ANDREA (básně - část 7- 8 - 9)
Jsi ještě kdesi jinde?
Zkus mi dát ještě jednou pusu.
Polibek je známka na obálce,
dříve než mi zmizíš v dálce,
s razítkem pošty dodací.
O čem sníš?
O tom, jak příjemná je změna?
Odváta hledíš někam dovnitř...
Proč nejedu s tebou...
Zkus mi dát ještě jednou pusu
a třeba se ti bude zdát ...
(odváta hledíš někam dovnitř)
... Že tam, jsem, i já.
Otoč ten snímek.
Tak, a už jsem tam i já.
Zkus mi dát ještě pusu.
polibek je známka na obálce...
Odváta hledíš někam dovnitř...
A snad je tak líp.
Jsi sebou samou,
a řeka z Tenkrát odplývá pryč.
Penízek na dně zbude ti
pro štěstí...
Pusu dám já.
Líbat se mi líbí.
Líbat líbí. Dokud to půjde.
Neskutečně jiná
Jsi jiná.
Z jiné planety.
Jsi jiná.
Nechápu.
Jsi jiná.
Pořád si tě prohlížím.
Pořád.
Nekonečně dlouho.
Všude.
Jsi
jiná.
V myšlení, v chování...
Jsi jiná.
Počkej!
Slyšíš…
Počkej ještě…
Slyšíš to?
Prosím.
Slyšíš to také.
Po špičkách prochází láska...
Zírám
Ještě se, jak tehdy, díváš,
ještě máš stejnou mimiku,
ještě máš stejně něžnou ruku,
ještě stále stejně nakláníš hlavu
a stále mě rozpalují doteky tvých rtů,
ještě stále se mi neoposlouchala tvá slova,
ještě stále umím rozpoznat, když jsi zasněná…
Já zírám…
Ještě stále, ale nevím, jak se chovat, když se díváš,
ještě pořád nevím, jak reagovat na tvou mimiku,
ještě dnes v rozpacích svírám tvoji ruku v dlani,
ještě mě okouzluje, jak nakláníš svou hlavu,
ještě stále si považuji doteky tvých rtů,
ještě pořád mě zajímají tvá slova,
ještě nevím co, když jsi zasněná.
Tak zírám…
Napsal: Richard Koníček
Foto: Václav Koníček 
Kontakt na fotografa: Wenca Nikonicek
www.facebook.com/wenca.nikonicek