Úvod > Adolf Born – Pocta Václavu Hollarovi aneb dobře vychovaní kocouři

Adolf Born – Pocta Václavu Hollarovi aneb dobře vychovaní kocouři

10.02.2017 09:32

Galerie Hollar – Praha

2. – 26. 2. 2017

Vernisáž prodejní výstavy grafiky v loňském roce v jednom májovém večeru zesnulého Adolfa Borna, výstavy Adolf Born - Pocta Václavu Hollarovi, zahájil Ing. Pavel Piekar, předseda SČUG, a úvodní slovo pronesla PhDr. Blanka Stehlíková, kurátorka výstavy.

Výstavu tvoří Bornovy černobílé práce,

které vzdávají hold českému slavnému rytci Václavovi Hollarovi,

přestože Born kreslil zcela jinak než Hollar.

Akce se osobně zúčastnila paní Eva Bornová.

„Když byl Adolf Born v roce 1974 vyhlášen v Montrealu králem humoru, překvapivě se kresleným humorem přestal zabývat. Zato jím obohatil svoji do té doby abstrahující a strukturální grafiku. Jeho veselá kresba přešla do ilustrací dětských knih a do kreslených filmů…Byl oblíben pro svůj humor, který směřoval od počáteční bezprostřední reakce na skutečnost k filozofičtějšímu pohledu, do satiricky zaostřené karikatury k mnohoznačnější grotesknosti…zvláštní slabost měl pro dobu Rudolfa II. a snad ještě větší pro čas císařských rakouských důstojnických uniforem a dámských secesních klobouků….Jestliže kresba bývala pro Adolfa Borna nositelkou děje, pohybu nadsázky, postupně přibývající barva vytvářela atmosféru, povzbuzující fantazii. Vedle veselých rájů s láskyplným soužitím zvířat a lidí dovedl své Krysaře, Hypnotizéry, scény z nočních karnevalových Benátek či Vyslance tmy ladit do tajuplných, někdy přímo temných poloh….“(úryvek z kurátorského textu PhDr. Blanky Stehlíkové)

Poté zavládla sváteční chvíle s Viktorem Preissem,

s panem hercem, který již v divadle nehraje z vlastního rozhodnutí

který nám s gustem sobě vlastním přečetl divadelní povídku,

příběh, který se stal.

"Nepodbízej kultuře vzdělávací činnost..."

Vyčetli jsme na internetu:

„Svůj specifický humor Adolf Born sice plně rozvíjí ve volné tvorbě, ale neváhá i do seriozních ilustrací propašovat určitou dávku bizarnosti. Je všeobecně známé, že nejvíce si námětově zgustne na mentalitě jižních a východních národů, zvlášť turecké nebo řecké, kterou v grafikách vykresluje stejně barvitě jako Gerald Durrell v knížkách o své rodině a jiné zvířeně.

Bornově jemné ironii neunikly ani význačné osobnosti českých i světových dějin, které s jistou dávkou poťouchlosti zachycuje v situacích, o nichž se jim ani nesnilo a na odborné suchary jdou při pohledu na ně mrákoty. Prokazuje tím ovšem spisovatelům, buditelům a otcům národa nejlepší službu, neboť se jim dostane báječného polidštění, které jim historici a pedagogové ve vší důstojnosti dávno odebrali, aby z nich zbyla jen nezáživná učební látka, kterou znudění žáčci přežvykují během výuky.

Co však Adolf Born ve svých grafikách důsledně dodržuje, jsou odpovídající dobové a místopisné reálie: oděvy, architektura, rostlinstvo, i když k nim přimíchá notně imaginace a pošle tam napříč časem na návštěvu postavy z jiné doby.“