislavské Kolibě). Svoje první snímky v oblasti živé dokumentární fotografie začal uveřejňovat až na sklonku 60. let, během krátce trvající liberalizace společenských poměrů v tehdejším Československu. Využil ještě dozvuky kulturního klimatu, které nějakou dobu přetrvávaly i po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. V následujících 2 - 3 letech publikoval nejvíce fotografií. V roce 1971 vyšel v odborném časopise o jeho tvorbě první a dodnes poslední článek. V této době si všiml jeho práce také fotografický historik a kurátor Ľudovít Hlaváč. Stručný profil Podstraského uveřejnil ve svých obsáhlých Dějinách
slovenské fotografie, které však vyšly až v roce 1989.
Podstraského pohled nám často odkrývá oponu, nahlíží za kulisy, ukazuje skrytou stránku věcí. Je to pohled z boku, zezadu, zdola, ze zadního plánu, zpoza kulis probíhajícího výjevu, někdy až z druhé strany obrazu určeného pro veřejnost. Občas se tento pohled stává až
voyerským. Podstraský si totiž nevšímá jen problematické stránky reality – v 60. letech přišla móda minisukní a fotograf byl na ni obzvlášť citlivý. Ženské nohy, často jen ve fotografickém výřezu, zvýrazněné oblečením – minisukní, šortkami, kozačkami, později legínami, pod- či nadkolenkami – ho zjevně fascinovaly. Na jedné fotografii z vysokoškolského internátu sedí ještě celkem mladý autor na zemi, v rukách fotoaparát, obklopený dvěma či třemi páry ženských noh v minisukních. V této pozici se zřejmě ocital často. A taktéž většinou z podhledu, i když ne tolik radikálního, vznikaly snímky eroticky dráždivé a současně bizarní.
Anton Podstraský sice rád fotografoval dynamiku života, ale pro dějiny fotografie jsou asi nejdůležitější jeho záznamy skleslosti, nevládnosti, osobní a společenské odevzdanosti a nehybnosti. Málokdo představil typické projevy společenské stagnace, tedy skutečný obraz reálného socialismu v závěrečné fázi jeho existence, tak jako on. Avšak fotografovy
obrazy ´pozastaveného bytí´ jsou znepokojivé i navzdory tomu, že se týkají již zaniklé historické epochy. “
(Aurel Hrabušický, úryvek z textu ´Obrazy porúch a úpadku´)
110 00 Praha 1
Školská 28
Vstupné: plné 70 Kč, snížené 40 Kč
Máme otevřeno:
pondělí – pátek: 10.00 – 21.00 hodin
sobota – neděle: 14. 00 –20.00 hodin
Pořadatel: Leica Gallery Prague
Hodnocení: 69 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková