01.09.2017 15:00

NG/Veletržní palác - Praha 7

17. 3. 2017 - 7. 1. 2018

 

V přízemí Veletržního paláce, v místě, kde byla dříve umístěna Muchova Epopej, je nyní od jara 2017 ke zhlédnutí monumentální netradiční instalace, kterou připravil čínský umělec  Aj Wej-wej (* 1957) v reakci na současnou humanitární katastrofu.

 

„Není žádná uprchlická krize, jen krize lidstva... Při současném přístupu k uprchlíkům ztrácíme své základní hodnoty.“

 

Jeho slova nacházejí odezvu v intelektuálním a etickém odkazu nejvýznamnějších myslitelů naší doby. Jsou působivým dokladem naší společné zkušenosti se životem ve světě vykořeněnosti, kde už nejsme ´doma´. Umění považuje za prostředek k pochopení naší komplexní situace, podnět k reakci a možnou útěchu.

 

„V této nejisté době potřebujeme více tolerance, soucitu a důvěry v sebe navzájem, protože jsme na tom všichni stejně. Jinak se lidstvo dostane do ještě hlubší krize,“

pokračuje Aj Wej-wej.

 

Poté, co Národní galerie v Praze představila v roce 2016 slavnou instalaci Zvěrokruh, přichází nyní s projektem Zákon cesty, jenž je první výstavou tohoto slavného čínského současného umělce v České republice i v celé střední a východní Evropě.

 

Aj Wej-wej, jenž byl sám v minulosti uprchlíkem, se ve svém díle v posledních dvou letech zaměřuje téměř výhradně na obhajobu lidských práv migrantů. Dokumentuje také jejich tragické osudy v době stupňující se bezprecedentní humanitární krize, kterou zapříčinil příliv uprchlíků ze Sýrie a dalších států a bývá popisována jako ´jatka, totální zhroucení lidstva, vrchol hrůzy´.

 

Aj Wej-wej navštívil řecký ostrov Lesbos nebo hranici mezi Řeckem a Makedonií a rozpracoval zde řadu projektů věnovaných současné globální odysey, o níž také natočil dokumentární film Lidský proud, který bude představen v roce 2017. Jakožto zdrcující dokument nedobrovolného přesídlování představuje film „osobní cestu, pokus o pochopení stavu lidstva v dnešní době.“

 

 

Výstava Zákon cesty je mnohovrstevným, epickým ztělesněním stavu lidstva: vyjádření empatie a morálního znepokojení umělce tváří v tvář neutuchající, nekontrolované destrukci a krveprolití. Odehrává se v budově, jež má silný historický náboj – bývalý veletržní palác z roku 1928 sloužil v letech 1939–1941 jako shromaždiště Židů před jejich deportací do koncentračního tábora v Terezíně. Funguje jako podobenství vztahující se přesně k tomuto místu, jako svého druhu (veřejné) prohlášení, a je nadáno transgresivní schopností vyvolat prožitek katarze, přičemž zároveň ztělesňuje selhání, paradox a rezignaci.

 

Jako Archa Noemova se vetchý obří gumový člun stává moderním plavidlem nuceného exodu, bezmocně se vznášejícím v nezměrné strži oceánu Velké dvorany, jež je sama o sobě galerijním prostorem připomínajícím spíše post-industriální katedrálu. Na cestě neznámem k nekonečnu veze přelidněný vor „předvoj jejich lidí“, jak Hannah Arendtová  ve svém vlivném textu My uprchlíci nazvala roku 1943 nelegální přistěhovalce bez státní příslušnosti:

 

302 lidské postavy se tísní v prostoru svého dočasného útočiště

na cestě „do dáli nikdy předtím neprojetým prostorem“,

na útěku před násilím a nebezpečím.

 

Radikálním gestem spočívajícím v rekonstrukci zoufalého činu, jež ztělesňuje anti-ornamentálnost lidstva v úpadku, vzdává Aj Wej-wej mocný hold těm, které zastihla současná humanitární katastrofa, stejně jako věčné touze člověka po domově a smyslu pro přináležitost. Zákon cesty je důraznou výzvou k činu, stejně jako obžalobou ignorance a slepoty politických a občanských aparátů.

 

 

Název výstavy odkazuje k pojetí Kafkova „zákona cesty (das Gesetz der Fahrt)“ Walterem Benjaminem jakožto „cesty plné neočekávaných zvratů a narušení, jež rozptylují náhodná spojení mezi východisky a cíli, přáními a jejich naplněním, ohlášením sdělení a jejich přijetím“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Výstavu v 1. patře doplňuje výběr Aj Wej-wejových starších děl a instalací, k nimž patří subversivní portrét aktů vyvlastnění a vysídlení nazvaný Laundromat (2016), jehož tématem je také uprchlická krize.

 

Dílo S květinami (2013–2015) představuje Aj Wej-wejův osobitý pokus o autoportrét z doby, kdy byl držen v domácím vězení.

 

Hadí strop (2009), další dojemný památník v Aj Wej-wejově díle, je věnován více než pěti tisícům dětí, které zahynuly během ničivého zemětřesení v čínské provincii S’-čchuan v roce 2008.

 

 

 

 

 

 

 

 

Skulptura tvaru lampy Cestující světlo (2007) je zamyšlením nad minulostí a její schopností vyzařovat do budoucnosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

Aj Wej-wej

(nar. 1957) patří k nejznámějším čínským současným umělcům a nejvlivnějším současným umělcům světa

• světové renomé mu přinesla inovativní a provokativní díla, díky nimž se však stal také nepřítelem čínské vlády, kterou otevřeně kritizuje
• v 70. letech 20. století se stal členem avantgardního uskupení Hvězdy (Sing-sing), jejichž slavná neoficiální výstava byla v roce 1979 ukončena nařízením vládních úředníků
• 1981 odešel Aj do USA, kde žil především v New Yorku více než 10 let a setkal se zde s díly Marcela Duchampa, Andyho Warhola a Jaspera Johnse. Tito umělci ovlivnili jeho uměleckou tvorbu a vzbudili jeho zájem o koncept readymade, komerční obrazivost a konceptuální umění

 

Některé Aj Wej-wejovy slavné práce pozměňují či dokonce ničí staré čínské kulturní památky a zkoumají tak vztah rychle se modernizující Číny ke své minulosti (k těmto dílům patří například Zásobnice z dynastie Chan s logem Coca Coly, 1994, nebo Upustím zásobnici z dynastie Chan, 1995). Vedle výtvarného umění se Aj věnuje také architektuře a po mnoho let je znám jako politický aktivista. V roce 2008 uspořádal „občanské šetření“, během něhož se snažil zjistit jména všech dětí, která zemřela při zemětřesení v S’-čchuanu. To opakovaně vyvolávalo třenice s čínskými autoritami a vyvrcholilo Aj Wej-wejovým tajným zadržením v roce 2011.

• od 2011 získal řadu prestižních mezinárodních ocenění, jako například Cenu Václava Havla pro kreativní disent nadace Human Rights Foundation (2012), cenu Excellence in the Arts sdružení Appraiser’s Association of America (2013) a cenu Ambassador of Conscience Award hnutí Amnesty International (2015)
• v posledních několika letech uspořádal samostatné výstavy v řadě významných světových institucí – jeho dílo bylo k vidění například v Palazzu Strozzi ve Florencii (2016), v londýnské Královské akademii umění (2015), v Martin-Gropius-Bau v Berlíně (2014), v Hirshhornově muzeu ve Washingtonu DC (2012) a v neposlední řadě také v londýnské galerii Tate Modern (2010)
• 2015–2017  jeho projekty se nejčastěji vztahují k problematice mezinárodní uprchlické krize. Stěžejní díla s touto tematikou vystavoval na přehlídkách v Aténách, Berlíně, Vídni, Florencii nebo New Yorku.

 

Kurátoři: doc. Dr. et Ing. Jiří Fajt, Ph.D., generální ředitel ve spolupráci s Adamem Budakem

 

170 00 Praha 7

Dukelských hrdinů 47

Máme otevřeno:  denně mimo pondělí 10.00 -18.00 hodin

Vstupné

Základní	250 Kč
Snížené	150 Kč
Rodinné	400 Kč
Školní skupiny	30 Kč
Bezbariérový přístup

 

Komentovaná prohlídka pro učitele k výstavám

19. 9. 2017:  Aj Wej-wej: Zákon cesty a Magdalena Jetelová: Dotek doby

 

www.ngprague.eu

 

Hodnocení:  99 %

Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)

Foto: © Ing. Olga Koníčková