Akvarel mezi Prahou a Vídní aneb výtvarná technika, ale i možnost průniku do umění doby
Akvarel mezi Prahou a Vídní
22. 9. 2023 – 7. 1. 2024
Veletržní palác
Národní Galerie Praha
„Prostřednictvím fenoménu akvarelové malby výstava odhaluje, že
umění 19. století bylo mnohem dynamičtějším vizuálním světem,
než jak si ho dnes běžný divák představuje.“
autor výstavy, Petr Šámal
„Na akvarelech můžeme obdivovat nejen virtuózní ovládnutí detailu, ale překvapivě také uvolněné pojetí akvarelových skic blížící se modernímu umění.“
kurátorka výstavy, PhDr. Petra Kolářová, Ph. D.
Také jste ještě začínali ve škole s vodovkami?
Nejprve si uvědomme, co to je akvarel. Tak především je to prastará technika, jak je doloženo, používaná již ve starém Egyptě. Ano, faraony a jiné velevýznamné osobnosti tam umělci s úctou zpodobňovali na papyrové svitky. A k tomu jim soužila právě technika dnes nazývaná jako akvarel. Tedy technika malby, kterou jsme vlastně my starší prošli už ve školních škamnách při hodinách kreslení a naší neumělé tvorbě – vodovkami. Přesněji vodovými barvami. Nebyly to samozřejmě hned opravdové akvarely, ale princip tvorby byl v podstatě srovnatelný.
Akvarel je totiž technika, při které se používá barva rozpustná ve vodě (vodová barva). Není nikde a nikým dáno, na jaké medium se má barva při tvorbě nanášet, takže se s touto technikou maluje v podstatě na jakékoliv povrchy. Nejběžnější je sice malba na papír, ale jde to klidně i na plátno, na dřevo, na látku, na kůži, dokonce i na plast a samozřejmě – tradičně – je-li po ruce, tak i na ten papyrus. Specifikou akvarelu a vlastně také jistou svébytnou výtvarnou možností je fakt, že vodová barva není nikdy stoprocentně krycí, takže podklad zpravidla více či méně prosvítá. Což lze vhodně podřídit i tvůrčímu záměru a může se to stát dokonce předností vzniklého akvarelu.
Devatenácté století, zlatá éra akvarelu
Na tiskové konferenci v prostorách NGP, a to v předsálí výstavy nazvané Akvarel mezi Prahou a Vídní, konané v 1. patře Veletržního paláce, jsme se zájmem vyslechli především úvodní slovo autora této výstavy, Petra Šámala. Svůj vstup zahájil větou, shrnující smysl nové výstavy, kterou jsme si také dovolili použít v podtitulu tohoto článku. Zněla:
„Výstava Akvarel je nejen výtvarná technika, ale také příležitost proniknout do umění doby.“
Následně pak tuto myšlenku specifikoval tím, že 19. století bylo zlatou érou akvarelu. Důvodem byly společenské změny zahrnující oblasti techniky, nových technologií, nových profesí, nových objevů, nespočet změn ve stylu a způsobu života. A to vše působilo na tvůrce, na malíře, kteří zachycovali všechny nové podněty, se kterými se téměř denně setkávali a seznamovali. Ve svých důsledcích to vedlo k preferenci akvarelu. Ale s vývojem doby akvarel prostupoval i do dalších oblastí. Fotografové například využívali akvarelu jako skic pro své fotky a malíři fotek pro své obrazy.
Výstava se ale věnuje i dalšímu specifickému aspektu doby, který v sobě nesou právě akvarely z 19. století. Tím aspektem je srovnání tvorby vídeňských, či přímo rakouských malířů, s malíři pražskými, či přímo českými. A nešlo o žádnou konkurenci, soupeření, šlo vzájemnou inspiraci. Rakouští umělci zobrazovali česká témata, stejně jako čeští umělci rakouská. I když se obě větve akvarelové tvorby ubíraly samozřejmě i po své vlastní cestě.
Spojnicí obou stylů a větví téže akvarelové malby, byl důraz na detail a volný projev. Ten se projevoval asi nejsvébytněji právě ve skicách, kdy mnohé z nich už předbíhají dobu směrem k abstrakci. Dalším pojítkem pak jednoznačně byla krása a přirozená radost.
Komentovaná prohlídka
Pak jsme se v doprovodu Petra Šámala odebrali do prostor věnovaných výstavě Akvarel mezi Prahou a Vídní. Uspořádání výstavy přímo didakticky, ale nikoli únavně či zahlcujícím způsobem, nabízí srovnání, porovnání, posouzení, sdílení obdivu, jak kdo, jak u koho. Ideální by bylo, kdyby každý návštěvník mohl absolvovat prohlídku výstavy za doprovodu Petra Šámala, nebo kurátorky výstavy Petry Kolářové. Oba o tématu vědí neskutečně mnoho a dovedou to podat tak, že laik se poučí a odborník si doplní mezery ve znalostech tématiky. Proto lze jen doporučit, naplánování návštěvy výstavy tak, aby se spojila s komentovanou prohlídkou, jak je chystá NGP. Vyplatí se to rozhodně. Zážitek z přehlídky pozoruhodných obrazů je umocněn o nenásilné vzdělávací penzum.
Autoři výstavy samozřejmě mysleli i na ty návštěvníky, kteří si chtějí výstavu prohlédnout samostatně, v klidu a vychutnat si obrazy po svém. Pro ně je na panelech připraveno v kostce vše podstatné a zajímavé pro každý oddíl výstavy. Oddílů je celá řada. Jsou tematicky rozděleny a vždy jdou ruku v ruce vedle sebe díla rakouských umělců a českých.
Dodejme, že vystavená díla nepocházejí pouze z depozitáře NGP, ale jsou obohacena o celou řadu výjimečných zápůjček a to dokonce až ze slovutné galerie Albertina.
K výstavě také vyšel obsáhlý a fundovaný katalog.
Závěrem si ještě dovolíme citovat kurátorskou zprávu
Autor výstavy, Petr Šámal, a její kurátorka, Petra Kolářová, připravili k výstavě následující autorský text:
„Ve velkorysém rozsahu a zcela novém kontextu, navíc dosud málo známá díla, představuje nová výstava Akvarel mezi Prahou a Vídní. Práce českých a rakouských mistrů nabízejí nevšední estetický, až poetický zážitek. Ale také zajímavý dialog v rámci středoevropského prostoru 19. století a hlubší poznání akvarelu, klíčového výtvarného média své doby.
Výtvarnou techniku založenou na práci s vodou ředitelnými barvami charakterizují na jedné straně lehkost, barevnost a světelnost, na druhé straně suverenita a virtuozita.
Největšího rozkvětu dosáhl akvarel právě v prezentovaném 19. století, kdy se uplatnil v zobrazení vedut a krajin, v drobném portrétu i v pohledech do interiérů. Jednalo se o techniku neobyčejně univerzální, kterou používali všichni výtvarní umělci.
Akvarel se také významně podílel na interakci mezi jednotlivými médii, která se vzájemně ovlivňovala a doplňovala – grafikou, malbou, architekturou i fotografií.
Akvarel mezi Prahou a Vídní mapuje rozvoj techniky a jejích projevů v obou městech a v českých zemích. Vídeň byla centrem jak mocnářství, tak akvarelu.
Výstava zachycuje, že mezi oběma středoevropskými metropolemi tehdy docházelo k čilé umělecké výměně.
Díla rakouských akvarelistů Franze a Rudolfa Altových, Thomase Endera či Josefa Kriehubera jsou představena spolu s pracemi českých malířů Vincence Morstadta, Bedřicha Havránka, Jana Novopackého a Antonína Mánesa.
Stranou nezůstaly ani ženy umělkyně – Louisa Berková nebo Amálie Mánesová, pro něž se stal akvarel hlavním vyjadřovacím prostředkem.
Vystavené práce pocházejí převážně ze sbírek NGP, doplňují je zápůjčky z vídeňské Albertiny a dalších muzeí, galerií a soukromých sbírek.
Projekt poutavým a přitom zcela srozumitelným způsobem přibližuje umění 19. století a seznamuje diváky s tématem, které dosud nebylo jako celek prezentováno. Dokládá, že obliba akvarelu trvala po celé 19. století, kdy se tato technika uplatnila v kompletní škále výrazového projevu.
Pro dobu trvání výstavy (do 7. 1. 2024) připravila NGP sérii přednášek historiků umění. Budou zaměřeny na ženy - umělkyně, šlechtické diletanty, na vztah fotografie k akvarelu či na motiv mraků ve vizuálním umění.
Technice akvarelu v praxi se věnuje výtvarný kurz s umělcem Ondřejem Malečkem.
Vše doplňuje obsáhlý obrazový katalog v české a anglické jazykové verzi.“
Text: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
Akvarel mezi Prahou a Vídní
22. 9. 2023 – 7. 1. 2024
Veletržní palác
Úterý - neděle: 10:00‑18:00
Národní Galerie Praha
Komentované prohlídky, Speciální akce
Akvarel mezi Prahou a Vídní
Typ programu: Mluvíme o umění
Nejbližší akce: 26. 9. 2023
14.45 (90 min.)
Komentovaná prohlídka výstavy s a s tlumočnicí do českého znakového jazyka
Naďou Hynkovou Dingovou
Cena: zdarma k platné vstupence a 50 Kč členové Klubu přátel NGP / 90 min / místo setkání pokladna Veletržní palác / rezervace na vzdelavani@ngprague.cz
Více k tématu:
