Alexander Tinei: Kořeny/Roots aneb když komunita a rodina přestaly být spolehlivými jednotkami či kořeny si stále hledat musíme
DSC Gallery - Praha
29. 10. - 29. 11. 2019
Vernisáž první samostatné (prodejní) výstavy Kořeny/Roots ', jež je přehlídkou desítky děl (olejů na plátně, olejových koláží) Alexandra Tineie, moldavského umělce, žijícího a tvořícího v Budapešti, se konala v DSC Gallery.
Výchozím bodem jeho děl je povětšinou fotografický materiál nalezený v médiích. Poté umístí své postavy do nového kontextu. Jejich těla jsou zobrazována jedinečným způsobem, a to soustavou žilních, barevných, stigmatických znaků. Detaily, malované téměř s anatomickou přesností, jsou kontrastovány s často hrubě vyrobenými abstraktními povrchy.
„Není to poprvé, co se Alexander Tinei představil v DSC Gallery. V roce 2018 prezentoval svou tvorbu na skupinové výstavě SKIN společně s umělci Josefem Bolfem a Martinem Gerbocem. Nyní jeho tvorbu představuje rozsáhlá autorská výstava nejnovějších děl, které jsou propojeny jedním tématem, a to kořeny.
Slovo ´kořeny´ okamžitě vyvolává množství různých scénářů. Toto označení používáme například pro popisování komplexních soustav spletitých kořenů, které prorůstají dovnitř a ven ze země, aby zajistily obživu rostlinám a stromům. Vedle toho můžeme odkazovat na zdroj myšlenky, který definuje, odkud pramení konkrétní problém, ať už je rodinného, etnického nebo kulturního původu. A další podstatnou asociací je provázanost orgánů v těle člověka, což lze připodobnit k mechanismu nervové soustavy.
Problém vykořenění je v případě umělce Alexandera Tineie také zajímavé a opodstatněné téma. Minimálně je to jedním z důvodů, proč se na řadě jeho obrazů objevují záhadné a éterické postavy s tajemnými modrými čarami.
V minulosti tyto modré čáry sloužily k formálnímu spojování Tineiho předmětů. Ačkoli zpočátku připomínaly tetování, nebo dokonce ´kmenové´ znaky, jsou zamýšleny jako indikátory emocí: jako fyzické symboly bolesti a dislokace, které pociťuje tolik mladých lidí v současné společnosti, v níž komunita a rodina přestaly být spolehlivými jednotkami. Místo toho se jedinec stává zlomenou individualitou, což v důsledku často podporuje pocit fragmentace a dislokace.
Alexander Tinei to sám zažil. Vyrostl v Moldavsku - bývalém satelitním sovětském státě, který sousedí s Rumunskem a Ukrajinou. Mluvil rusky, na rozdíl od moldavského (romsko-nianského dialektu) a absolvoval dvouletou státní službu v sovětské armádě. Pomocí vlastní rodinné historie odráží Tinei strukturu několika rodin ve východní Evropě, které se ocitly ve stejné situaci během turbulentního období 80. let 20. století.
Jeho rodiče se odloučili.
Matka
uprchla do svatyně na Sibiř
- místo,
které by mnozí vnímali jako region,
ze kterého by člověk raději utekl,
a to zejména během těch drsných let.
V určitém okamžiku Alexander Tinei prožil krizi identity.
Vyrostl jako ruský mluvčí,
znal a poslouchal ruské pohádky,
učil se o ruských literárních hrdinech a uměleckých velikánech.
I přesto však pocházel z Moldavska - ze země,
která byla kdysi označována jako ´zahrádka´ Evropy a považováno za zemi,
kterou proslavilo vynikající lokální víno.
Alexander Tinei hledá novou identitu,
kterou našel ve své křesťanské víře a uměleckém vzoru,
kterým se pro něj stal Andy Warhol.
Poté, co se přestěhoval do Budapešti,
navštívil jeho výstavu a stal se pro něj natolik inspirativním,
že ovlivnil jeho dosavadní způsob malby.
Když se Alexander Tinei
přestěhoval do Budapešti
a
začal se dozvídat více o nedávné historii umění a o tom současném,
rozšířil se jeho vlastní ´kořenový systém´: jeho znalosti i horizont se rozšířily.
Tineiho poslední práce odrážejí tuto cestu. Objevil v sobě novou svobodu, jak přetlumočit sdělení a sledovat vlastní instinkty. Při pohledu na umělce jako jsou RB Kitaj, Eduard Munch, Albert Oehlen a Kiki Smith, se Tineiho postoj k malbě a k vymalování prostoru stal hravějším a více o vykreslování situace tak, jak si ji představuje - spíše, než aby byl svázán akademickými konstrukcemi 19. století, které podle jeho přísné tradiční umělecké školy v Kišiněvě považoval za stěžejní při tvorbě svých raných děl.
Tato nově objevená hravost se u Tineie rozšířila především ve výběru materiálů. Díky použití izolační pásky vyváří sítě ´kořenů´, které prostupují postavy a koncipují celé kompozice. Postupně se stala Tineiho praxe tvůrčím procesem.
Alexander Tinei najednou pracuje s momentem překvapení, což vyvolává mechanismus opakování, stejně jako u vytváření obrazu nebo mapování prostoru. Podobně jako Oehlen a další umělci ze skupiny ´Neue Wilde´ je i Alexander Tinei uchvácen fascinací vrozené svobody při kreativní činnosti.
Nové obrazy však nejsou čistě reaktivní. U těchto děl je měřená kvalita. Ano, existuje vzrušení z náhodného charakteru při tvůrčím procesu, jak se určité věci vyvíjejí nebo zanikají. Ovšem sama koláž přináší neotřelou texturu a sochařské prvky. Díla jsou spíše interaktivní než reaktivní a odrážejí složité sítě kontaktů a vztahů, které jsme si pro sebe vytvořili v našem novém globálním způsobu života - to je stěžejní sdělení, které Alexander Tinei přináší.
Naše kořenové systémy již nejsou spojeny s jedním stromem,
ale přesahují naše původní domovy nebo dokonce národy.
Už nejsou ani omezeny lidskou zkušeností, protože naše životy jsou stále více ovlivňovány rostoucí závislostí na virtuálním světě a umělou inteligencí. Stejně jako paměťová mapa rychle rostoucího mozku, jsou naše kořeny stále složitější.
Tineiho malby ukazují na přímé i emocionálně evokativní úrovni, i když tyto nové kořeny potřebujeme pro živobytí, jak je nyní pro naše životy nepředvídatelné, že se s tím budeme muset naučit bojovat. Může to být občas zneklidňující. Stejně jako se Alexander Tinei naučil počítat s určitou náhodností a vývojem ve své práci, musíme také my přijmout, že změna a šance budou našimi budoucími společníky.“ (Jane Neal)
Kurátorka: Jane Neal/Velká Británie
Za výstavou stojí britská kurátorka Jane Neal, která se řadí mezi nejdůležitější nezávislé kurátory, kteří pracují v oblasti současné malby světového kontextu. Byla první mezinárodní kurátorkou, která našla, propagovala a pracovala s výraznými umělci, jako je také Alexander Tinei, kteří jsou nyní vedoucími osobnostmi uměleckého světa. Na české scéně se objevila jako kurátorka výstavy 'Soumrak' v Galerii Rudolfinum v roce 2013.
Alexander Tinei (* 1967 v Căuşeni v Moldavsku)
- vzdělání
- 1988 - 1991: Chisinau Repin State College of Fine Arts, Moldávie
- již 10 let žije a pracuje v Budapešti v Maďarsku
samostatné výstavy
2013: Proč neřekneš ještě jednou ahoj? Erika Deak Gallery, Budapešť
2012: Nová světla (s Attila Szücs), Galerie Hussenot, Paříž
2010: VOLTANY, Ana Cristea Gallery a Voges Gallery, New York
Vše o mně, Ana Cristea Gallery, New York
2009: Sbírám všechny mé slzy, Erika Deak Gallery, Budapešť
2007: Now Distraction, Erika Deak Gallery, Budapešť
2006: Kde jsi byl? Erika Deak Galllery, Budapešť
2005: Ztraceni v lese, Kultur Kontakt, Galerie Art Point, Vídeň
110 00 Praha 1
Dlouhá 5
Vstup: volný
Hodnocení: 79 %
Ing. Olga Koníčková (tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková