Aleš Růžička: Prach jsi aneb ´Co je po květině? Smrt, když květina zvadne. Zatímco od kořene ke květině je…celý život´ (George Braque)
Emauzské opatství – výstavní sál - Praha
4. 7. – 24. 7. 2014
Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeronýma v Emauzích nás pozvalo na vernisáž výstavy maleb Aleše Růžičky, malíře suverénního gesta. Něžně se umívající na každého z nás kurátorka výstavy Lucie Šiklová za velkého zájmu návštěvníků pronesla úvodní slovo, které se neslo v básnickém a náboženském duchu - ´Prach jsi …. ´. Museli jsme se zamyslet nad tím, jak je vše živé podřízeno pomíjivosti… nevyjímaje nás…a bylo nám trošku smutno. Naštěstí ale houf neustále pobíhajících nevinných dětí , zcela živých a nikým nerušitelných ve svých hrách, nic netušících, jaký život jim bude dopřán, nás naštěstí nad těmito trudnými myšlenkami truchlit vůbec nenechaly…
„Jeho současnou tvorbu přirozeně ovládá zátiší.: Vanitas. Květinové kompozice vyrůstají na tématech, jak je přináší a odnáší život – tátovy pracovní stoly, máminy balkony, svatba, synkovy bábovky, další dítě, starost, radost…písek a prach. Pamatuješ? Nazdobit sedmikráskou…pírko se chvěje…schne to…rozmetat a znovu. Prach jsme…“ Lucie Šiklová
Aleš Růžička
- (* 31. 8.1977, Bechyně) je malíř
- ve svých expresionistických malbách kromě gesta samotného nám předává jisté symbolické sdělení
- jeho malba je mimořádně senzuální, zprostředkovává psychické stavy a téměř fyziologické vjemy zobrazované skutečnosti
- 2006: měl Růžička vleklé zdravotní problémy, absolvoval řadu nepříjemných vyšetření, nemohl téměř malovat
- 1991 – 1995: Střední průmyslová škola keramická v Bechyni
- 1995 – 2002: AVU v Praze
- ateliér krajinomalby Františka Hodonského
- ateliér malby Antonína Střížka
- ateliér malby Michaela Rittsteina (v závěrečném ročníku)
- A. R. při malování svých obrazů se sice fyzicky vyčerpá, ale současně si obnovuje své síly
- na svém hlavním tématu květin nám předává poselství spjaté s věčností. Nic není věčné, ani krásná květina, krása nejen u žen, ale i zde, v říši rostlinstva je pomíjivá, krása, jež uvadá, krása, jež schne a krása, jež znovu vzchází ve svých nových výhoncích, či semenech…tj. koloběh života , uvadání, smrti, a znovu vzkříšení k životu… z prachu zvedajícící se…
„Malířské dílo Aleše Růžičky je třeba chápat jako fascinující pokus o návrat k tradičnímu předmětnému obrazu.
Bylo by však chybou vnímat jeho obrazy květiny či květinových zátiší
jako snahu kopírovat viditelný svět: jsou spíše vzpomínkou na květinu,
„záznamem paměti.“
František Mikš, 2009
P. S. Nebude od věci povšimnout si výstavy v Anežském areálu/Praha (vstup zdarma), jež se zabývá rovněž pomíjivostí života, jež se nazývá: ´Dům, který se nepřetržitě pohybuje v kruhu´.
Nomen- omen. Jméno – osud.
Růžička , Růža, Růža Bolestný. Rosa Dolorosus.
(zdroj Katalog / Rosa Dolorosus, Aleš Růžička – obrazy, Lucie Šiklová)
Kurátorka: Lucie Šiklová
Výstavní síň Emauzského opatství
Praha 2
Vyšehradská 49/320
Máme otevřeno:
pondělí – pátek: 11.00 – 18.00 hodin
sobota. 11.00 – 14.00 hodin
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková
Foto: autorka