Amerikánka aneb příběh dívky, která si poradí sama se sebou stejně jako s tlakem na ní vyvíjeným. Vzdoruje dospělým i samotě…
AMERIKÁNKA
Režie: Viktor Tauš
Český film
V kinech od od 26. 9. 2024
Film je skutečným příběhem desítek tisíc dětí, které
vyrůstaly v dětských domovech v komunistickém Československu.
Příběh dívky, kterou Viktor Tauš potkal v 90. letech na ulici,
v čase kdy i on sám žil jako bezdomovec.
„Byli jsme součástí první generace obětí svobody.
Lidé bez domova, byly tenkrát především tisícovky dětí,
které vyrůstaly samy, bez rodičů, v socialistických dětských domovech.“
Vracíš se na místa.
Na místa, kde jsi vyrůstala.
Třeseš se. Potíš se. Polykáš. Nemůžeš se vyhnout vzpomínkám.
Některý jsou jako pestrý obrazy. Některý jak rány pěstí.
Děcák za komunistů. Pěstouni. Pasťák. A pak samet. A svoboda, se kterou nevíš, jak naložit. Stokrát jsi padla. Ale stokrát zase vstala. Nedostali tě.
Nebyla´s na to totiž sama.
Měla jsi sebe.
A taky naději.
Naději, že jednou zdrhneš do Ameriky. Kde na tebe čeká táta…
Jak se dívat na film Amerikánka?
Jako psychologickou studii o nešťastné části mládeže, která prostě měla smůlu?
Jako nijak učesanou sondu do drsného světa skrývaného před světem, tehdy i nyní?
Jako přehlídku toho, co se skrývalo(-vá) za líbivými sociálními výlevy doopravdy?
Jako vhled do charakterů, které mění prostředí, čas, ztráty iluzí a necitlivý systém?
Jako příběh jedné z mála těch, kdo se dokázali nedat zlomit, nepodat se a dojít dál?
Jako sílu utkvělé myšlenky, která vyvádí z marasmu a nabízí světlo na konci tunelu?
Nebo „jenom“ jako u nás moc nevídaný, artový, surrealistický film s přesahem…?
Od všeho kus, dá se řídi. Alegorie, která ohromuje výtvarnými nápady, připomínajícími silně intelektuální umělecké filmy z nejlepších doby zlaté vlny nového českého filmu. Současně ale také krutý biják o nelidskosti – zde především - ve smyslu psychického týrání, necitelnosti a beznaději. Mozaika všeho, co je a být nemá. Od šikany, citové prázdnoty, alkoholismu, ztráty soudnosti a odpovědnosti, necitelnosti a dehonestace lidské duše…
Každý divák, a měl by to být každý divák, aby si uvědomil, aby se seznámil, a aby se vyvaroval zjednodušených pohledů glajchujících všechny do jednoho pytle. I zlo má své důvody. I zoufalé kroky začínají v zoufalé situaci.
Není to snadný film. Není to zábavný film, i když je co do zpracování avýtvarané stránky krásný, ale není to film pro klidné spaní ani prolenošené odpoledne. Je to film závažný a náročný. Poučný a smutný. Je to film z kategorie těžkých.
m.jpg)
Distribuce spolu produkcí to vidí následovně:
„Amerikánka. Příběh o holce, která přestala utíkat.
Režisér a producent Viktor Tauš přichází s filmovým zážitkem roku. Amerikánka vypráví svůj příběh netradičním stylizovaným jazykem, který připomíná surrealistický gejzír plný barev, života a snů. Byť ve filmu není jediná realistická scéna, intenzivní pocit reality mysl diváka ani na chvíli neopustí. Nic není skutečné, a přesto je úplně všechno, co na plátně uvidíte, skutečné. Příběh. Postavy. Jizvy. Všechno je autentické. Děti zde hrají opravdové postavy opuštěných dětí, a jelikož jsou samy převážně z dětských domovů, sytí příběhy svých postav vlastními osudy.
Viktor Tauš příběh Amerikánky nejprve inscenoval v divadle Jatka 78, kde ji vidělo přes 100.000 diváků. Epická filmová adaptace bude nyní od 26. září 2024 už i v kinech.“
Jak to vidí představitelka už dospělé hrdiny - Emy?
Amerikánku ve filmu totiž ztvárňují tři vzhledem ok obsáhlému časovému úseku zachycujícímu osduy a vývoj hrdinyk Ey do dětství, přes dopívání až po dospělost. Jsou to herečky – Klára Kitto, Julie Šoucová a Pavla Beretová, kterým bylo v době natáčení věkem postavě odpovídajících 9, 17 a 38 let.
K filmu se – za všechny tři - vyjádřila představitelka dopsělé Emy, Pavla Beretová.
„Pro mne to bylo tři a půl roku společného života. Divokého, bláznivého, objevného,
někdy strašně těžkého a nekonečně krásného. Nikdy nepřestanu být vděč̌ná, že jsem tuhle cestu mohla jít. Byla plná zázraků…,“ sdělila na konci natáčení herečka Pavla Beretová.
A pochvaluje si i neběžnou stylizaci filmu.
„Já mám stylizaci ráda. Mám pocit, že se více dotýká reality než realismus. Ten ve výsledku jen napodobuje, ale stylizace se může více dotknout autentických emocí a pocitů, protože je vypráví skrze symbol a ten nejde napodobit, jen naplnit a žít,“ vysvětlila Pavla Beretová.
Synopse naznačí, ale teprve až film to ukáže naplno
„Co uděláte, když proti vám stojí celý svět a vy jste ještě dítě? Ema Černá, hrdinka příběhu inspirovaného skutečnými osudy, nakonec dokáže najít v sobě sílu a vůli k přežití. Nejpodstatnější je totiž víra v sebe sama. Jste-li ale doopravdy sama, musíte si v sobě vytvořit někoho druhého, s kým můžete mluvit, hádat se a doufat. Není to lehké. Když vás zradí vlastní máma, pak potřebujete věřit i tomu, že někde daleko čeká někdo, komu na vás záleží. A i když je to třeba až v Americe, je to pro vás světlo, které vám pomůže projít i těmi nejtemnějšími okamžiky. Ema Černá na své cestě zdolá útrapy dětského domova, pěstounské péče i ´pasťáku´.
Rok 1989 přináší svobodu Československu, ale i jí samotné. Je jí 18 a může konečně začít dělat, co by chtěla. Jenže stigma, které si nese v sobě, ovlivňuje její život dál. Iluze otce v Americe mizí, její druhé já ztrácí hlas a Ema se musí naučit vyrovnávat i s vlastními chybami. Musí dokázat přijmout, že svět okolo ní není vstřícný ani chápavý. Musí přijmout svůj osud a transformovat iluzi snové Ameriky sama do sebe. A teprve tehdy, až po mnoha letech, se dokáže smířit s vlastní vyděleností a najít ve svém nitru klid a odpuštění. A dokáže ho i předat dál.“
Viktor Tauš, režisér, producent o svém filmu Amerikánka
· Příběhu Amerikánky se učím porozumět už 25 let. S řestávkami na kafe a cigarety.
· Amerikánka je náš Oliver Twist, Mauglí, Mathilda… Je to dětská hrdinka pro dospělého diváka. Holka, která díky víře v to, že na ni někde daleko – třeba v Americe – čeká tatínek, který ji má rád, překonává vše, co před ni osud staví.
· Amerikánka znamená mít naději.
· Mám 18 zcela odlišných verzí scénáře psaných s ještě větším počtem autorů.
· Jedna z těch verzí dokonce vyhrála cenu Krzystofa Kieslowského – doposud jedinou, která byla udělena českým autorům, ale já ji vyhodil. Ne tu cenu, ale scénář, protože se mi nedařilo a nedařilo a nedařilo a nedařilo najít klíč, o čem a jak její příběh vyprávět.
· K vyprávění některých příběhů je třeba sám dospět.
· Poprvé jsem Amerikánku představil divákům v divadle. A zase… Inscenoval jsem ji ve 13 verzích, abych se s každou z nich o Amerikánce dozvěděl něco nového. A každou jsem si sám zaplatil, protože příběh téhle holky z děcáku investorům nepřipadal divácky atraktivní. Dodnes ji tam vidělo 110 000 diváků.
· V září loňského roku byl uveden na pražské scéně Jatka 78 celovečerní „živý trailer“ s názvem Snowflakes, který můžeme na Jatkách vidět i nyní.
· Diváci v něm mohou vidět a vyslechnout opravdové příběhy dětí z dětských domovů, které zároveň hrají hlavní role ve filmu.
· Primárně jsem tím chtěl dát dětem možnost vyprávět jejich vlastní příběhy, neb ony pomohly mně vyprávět příběh Amerikánky. A chtěl jsem dát budoucím divákům filmu možnost zažít na vlastní kůži energii kruhu dětských interpretů, na kterých je film postaven. Film tak pro ně bude intenzivnějším a osobnějším zážitkem. Protože stejně jako kdysi dávno já poznal Amerikánku, budou diváci znát děti, jež jim příběh vypráví. Zažít tuhle jedinečnou energii je na platformě tradiční upoutávky nemožné. Ale vidět tyhle děti naživo je tím nejlepším trailerem, jaký si pro filmovou Amerikánku dokážu představit.
· Amerikánka je vyprávěna svébytným jazykem, který není recyklátem jiných filmů.
· Způsob formulace emocí je zde ve vizuálním smyslu kulminací naší spolupráce s Janem Kadlecem, vychází vždy z příběhu, našich naturelů a je živen odvahou dětí, které ve filmu hrají.
· Smyslem vizuality je zprostředkovat divákovi emoce hlavní hrdinky a smysl jejího příběhu.
· Obraz je formulací emoce.
· Je to film pro všechny, kteří se někdy cítili být jiní než většina. Nikdy nebylo tak snadné cítit se křehký, osamělý, nebo dokonce zbytečný, jako je tomu dnes. Amerikánka tyhle pocity v nás zosobňuje a nabízí k nim autentický postoj.
· Je to film věnovaný všem, kteří se – stejně jako Amerikánka – dokázali postavit na vlastní nohy.
A ještě slovo dětské představitelky Amerikánky – Kláty Kitto
Amerikánka je pro mne síla, naděje a lidi, které jsem díky filmu potkala. Síla a naděje pomáhají Amerikánce překonat všechny ty těžké věci, co v životě měla. Lidi z Amerikánky jsou moje druhá rodina.
Nad rolí jsem ani nepřemýšlela, protože mi bylo 9 a nikde jsem předtím nehrála. Zaujalo mě, jak moc je Amerikánka netradiční film. Je to síla, hodně emocí najednou. Smutek, radost, odvaha, strach, a hlavně naděje.
Ještě před natáčením jsme měli workshopy s Pavlou Beretovou a Lucií Žáčkovou. Na workshopech jsme se seznamovali a dělali různá cvičení, která nám s hraním
pomáhala. Na natáčení se mnou potom byla buď Pavla, nebo Lucka. Ty tam pro mě byly a pomáhaly mi.
Viktor je skvělý režisér a parťák. Vždycky jsem se na natáčení těšila, a to nejen na něj, ale na všechny.
Natáčení s dětmi jsem si moc užila. Děti z Amerikánky jsou úžasný. Byla to pro mě zábava, ale úplně lehké to nebylo. Získala jsem zde nejlepší zážitky a kamarády.
Na Amerikánku určitě půjdu do kina několikrát – na premiéru, s kamarády, s rodinou… Nejzajímavější na filmu je to, že tam hrají skutečné děti z dětských domovů.
Text připravil: Richard Koníček
Ilustrační foto poskytla: AQS, a.s./Bioscop, Jana Šafářová, Marketing Director & PR
AMERIKÁNKA
Režie: Viktor Tauš
Český film
V kinech od od 26. 9. 2024
Distribuce: Bioscop
ŽÁNR: drama / fantasy
STOPÁŽ: 110 minut
PŘÍSTUPNOST: nevhodný do 12 let
PRODUCENT: Heaven’s Gate
SCÉNÁŘ: David Jařab
PRODUCTIONDESIGN: Jan Kadlec
KAMERA: Martin Douba
STŘIH: Alois Fišárek, Krzysztof Komander
HUDBA: Jan Prokeš
HRAJÍ: Pavla Beretová, Julie Šoucová, Klára Kitto, Lucie Žáčková, Klára Melíšková, Tomas Sean Pšenička, Magdaléna Borová, Vladimír Javorský, Zuzana Mauréry, Zuzana Kronerová, Nikola Trojánková, Bára Holzknechtová, Karla Bábková, Klára Bystroňová, Václav Neužil ml., David Novotný a 350 dětí
Trailer:
https://www.youtube.com/watch?v=ICCBEiTGWP4
Ameriánka jde do světa!!!
Amerikánka byla vybrána na estonský Tallinn Black Nights Film Festival!
Mezinárodní premiéru bude mít Amerikánka v hlavní soutěži
28. ročníku PÖFF,
koná od 8. do 24. listopadu
v Estonském hlavním městě, v Talinu.
„Mezinárodní premiéra Amerikánky v hlavní soutěži Tallinn Black Nights Film Festival
je pro nás nekonečnou radostí!
Jde o významný festival s velkým filmovým trhem.
A Amerikánka chce do světa právě tudy.
Možná i proto, že v Tallinnu je v době festivalu po většinu dne temná noc.
To podtrhuje i barva slavnostních koberců, které zde nejsou červené, ale černé.
Těším se, až je rozzáří děti, které v Amerikánce hrají.
Budeme tam totiž s Amerikánkou všichni.“
režisér a producent Viktor Tauš.
O festivalu Tallinn Black Nights Film Festival
Tallinn Black Nights Film Festival byl založen v estonské metropoli v roce 1997 a za svou relativně krátkou existenci se stal jednou z nejvýznamnějších filmových událostí v pobaltském regionu a celosvětově se zařadil se mezi festivaly kategorie A.
Bude už čtvrtá cena?
Film, který je u nás v kinech od 26. září 2024. Získal na Dětském filmovém a televizním festivalu Oty Hofmana v Ostrově ceny:
· za nejlepší dívčí herecký výkon pro Kláru Kitto,
· zvláštní cenu odborné poroty pro hraný film za dílo s největším morálním akcentem
· a cenu od dospělé poroty – Čestné uznání pro režiséra Viktora Tauše
Tak držme Amerikánce palce, zaslouží si to…
Text Bioscop, pro potřeby webu upravil Richard Koníček
Aktualizovaná verze plakátu pro estonský festival: Bioscop
